Ajrad1981 komentáře u knih
V tomhle případě si filmové zpracování pamatuji dobře, pachatele, motiv i některé stěžejní body, ale to knize vůbec neubírá! Je skvělá.
Caroline, když se dozvěděla, že je adoptovaná a proč, začala bohužel jednat tak, jak jsem se obávala (protože jsem pořádně nepřečetla anotaci) - zas na druhou stranu, kdyby to nechala plavat, tak není o čem psát, že. Pachatel taky začal jednat předvídatelně. Překvapilo mě snad jedině pak následné Carolinino jednání, od usedlé profesorky je to asi to poslední, co bych čekala, a zdá se mi to děsně přitažené za vlasy. Jen mi na rozdíl od Caroliny došlo hned, proč svědkyně vraždy lže, jako když tiskne. Jo, a ten romantický happyend si autorka mohla odpustit, je to kýč.
S detektivem Berkou jsem už pár příběhů četla - a z většiny mi nezůstalo v paměti absolutně nic, takže trochu nechápu, proč jsem si chtěla přečíst i tento. Začátek je rekapitulací předchozích Berkových případů, asi to má čtenáře nalákat. Pak se v krátké době objeví 3 mrtvoly, kámoš premiér zatahá za nitky, aby mohl Berka vyšetřovat, což mu jde neuvěřitelně hladce. Hlavní důkaz proti pachateli je - jaký vlastně? Nenapadá mě správné slovo, ujetý bude asi nejbližší výraz. A u takového člověka, který si plete Brno s divokým západem, bych čekala všechno, jen ne to, že bude s policií spolupracovat. A poslední zmiňovaný důkaz je fakt důvěryhodný. Teda důkaz sám o sobě i jo, ale moc nevěřím tomu, že by vynesl nějaký delší pobyt ve vězení.
Třetí hvězdičku přidávám hlavně za způsob provedení vražd, ten byl celkem neotřelý. A pak taky za to, že ten případ neměl politický podtext (kromě způsobu, jakým se Berka dostal k vyšetřování), byť to tak jednu dobu i vypadalo.
Hned od začátku mi tam neseděla jedna postava, takže mě ani nepřekvapilo, že kniha neskončila tam, kde by se konec dal logicky očekávat. Sice jsem netušila proč, ale říkala jsem si, že Nesbo to přece umí zamotat. No, umí. Onu osobu jsem podezírala absolutním neprávem a ten, koho jsem podezírat měla, mi na mysl ani nepřišel.
Jednu hvězdičku ale strhávám. Sice ode mě kupodivu dostal Truls pár plusových bodů (po té hromadě mínusových, které stihl nasbírat nejen v předchozích dílech), ale ta malá zápletka kolem Wyllera se mi tam nehodila a taky ta závěrečná akce v autě se mi zdá moc přitažená za vlasy.
Hm, co k tomu napsat? Kdyby se to odehrávalo tak za sto let, asi by to pro mě přijatelnější. Bavila mě některá jména, byla skvěle vymyšlená.
Ale konec? Jak mohl Briggs vědět to, co věděl? (Protože kdyby to nebyla pravda, určitě by se někdo ohradil.) A vůbec, celá milostná linka stála podle mě za starou bačkoru. Poslední kapitola se mi nepozdávala vůbec, přestože je mi jasné, že je to entrée pro další díly - které mě tedy opravdu nelákají.
Jediný dopad tahle kniha má - Janu Eyreovou posouvám na svém TBR seznamu o pořádný kus výš.
Tak tenhle příběh se mi zatím líbil asi nejmíň, špatně se mi četl, vtipy Richarda a spol. jako by vymizely... Že by to bylo překladem? Jiný překladatel, jiný styl. Ale tenhle mě nebavil. Asi si pro příště budu kupovat jen originály.
A samotné případy mě taky nějak extra nenadchly. Snad až posledních necelých 100 stran mě bavilo.
Jsem dost na vážkách s hodnocením. Knize se v žádném případě nedá upřít originalita a jedinečnost. Za tohle si určitě zaslouží plný počet. Ale je tam něco, kvůli čemu musím hodnocení výrazně snížit. To "něco" je asi spíš subjektivní, ale i tak...
Nic mě nenutilo číst do posledního dechu, neměla jsem nejmenší problém knihu odložit, když jsem byla unavená a absolutně mě nezajímalo, kdo zabil Evelyn. Navíc nechápu, jak Aiden mohl stoprocentně počítat s tím, že jeho minulý hostitel bude jednat tak, jak jednal v době, když v něm Aiden trčel.
Jediné, co mě fakt zajímalo, byla otázka, kdo je Morový doktor a jeho nadřízení a co to proboha vyvádějí, k čemu ta námaha s časovými smyčkami? A zrovna tohle vysvětleno nebylo.
"Bože, to byla sestava!" říkala jsem si během čtení. S těmi bych fakt čtyři dny o samotě trávit nechtěla! No, možná jedna byla sympatická. Jednu chvíli jsem si pak říkala, jestli ta mně sympatická osoba nakonec nebude vrah, ale nakonec jsem názor změnila a pachatele odhadla dobře.
Sice bych možná uvítala, kdyby ta finanční stránka věci dopadla jinak, ale celkově se mi to líbilo víc jak sucho.
