Ajrad1981 komentáře u knih

Na začátku to bylo hodně dobré, přišlo pár zajímavých odhalení, ale celkově to pak nějak nevyznělo. Možná bych byla radši, kdyby K.D. byl s J. B. spolčený, to by teprve bylo vzrůšo. :-)
Pobyt Tiff na Farmě mě moc nebavil, těžko říct proč. Starý Bryantův případ vyzněl jaksi nepřesvědčivě, Stacyina dieta byla ukončená tak halabala, chybělo mi tam, jak to bylo dál se Sophií. A vůbec, pachatel hlavního případu byl sice překvapivý, a byť to mělo logiku, nebylo to pro mě uvěřitelné.

7 09.12.2024

Knihu jsem koupila mámě, abych si to mohla i sama před sebou obhájit. Bylo to první setkání s autorkou, dostala jsem se k ní na základě jednoho článku. Tehdy mě tam zaujal zejména Deník Věrky Kohnové (ten jsem si samozřejmě pořídila taky, když už platím poštovné, že), ale i další knihy vypadaly víc než zajímavě.

Blanka byla docela číslo, docela bych ji chtěla za kamarádku. Pak jsem jí záviděla odvahu jezdit sama po Evropě. Když jsme se dostali k roku 1938, měla jsem trochu strach číst dál, bylo celkem zřejmé, co se během války stane (a taky stalo). Podruhé jsem se zasekla po Blančině návratu ze Švýcarska. Tam pak taky bylo tak nějak jasné, jak se budou v novém politickém zřízení k rodině chovat.
Ale dočetla jsem a rozhodně nelituji. Je to letos jedna z nejlepších knížek, co jsem četla.

13 25.11.2024

Jeden z dílů, se kterým už jsem měla tu čest. Něco jsem si pamatovala, spoustu věcí naopak ne, takže nějaká překvapení tam byla. Hvězdičku dolů dávám za finální zatýkání pachatelky, to už podle mě bylo zbytečně přehnané.

7 13.11.2024

Když jsem četla Zvěrolékaře poprvé, asi před 20 lety, považovala jsem tohle za nejslabší díl. Ale i tak je parádní. :-)

10 04.11.2024

Tahle kniha na mě svého času vyskakovala všude možně a nevypadala vůbec špatně, takže jsem jedné slevové akci nakonec podlehla. A to byla chyba. Sice se mi hodí do výzvy, ale to je asi tak všechno.
Nejdřív strašně dlouho trvalo, než se Nora vůbec rozhodla zemřít, ty hodiny před tím se docela vlekly. Pak přišla půlnoční knihovna, což samo o sobě mi přišlo jako docela zajímavý nápad. Ale na přeskakování do alternativních životů mi jedna věc neseděla. Sama Nora je dost případ, pro psychiatra.
Asi ve třetině knihy jsem si s děsem uvědomila, že asi vím, jaká bude pointa. Ano, s děsem. Uhodnout ve třetině knihy vraha, to si tleskám, ale pochopit takhle brzy pointu... Jasně, za to kniha nemůže, ale už mě to potom prostě tolik nebavilo. Možná ještě ta část s Hugem, ale jinak... A protože s pointou jsem se nesekla, tedy nijak výrazně, ani ten konec mě nepřekvapil. Možná, že kdyby nebyl tak děsně happy, dala bych o hvězdičku víc.

16 22.10.2024

Měla jsem vůbec nějaké očekávání, když jsem knihu začala číst? Těžko. A pokud ano, tak spíš negativní. (Pokud někoho napadne otázka, proč jsem to tedy vlastně četla, tak to je na delší vyprávění, ale ve stručnosti: knihu jsem dostala od svého chlapečka, který ji ve věku pouhých 18 měsíců vytáhl z knihobudky, pro maminku. Neměla jsem to srdce ji rovnou poslat dál a teď se hodila, protože má na obálce hodiny.)
Slovní spojení z anotace ("mravní a etické problémy sovětského člověka") na mě opravdu nepůsobí nijak lákavě, na druhou stranu, já jsem v tom neviděla ani mravní, ani etické problémy, spíš touhu člověka po štěstí. A že se jednalo o sovětského člověka? Kdyby bylo napsáno "estonského člověka", znělo by to líp, ale s rokem vydání se nedá nic dělat. Ten člověk by mohl být stejně dobře americký, francouzský, český, jen kulisa by byla jiná.
Abych to zkrátila, nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. Nicméně k žádné postavě jsem si nedokázala vytvořit kladný vztah a Marek byl přímo na nakopání zadku.

