Aknel26 komentáře u knih
Martinu prostě nejde nemít rád! Potíže s rodiči-učiteli, komplexy z drobné „vady na kráse“, přestup na novou školu a hlavně velká láska – samé normální, běžné starosti i radosti středoškolačky, jaké jsou blízké každé šestnáctileté holce.
Moc důležitá knížka. V tomto případě není podstatný milostný vztah, ale postava hlavní hrdinky. Myslím, že paní Lanczová tu velmi přesně zachytila typ dívky, jaká nejpravděpodobněji podlehne zrádné anorexii. Edita je velmi cílevědomá, dobrá studentka se spoustou koníčků. Má pevnou vůli a snaží se dokázat rodičům i úspěšnému bratrovi, že i ona je dobrá; ti na ni ovšem nemají čas a berou to jako samozřejmost. Pak už stačí jen jedna poznámka Editina idolu na adresu jejího vzhledu... A problém je na světě. Z počátečního nadšení se postupně stává závislost, Edita najednou nemá čas na kamarádky, na záliby, všechen čas věnuje cvičení a dietě. Nejprve slaví se svou novou vizáží úspěchy, ale brzy se dostavují zdravotní problémy, které nebere moc vážně, stejně jako varování ze svého okolí. Jak to může skončit, se čtenářky dozvědí v této knížce.
Hanka i Denisa jsou fajn holky, které mají nebezpečného koníčka. Snaží se stejně vypadat, nemají před sebou tajemství... Našla bych místa přitažená za vlasy, třeba se mi moc nezdá, že by středoškolačky v 16 letech jely stopem do Francie, ale za skvělou atmosféru a tempo poslední čtvrtiny knihy, kdy se na Hanku řítí jedna pohroma za druhou, dám plný počet.
Je mi moc líto, že musím jednu z knížek mé oblíbené autorky ohodnotit jako odpad, ale pokud chci být objektivní, nemůžu jinak. Klára se k rozvedeným rodičům a jejich novým partnerům chová jako spratek, ale to ještě nic není proti jejímu prožívání první lásky. Klára se na loučení se svobodou kamarádčina bratra políbí s budoucím ženichem, gynekologem – podle mě strašným slizákem. Aby Miloše znovu viděla, nechá se od něj vyšetřit kvůli nepříjemnému výtoku. Uvěří jeho řečem, kterak si s manželkou nerozumí, a začne si s ním románek. Vše vyžvaní své matce a ještě se diví, že je otřesená matka proti.
„Těšil jsem se na tebe. Jsi moc pěkná. Takovej sportovní typ... Jsi štíhlá a pružná a útlá, ty krátký, na kluka ostříhaný vlasy ti bezvadně sluší.“
„Takže ve mně vidíš kluka?!“
Nesmysl,“ baví se. „Vidím krásnou mladou holku. Musel bych mít na každým oku deset dioptrií, abych si nevšiml, že máš dvojky. Nebo trojky?“
V tu ránu připomínám rozlitý kečup. „Dvojky.“
„No vidíš, jakej mám odhad. Jsi nádherná.“
Protože sama pocházím z neúplné rodiny, nechápala jsem , kvůli čemu Kristýna tak vyšiluje. No tak se rodiče rozvádí, a co? Dneska to vnímám jinak a nikdy bych svému synovi nepřála, aby se naše rodina rozpadla. Z dnešního pohledu je skoro úsměvné, jak Kristýnu rozrušila možnost střídavé péče, která se nyní využívá stále častěji. Kristýna sama mi tehdy přišla dost nesnesitelná,taková všeumělka, ale to bylo asi způsobeno mou hroznou povahou – jak je někdo krásný, úspěšný a duchaplný, ti ryze průměrní s tím mají problém :-) No, snad jsem z toho vyrostla! Líbila se mi ta linie příběhu s matčiným deníkem.
Většina hrdinek knížek paní Lanczové je psaná podle jednoho mustru, jsou to sympatické a pěkné holky, které občas „zakopnou“ a něco zvorají, ale nakonec se srovnají a přijde buď konec šťastný, nebo aspoň otevřený s náznakem dobrého. Daniela je jediná ryze záporná vypravěčka. Má pocit, že jí nic nevychází, a rozhode se udělat vše pro to, aby to nevycházelo ani ostatním, neváhá podrazit kamarádky ani kluky. Takovou mrchu prostě není možné mít rád. Nelíbilo se mi, jaký důraz tu všichni kladli na fyzickou krásu. Zajímavé je setkání s oběma sestrami Helerovými v knížkách o Monice (byť to časově úplně nevychází) – přesně takhle jsem si Daninu budoucnost představovala i já.
Výborná knížka pro holky, které s dívčími románky začínají. Láska tu není tak podstatná, mnohem větší důraz je kladený na to, zaznamenat, jak se ze školačky stává slečna, jak se hledá a poznává svět. Musí se taky srovnat s tím, co potkalo její kamarádku – a co se bohužel stává i ve skutečnosti. Jen v tom „tajemství“ rodičů byla Katka trochu naivní.
Opět jedna prázdninová oddechovka, které dominuje humor, ať už se týká Tereziny babičky a tety, nebo práce v kempu. Příběh samotný je naivní a konec dost nepochopitelný. Patří k těm (nej)slabším.
Moje oblíbená, přestože když se člověk zamyslí, byla Bára pěkný fracek. Za dva měsíce, během nichž se kniha odehrává, dostane od života (ale i od ostatních postav ) pár facek a hodně se toho odehraje, takže Bára má dost příležitostí zjistit, co je důležité v rodině, ve škole i ve vztazích. Jen ten její největší problém by šel vyřešit jednou návštěvou lékárny namísto dvou týdnů psychických muk. Knížka je moc hezky napsaná, pestrým jazykem se spoustou trefných výrazů a má i krásné ilustrace.
