Adelína_čte komentáře u knih

Kým jste byly předtím, než vám svět řekl, kým máte být?
Čtu. Čtu jak o závod. Čtu tuhle syrovou intimní zpověď. Čtu Nespoutanou.
Brečím. Směju se. Dovoluji si cítit ty emoce. Zastavuji se. A přemýšlím.
Fascinuje mě, jak se autorka nebojí vynést na světlo svá nejniternější tajemství.
Ta tajemství, co nemají ráda světlo, která pálí, škvaří, bolí, doutnají...
Feminismus. Misogynie. Závislosti. Alkohol. Poruchy příjmu potravy. Psychické problémy. Bolest. Deprese. Úzkosti. Rasismus. Diskriminace. Náboženství. Sexuální orientace. Mateřství. Rozvod. Přehnaná očekávání společnosti. Hledání vlastní identity. Hledání vlastní hodnoty. Vlastního názoru a hlasu.
Zvýrazňuju. Růžově. Horlivě. A často. Pravidelně s husí kůží.
Jsem si naprosto jistá, že Nespoutaná nesedne každému. Pro mnohé bude velkým vykročením z komfortní zóny, možná dokonce nesmyslným textem. Ne každý si k ní najde cestu. Já k ní cestu našla. A je to jedna velká jízda.
Jen málokterý „lifechanger“ titul mi sedne. Tehle ano. Tehle sedl. Možná i proto, že to není návod, jak žít. Ten totiž neexistuje. Místo poučování inspiruje.
Na Nespoutanou budu myslet ještě hodně dlouho. A pravděpodobně se k ní budu opakovaně vracet.

1 22.12.2021

Prestižní škola. Univerzitní spolek. Sesterstvo. Tajemství. Vraní křídla. Tarot. Smrt.
Před čtením Vran jsem neměla nijak přehnané představy, očekávala jsem oddechovou young adult fantasy s čarodějkami...a to jsem taky dostala. A náramně si to užila :D
Vrány měly skvělou ponurou atmosféru, bavila mě ústřední dvojice postav, jejichž úhly pohledu se střídaly po kapitolách, romantické linky byly snadno odhalitelné, ale to mi zas tolik nevadilo. Ocenila jsem také řešení mezigeneračních vztahů, vztahů v širších kruzích sesterstva.
Fungování magie, krvavých přísah, tématika tarotu byla solidně vysvětlena, narozdíl třeba s Všemi skrytými dary, které měly stejné motivy. Dobré rozložení akce mě udržovalo v touze zjistit, co se bude dít dál a konec byl celkem uspokojivý, i když by se z něj dalo vytřískat maličko více. Stačí však přidat svižný styl psaní a Vrány u mě skončily, v této kategorii a žánru, na lepších 3,5 hvězdičkách.
Do dalšího dílu se určitě pustím, skvělá ya aesthetic záležitost.
https://www.instagram.com/p/CUaOgW-IqTo/?utm_source=ig_web_copy_link

1 04.10.2021

Zničené přátelství. Magie. Křišťály. Tarot. Jedna zvláštní karta. Hospodářka. Znamení. Smrt.
Tohle bylo příjemné počteníčko. S knížkou jsem strávila na dovče u moře jeden den, styl psaní byl jednoduchý, ničím zvláštní, ale díky tomu z toho vyšla zajímavá oddechovka.
Tarot a magie s ním spojená mě v knihách velmi baví, tady to nebylo výjimkou. Přála bych si však, aby tu karty šly více do popředí, zejména jejich pravidla, význam, aby se autorka trochu více rozepsala a nevzala je jen jako odrazový můstek. Zkrátka aby z třeba i toho čarodějnictví vytřískala víc. Atmosféru měly Všechny skryté dary skvělou, irské prostředí ji znatelně okořenilo.
Postavy vcelku realistické, měly své chyby a stinné stránky, se kterými se snažily bojovat.
Velice jsem ocenila nebinární romantiku. Dřív jsem se s ní u nás nesetkala, což je sama o sobě škoda a jsem moc ráda, že se dostala i do českého ya knihosvěta. Pronouns pravděpodobně v originálu vyzněla lépe, ale čeština je v tomhle směru holt trochu problémová...
Závěr mi přišel už malinko přehnaný, gradace by mohla fungovat lépe, víc čtenáře vtáhnout do děje a strhnout jej.
Každopádně byly Všechny skryté dary fajn záležitostí, která sice úplně neoslní nepředvídatelností, ale hezky se četla, tématika tarotu tomu hodně pomohla! Za mě doporůčo, kór teď na podzim a halloween, ale zas úplně na zadek si z toho asi nesednete.

