Aknel26 přečtené 522

Hra na vraždu 2001, Agatha Christie

Díky Ježíškovi se mi podařilo zkompletovat celou sérii knih z černé edice, kterou léta vydával Knižní klub. Můžu říct, že v knihovně ta dlouhá řada vypadá krásně! Z radosti nad takovým úspěchem jsem sáhla po jedné z nově získaných knih. Myslím, že jsem ji už kdysi četla nebo viděla filmové zpracování (anebo autorčiny myšlenkové pochody mám za ta léta prokouknuté), takže řadu indicií jsem uhodla, nicméně závěrečné rozuzlení bylo perfektní, promyšlené a pro mě tedy nečekané. Tentokrát nechyběl ani humor, paní Ariadna je prostě kouzelná a i Hercule Poirot měl řadu až jízlivých poznámek.... celý text

Záhada létajících rozhodčích 2023, Roberto Santiago

Tento komiks se vrací na samý počátek příběhu, ještě před vznik party. Pešek se s rodiči a bratrem stěhuje do Malé Sevilly, právě když jeho budoucí tým hraje důležitý zápas. A zničehonic vyletí rozhodčí do vzduchu. A pak druhý. Co za tím je? Myslím, že pointa byla dost slabá, hlavně co se týká samotného "létání". Syn měl komiks přečtený za dvacet minut. Skalním fandům týmu Soto Alto doporučuji přečíst, ale nekupovat, stačí půjčit.... celý text

Srdce nemá vrásky 2024, Blanka Malá

Po přečtení prvního dílu jsem ani neměla moc chuť se pouštět do druhého. Nelíbilo se mi, jak Blanka (ne)řešila spory s nejmladší dcerou ani to, že budovala vztah s rodinou svého milého na lži. Pak jsem ale Blanku Malou viděla v mém oblíbeném pořadu Dobré ráno s ČT, kam přišla i se svým Agostinem, a k přečtení pokračování mě to přece jen přesvědčilo. (Pro zájemce, jedná se o vysílání z 22. května 2024 a na stránkách České televize se dá snadno najít.) Kniha mě nicméně ničím nepřekvapila. Víc než romantická osobní linka autorky mě bavila sonda do života, domácností, zvyklostí a typických vlastností Italů, přesněji Kalábrijců. Jsou to svérázné osobnosti, svázané tradicemi i pověrami, a sžít se s nimi by bylo složité i pro mě, natož pak pro Blanku, která na mě působí velmi dominantně a ve vztazích nekompromisně. Pozitivně hodnotím i recepty a turistické tipy. Jelikož vládnu italštinou, potěšily mě také vsuvky přímo v tomto jazyce; jsou nicméně vždy přeložené nebo jejich význam vyplyne z dění. Co se mi naopak nelíbilo, bylo několik epizod, ve kterých se Blanka chová jako ukřivděný fracek - a které byly úplně zbytečné. Myslím třeba scénu z letadla nebo později z Dolomit, kde si stěžuje, že na ni má šéf vysoké nároky. A také se vůbec nedivím eskalaci vztahů mezi ní a Agostinovou rodinou poté, co praskl její skutečný věk a stav. Myslím, že postoj "tchyně" byl dost pochopitelný - i když to samozřejmě pojala typicky italsky dramaticky. Opravdu nevím, proč paní spisovatelka děkovala v závěru korektorce, protože ta odvedla velmi mizernou práci. Zejména bych jí doporučila zopakovat si pravidla psaní mě a mně.... celý text

Podnikavá dívka 2023, Ruth Warburton

Podnikavou dívku hodnotím jako průměrnou knihu. Název byl podle mě zavádějící, April, jak jsme ji poznali, mi jako podnikavá dívka moc nepřišla, spíš bohémská, takže jsem byla ostražitá vůči Hanně. Byla podnikavá=vypočítavá v získání své lásky a odstranění nepřítele tak moc, že by se dopustila vraždy a falešného nařčení? Je v tomto případě pod svícnem největší tma? Díky střídání doby vyprávění "předtím" a "nyní" čtení hezky utíkalo. Během toho, jak postupovalo Hannino pátrání, jsem se mnohokrát podivila, jak odflákli svou práci jak vyšetřovatelé, tak advokáti. Konec byl ale dobrý, pro mě nečekaný.... celý text

Děsy Leigh Harkerové 2023, Darcy Coates

Vůůůůůůůbec mě to nebavilo. Připadala jsem si jako na stáži u psychoanalytika, kterému lidé líčí své noční můry. Nedočteno. (Připomnělo mi to jeden případ detektiva Columba Vražda jako autoportrét, kde díky analýze snů Columbo odhalí vraha.)... celý text

