Adla173 komentáře u knih
Správnou pětku jsem jako malá milovala a přečtení všech 21 dílů tehdy byla samozřejmost. Ani mě netrápilo, že se linie příběhů opakuje.
Teď jsme četli se třeťáky Správnou pětku v družině a byli z ní nadšení, dlouho je žádná kniha takhle nenadchla. Děj totiž není složitý, má spád a o dobrodružství není nouze.
Za důležité ovšem považuji vysvětlování genderových stereotypů, mnohdy to vedlo k velmi zajímavým debatám, až jsem byla překvapená, jak dokáží děti tuto problematiku vnímat.
No a největší miláček třeťáků? Samozřejmě že Tim!
(SPOILER) Kniha se četla dobře, není psána nějak složitým jazykem a překlepů je v ní všehovšudy pár. Děj má spád, od čtení se odtrhává jen těžko.
Spoiler:
Dlouho jsem v průběhu knihy čekala na další setkání Felixe a Inge, než mi nakonec došlo, že se hodně dlouho neuvidí, pokud ještě vůbec někdy. Příběh o lásce, kde nejsou její protagonisté v téměř žádném kontaktu, je rozhodně nápaditý a oslovil mě. Zároveň nebudu lhát, když přiznám, že jsem byla zklamaná. Od líbivé obálky a titulu knihy jsem čekala něco trochu jiného. Přesto knihu mohu doporučit k přečtení.
Hrabalovou knihou Obsluhoval jsem anglického krále, jsem se musela doslova prokousat. Prvních 150 stran jsem se do čtení musela nutit. Děj byl zajímavý, ale vadil mi styl, jakým byla kniha napsána, především to, že byla členěna do příliš dlouhých odstavců. Naopak se mi líbilo využití nepřímé řeči, které není příliš časté.
Posledních 50 stran jsem přečetla jedním dechem, asi jsem si už zvykla a čtení šlo rychleji.
Kniha, u níž jsem nebyla dlouho schopná říct, co si o ní vlastně myslím, stále jsem čekala na to, kdy se propojí čtyřicátá léta se současností. V určitých momentech mi chyběl spád a děsilo mě, kolik stran mám stále před sebou. Přibližně od poloviny mě však kniha pohltila a nemohla jsem se od čtení odtrhnout.
Teď zpětně hodnotím kladně především to, jak bravurně zvládl autor popsat skutečné historické události a zkombinovat je s fikcí. Všechny události měl pan Gàlvez skvěle promyšlené a i ta nejmenší věc, jako třeba karamelka, vede k zajímavé pointě a provazuje tak minulost s přítomností.
V určitých chvílích jsem se potutelně usmívala, v těch naturalističtějších jsem zatínala pěsti a odolávala nutkání knihu zavřít, v jiných jsem měla oči plné slz.
To, že jsem se dozvěděla o G. Wolfovi, jednom z mnoha hrdinů druhé světové války, bylo dalším velkým kladem. Dosud jsem o něm nikdy neslyšela, a přitom by si pozornost zasloužil.
Balada o ptácích a hadech osvětluje mnohé věci a motivace některých postav, které známe z Hunger games. Na základě místních recenzí jsem se na knihu těšila, ale bála jsem se zmiňovaných nudných pasáží. A ony nepřišli. Pokud neočekáváte akci střídající akci, jako tomu bylo u Hunger games, má vám i tato knížka co nabídnout.
Zaměřuje se na jednotlivé postavy a rozvíjí jejich psychologii, což ráda ocením. A že někomu přijdou postavy rozporuplné? To jsme podle mě svým způsobem tak trochu všichni.
Povedená sbírka. Ačkoliv jsou verše psány úsporně, jsou srozumitelné a mohou být vyloženy mnoha způsoby. Při výčtu jmen obětí z Lidic mi běhal mráz po zádech. Celá tragédie byla najednou mnohem osobnější.
Holub se řadí k autorům, kteří dokáží zaujmout, ale nejsem si jistá, že jeho básně chápu a vidím v nich to, co autor zamýšlel. Oceňuji především kontrast pohádkových postav, vědy, pokroku a našich temných stránek jako společnosti. Možná někdy při druhém či třetím přečtení pochopím hloubku autorových slov.
Knihy Petra Síse mě snad nikdy nepřestanou fascinovat svým osobitým stylem. Přestože jsem se k nim dostala až v dospělosti, dokázaly mě zaujmout a přikovat ke stránkám tak, jako se mi to stávalo během dospívání, kdy jsem hltala jednu stránku za druhou. Obzvláště Zdi si cením, protože seznámí čtenáře s tím, jak to tu vypadalo za komunistického režimu a pro mnoho dětí to bude víc, než veškeré hodiny dějepisu během studia. Rozhodně se na autorovi knížky podíváme i společně s dětmi, jakmile dorostou do správného věku.
Netradičně pojatá kniha, která osloví děti i dospělé. Ilustrace výborné, člověk má pocit, že skutečně stojí v tajemných pražských ulicích. Navíc ji přečtete skutečně rychle, ocení to asi zejména děti.
Na složitost jazyka a Vančurův specifický styl je třeba chvíli přivykat, ale jakmile se začtete a naladíte se na správnou vlnu, knížka už vás nepustí. Líbí se mi vyprávění, jako kdyby bylo vypravěčem oko kamery. Pokud čtenáře neodradí prvních pár stran, určitě pro něj bude kniha obohacením.
Drama o mnoha podobách hrdinství a pohledech na hrdinství. Často se setkávám s názorem, že jde o jedno z nejslabších Čapkových dramat, s čímž zásadně nesouhlasím. Ve své době muselo mít neskutečnou sílu, když zvážíme, co se v Evropě dělo.
Velmi zajímavá kniha. S tímto konceptem (poznámky na okraji) jsem se u neodborné literatury setkala poprvé a opravdu mě nadchnul. Ačkoliv mám historii ráda, dozvěděla jsem se zajímavosti, o kterých jsem neměla ani tušení a věřím, že v kombinaci s příběhem mi zůstanou dlouho v paměti.
Krásné ilustrace už jen doplňují prvorepublikovou atmosféru.
Kniha zanese čtenáře na česko-německé hranice staré drsné Šumavy. Navzdory její krutosti a těžkému životu čtenáře něčím přitahuje - možná proto, že podobný život v dnešní době již vůbec neznáme. Stejně jako krajina, jsou drsní i tamější obyvatelé a příběh samotný. Má však svoje jedinečné kouzlo a doporučuji přečíst každému, kdo má rád přírodu a návraty do dob minulých.
Neuvěřitelně propojené povídky, které se vzájemně doplňují. Skvěle napsané a chytlavé.
Kniha, ke které je třeba najít cestu. Jednoduché a na první pohled primitivní monology střídají dlouhé odstavce myšlenek hlavního hrdiny. To však dodává knize na autentičnosti. Pokud si ke Zbabělcům najde člověk cestu, zanechají v něm hluboký dojem, zavzpomíná na mladá léta plná velkých lásek a nahlédne na hrdinství z mnoha úhlů pohledu.