01.09.2021

Feministická komiksová kniha mapující historii ženské emancipace? Sem s ní! Neohrožené ženy, s podtitulem Sto padesát let boje za volnost, rovnost, sesterství jsem měla na svém tbr seznamu už hodně dlouhou dobu. Čekala jsem, že se mi budou líbit...ale že z nich budu až takhle nadšená?
No, tohle byla jedna velká výbornost!

Grafické stránky se zhostila Jenny Jordahlová (které nedávno vyšla také enviro ilustrovaná kniha Zelená (se) Země, na kterou vás nalákám v dalším příspěvku) a její styl kresby komiksu velice prospěl. U mnoha okamžiků historie vyzdvihl jejich důležitost, jiné ilustrátorka obohatila o vtipné vsuvky. Různě zvolenými barvami pak vymezila jednotlivá časová období a to pomohla k orientaci. Celkově díky kresbám působí komiks ne tak učebnicově.
Spisovatelskou funkci zastala novinářka Marta Breenová. Její styl podání informací mi velice sedl, ocenila jsem míru odbornosti, díky které kniha jistě osloví širší publikum, zejména to mladší. Samozřejmě se nedalo zmínit vše, ale v rámci rozsahu se to, myslím, povedlo na jedničku. Posloupnost událostí občas malinko ujížděla, ale dohromady je z knihy přirozeně plynoucí, fungující celek, který má co předat!
-dějiny otroctví
-vynález pesaru a hormonální antikoncepce
-strastiplná cesta za legalizaci potratů a kontroverze s ní spojená
-představení žen v politickém čele států
-kapitola věnovaná lgbtq+ historii
-příběh íránské mučednice Táhere
-příběh Malály
-úvahy a něco k zamyšlení
-poslání na konec
-výzvu na budoucna
A spousta dalšího.
Rozhodně jsem ji nečetla naposledy.

9 23.08.2021

2 hvězdičky? 2,5? 3 hvězdičky? Stále nevím.
Kniha Chlapec, krtek, liška a kůň od Charlie Mackesyho nedávno obletěla celý bookstagram a nadšené ohlasy se ze všech stran jen hrnuly.
Já se bohužel k hromadě pětihvězdičkových recenzí připojit nemůžu. Když začnu pozitivy, po vizuální stránce je knížka skvostem. Látkový hřbet, zlaté lesklé písmo, krásný font, příjemný papír, vazba, všechno. No a pak ty kresby vevnitř… Nádhera! Pero, tuš, vodovky, objekty zajímavě stylizované. Jenže ten vzhled se mi na celé knize líbil (bohužel) nejvíc.
Citáty/myšlenky na mě ve většině případů působily kýčovitě, příliš přímočaře, nemetaforicky, tak nějak naivně. Samozřejmě se našly i výjimky, které mě zahřály u srdíčka, nějaká i vyvolala husí kůži, ale suma sumárum mi nesedly.
Chlapec, krtek, liška a kůň bývá často přirovnáván k mému milovanému Malému princi...pardon, ale tohle se vůbec nedá srovnávat. Je to milá a laskavá jednohubka, ale nechala mě chladnou.

Věřím, že se spoustě lidem kniha bude líbit, že si ji spoustu lidí zamilovalo a ještě další spousta zamiluje, ale mně zkrátka nesedla. Možná jsem ji četla ve špatnou dobu, možná na mě někdy v budoucnu zapůsobí více, ale teď úplně ne. Nicméně pravdou zůstává, že graficky je opravdu překrásná a já jsem moc ráda, že ji mám ve své knihovně.

3 13.08.2021

Rok dva tisíce dvacet pět. Spojené státy. Předměstí Los Angeles. Války. Násilí. Masakry za denního světla. Drogy. Nemoci. Nedostatek vody. Pozůstatky civilizace.
Hlavní hrdinka Lauren Olamina. Hypertenze. Mimořádná citlivost na bolest druhých.
Setba Země.
Bůh je změna.