Mít svoje vlastní zvířátko 1989, Zuzana Nováková (p)

Miluju tu knížku. Četla jsem ji několikrát v dětství i jako dospělá a vždycky mě dokázala pohladit po duši. Lucie i Barborka jsou milé holčičky, trochu plaché a introvertní, jako jsem byla já, mají rády knížky a zvířátka. Moc se mi líbí jejich rodina, kde všichni drží pohromadě, mají se rádi a pěkně se chovají i k babičce, která žije s nimi. Líbí se mi struktura knížky, jak nenásilně a plynule provází holky celým školním rokem jako šňůrka, na kterou navlékáme jednotlivé příhody jako korálky. Je tu získání prvního zvířátka (a pak dalších), pobyt na chalupě, napínavá kapitola o strašidle u mlýna a jak to s ním dopadlo, Vánoce, maminčina výstava, Barborčin zápis, Luciina nemoc, narozeninové překvapení, napínavé pátrání po malé holčičce, rozloučení. Některé kapitoly jsou veselé, jiné napínavé, další dojemné. Prostě vyprávění ze života, proložené hezkými básničkami. Jelikož není uveden autor, domnívám se, že je napsala sama paní spisovatelka. Některé jsou vyloženě povedené, třeba ta o šnekovi, jiné se čtou trochu hůř, ale celkově hezky dokreslují atmosféru příběhu i povahy obou sester, které mají rády poezii. Nedávno jsem knížku podstrčila osmiletému synovi a celou ji přečetl, a to přesto, že má velký formát a oproti jeho běžné četbě (Fotbaláci, Kluk v kopačkách, knížky D. Walliamse) mnohem hutnější text. Některé kapitoly jsme četli spolu nahlas, jiné si četl sám potichu. A i když je to kluk, příběh dvou holčiček se mu líbil. (Já mu dávám přečíst málo knížek z mého dětství, jen takové, o kterých si myslím, že jsou to "tutovky" - a většinou se u něj setkají s dobrou odezvou.) Proto mě moc mrzí komentář uživatelky Barbaanek a ráda bych knížku trochu obhájila. Předně ta kapitola o strašidlech z okolí mlýna. V řadě knížek pro děti jsem se setkala s o mnoho děsivějšími příhodami, strašidla tam dělají i jiné věci, než že se v jasné zimní noci přidají ke člověku a neslyšně ho doprovázejí. Jednak pověst opodstatnění v knize má, a to dokonce dvakrát (návrat děvčat ze mlýna, kde byly krmit křečky, a úkol v Luciině soutěži), jednak nás to pošťouchlo ke Karlu Čapkovi jeho Šlépěji. Pasáž o aktech nás zase vedla k internetu a k ukázce pár známých děl. Co se týká dárků k Vánocům, autorka nemůže vědět, do kolika let děti věří na Ježíška. Moje děti taky věří a vyřešila jsem to rozumně. Nikde tam není přímo řečeno, že Ježíšek neexistuje. Takže jsme si pověděli, že tak jako si dávají dárečky děti ve škole, chystají si překvapení pod stromeček i doma. A že je divné řešit komu, co a kolik? Bože, moje mamka mockrát vzpomínala, jak jsme s kamarádkou počítaly dárky, která bude mít víc, a proto balila i ponožky každou zvlášť, aby to dalo stejný počet jako u mé "nejky". Stejně tak jsme se snažily koupit rodičům co nejhezčí dárky i my. A to bylo zhruba v době vydání této knížky. Jinou dobou bych vysvětlila i další pasáž, nad kterou se paní pozastavila. Tehdy nebylo nic tak divného, že rodiče za svými dětmi do nemocnice nesměli. To až mnohem později přišla ta skvělá věc, že s menšími mohou v nemocnici být a za velkými chodit na málem neomezené návštěvy. A že se tam maminka nedostala, protože bydlela daleko, byla samoživitelka a měla ještě jedno mladší dítě? Určitě by nebyla první ani poslední. Asi jsme byli dřív méně ufňukaní a odolnější, že jsme to skousli. Že nemám ráda svého tátu, který od nás odešel a nejevil o mě zájem, jsem říkla taky - a určitě plno dětí s podobnou zkušeností. (Uznávám, že v dětské knížce by to nemělo zaznít takhle naplno, na druhou stranu dětem, jako jsem byla já, to bude blízké.) "Chcípnutí" jsem při četbě synovi nahradila jiným slovem, tak jako vypouštím soudružky nebo pionýry, nicméně mně samotné to v dětství nijak nepřišlo. Možná proto, že jsme měli doma králíky a slepice a s tím, že také umírali, jsem se setkávala a nepotřebovala jsem slovíčkařit. Já knížku doporučuji na sto procent a syn tak na osmdesát (deset dolů za to, že šlo o holky, deset za pár kapitol, které neměly takový spád). Jestli se ke knížce dostanete, určitě jí dejte šanci!... celý text