6 07.10.2024

Při každém výpadku proudu, ať už při bouřce nebo kvůli silnému větru, mě napadá, jak moc je naše civilizace závislá na elektrické energii. A co by se asi tak stalo, kdybychom o ni úplně přišli. Tahle kniha dává poměrně jasnou odpověď - byli bychom v p... Úplně.
Nebudu tvrdit, že jsem rozuměla všem technickým věcem, o kterých se v knize mluví, ale pro pochopení principu mi moje znalosti stačily. Bylo to napínavé, mrazivé, děsivé a obávám se, že ne úplně nereálné. Určitě je pro mě kniha milým překvapením.
Jednu hvězdičku ovšem strhávám za to, že se mi místy zdálo, že je to až moc komplikované. Ne ty technické věci, to si hodnotit netroufám, ale například cesta hlavních hrdinů z bodu A do bodu B. Boj Manzana o to, aby mu někdo věřil. Nebo na závěr ta scéna z hotelového pokoje.

12 02.10.2024

Popravdě, už si moc nepamatuji, jak se mi četl první díl, řekla bych, že možná trochu hůř, ale přísahat na to nemůžu.
Tady mě začátek hned zaujal, pak mě trochu rozladilo množství postav, které v první fázi nebylo možné pořádně zařadit (přestože bylo jasné, že ještě dostanou prostor a že si to celé sedne) - a pak jsem kvůli nedostatku času vypadla z tempa a už se do něj nedokázala úplně vrátit. Ale tak úplně to nevadilo a snad se to ani neodrazilo v mém hodnocení.
V podstatě nemám zásadní připomínky. Spíš jen drobnosti. Třeba když se mi tam jednu chvíli zdálo, že je tam moc špionů. Některé situace se mi zdály zbytečně vyhrocené, vezmeme-li v potaz věk doktora Watsona a Sherlocka Holmese. A trochu neuvěřitelná se mi zdála rychlost, s jakou se na konci knihy podařilo kontaktovat Churchilla a s jakou se Watson dostal do Francie.
Závěr knihy dává naději, že třetí díl bude taky zajímavý, ale v nejbližší době se na něj nechystám.

6 16.09.2024

Celkově za mě spíš zklamání - a nejen kvůli tomu, že jsem četla něco jiného, než slibovala anotace. Možná jsem jen měla velká očekávání. Ale prostě některé pasáže byly jen popis, bez vnitřního prožitku. Třeba křišťálová noc. Hlavní hrdina je frustrovaný, když vidí, co se děje, a nemůže s tím nic dělat - a já jsem tu bezmoc z textu prostě necítila. A možná mám taky jen vysoké nároky. Nebo loučení s Agnes u vlaku - to by jeden řekl, že odjíždí na týden k babičce.
Ale snaha a potenciál tam je, některé části zas byly napsány celkem slušně. Třeba hledání v Osvětimi. Nebo berlínské nádraží - i když tedy zase nástup Ethana, jeho rodičů a Jacoba do vlaku mi pro změnu přišel až moc na sílu, aby to bylo napínavé, ztrácelo to pro mě na uvěřitelnosti.
A další zásadní věc, co bych vytkla - a vytýkala jsem to už Eoinu Dempseymu a jeho knize Najdi Rebeccu - je ta šílená naivita, kdy si hlavní hrdina myslí, že nakráčí do Osvětimi a na první dobrou najde člověka, kterého hledá. Je ovšem pravdou, že Jacob, na rozdíl od Christophera, nemohl absolutně tušit, jaké peklo je Osvětim.