Ze začátku jsem z Podobenství byla docela rozpačitá, některé pasáže mě zaujaly, ale neměla jsem úplně chuť pokračovat. Ale někdy po sté stránce jsem příběhu absolutně podlehla. Tíživá atmosféra, psychologie postav, pořádná porce akce a napětí. A k tomu filozofické chvilky a neotřele zpracované téma náboženství, víry. Několikrát jsem měla husí kůži z toho, jak (bohužel) přesně se Octavia do její vize budoucnosti trefila.
A navíc ta hra se slovy!

Po poslední stránce jsem si říkala, že jsem právě dočetla vážně dobrou knihu. Ale až po několika dnech, týdnech, kdy jsem si Podobenství stále převracela v hlavě, myšlenkami jsem se k němu vracela, přemýšlela o něm a pořád ve mě tak nějak dozníval, jsem si uvědomila, jak dobrou knihu jsem přečetla. Jak mrazivou, inteligentní a znepokojující knihu jsem přečetla.
Mrzí mě jen ten pomalejší rozjezd, který však asi byl potřeba k zaplutí do příběhu, ale jinak velké doporučení.

4 13.08.2021

Před nějakou dobou jsem doposlouchala jednu zajímavou audioknihu od nakladatelství Témbr, jejíž anotaci najdete níže v popisku. Nerozlučné, z francouzského pera Simone de Beavoir, jsou autobiografickým vyprávěním, jemuž svůj hlas propůjčily Barbara Nesvadbová s Lucií Pernerovou a zhostily se jej výborně.

Simone de Beavoir mi nebyla zcela neznámá... dost jsem o ní slyšela už předtím a vážně jsem ocenila možnost nahlédnout do jejích nejintimnějších pocitů a nejniternějších myšlenek. A i když ne vše mohlo být napsáno, řečeno nebo provedeno, křehkost citů prosakovala v mnoha slovech. Stejně jako feminismus, existencialismus, odpor k společenským konvencím i k tehdejší tradiční roli ženy. V kombinaci s velice silnými city k její přítelkyni Zaze, by se v té době autorčina životopisná novela nesetkala se zrovna velkých obdivem. A tak se Simone rozhodla svůj příběh nevydat.
Až po šestašedesáti letech spatřil světlo světa díky spisovatelčině adoptivní dceři, jež se také chopila předmluvy.

Nerozlučné se staly příjemnými čtyřmi hodinami poslechu, ale přesto jsem asi doufala ve víc. Nejsem úplně zklamaná, ale něco audiu chybělo. Místy na mě vyprávění působilo suše, tak nějak povrchově. Nicméně neobvyklý audioknižní zážitek to byl, i vzhledem k tomu, že jsem ještě (auto)biografii neposlouchala.

2 13.08.2021

Před nějakou dobou se mi do ruky dostalo komiksové zpracování života Milady Horákové, které vyšlo vloni ku příležitosti sedmdesáti let od vykonstruovaného monstrprocesu a justiční vraždy této právničky, sociální pracovnice, poslankyně, aktivní účastnice prvního, druhého i třetího odboje, významné bojovnice za práva žen, manželky a matky.

Musím především ocenit vizuální stránku, jejíž autorkou se stala výtvarnice Štěpánka Jislová. Styl kresby byl velice působivý a výběr barev a jejich odstínů mu dodal tu správnou skličující atmosféru.
Tohle předčilo má očekávání. Důstojná, dobře zpracovaná a důležitá stostránková kniha o význačné české ženě, která pro své názory a přesvědčení obětovala život.
Obsah zpracoval Zdeněk Ležák a také povedeně. Sem tam mi přišly některé z informací trochu subjektivně zabarvené, ale ve výsledku mi to ani nevadilo.
Ocenila jsem, že prostor dostaly i další významné osobnosti tehdejšího dění, několika z nich byly věnovány celé stránky, mimo jiné např. Františce Plamínkové, Alici Masarykové, Tomáši Garrigue Masarykovi nebo Edvardu Benešovi.
Dalším plusem byly pak stránky věnované faktům, osvětlení politických poměrů, událostí a okolností. Ty celé publikaci dodávaly na ucelenosti a plno věcí jsem díky nim snáze pochopila. Na konci knihy pak najdete několik slov o odkazu Milady Horákové a rejstřík klíčových postav v onom procesu s jejich medailonky.

