Aildrin komentáře u knih

Tady se hodí trefný komentář z diskuzního fóra České zombie komunity.

"Od plazení v trávě, přes topografii, až po granáty proti imperialistům." :-)

16.03.2014

Temné záblesky jsou silně inspirované Kulhánkovou knihou Cesta krve a něco si vzaly i z Neffovi Tmy (Na což autor v knize nepřímo naráží, ale každému kdo Tmu četl, to v oné pasáži musí být naprosto jasné.) a z druhé části knihy Luciferovo kladivo. Místy mě dost zarážela nedomyšlenos některých scén a toporné pokusy o vtipné hlášky. Pokud by šlo o originální myšlenku, dal bych o jednu hvězdu víc, ale jelikož jsou Temné záblesky do očí bijícím klonem Cesty krve, nemohu dát víc než tři.

16.03.2014

Hoblita bych definoval jako mile úsměvnou parodii. Žádné záchvaty smíchu se nekonaly, jen jsem se místy několikrát uchechtnul. I tak je Hoblit kniha čtivá a místy docela zajímavá. Obzvlášť tehdy, když poukazuje na paradoxy a zdánlivé nedostatky předlohy. Nejvíc mě potěšilo, že je zde (oproti předloze), vylíčena závěrečná bitva a to celkem zdařile. Hoblit je z poměrně velké části neparodický. Některé části textu by klidně mohly být použity v klasickém fantasy a spisovatel by se za ně vůbec nemusel stydět. Otázkou je, zda-li se to dá považovat za plus, či nikoli. Na jednu stranu mi výraznější vtipnost nescházela, na druhou mi příjde, že Roberts plně nevyužil potenciálu, který se mu tak úžasně nabízel. V několika místech jsem se zastavil a říkal si, kde všude by to šlo perfektně oživit, jen mít trochu snahy.. Momentálně čtu Robertsův Silmámilion a musím uznat, že ač tu má nižší hodnocení než Hoblit, baví mě zatím mnohem víc. (Ale bez znalosti předlohy by tomu tak nebylo.)

16.02.2014

A tak se taky stalo.. http://nicolepoweleit.wordpress.com/2013/10/04/review-blue-mars-by-kim-stanley-robinson/

Poslouchal jsem jako audio knihu a málem mě kleplo, když příběh skončil přesně v okamžiku, kdy se mělo odhalit ono velké tajemství cizinců. Hohlbein se k serii (prý) plánuje vrátit, ale už je to šestnáct let od posledního dílu. Doufám, že než umře aspoň dokončí třetí měsíc. Ostatně, ten je pro mě už jen takovým dodatkem původního příběhu, bez kterého se prvních deset knih klidně obejde.

1 22.12.2013

Na tuto knihu jsem se velice těšil. Tím větší pro mě bylo 2034 zklamáním. Kniha postrádá propracovanost a pohlcující mystičnost prvního dílu a nejen to. Autor hluchá místa (40% knihy) vyplňuje pseudopsychologickými monology, které z valné části postrádají hodnotu nebo aspoň, narozdíl od těch z 2033, příšerně nudí. Nejvíc mě ovšem naštval závěr, ve kterém se autorovi podařilo to, co původně plánoval už v první knize.

Pokud jste fandy 2033 doporučuji 2034 nečíst, případně na ni pohlížet jako na alternativní verzi budoucnosti tohoto světa, jinak budete nemile překvapeni.

Metro 2034 je něco na způsob filmů typu Ptačí chřipka, jen drsnější a bez happyendu. Všechny postavy, které za něco stály Glukhovsky prostě nechal chcípnout nebo je bezostyšně popravil. Kniha byla zřejmě tak odbytá kvůli pokračování stejnojmenné hry, aneb jak komerce zabíjí hodnoty.

Pokud mám srovnávat první a druhou knihu, je to 100% / 30%.

1 18.10.2011

Kniha se skvělým rozjezdem u které jsem se lámal v pase. To především. Po první polovině, která srší bonmoty a equilibristickými hláškami, ale autorovi dochází dech a spolu s ním kreativita a právě to co mě v první polovině tak bavilo. Závěr, ve kterém jsou hlavní hrdinové ještě asi tak sedmitisíckrát drsnější než Chuckův hajzlpapír mi ovšem příjde ulepený stejně jako hlavní hrdinové. (Snad první kniha, kterou jsem četl, ve které je hlavnim hrdinou skoro každý.) Závěr mě však vykolejil asi jako pendolíno, když se projede v plné rychlosti po české železnici s uvolněnými šrouby. Nevím jestli Kopřivovi v závěru už definitivně došel dech, nebo jestli to už chtěl mít zasebou nebo jestli chtěl použít nečekané (sakra nečekané) vyvrcholení. (Což se mu k mé nelibosti celkem povedlo.) ,ale i tak považuji Asfalt za vyjímečný a velice originální počin. Co na tom, že se peklo od reálného světa vlastně neliší. Bluffenbachův tým měl i tak grády ostří samurajského meče posypaného chilli a zaříznutého mezi pulky.

4 29.07.2011

Krásná a geniální pohádková knížka nejen pro děti.

2 09.02.2011

Šlechta používá zvláštní povídkový styl psaní, který místy až hraničí s amatérizmem. Přesto jsou jeho knihy velice čtivé a zde tomu není jinak. Opět se setkáme s partou hlavních hrdínů oplývajícími charaktery sympatickými i když roztodivně extrémními.
Stejně jako v Ostří ozvěny a v Bersekrovi se v této Šlechtově knize vyskytuje ženská postava ve vysoké pozicí, která se zezačátku tváří velice drsně a záhy usvěčena z naprosté neschopnosti žadoní zoufalé o ochranu a nabízí jednomu z hlavních hrdinů sex. Když jsem četl první knihu od Šlechty, tak jsem tomu nevěnoval moc velkou pozornost, ale tenhle charakter (nikoli stejná postava) se nachází už ve třetím pokračování poválečné série a mě už z toho začíná být celkem blivno. Buď nemá Šlechta dostatečnou soudnost nebo trpí nějakou sexuální odchylkou, která ho nutí prznit svá díla podobnými přízemnostmi jak vystřiženými z akčních filmů let osmdesátých. Jinak se mi Kyborgovo jméno líbilo.

1 09.02.2011

Příběh tak nechutný a propracovaný, až bych věřil, že tato fikce z Hitlerova pera skutečně vzešla.

1 11.01.2011