Ajrad1981 komentáře u knih
Když jsem poprvé zalistovala knížkou a viděla jméno Dawson, zarazila jsem se a teprve pak jsem si všimla, že je to nultý díl. :-) Což je dobře, protože mám ještě dva díly ze série nepřečtené a takto jsem se mohla do vánočního dárku začíst hned, bez obavy, že mi něco unikne.
A za mě super! Ale dost nepříjemně mě překvapilo, jaký byl Dawson arogantní, sebestředný a až nezdravě sebevědomý, bez špetky sebereflexe. Naštěstí to vypadá, že z toho vyrostl.
(SPOILER) Nerada čtu knihy, kolem kterých je moc velký humbuk, takže bych s Hanou ještě nejspíš nějaký rok počkala, ale potřebovala jsem ji do Čtenářské výzvy. A musím uznat, že ten humbuk je oprávněný. Kniha se čte dobře, hned na začátku se člověk musí zamyslet nad tím, jaké maličkosti ovlivňují naše životy, a velmi brzo pochopí, proč je na obálce žloutkový věneček.
Nicméně pár věcí mi vadilo. Nebo spíš chybělo. Trochu jsem postrádala nějaké další informace o Jarmile, nějakou úplně banální zmínku, třeba že prodává v zelenině. Ale víc mi vadí, že nevím, jakou cestou se Ivana stala Rosinou kamarádkou. Za mladých let kamarádila s Hanou a kamarádství skončilo proto, že Hana mohla studovat a Ivana to nerozdýchala, a válka je pak dokonale pohřbila - to přátelství, samozřejmě. A přitom v první části je Ivana Rosinou kamarádkou. Ano, jsou to maličkosti, ale brání mi v tom dát plný počet.
Ale jestli něco vážně oceňuji, tak starou paní Zítkovou. Musela moc dobře vědět, co viděla, a že to zahrála do autu krysami a držela jazyk za zuby, tak to zaslouží minimálně 2 zlaté medaile.
Tak já nevím. První díl mi přišel super, tady mám dost rozporuplné pocity - možná je to i tím, že jsem to četla strašně dlouho. A možná je problém i v tom, že jsem se ty rady podvědomě snažila použít i u svého dítěte, přestože batolecí období začínáme až teď.
Pěti hvězdičkami hodnotím poslední část, kdy byly přesně popsané problémy podle věku a rady, co s tím dělat. Kdyby takhle byla seskládaná celá knížka... Tohle je asi moje největší výtka zbytku knihy, že jsem občas marně hledala věk, kdy který postup lze na dítě použít.
Celkem dobrá je pasáž, jak odnaučit své dítě nočnímu vstávání, ale jaksi nepočítá s variantou, kdy se prcek nebudí hladem, ale prostě jen proto, že si potřebuje zadumlat prs. Při odmítnutí následuje vzteklý řev, na který mi (zatím) rady dr. Karpa nefungují.
Celkově mám pocit, že bych tu knížku musela mít pořád při ruce a hledat v ní. No, ale něco jsem si snad zapamatovala...
Jo, a zkoušeli jste někdo mluvit batoletštinou? A taky jste si připadali jak idioti? :-D
Chtěla jsem si zpestřit čtenářskou knihu a knihu vydanou před rokem 1921 vzít doslova. Nápad za všechny drobné. :-) V první povídce jsem musela některé věty číst několikrát, než jsem pochopila jejich význam. Pak už to bylo dobré, zvykla jsem si.
Odcizený dopis a Zlatého skarabea jsem znala, starý překlad jim na kráse neubral, ty hodnotím 5 hvězdičkami. Další dvě povídky mě zas až tak neoslovily, ale byly zajímavé.
Knihu jsem si nevybrala sama, dostala jsem ji. Dlouho jsem se jí vyhýbala, měla jsem obavy, že nebudu vědět, která bije, když neznám Odkaz Dračích jezdců. Teď se mi akorát hodí do výzvy a jinou vhodnou knihu jsem neměla po ruce, tak jsem si řekla "Budiž".
Moje obavy byly celkem zbytečné, Odkaz Dračích jezdců evidentně není nutné znát, ale možná, kdybych ho četla, můj pohled na knihu by byl jiný.