Tohle předčilo má očekávání. Důstojná, dobře zpracovaná a důležitá stostránková kniha o význačné české ženě, která pro své názory a přesvědčení obětovala život.

6 04.08.2021

Středoškolačka Emoni. Její dvouletá dcerka. Rodina. Práce. Škola. Neshody s otcem. Spousta dřiny. A jeden velký sen. Studovat kulinářskou školu a svým talentem okouzlit všechny, kteří její jídlo ochutnají.
Když začnu po grafické stránce, je to jedna velká pecka! Malůvky na začátku každé kapitoly a boží původní obálka? Ano, prosím!
U příběhu musím vyzdvihnout jeho čtivost a pohodové tempo. Krátší kapitoly mě vždycky potěší a tady jedna měla většinou tak 3-4 stránky. Autorčin styl psaní mi sedl a celkově knížku hodnotím jako příjemnou oddechovkou na léto s posláním na závěr.
Ale něco tomu chybělo. Něco, díky čemu bych si řekla wow, tohle bylo skvělý. Důležitých témat (rasismus, mateřství během střední školy, diskriminace, rodinné vztahy, kolonialismus) se autorka místy jen tak zlehka dotkla, jen tak na okraj je zmínila, nepustila se do hloubky a to byla škoda… zkrátka jsem neměla pocit, že by využila to množství potenciálu. Doufala jsem ve víc. Konec byl, podle mého názoru, docela odfláknutý, všechno se najednou strašně rychle vyjasnilo a srovnalo, nebo zůstalo nedořešené a moc bych si přála, aby se tam Elizabeth Acevedo nebála více rozepsat, zdůraznila hlavní myšlenky, nějak méně hekticky dospěla k závěru...
I přesto si myslím, že Se špetkou skořice má, co nabídnout (i když by mohlo nabídnout o dost víc) a najde si plno spokojených čtenářů.

3 04.08.2021

Námi to končí bylo mým třetím setkáním se s autorkou. Jako první jsem četla její psychothriller Pravda, nebo lež, z jehož konce jsem se vzpamatovávala ještě hodně dlouho a moc vám jej doporučuji, pak někdy kolem Vánoc jsem zhltla Nelituju ničeho, co takhle zpětně hodnotím jako
průměr.
Ale Námi to končí na mě opravdu zapůsobilo a názor se mi nesepisuje vůbec lehce. Jak už je u Colleen zvykem, příběhu bych nemohla upřít čtivý styl psaní, postavy byly výborně vykreslené, jejich psychologie opět na velmi vysoké úrovni, k tomu uvěřitelné situace a dobrá gradace.
Zápletku jsem však uhádla dřív, než bych si přála, přesto jsem se zatajeným dechem sledovala, jak bude příběh uzavřen. A zklamaná jsem nebyla, jen pak paradoxně na mě pak doslov autorky zapůsobil silněji.
A i když moc oceňuji, jak citlivě se Colleen zhostila tématu domácího násilí, mám pocit, že mě nějaká další kniha od ní emočně vyždímá a semele více. Ve srovnání s jinými tituly s podobnou tématikou mě nezasáhla tolik, jak jsem po všech těch nadšených ohlasech a pětihvězdičkových recenzích čekala.
Nicméně #tipnaknihu Námi to končí určitě je.
Nakonec něco mezi 3,5 a 4 hvězdičkami

5 04.08.2021

Tohle bylo tak pohodové! Milé, oddechové, lehké a optimistické, i přes lockdown a covidovou situaci.
Před začátkem čtení jsem byla vážně zvědavá na příběhy od Erin A. Craigové, která napsala Dům soli a smutku, a od Rachael Lippincottové, autorky Pět kroků od sebe. A má očekávání se vyplnila, jejich vyprávění byla jedna z těch nejlepších
Když bych měla zhodnotit každou povídku zvlášť, tak:
5 hvězdiček- dvě povídky (Distanční venčení a Společně uvězněné)
4 hvězdičky- tři povídky (Doručeno s láskou, Jednou, Zahradnická sázka)
3 hvězdičky- tři povídky(Pravidla komedie, Láska v režii osudu, Pod rouškou)
2 hvězdičky- jedna povídka (Nový soused)
Celkově celou sbírku hodnotím čtyřmi hvězdičkami, tohle je fakt zlepšovák nálady a hlavně ujištění, že v tom nejste sami.