Navzdory výše řečenému se kniha nečte špatně. Jen já mám teď asi zbytečně kritizovací náladu. :-)

A ještě jedna věc na závěr - nelíbí se mi poznámka "Podle skutečných událostí". To, že někdo v knize zmíní události, co se skutečně staly, místa, lidi, co skutečně existovali, z toho ještě nedělá příběh podle skutečných událostí. Tak možná inspirováno skutečnými událostmi. Ale je mi jasné, že je to komerční tah a autor za to (snad) nemůže.

7 20.08.2024

Knížky od DD si drží vysokou úroveň, ale takhle jsem hltala naposledy Noc temných klamstiev. Sice jsem si po části z roku 1952 musela dát pauzu a uklidnit se sledováním spícího syna, ale pak už to jelo. Hlavně vyprávění doktora a plukovníka byla jízda. Jednu nesrovnalost jsem tam našla taky (to jen aby se Richard tak nevytahoval :-) ). Nevím, co jsem čekala od druhé návštěvy Vídně, nejspíš to, co Krauz, ale plukovník měl pravdu, to by nedopadlo dobře. Teda pro Richarda.
Na konci knihy je pak pasáž, kterou jsem četla už v Konečně normální vraždě, ale protože je to úsměvná pasáž, vůbec mi to nevadilo. Jediné, co mě trochu mrzí, že o té prosincové střelbě neměl možnost mluvit Viktor, takže se těžko dozvíme, kdo vystřelil první.

20 24.07.2024

Tak jo, Erika se zase cpe někam, kde o ni nikdo nestojí, nic nového pod sluncem. A to fakt nikoho jiného nenapadlo zkoumat, zda existují nějaká další podobná úmrtí?

Pak se do vyšetřování dostala naprosto legálně, což jsem nečekala, ale byla jsem vlastně i ráda. Pachatele my čtenáři známe a vůbec mi to nevadí, je zajímavé číst, jak pokračuje vyšetřování, a současně, jak a o čem přemýšlí vrah.
Nicméně, je dost podezřelé, že jinak důkladný a precizní pachatel najednou začne dělat takové chyby. Konec už je takové klišé, které jsem četla už několikrát v různých obalech, nechci se o tom moc rozepisovat, abych nic nevyzradila, ale kdyby tam byla aspoň jedna věc trochu jinak, bylo by to uvěřitelnější.

A jen tak mimochodem - vážně Eriku překvapilo, že oběť - mladá dívka - měla vyholený klín?? Mě by spíš překvapilo, kdyby ho vyholený neměla. :-)

16 22.07.2024

Tenhle díl mi dal zabrat. Sice je oproti trojce o kus tenčí, ale i tak. Nejdřív jsem se nemohla začíst, pak jsem neměla možnost se začíst a pak už jsem se nezačetla.
Tady se totiž prakticky nic neděje. Nejdřív zbytečně dlouho pohřbívají lorda Tywina (takový ciráty nenadělal autor ani s jedním králem!) a po zbytek knihy se postavy courají sem a tam po Království (a na napodobování Keruaca to moc nevypadalo).
Vyděsil mě hned začátek, prolog. Co to je, proboha, za lidi? Čtu vůbec správnou knížku?! A následující stránky to opravdu nevylepšily, fůra nových postav, jmen, ale ty šly nakonec zařadit. Trochu mě štvaly názvy kapitol – ještě bych pochopila, že místo Sansy je psaná Alayne, ale když má jedna postava v názvech různých kapitol různé názvy, to mi hlava nebere. Celá šaškárna alias královolba u Greyjoyů je natahovaná, podle mě celkem zbytečně. Kapitoly z Dorne taky mohly být kratší. K prologu se oklikou dostaneme až zase v poslední kapitole, takže čtenář zas neví nic – a že konec prologu vypadal zajímavě. Čekala jsem, že se to rozvine kapku víc. A navíc netuším, jestli Pate na konci byl opravdu ten Pate ze začátku, protože opravdu nevím, kam ten prolog v časové souslednosti patří.
Co mě ale štvalo hodně, že tam spousta postav najednou nebyla. A zrovna ty, co by mě zajímaly. Chyběla mi dokonce i Daenerys, jejíž kapitoly mě v minulých dílech bavily nejmíň (protože i tak to bylo čtivější než celá tahle kniha). Tyrion, Brann, Jon – ti by mě zajímali víc než Cersei (která je mimochodem blbější, než to původně vypadalo) nebo Brienne, která to taky bere docela oklikou (je to dál, zato horší cesta, že). Ano, autor to na konci vysvětlil. Ale já jeho vysvětlení neberu. Jako chápu dilema – celý příběh půlky postav nebo půlka příběhu všech postav – ale Arya, Brienne, Cersei, to jako opravdu není ukončené! Navíc po autorově „vysvětlení“ si ani nemůžu být jistá, že se to dozvím v příštím dílu. Trochu se bojím toho, že k těm otevřeným příběhům z tohoto dílu přibydou další nedokončené osudy – a jak víme, uzavřené s velkou pravděpodobností už nikdy nebudou…
Do páté části se mi teď zrovna moc nechce, ale když už je poslední, tak to před cílem nevzdám. Jen si musím dát trochu pauzu (a najít si čas zajít do knihovny, protože poslední díl kámoška nevlastní).