Už na začátku mi tam něco přišlo málo originální, ale nevím co. S Dračími jezdci jsem se setkala už u Feista, i když to byli asi jiní Dračí jezdci, takže okopírovaný je nejspíš jen název, jinak to vypadá na jiný příběh. Pak ten pocit neoriginality začal pomalu ustupovat, nic dalšího ve mně pocit deja vu nevyvolalo.
Hodnotím zlatým středem. Míň hvězdiček by nebylo fér, a bych dala víc, muselo by mě to strhnout k tomu jít shánět Odkaz, a to se nestalo.
Některé dějové linky byly úplně jasné - Jess, Will, komu patří ten dům, jak to dopadne s Danem a Stellou. Některé věci mi zas přišly úplně zbytečné, jejich jediným účelem bylo asi pozdržet "velké finále". Něco mi tam chybělo. A něco jsem zase absolutně nepochopila - ty dopisy, které nikdo nečetl. Takové kamarádství a úplně zaniklo, že Stella nešla navštívit Nancy a že Nancy se neobtěžovala navštívit Stellu? Jasně, pak by ty dopisy ovšem byly přečtené a nebylo by o čem psát.
Celkově je to jakési přeslazené.
Poprvé jsem se o téhle knížce nedozvěděla ve škole (kupodivu), ale o mnoho let později na kurzech angličtiny, kdy ukázka z filmu byla součástí učebnice. Byla to pasáž, kdy Angel přenáší dívky přes vodu. Nic mě neupoutalo natolik, že bych si řekla: Jo, tohle si přečtu.
Podruhé ke mně nakoukla, když jsem četla Padesát odstínů šedi. Fakt, že to byla Anina oblíbená kniha, mě asi měl spíš odradit, ale nestalo se. Když jsem pak knihu objevila v knihobudce, MUSELA jsem si ji půjčit.
Kniha je psána naprosto úžasně, krásné poetické popisy, až jsem litovala, že momentálně nejsem ve stavu, kdy bych si je dokázala náležitě vychutnat. Asi se budu muset ke knize někdy vrátit, až bude příhodnější doba.
Děj je místy celkem předvídatelný a postavy? John je lempl, Joan druhý, oba si chtějí zajistit bezstarostný život prostřednictvím svojí dcery a dávno zašlé slávy. Alek je ne na facku, ale na ránu pěstí, Angel, jak vypadal sympaticky, mě krutě zklamal. Tess je chudák holka, kterou okolnosti dohnaly tam, kam ji dohnaly, nic nebyla její chyba, její špatná volba.
Přesto celou dobu nic nenasvědčovalo, že zůstanu s pusou dokořán. A přece se stalo! Ten konec je naprosto geniální! Přestože tragický, tak kouzelný, cokoliv jiného by z knihy udělalo kýč. Takže opravdu myslím, že si dám za pár let repete.
Tuhle knížku vytáhl na jaře přítel, že bude našemu synovi číst - i přes moje námitky, že čtyřměsíční mimčo z toho nic mít nebude. Takže jsem v podstatě poslouchala jako audioknihu, ovšem s příšerným přednesem. :-)
Já sama jsem Neználka nečetla, když jsem byla malá, takže i pro mě to byly nové příběhy. Krásné milé příběhy. Jen mi moc nepasoval konec, čekala jsem, že poslední věta bude o tom, jak Neználek konečně sesmolil dopis, a ono ne.
Tak tohle je dost drsné na to, že to má být pro děti a mládež! No jo, ale když je to o drsné době... Ještě že z toho autorka neudělala limonádu ve stylu Tatéra z Osvětimi.
V knize se kromě Petra Ginze objevuje další známé jméno, Jirka Brady. I když, známá je asi spíš jeho sestra, vlastně její kufřík. Ten mám doma (pochopitelně myslím knihu, ne vlastní zavazadlo), jen na přečtení ještě čeká.
Durrellovy knihy jsou vždy pohodové čtení a tahle navíc sedí úplně parádně do Čtenářské výzvy. Jen tam tentokrát nebylo moc situací, kdy bych se vyloženě chechtala, jen v první kapitole, ale zas naštěstí ani nic, u čeho bych musel brečet.
Tahle kniha mi přišla slabší, moc mě nebavila. Možná to bude i postavou Arie, ta byla na dvě facky. Navíc jsem si už kolem 50. strany vytipovala dvě postavy, které by mohly být Amantem, a posléze zredukovala na tu jednu správnou, takže žádné velké napětí se nekonalo. Zajímalo mě snad jen to, jak Jack zabrání nejhoršímu.