1 04.08.2021

Šílená žena. Málem utopená knížka. Krádež. Hrůza na stránkách příběhu. Školní výlet na farmu. Strašáci v kukuřičných polích. Rozbití autobusu. Noc. Temný les plný děsivých zvuků. Útěk.

Tohle bylo skvělý!
Na autorčinu trilogii Zimní noci (Medvěd a Slavík, Dívka ve věži, Zima čarodějnice) jsem slyšela samou chválu, a tak jsem byla opravdu zvědavá na middle grade hororový příběh od ní.
Jsem dost velký strašpytel a i když jsou Zrádné mlhy middle grade, tzn. věkové doporučení kolem deseti let, bála jsem se taky :) především díky atmosféře, ta byla úplně dokonale popsána a dle mého názoru největší přednost celé knížky! Jak napsala Kačí @knizek.poeta , tohle je atmosférická ňamka.
Ideální čtení na podzim, období Halloweenu, a jak už v mnoha recenzích padlo, příběh má super Coralina vibes.

Jedenáctiletá hlavní hrdinka- inteligentní a odvážná Ollie, ústřední trojice spolužáků, co si nikdy nemysleli, že by se mezi sebou mohli bavit, poutavý styl psaní, krásná myšlenka na závěr... Zrádné mlhy jsou za mě zkrátka jedno velký dobrý!

6 16.06.2021

Na konci května jsem přečetla Vůni citrónu, new adult knížku od české autorky s pseudonymem Sam Xabyssus. Její instagramovou básnickou tvorbu jsem sledovala poměrně dlouho, a tak jsem byla opravdu zvědavá a měla dost velká očekávání. O to víc mě mrzí, že mi příběh úplně nesedl. Nemůžu mu upřít čtivost, stránky opravdu hezky ubývaly, ocenila jsem hlavní romantickou lgbtq+ linku, ale doufala jsem ve víc. Ve větší zápletku, myšlenku, zakončení.

V knize jsou dvě dějové linky, perspektivy vyprávění se vystřídají v půlce. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se děje jednotlivých pohledů takhle neopakovaly. Abych to správně popsala, jedna dívka vypráví určitý časový úsek, druhá pak ten stejný, jen z jejího úhlu pohledu. Samozřejmě to spoustu věcí objasní a rozvede, jen pro mě to bylo jednoduše málo.
Nicméně si myslím, že knížka má co nabídnout. Minimálně skvěle popsanou atmosféru anglických kaváren, dobře popsané postavy a bezva romantickou linku!

Prosím, myslete kdyžtak na trigger warning - domácí násilí

3 05.06.2021

4,5 hvězdičky
chystala jsem se na ni dlouho
koupila si i papírovou knihu
ale nakonec dala šanci audio verzi
třináct hodin dlouhou
od nakladatelství témbr
a neprohloupila jsem
naopak
sice jsem ji poslouchala dlouho
ale o to víc si ji užila

ze začátku jsem si musela zvykat
na výjimečný styl psaní
ve skvělém podání vandy hybnerové
ale především jsem ocenila
otevřenost
syrovost a surovost
odvahu
intimitu
humor
drzost a drsnost
žádné servítky
žádné zábrany
ocenila jsem tu reálnost
a tolik věcí k zamyšlení

příběhy dvanácti britských žen
které promluvily za miliony dalších
některé nemohou být rozdílnější
i když jsou si blízké
některé mají spoustu společného
i když se neznají
navzájem se jejich životní osudy proplétají
ať už chtějí
či nikoliv

milenky kamarádky příbuzné
matky dcery
genderově ukotvené i fluidní
binární i nebinární
různě staré
různě sexuálně orientované
z různých sociálních tříd
s různými sny a cíli
starostmi a radostmi
dětmi manželi a manželkami
s různou prací a zázemím
s různými bolavými zážitky a ztrátami

s každou novou postavou se příběh stával celistvějším
s každou novou postavou jsem audiu přicházela na chuť víc a víc
víc a víc jsem se do příběhu ponořovala
víc a víc jsem se v něm vyznala
víc a víc jsem mu rozuměla
víc a víc jsem nad ním přemýšlela

boj proti patriarchátu rasismu a misogynii
intersekcionální feminismus
inteligentní pokrokové obohacující
nové obzory rozšiřující
neposlouchala/nečetla jsem ji naposledy
zážitek a velké doporučení