(SPOILER) Tentokrát mě Erika štvala o něco míň, vlastně jen tehdy, když obešla šéfa a vydyndala si ten starý případ. Skoro jsem jí přála, aby si na něm vylámala zuby. Jinak na ten kobereček kvůli události před policejní stanicí šla dle mého neprávem, tohle čekat nemohla.
Nechápala jsem ale jiné věci.
SPOILER!!
Když už si někdo dává tu práci, aby vraždu maskoval jako sebevraždu, proč to neudělá pořádně? Naaranžovat to jako sebevraždu, přestože je hned zřejmé, že to sebevražda být nemohla, je zbytečná ztráta času a energie! A jak mohl jít vrah zabít Eriku, když měl nainstalováno odposlouchávací zařízení a musel tedy vědět, že není doma??
Až do přečtení této knihy jsem netušila, že Kromě hradu Krakovec existuje ještě Krakovec u Prostějova. A to k němu nemám zas tak daleko! A plus za to, že velkou roli zde hrají páni z Boskovic a že je zde i jedna malinká zmínka o Letovicích.
Tenhle díl se mi před lety podařilo minout, takže se nejednalo o žádné osvěžování paměti, ale o úplně nový zážitek - a ten byl super! S pachatelem jsem se nechytala, s motivem jakbysmet. Zdálo se mi, že je tam tentokrát trochu míň z Evina osobního života, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo.
Už někdy v první třetině knihy jsem si říkala, že vím, která karta je vrahem. No, s kartou jsem se sekla, osobu jsem měla dobře, byť ten motiv mi přijde dost nereálný. Trochu dost. Další výtka by se týkala mého pocitu, že kdyby vrah byl zároveň tou kartou, jak jsem si původně myslela, bylo by to asi věrohodnější, takhle se tam pozornost tříští na víc osob a to mi moc nesedí. A poslední, asi největší, nesrovnalost visím v té první smrti, z doby, kdy do té školy chodili rodiče současných studentů. Nikde tam nerozpitvávali, co měla oběť na sobě, což mně osobně by přišlo jako dost podstatné i vzhledem ke konečnému stanovení příčiny smrti.
Nicméně, tyhle výtky tentokrát vyvážil silný emotivní závěr, tohle jsem teda od Marsonsové nečekala!
Tahle kniha mi na začátku strašně připomínala Dopisy z ostrova Sky, byť se později ukázalo, že děje obou knih spolu nemají moc společného. Nicméně Dopisy z ostrova Sky byly mnohem, mnohem lepší. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů je sice zajímavý název, ale kniha jako taková místy celkem nudila. A milostná zápletka? Bylo jasné, jak skončí, ještě dřív, než pořádně začala.
Ocenění neocenění, já jsem se u toho nudila. Konec je celkem překvapivý, tipovala jsem to trochu jinak, ale jinak slabota.
Nějak se mi nedařilo podezřívat nikoho ze čtyřech přeživších. Občas jsem zakroutila hlavou nad jejich konspiračními teoriemi, ale to je tak všechno. Jasně, zajímalo mě, kdo zabil Simona, ale jejich životy šly celkově mimo mě - a myslím, že by mě "zajímaly" úplně stejně, i kdybych to četla v sedmnácti.
V poslední čtvrtině knihy mě taky napadla jedna teorie; sice se mi zdála kapku jetá, ale dávala smysl určitě víc než to, co vymyslela Bronwyn a spol. A helemese, byla správná!
Mám ráda Villona, ale víc se mi líbí překlady Jarmily Loukotkové.
První kniha od autorky a musím říct, že jsem fakt spokojená. Sice to je až moc pohádkové, myslím souboj dobra a zla, ale to se ztratí. Jinak jsem hodné považovala za zlé a naopak, takže další spisovatel, co mě dokázal oblbnout. No co už.
Sledujeme pátrání po vrahovi z hlediska advokátky - a nebylo to vůbec špatné! Něco mi tam ale chybělo, takže nemůžu dát plný počet. Nebo mě jenom štvalo, že jsem neodhalila "současného" vraha? To asi ne, protože to se mi stává často, spíš mě tedy asi štve to, že jsem to pachateli sežrala i s navijákem. I když jsem nebyla sama.
Ale co se stalo na ostrovech před výbuchem sopky, to jsem odhalila brzy. :-)
Knihu jsem si koupila hlavně proto, že jsem byla zvědavá, jak moc se liší od seriálu, který za ta léta znám prakticky zpaměti. A těch rozdílů zas není tolik, jak bych čekala. V knize jsou nějaké postavy a události navíc, třeba story s katechetou, ale jsou natolik nepodstatné, že je vlastně dobře, že se v seriálu neobjevily. Některé věci jsou zase v seriálovém provedení trochu rozvinutější (a lepší), např. linie s vojáčkem Pavlem. Oproti seriálu v knize chybí postava odbojáře a Milanova matka rozhodně není taková fúrie, ale zase: tohle mi v knize chybělo (i když to opravdu může být tím, že na seriál jsem tak nějak zvyklá).
Na začátku jsem strašně dumala nad srnečkem; věděla jsem, že v seriálu nebyl, že to bylo jiné zvíře, ale asi jsem měla nějaké zatmění, protože mi dost dlouho trvalo, než jsem si vzpomněla na osla. :-)
A v samotném závěru je jedna věc, která mi nesedí. Opravdu se po návratu do Frývaldova potkali s panem vinárníkem? Čekala bych, že jako Němec bude odsunutý, že byl antifašista, to přece tenkrát skoro nikoho nezajímalo...