Ajrad1981 komentáře u knih
Co jsem čekala, když jsem si knihu kupovala? Je to už dlouho, fakt nevím. Možná jsem jen byla zvědavá na příběh holky, co se sama rozhodne courat po světě. (Sama si o sobě občas říkám, že jsem cvok, ale abych se sebrala a sama vyrazila do třeba do toho Nepálu, na to fakt nemám koule).
Nejdřív jsem nečekala ani nijak extra literárně vyvedenou knihu, ale když jsem na začátku zjistila, že Michaela psala články o cestování, usoudila jsem, že by mohla umět psát.
Celkově mě kniha ale spíš překvapila, pozitivně. Hlavně asi příběhem samým a trpělivostí, že to nezabalila, přestože ji spousta lidí jen využívala. Já bych s tím asi sekla ve chvíli, kdy by mi hodil klacek pod nohy i Sanjay s Binou (ta mě teda sakra zklamala a to jsem o ní jen četla!).
Dost nuda. U první povídky se mi zdál motiv dost přitažený za vlasy a u té druhé nám ho autor pro jistotu tajil až do konce (aspoň tedy já jsem zaregistrovala jen jedinou zmínku, podle které ale motiv snad ani najít nešel). Třetí povídka se mi líbila nejvíc, tedy ve srovnání s těmi předchozími, ale jinak mě taky moc nebrala. A to byl motiv celkem reálný, jenom mi přišlo jako moc velký kontrast tak mazaně promyšlené provedení zločinu a tak velká náhoda v jeho objasnění.
Sice tam bylo i něco vtipného, ale většinou mě ty povídky nijak neoslovily. A povídka, podle které se kniha jmenuje, může připadat legrační jen tomu, kdo nemá tušení, jakým způsobem probíhá ""sběr" kůrovce. Protože popsaná metoda je úplně padlá na hlavu.
Tak to byla jízda! Sice jsem si jednu chvíli říkala, jestli nevyšetřují moc případů naráz, ale ne, nakonec se ukázalo, že je jich akorát. Sice mi to jejich propojení místy připadalo trošku nereálně přehnané, ale čtení to bylo perfektní.
Vondruška se nějak rozjel, tolik mrtvol snad v jeho knížkách ještě nebylo (a pokud ano, tak v díle, který jsem nečetla). Každopádně o to víc to bylo zajímavé.
A pobavila mě poslední věta Oldřicha z Chlumu - tedy poslední v téhle knize, Oldřich nemůže umřít, když už je vydaný další díl. :-) Ráda bych ji ocitovala, ale byl by to spoiler jak hrom, takže se nechte překvapit. :-D
Tak nějak mi ta kniha přišla "soft" - teda s ohledem na to, že hlavní postavou je Charlie Parker. Mrtvoly se začaly kupit až cca v poslední třetině knihy, ale ve srovnání s předchozími díly se mi to nezdálo jako nějaký extra masakr. Trochu mě to zklamalo, moje aktuální nálada si žádala něco drastického, ať si vyléčím aktuální splín (ve stylu "na hrubý pytel hrubá záplata"), ale moc mi to nepomohlo. Za normálních okolností bych asi přidala i čtvrtou hvězdičku, ale bohužel.
Přemýšlím, jestli jsem tohle viděla v televizi. To s těmi dveřmi mi přijde matně povědomé, nicméně odpověď na otázku mi to nedává. Koneckonců to není důležité. Podstatné je to, že jsem tento příběh buď neznala, nebo si ho nepamatovala, což vyjde skoro nastejno.
Slečna Marplová se mi tady zdá trochu upozaděna, sice přijde s pár nápady a postřehy, ale na její poměry se mi to zdálo málo. Tedy až do osudného finále. Vrah mi byl jasný (výjimečně) už ve chvíli, kdy se zjevil na scéně, ale knize to na přitažlivosti v nejmenším neubralo.
Nesmrtelná Agatha :-)
Kdysi, dost dávno, jsem část slyšela v rozhlasovém vysílání a líbilo se mi to. Pak jsem na to jednou narazila v knihkupectví, vzpomněla si a koupila si rovnou dva díly.
První dvě kapitoly se mi vůbec nelíbily - no, ve špitále a hodinu po probuzení z narkózy by se mi možná nelíbilo vůbec nic - takže jsem to zaklapla a vrátila se k tomu po pár dnech. A to už byla jízda!
Nebylo to špatné. Uvažovala jsem i o čtyřech hvězdičkách, ale nakonec jsem zůstala u třech. Ten Williamův odchod od bratra vyznívá v anotaci jaksi úplně jinak než v knize. Stejně tak jsem neměla pocit, že by Zoraide a Frances stály proti sobě. Zajímalo by mě, kdo anotace vymýšlí, velmi často neodpovídají ději.
Ale ke knize. Hlavní důvod, proč jsem nakonec dala nižší hodnocení, byl konec. Já osobně bych to ukončila dřív, třeba už dnem D, to by podle mě stačilo. Prostě mi to přišlo pak už zbytečně natahovaný.
Vyprávění z více úhlů pohledu mi celkem nevadí, ale tady těch postav bylo moc, dost dlouho mi trvalo, než jsem se zorientovala, kdo, kde, s kým a proč. Dívka ve vlaku byla přehlednější. Za ten chaos strhávám jednu hvězdičku.