(můj názor jsem sepsala podobným stylem, jakým je vedena kniha- volný verš/experimentální próza)

16 20.05.2021

Devatenáct set osmdesát čtyři.
Orwellův antiutopický román. Svět, kde je lidská individualita zločinem. Člověku nepatří nic vyjma těch pár kubických centimetrů v dutině lebeční. Když nějakou lež všichni okolo přijmou, ta lež se stane realitou a pravdou. Svoboda je říci, že dva plus dva jsou čtyři.
Na jeho čtení jsem se chystala už dlouho. A když se ke mně díky spolupráci s Knihy Dobrovský dostalo grafické zpracování této klasiky, věděla jsem, že už neodolám. O kresbu se postaral Matyáš Namai. Jeho komiksová adaptace si nebere servítky, detailně vyobrazuje všechny znepokojující i explicitní scény, a to za pomocí kombinace jen bílé, černé a rudé barvy.

V průběhu celého čtení mě nepřestávala překvapovat ta děsivá a znepokojující aktuálnost i po více než sedmdesáti letech. Přála bych si, aby tenhle příběh sloužil jako odstrašující případ. Ne jako návod.
Uf. Bylo to fakt něco. Úzkost. Čtenářský zážitek. A pět hvězdiček z pěti.
Velký bratr tě sleduje. Pryč s Velkým bratrem.

4 18.05.2021

1986. Výbuch černobylské jaderné elektrárny. Vesnice Pripjať. Dvě jedenáctileté dívky, Oksana a Valentina, Ukrajinka a Židovka. Jejich otcové byli radioaktivně ozářeni. Útěk do Leningradu.
1941. Na Kyjev míří německé tanky. Čtrnáctiletá Rivka musí kvůli její židovské krvi uprchnout co nejdál.

Celý příběh je vyprávěn z dětské perspektivy, což na jednu stranu ochuzuje o historické podrobnosti, na tu druhou ale činí knížku děsivější, mrazivější.
Valentina, Oksana, Rivka a další miliony dětí musely dospět až příliš rychle.
Pokud se aspoň trochu zajímáte o historii, knížka vám nepředá zas tolik nových informací, děj začíná ráno po výbuchu, obloha je zbarvena do neuvěřitelné rudé barvy, modrý kouř stoupá vzhůru. A ten pach kolem... Děti jdou do školy, lidé do práce, vyvenčit zvířata, opalovat se na střeše, dělat to, co dělají v kterýkoliv jiný den. Jen pár tatínků se však ráno zatím nevrací domů. Není ale potřeba mít strach... kdyby se něco vážného dělo, jejich vláda by je přeci ochránila.

Knížka se čte velice dobře- i přes nelehké téma. Krátké kapitoly, střídání pohledů, hezká slovní spojení a celkově poutavý styl psaní, který je stravitelný pro mladší čtenáře.
Párkrát jsem měla slzy na krajíčku, ze symboliky různých detailů jsem byla dojatá a celkově jsem ocenila, jak knížka postavila do popředí přátelství, které by za jiných okolností vzniknout nemohlo. O to víc mě mrzel konec, nějak se všechno rychle vyřešilo, seběhlo se toho spoustu naráz a zkrátka jsem nedostala to, co jsem očekávala.

Neuspokojivý konec však nic nemění na faktu, že jsou Černobylské dívky podle mého názoru opravdu důležitým čtením, nejen prostředím a časem, v němž se odehrávají, ale také tématy, se kterými se dívky setkávají. Úmrtí v rodině, odloučení, síla přátelství.
Prosím, mějte kdyžtak na paměti trigger warning na domácí násilí, nejednou mi bylo ze čtení opravdu úzko.
Ze skoro celého mého bolavého srdíčka vám můžu Černobylské dívky doporučit.

7 13.05.2021

Dospělácký svět. Realita, která se dá jen těžce snášet. Útěk. Útěk do snů, do snové říše. Rozpraskaná země, hora z pánevních kostí, galéra z lapisu lazuli, organické balóny, nebelryba, kožich ušitý z pšeničných klasů, či makovic, kmen satrapů, spící král v bílém mušelínu, krutovláda Severní koruny.
Pavor nocturnus. Noční děsy.