10 10.07.2024

Místy se mi zdálo, že verše kapku drhnou, anglicky i česky, ale kdo jsem já, abych kritizovala?

10 10.06.2024

Čekala jsem něco ve stylu Krkonošských pohádek, jak Krakonoš trestá zlo a odměňuje dobro. Ale to je jen první část knihy. V té druhé jsou příběhy, no, asi měly být vtipné, ale mě zrovna tahle část vůbec nebavila. Možná se ta vtipnost ztratila v překladu. A třetí část už je zase pohádková, i když bez Krakonoše.

5 03.06.2024

Máte rádi detektivky / thrillery plné mrtvol, kdy s vámi autor točí jak na ruském kole, několikrát vás navede k pachateli, aby nakonec vrahem byl úplně někdo jiný než zahradník? Já ano.
A i přesto dávám Dicku Francisovi pět hvězd. I bez (lidských) mrtvol je to napínavé jak kšandy! Žralok mě úplně pohltil, hltala jsem stránky, abych zjistila, kdo za tím stojí. Žihadlo mě taky hned vtáhlo, ale pak přišla pauza zaviněná hokejem, kdy na čtení nezbýval čas, a když jsem se ke knize vrátila, největší napětí a zvědavost trochu vyprchaly, ale i tak bylo zakončení úžasné. Tedy ten úplný závěr, to předtím mě trochu zklamalo. :-)
Jako našlo by se něco, co by se dalo vytknout, třeba že v druhém příběhu není ani zmínka o Holly a její rodině, ale to jsou detaily, Dick Francis evidentně neměl potřebu natahovat knihu odbočkou, která s dějem a zápletkou neměla nic společného.

10 29.05.2024

Nemohlo to varování před globálním oteplováním být trochu kratší? :-D

Říct, že mě kniha zklamala, by nebylo úplně přesné. Neměla jsem žádná přehnaná očekávání, s autorem jsem dosud neměla tu čest, ovšem anotace vypadala zajímavě, a recenze byly vesměs příznivé. Ovšem už první kapitola mě málem odradila. Spousta pojmů, které jsem neznala (vysvětlivky by se fakt hodily), a dlouhá souvětí, která jsem občas musela číst dvakrát, abych je pobrala. Ale neutíkám před bitvou a dala jsem tomu šanci.
Za celou knihu se mi bohužel nepodařilo se pořádně začíst, a tentokrát za to nemohla skutečnost, že bych četla po malých částech, protože jsem četla po větších částech. Ale je to plné vaty, dost věcí by se dalo vynechat, třeba flashbacky do Crozierovi minulosti mi přišly zbytečné. Zajímavé části byly od sebe většinou odděleny balastem. Navíc je to celé jaksi moc popisné, necítila jsem z toho žádné emoce, a že by jich tam logicky musela být spousta! Zoufalství, bezmoc, strach, síla, odhodlání, vůle žít... Kde nic, tu nic.
Když jsem se ke konci knihy dostala ke kapitole plné slov, co nešly ani přečíst, natož vyslovit, byla jsem dost rozladěná. Tuhle kapitolu jsem navíc četla jako poslední před spaním a hlava už mi to moc nedávala, a protože tato kapitola toho dost vysvětluje, musela jsem si dát druhý den repete. A zbylých cca 60 stran pak definitivně rozhodlo o tom, že 4 hvězdy dávat nebudu, konec mi totiž přišel dost divný a nehodil se mi tam, navíc tam byly nějaké věci nevysvětlené (pokud jsem to vysvětlení nějakým nedopatřením neminula), že to došlo Crozierovi, ještě neznamená, že to pochopí všichni (ano, přiznám se, já jsem pár věcí nepochopila).