Vila v Itálii 2024, Julie Caplin

Achich ouvej. Ty knihy, kde se v názvu neobjevuje jméno mešta, ale jen země, jsou prostě slabší (s výjimkou Islandu, který považuju za nejlepší díl celé série). Autorka takřka rezignuje na popis konkrétních turisticky zajímavých míst a zaměřuje se na neurčité destinace a atmosféru blíže nespecifikované chaty, hradu, pláže, vinice. Jsem moc zvědavá, jaká bude v tomhle ohledu Hospůdka v (mé rodné a milované) Praze. Také tentokrát jsme dostali příběh, který snadno najdeme mezi knihami Rosamunde Pilcherové nebo na programu Prima Love. Já miluju Itálii, takže mě i ty dva výlety, které se v knize objevily, nadchly pro návštěvu Neapole, ale už to není ono. Budiž autorce ke cti, že hlavní hrdinka je tentokrát sebevědomá úspěšná mladá žena a že se nevrhla svému princi do náruče hned a čtenář mohl aspoň chvíli váhat, jestli náhodou neskončí s tím druhým. Její špičkování s Raphaelem bylo úsměvné, i když občas puberťácké. A nedospělá byla i reakce Lii na zjištění o svém původu. Útěk a přerušení kontaktu? Jako sorry, ale připomnělo mi to jednání 15leté hrdinky knížky Sólo pro Kristýnu od Lenky Lanczové. Ta linka sbližování se s vlastním otcem a jeho rodinou byla velmi naivní, stejně jako fakt, jak rychle Lia tvořila své jedinečné dílo (i když se mi líbilo, čemu se věnovala).... celý text

Záhada sedmi gólů do vlastní branky 2019, Roberto Santiago

Tým Soto Alto se tentokrát vydává na turnaj, kde budou hrát malí fotbalisté ze samých významných klubů - a především z nejlepšího týmu na světě, který se jmenuje Kronos. Sotoalťáky provázejí potíže s dresy, zavazadly i ubytováním, ale na hřišti překvapivě válí, vyřadili Inter Milán i domácí tým, a přitom nedali ani gól! Je to normální? Fotbaláci opět svolají půlnoční schůzku a pustí se do pátrání, sledování a nenápadného zpovídání. Na můj vkus se nakonec vše vyřeší moc rychle (i když třetí díl leccos dovysvětlí) a taky mě trochu mrzel ten otevřený konec. Naopak se mi opět líbila romantická linka, kdy se Pešek zmítá hned mezi dvěma dívkami. P.S.: Stejně jako v případě Velkého Tuřínova je žákovský turnaj pojatý opravdu velkolepě - tisíce diváků, televizní přenosy, novináři a tentokrát dokonce i sázky. Když si vzpomenu na turnaje u nás na Kladensku, s jedním stánkem a rodiči postávajícími podél hřiště... :-D Ale i tady kluci hrají s nadšením a o to jde.... celý text

Gerbešín a hezouni 2022, Ivanka Devátá

Ke knížkám Ivanky Deváté mě přivedla babička, autorčina vrstevnice, už před více než čtvrtstoletím. Nebylo mi ještě ani osmnáct a už jsem četla Všechny mé domovy, Rodinný podnik nebo moji nejoblíbenější a později mnohokrát zopakovanou Lázeňskou kúru. Dodnes máme v knihovničce pěknou řádku Ivanek. Bohužel Ivančiny nové knihy otvírám se stále větší tísní, zda v nich vůbec najdu ten laskavý humor a cit pro jazyk, který si pamatuji z 90. let. V "gerbešínu" jsem se tedy nedočkala. Jednotlivé kapitoly se jmenují podle částí garderoby, které paní Devátá ve svém šatníku mívala. Já bych je ale mohla nazvat takto: 1. kapitola Vychloubání, jak mi to slušelo jako holčičce, jako mladé paní, jako divadelní hvězdě 2. kapitola Vzdychání, že dnes už to není, co to bývalo, ale čert to vem, beru to s nadhledem 3. kapitola Zdůrazňování, že i když už to není ono, stále mám něco, čím se můžu chlubit 4. kapitola Pomlouvání kolegyň 5. kapitola Dštění síry na pana Vinkláře 6. kapitola Oprášení některých starších textů Ani babička tuto knížku neohodnotila lépe. Přesto nám Ježíšek nadělí autorčin nejnovější počin, tak třeba si po "hezounech" spravíme chuť.... celý text