Jsem nadšená! Popisné části, autorova fantazie, originální prostředí, nádherná slovní spojení, metafory, přirovnání a detaily. To všechno mi bralo dech.
Děj sám o sobě měl spád, bavil mě, líbilo se mi propojování a kontrast reálného a (pro hlavní postavu Mikuláše) šedivého světa s říší snů.

Martin Bečan má svůj specifický styl psaní, který asi nesedne každému, ale mně zaujal, a to velice!
Při čtení jsem nesměla ztrácet pozornost, musela jsem se soustředit, u jiných knížek můžete vypnout, nemusíte číst pečlivě každou větu, což ale rozhodně není Hvězdopravcův případ. Mezi květnatými popisy se zde najednou objeví kus akce nebo jiná důležitá informace a při troše nesoustředění bych se ztratila. To ale určitě z mého pohledu neberu jako negativum, naopak.
Ano, byly tam drobnosti, u kterých bych si přála, aby byly více dovysvětleny, ale moc ráda jsem se nechala unášet dál v tom snovém vyprávění.

Měla jsem o konci nějaké ty teorie, jak by mohl být příběh uzavřen, ale byla jsem moc příjemně překvapená...No a co si budem, i slzička ukápla. Celkově závěrečná myšlenka posunula celou knihu na vyšší level.

Přemýšlím, že Hvězdopravec je možná, z hlediska světa a popisných částí, tou nejoriginálnější knížkou, co jsem kdy četla.
Velikáánský doporučení! Rozhodně však nesedne každému. Tohle je divnokniha. Ale zatraceně dobrá divnokniha.

Ještě bych chtěla vyzdvihnout naprosto dokonalou obálku od Lenky Šimečkové. Baví mě, že tu není vyobrazena hlavní postava, není to Hvězdopravec, nýbrž jeho osobní psychopompos, žena jménem Tabulová hora.

3 27.04.2021

Pippa, Adrian a Imelda. Oblíbená a vlivná Popeliánka, revolucionářský Táhloruký a chudá Dividiánka. Tři jezdci, kteří nemůžou být rozdílnější. Spojuje je jedno. Touha zvítězit v nejprestižnějším závodu roku. V Dostihu.
Fénixové. Koně stvoření z krve, kostí a slunečního svitu. Každý večer, při soumraku, musí shořet, aby se pak druhý den, při prvních slunečních paprscích, mohli znovu zrodit z popela.

Tohle mi zkrátka sedlo!
Čtivost, čtivost, čtivost! Úhly pohledu se střídají po krátkých kapitolách, ocenila jsem, jak se autorovi podařilo posouvat se v ději... nemusel určitou událost popisovat znovu z jiné perspektivy a příběh si díky tomu udržel perfektní tempo. No a jako bonus mě bavily všechny tři hlavní postavy úplně stejně.
Stejně jako u autorových předchozích knih, spousta scén byla popsána tak dobře, že už jsem si představovala, jak by vypadaly zfilmované. A že by to byl dost dobrej film :)

Parádní popisy soubojů i taktizování, líbilo se mi sledovat myšlenkové pochody postav, jejich uvažování i motivaci.
Po delší době originální a svěží popsání fantasy světa. Popeliáni, vládnoucí společenská vrstva celého Impéria, mají svá božstva, která jsou do Dostihu nečekaným způsobem také zapletena, celá ta magie s fénixy mě dost fascinovala, alchymie potřebná k jejich stvoření by mohla být lépe popsána, vzhledem k tomu, jak důležitá byla, ale nejen za ty nečekané zvraty a vývoj vypjatých situací během závodu velký palec nahoru.

Výborná gradace na konci a celkově povedený závěr, nemůžu se dočkat dalšího dílu!!!
Pro fanoušky Hunger Games je tohle jako stvořené!
I když mi vesmírné téma Nyxie osobně sedlo krapet více, z Vládců popela jsem také nadšená a strašně se těším na pokračování(v originálu jako Bloodsworn).