Jinak v genetické genealogii nevidím takový potenciál jako autor. Problémem totiž nejsou jen adopce, ale i kukačky - a to nemyslím záměnu dětí v porodnici.
Tak nejdřív jsem myslela, že se nedostanu přes padesátou stranu. Jako relativně čerstvá matka jsem absolutně nechápala, co to Didi s dětmi provádí, jak ji vůbec něco takového mohlo napadnout! Nakonec zvítězila zvědavost dozvědět se, jestli moje přesvědčení, že děti přežily, bylo správné.
Následovala další rozčarování. Odhalení totožnosti Ostřelovače mě znechutilo. Ne proto, že jsem měla jiný tip, ale proto, že mi do toho vzorce neseděly události z pouště před 20 lety. Ale ani vysvětlení mě moc nepřesvědčilo. A poslední akční scéna s BH tam byla navíc, neseděla mi tam, byla tam jen pro dovysvětlení některých hluchých míst.
Sice jsem správně odhadla, čí tělo tehdy shořelo v poušti a kdo je otcem Remmi, ale rozhodně to není důvod k vyššímu hodnocení.
Rozhodla jsem se pokračovat v návratu do minulosti a přečíst si i tohle. Pomsta Richardovi baví i teď, na závěr mě trochu zklamala Tereza. A dnešní generace se musí divit, co všechno se dalo vyčíst z občanského průkazu. :-)
Nějak ten výlet do mladších let protahuji. Tady můžu vytknout to, že Libor jednou učil na zdrávce, o kousek dál v textu pak na gymplu. A hlavně bydlení u táty - jasně, Zuzana byla malá, když se rodiče rozvedli, ale nevěřím, že si nepamatovala, jaký otec byl. Takže další výtka je za tuhle epizodku, ale nad některými věcmi asi nesmím moc přemýšlet.
Bylo tam pár dobrých dějových linek, ale ani třetí díl série nemohu hodnotit nijak vysoko, byť je určitě lepší než ten druhý. Prakticky celou dobu jsem přemýšlela, čí paličatost mi leze na nervy víc, jestli Mikulášova, nebo Moničina.
Hned jsem věděla, kdo je vrah! Bylo mi to naprosto jasné, říkala jsem si, že Zoe koneckonců není jediný vyšetřovatel, který... (to by byl spoiler). A protože jsem "znala" pachatele, už mě to moc nebavilo. Pak mi sice vyskočilo v hlavě jiné jméno, ale toho prvního jsem se zuby nehty držela - až jsem ho nakonec musela pustit, protože správná byla varianta číslo 2. Takže to, že mě to pak už nedokázalo vtáhnout do děje, je vlastně spíš moje chyba.
I když, ani Zoe, ani Tatum mi nebyli sympatičtí, to taky hodnocení dost ovlivňuje. Nejlepší postava byl Marvin, bez debat.
P.S. Kolik dílů zabere, než dostanou R.G.?
Sice jsem původně neměla v úmyslu znovu se vracet k celé trilogii, neodolala jsem. :-)
Tenhle díl je krapet lepší, přesto v otázce pomsty Mikimu docela dost předvídatelný.
Jo, a trojku si teda znovu přečtu taky. ;-)
Měla jsem jiný typ na pachatele (lepší, pochopitelně :-D, krásně a plynule bych to všechno propojila), ale i takhle to bylo nečekané a skvělé rozuzlení.
Občas neškodí vrátit se v čase, v tomhle případě o 15 let, ale tady jsem si nevybrala moc zdařilý návrat. Vzala jsem první knihu od LL, kterou jsem doma našla, a stejně jako tehdy, ani teď ji nepovažuji za spisovatelčinu nejlepší. Spíš naopak, je to jedna z těch slabších. Děj je strašně předvídatelný, tedy v té hlavní ose, a teď navíc mi vadila i věc, kterou si z minula nějak nepamatuji - jak se Monika chovala po té, co zjistila, že její máma má přítele. Před 15 lety bych možná dala hvězdičky čtyři, teď bohužel.
Na to, že rozhodně nejsem cílová věková skupina, jsem se celkem bavila. Byla to moje první kniha ze série a celkově hodnotím počin paní Válkové velmi kladně. Kdyby se to vydávalo za mých mladých let, možná by mě i bavil dějepis. A doufám, že si díky paní spisovatelce konečně přestanu plést Annu Falckou a Annu Svidnickou. :-)