A druhou hvězdičku dolů za to, že ve finále stejně nevím, kdo je vrah.
Tak nevím, ale mně ty povídky přišly divný. Nebo jsem divná já, ale většinu z nich jsem nepobrala, netuším, co jimi chtěl autor říct, jestli měly nějakou pointu (tu jsem našla jen u pár z nich), některé mi přišly useknuté... Víc k tomu nemám co dodat.
Nejdřív mě vražda absolutně nezajímala, protože jsem s napětím čekala, co se vyvine z druhé dějové linky - ona už jen sama představa, jak někdo podle toho Ollieho výtvoru hledá něco reálného, byla docela vtipná. Bohužel se ta vtipnost poněkud vytratila a závěr vyšuměl do ztracena, aspoň co se Emmy týče. A vražda taky byla docela nudná, myslím pachatele a motiv. Podle mě spíš slabší případ 87. revíru.
Ollie, nelituj, že ti tu knihu někdo čórnul, bestseller by z toho fakt nebyl. Jo, a nemyslím si, že zrovna ty bys měl kritizovat něčí tloušťku. Zameť si před vlastním prahem, ano?
Taková oddechovka. Dva případy, shodné typem násilného činu, jeho provedením i lokalitou, ovšem dělí je několik desítek let. Musím přiznat, že víc mě zajímal ten případ z 30. let.
Celkově je to takové jednoduché, policejní práce popsaná, jak kdyby ji autor zahlídl jen z rychlíku, dialogy taky nic moc. Ale popis Ostravy se mi zdá dobrý, přesnost by musel posoudit někdo místní, ale myslím, že kdybych se autora náhodou někdy ptala na cestu, tak nemůžu zabloudit. :-)
A jen mě tak napadlo: co když Wiener nebyl tak úplně slepý?
Jsem celkem ráda, že oproti minulému dílu zase mohu přidat hvězdičku, nicméně na plný počet to stejně není, něco mi tam nesedí. Nebo si za to můžu sama, protože jsem na začátku knihy zase sedla na lep, přestože autora znám dlouho (přesněji 9 dílů) a stávat by se to nemělo? Nicméně na konci jsem si dala pozor, nachytat se nenechala, ale to čekání na vysvětlení pak nějak nemělo šťávu.
Postava Silje mi tam přišla navíc (nebo minimálně její návštěva na Holmenkollenu určitě), myslím, že bez ní by se to obešlo, pokud ji tedy autor nehodlá použít někdy příště. A v druhé polovině knihy jsem nespokojeně brblala, že se někam vytratil Valentin, mohl se tam motat víc, abych na konci konstatovala, že se přece jen nevypařil (teda pokud se nepletu).
Otevřené konce mi nevadí, spíš naopak, tenhle se ovšem netýká přímo Harryho, což ale rozhodně není ke škodě. Jen by mě zajímalo, jestli se s tím bude nějak operovat příště. Na to si ovšem počkám, ráda si nechávám mezi jednotlivými díly sérií několikaknihovou přestávku a moje zvědavost není tak velká, abych toto porušila.
Jako dítě bych nejspíš byla nadšená. Jako dospělákovi se mi tato pohádka moc nelíbí. Dějově ano, ale ten styl mi nesedí - možná právě proto, že nejsem dítě. Na rovinu říkám, že film se mi líbil víc. Ale tak to zprůměrujme.
Kdysi jsem viděla televizní zpracování, měla bych tudíž znát pachatele. Houby s octem! Jediné, co jsem si pamatovala, bylo, že neseděl ten čas. Aspoň jsem nebyla ošizena o závěrečné odhalení.
Super završení trilogie. Přestože člověk ví, že to nemůže dopadnout špatně, je napnutý jak kšandy. Můj největší obdiv má teď jednoznačně Sam, doteď to byla víceméně postavička navíc a hleďme, jak se vybarvil!
Jednu hvězdičku ovšem musím srazit za samotný závěr v Kraji, ten mi tam vůbec neseděl a zkazil dojem z celé knihy.
Část první: Jé, kapitán Vantoch je z Jevíčka, to je kousek! Ty jo, co to dělá? Rozšiřuje nepůvodní druhy, se zbláznil, nebo co? Copak neví, jak dopadli s králíky v Austrálii?!
Část druhá: To je absurdní! A to tak, že by to klidně mohla být i pravda.
Část třetí: Konečně ta válka! No, fakt je to válka? To se mi nějak nezdá... Ale budiž, když přimhouřím oko, tak ten stav válkou můžu nazvat. Ale je tak nějak úplně jiná, než jsem si ji představovala. No co už. A chudák pan Povondra!
A teď vážně. Nadčasová kniha, která je děsivá tím, jak je stále aktuální.
Doufala jsem, že to bude výrazně lepší než Zkurvenej příběh, a naštěstí bylo. Líbilo se mi umístění příběhu vysoko do hor.
Ubírám jednu hvězdičku, protože jsem už asi přesycená tím, že se v knihách poslední dobou všechno potento v nejnevhodnější možný okamžik, anebo naopak, že se všechno podaří v poslední chvíli. (Která možnost se vyskytuje tady, to prozrazovat nebudu.)