Jednohubka, nekomplikovaný příběh první lásky a boje tří sestřenic o kluka, který za to ani nestál. O tom, co všechno je člověk schopný udělat, aby získal sympatie druhého. Jako největší plus této knížky vidím, že mě přivedla ke kapele Elán.
Senzační knížka. Hlavní hrdinka působí naprosto reálně, jako by vyprávěla vaše spolužačka, sousedka či kamarádka (no, to na začátku asi moc ne). Radka je skutečná osobnost, i když snobská, arogantní a protivná. A kupodivu i Pavel, ačkoli je to klaďák jako poleno, není přemoudřelý a protivný jako Blíženec Dick. Rozumný, už trochu otlučený životem. Takového kluka bych chtěla! Za těch přibližně půl roku se toho stane hrozně moc, proměňují se charaktery i vztahy, ale čtivost zůstává.
Zajímavé zakončení celého příběhu, za mě ale nejslabší článek. Dick je opět chytřejší než rádio a hlavně než Evini rodiče. Škoda že svůj intelekt neprojevil v tu pravou chvíli.
Moje první Lanczová, až později jsem zjistila, že to je druhý díl v sérii – a myslím, že díky této knížce jsem si autorku tak oblíbila. Má totiž:
- výborný příběh, ale tím, jak je děj rozprostřen do celého školního roku a části prázdnin, nemá čtenář(ka) pocit, že Eva prožívá jeden nabitější den za druhým. A navíc zbývá prostor i pro menší, zdánlivě nepodstatné příhody, které děj dokreslují a osvěžují.
- dost postav, sympatických i protivných, každopádně však působících skutečně, opravdově. Jen mě udivovalo, jak byli všichni tak okouzlení holkou ze základní školy. A také jak byli kluci v 17, 18 letech tak zkušení (Deri, ty prase!).
- super styl. Pestrou slovní zásobu, žádné „bavím se“ na každé stránce, jako tomu je v pozdějších knížkách.
Výborný pomocník při rozšiřování slovní zásoby malých dětí.
Tato knižní verze oblíbeného seriálu se povedla, čteme snad denně. Výběr příběhů je dobrý a vyvážený, vizuálně je knížka krásná, zato slohově hrůza - krátké věty a samé řekl, řekl, řekl. Redaktoři svou práci na rozdíl od grafiků pěkně odflákli!
Krásná knížka s prostorovými obrázky a několika posuvnými prvky, na které mě překvapilo, že je od českého autora a vznikla už v 70. letech. Drobná kritika směřuje k poslední straně, která mi přijde zbytečná, jde jen o detailní popis toho, jak se zvířátka s vlkem vypořádala; není tu ani žádná vychytávka. Synovi jsem ji pro jistotu dala až skoro ve třech letech, kdy nehrozilo, že ji poškodí. Kubíček ji miluje a takhle vypadá příběh v jeho podání:
Byly jednou tři prasátka a ty si chtěly postavit dům, ale nemohly se dohodnout jakej. První prasátko chtělo dům ze slámy, druhý prasátko ze dřeva a třetí prasátko z kamenů. A tak se rozešly.
První prasátko šlo na pole a nasbíralo si tam slámu a postavilo si domeček. A ten domeček byl moc hezkej a přišel vlk a chtěl se dostat dovnitř. Ale prasátko ho nepustilo, tak se vlk „ožužil a ten domeček uošlapal“. A prasátko jen tak uteklo.
Druhý prasátko šlo do lesa a tam si nasbíralo dřevo a postavilo si domeček. A ten domeček byl moc hezkej a přišel vlk a chtěl se dostat dovnitř. Ale prasátko ho nepustilo, tak se vlk „ožužil a ten domeček uošapal“. A prasátko jen tak uteklo.
Třetí prasátko šlo do kamenolomu a tam si nasbíralo kameny a postavilo si domeček. A ten domeček byl moc hezkej a přišel vlk a chtěl se dostat dovnitř. Ale prasátko ho nepustilo, tak se vlk „ožužil“ a ten domeček chtěl taky „uošapat“. Jenže ten domeček byl moc pevnej, a tak si vlk řekl, že se dostane dovnitř komínem. Ale prasátka byla chytrá a rozdělala oheň a vlk spadl do ohně a popálil se. A všechny zvířátka se na něho smály.
Naprostý úpadek... Kam se poděl ten inteligentní, nápaditý a vtipný Čtyřlístek, jak ho známe z našeho dětství? Jeden příběh slabší než druhý. A ještě mate naše děti - Země jako pátá planeta od Slunce?
Odložila jsem po sto stranách. Přišlo mi, že těch kostlivců ve skříních bylo nějak moc.
V tomto případě mě návrat do dětství zklamal. Nové příběhy jsou proti těm, které jsem četla kdysi, slabé a hlavně jazykově je to hrůza: tvary jako abysme nebo pojedem pro 1. osobu množného čísla a vrcholem je patvar "oksvordský". Pak mají naše děti umět česky!
Ideální sbírka pro nejmenší děti. Pohádky nemají víc než pět šest stran a jsou bohatě ilustrované. Najdeme tu např. Hrnečku, vař, Kocoura v botách, Otesánka, Perníkovou chaloupku, Červenou Karkulku nebo u nás také nejoblíbenějšího Smolíčka.