Jestli mi ještě někdy přijde pod ruku nějaká další autorova knížka, asi budu dost váhat.

12 06.05.2024

Že jsem to četla dlouho, za to nemůže knížka, ale můj zoufalý nedostatek času.
Sice to může ovlivnit hodnocení, když se nemám šanci do knížky "zažrat", ale asi ne o moc. Překombinované, už to tady zaznělo. Ta stará paní a Althea tam byly asi jen proto, aby pomohly nasměrovat detektivy na správnou cestu, ale ta cesta byla hrbolatější a hlavně děravější než naše okresky. Všechno mi to přišlo postavené na velmi chatrných základech, bez nějakých hmatatelných důkazů. Ani totožnost vraha to moc nerozsekla. Vyřešení případu mě dost zklamalo.

9 08.04.2024

Tahle série na mě pomrkávala v knihkupectví už před Vánoci, byla tam krásně vystavená, takže když jsem na tuhle knihu padla v antikvariátu, neváhala jsem. A to byla možná chyba, možná jsem měla váhat a začít od prvního dílu.
Jednak bych některé postavy znala (Lotiina rodina, kolegové) a nepletly by se mi do jmen obětí, podezřelých a dalších postav, a taky bych znala minulost vyšetřovatelky. V ostatních sériích, co čtu, je vždy v každém díle to zásadní zopakováno (pokud si dobře vybavuju, ale taky je možný, že se pletu, protože to opakovat nepotřebuji), tady mi dost chybělo mj. vysvětlení, kde má Lottie zetě a jak to bylo s Leem.
Další problém byl, že jsem neměla k žádné postavě kladný vztah a na základě tohoto - sedmého - dílu jsem si žádný nevytvořila. Například když moje první setkání s Boydem je ve chvíli, kdy má kocovinu, protože se ožral jako prase, to se pak sympatie hledají těžko. ;-)
Samotný případ nebyl zas tak nejhorší, ale motiv pachatele je poněkud nepochopitelný. Tedy pochopitelná by byla asi polovina vražd, ale proč třeba Fiona (to není spoiler, to je v anotaci!)? Tam mi to vysvětlení dost kulhá... Linka s dítětem je celkem v pohodě, teda z hlediska vysvětlení, až na odhalení biologického otce, to mi přišlo překombinované. A taky ta část s auty nebyla podle mě dotažená do konce.
Určitě autorku nezavrhuji a přečtu si i další díly, pokud budu mít možnost, ale nevyvolalo to ve mně nutkání hned běžet a pořídit si sérii celou (naštěstí, jinak by peněženka zaplakala).

V té knížce je snad víc obrázků a prázdných stránek než stran s textem! (Navíc ty obrázky mě zas až tak neuchvátily.) Mrhání papírem. A horor? To teda taky ne. Možná tak pro děti, i vzhledem k tomu, jak to skončí.
Příběh to není zas tak špatný, ale jako povídka. Vydávat to jako samostatnou knihu je podle mě dost velký úlet.
Zaujal mě způsob, jakým se z člověka může stát vlkodlak. Ale nic víc.

6 11.03.2024

Měla jsem chuť na něco, co mě pobaví, ale tak přiměřeně, ne abych se řehtala jako kůň. Což jsem si říkala, že tato kniha to splní, špičkování pánů kriminalistů je vždycky super. Z tohoto pohledu spokojenost.
Ta hvězdička dolů je za začátek, kdy přišel Fero a vzpomínali na Lucii. Já vím, bylo to tam potřeba, kvůli souvislosti s aktuálním případem, ale nějak mi to tentokrát nesedlo (jindy jsem s tím problém neměla).

13 01.03.2024