5 06.04.2021

Eeeehm, no, tak tohle se za mě úplně nepovedlo...
Hlavním tahounem předchozího dílu-Holubice&had byla skvělá romantická linka mezi Lou a Reidem. Tady se to úplně nepovedlo. Na jednu stranu jsem ocenila, že se jejich vztah nějak vyvinul, že se objevily i nějaké hádky, že nebylo všechno růžové. Na tu druhou jsem ale časem zjistila, že už mě ta romantika mezi nimi zas tak nebere.

Některé postavy zde dostaly poměrně velký prostor k posunu. Zejména Reid na mě nyní působí o dost víc promyšleněji, znám jeho motivaci, cíl, minulost. Ocenila jsem také, jakým způsobem se vyvinula samotná Lou. Čím víc magie používala, tím míň byla sama sebou.
Hodně se tu taky otevřelo téma samotné magie, paradoxně jsem se ale bohužel stále úplně nedozvěděla, jak oná kouzla fungují.
Bavilo mě objevovat nové kmeny čarodějek, zejména pak krvodějky a jejich krvavá magie mě hodně fascinovaly. Někomu by pak mohly nové bytosti (vlkodlaci, mořské panny nebo bohové) připadat už moc překombinované, mně nějak nevadily.

Rozhodně příběhu nemůžu upřít čtivost, stejně jako u prvního dílu mě překvapovalo, jak rychle stránky ubíhají :) Ale čtivost někdy bohužel nestačí.
Občas mi přišlo, že ani autorka neví, kam tím vším směřuje a tak prostě natahuje, natahuje a natahuje, až tam hodí nějakou malou bitku/akci/nové bytosti. Celkově na mě děj působil kostrbatě a o atmosféře prvního dílu jsem si bohužel mohla nechat jen zdát.
Těšila jsem se na skvělou zápletku, nějaký zlom, cokoliv. Zápletka vcelku dobrá, potenciál nevyužit, o velkolepém finále zde podle mě vůbec nemůže být řeč, vše moc jednoduše vyšumělo a já byla zklamaná. Na konci se pak objevil pokus o cliffhanger, ten mi přišel celkem nelogický, nicméně jsem zvědavá, jak se vše vyvrbí v posledním díle.

Ve výsledku mám pocit,že kdyby ze série byla duologie a děj Krve&medu byl v pár kapitolách, ničemu by to nevadilo. Nemám totiž dojem, že by se příběh nějak výrazně poposunul dopředu. Ano, postavy se jistým způsobem vyvinuly, ale většina scén mi přišla zbytečně natažená. Za mě učebnicový druhý vycpávkový díl.
Prosím, prosím, ať je závěrečná část (v originále jako Gods&Monsters)úplně nejvíc hustá!

6 22.03.2021

Útlak, segregace, vzpoura, rozdělená společnost. Radzarové a Sanheianové. Ti první, oplývající změnomocí, magií, se kterou mohou měnit nejen svůj vzhled nebo prostředí, si před stovkami let podmanili a zotročili původní obyvatelstvo. Sanheianský lid má kůži pokrytou kůrou stromů, zelené vlasy, rozeklaný jazyk a žádnou kouzelnou moc. Od zrušení otroctví a zavedení integrace už sice uběhlo padesát let, o rovnoprávnosti se ale stále mluvit nedá.
Odkrývání tajemství minulosti, o které se kvůli bolavým vzpomínkám nemluví, rodinné vztahy a záhadná vražda. To vše hned na začátku nabízí Hniloba v kořenech.

Theův styl psaní mi sedl už v Muffinu a čaji+Koláčcích a spiklencích a i tady byl moc pohodový.
Ocenila jsem originální svět i zápletku, příběh pak chytil detektivní ráz a to já můžu :)
Lehká romantická linka byla příjemným zpestřením a celkově se mi líbilo vykreslení nejrůznějších vztahů.
Do postav jsem se bohužel nějak nedokázala žít, přišlo mi, že příběhu chybí gradace, určité napětí...okamžiky, které měly být emočně náročnější mě nechávaly chladnou.
Nejvíce ale oceňuji zpracování samotného tématu, jsem strašně ráda, že se i v českých vodách začínají objevovat takové tituly, které poukazují na aktuální problémy.

Celkově Hnilobu hodnotím jako příjemnou a oddechovou youngadultovku. Za mě nic světoborného, na co bych myslela ještě nějaký ten pátek, ale nejen díky důležitému tématu rozhodně stojí za vaši pozornost.

3 04.03.2021