Někdo z nás 2024, Kristýna Trpková

Jak jsem se na knihu těšila, tak jsem po jejím dočtení zklamaná. Úvod mi přišel zdlouhavý (a jak pročítám komentáře, tak nejen mně), ale do značné míry je to pochopitelné, protože postav je hodně a je třeba s nimi čtenáře seznámit. Víc mi vadilo, že jsou všechny postavy nesympatické. A hovory mezi nimi a jejich protějšky jsou vždy šíleně vyhrocené, uměle natahované a stále o tomtéž. Nesympatičnost postav ještě umocňují jejich jména plná tvrdých souhlásek - Radan Herel, Richard Herel, Theodora Herelová? Člověk je musí nesnášet už jen proto, že je nemožné jejich jména normálně vyslovit. Obě tajemství, která v průběhu děje vylezou na povrch, jsem uhodla, a to velmi brzy. (Tady začíná SPOILER!!!) Vraha jsem tipla na základě jednoduché úvahy - proč nikdo nebránil, aby se zavolala policie? Druhého kostlivce ve skříni (když první byl v jímce) jsem odhalila podle prologu, jednoho Patrikova postřehu a jedné poznámky, kterou pronesla Viola. A z této dějové zápletky mi navíc bylo až fyzicky nevolno. Obě rozuzlení se mi zdají nevěrohodná - jednak nevěřím, že by nějaká matka s podobným manévrem souhlasila a tak snadno se s tím smířila, jednak mi přijde divné, že by otce nedokázali zpacifikovat tři teenageři (2x16 a 14 let), ale osoba X ho lehce nejen zabila, ale pak se i sama zbavila těla a zahladila stopy.... celý text

Druhá láska 1999, Iva Hercíková

Trest 1998, Iva Hercíková

Pět holek na krku 1993, Iva Hercíková

Pět holek na krku / Trest 2014, Iva Hercíková

Nataša 1980, Iva Hercíková

Přečteno znovu po mnoha a mnoha letech. V komentáři se pokusím porovnat své pocity z knihy tehdy a dnes. První část Pět holek na krku jsem četla, když mi bylo asi 12. Vzala jsem si knížku na školu v přírodě a celou jsem ji přečetla hned první ráno, protože jsem se vzbudila už v půl šesté. A poctivě musím říct, že v tom věku jsem ji vůbec nepochopila. Jednotlivé scény mi přišly vtipné, třeba setkání s Princem a "divadelní" výstup, debata s Libuší u bonboniéry, ale proč holky nemají Natašu rády a co Nataše provedly, to mi došlo až při dalším čtení o pár let později. Co holka v 90. letech ví o "nové buržoazii"? Nejhezčí byly (a jsou stále) ilustrace Adolfa Borna. Trest jsem četla až jako dospělá, a protože jsem tehdy znala třetí díl, přišel mi tak nějak zbytečný. Dopisy, které si vyměňují Nataša s Petrem, mi připadaly hrozně vyspělé až filozofické na to, že je psali teenageři. Osobně jsem Petra prokoukla dříve než ona - ale mně už dávno nebylo -náct. A Nataša u mě klesla poté, co podrazila recitátory. Druhá láska je jednoznačně nejlepší část. Četla jsem ji v přiměřeném věku 14 nebo 15 let a věci, které Nataša řešila, mi přišly blízké. Navíc se jaksi polidštily i její přítelkyně, najednou jsem si uměla představit, že by to byly i moje kamarádky. A rozhodně bych brala kluka, jako byl Pavel - tak citlivý a vnímavý. Navíc v knize hraje roli i píseň Paula Simona a Arta Garfunkela The sounds of silence, možná nejkrásnější písnička na světě. Teď jsem tedy poprvé přečetla ucelené vydání 3v1. Krom toho, že jsem díky tomu pochopila souvislosti a knihy dostaly jakýsi vyšší smysl, jsem objevila i zajímavou věc - že totiž Druhá láska má přepracovaný konec. V mém vydání z roku 1973 (bez Bornových ilustrací) vyprávění končí polibkem ("To je krása, pomyslela si Nataša a pak už nic."), v souhrnném vydání z roku 1981 se k němu teprve schyluje. Jednotlivé díly hodnotím takto: Pět holek na krku ***, Trest ***, Druhá láska *****.... celý text

Hluboký sníh 2023, Brian Freeman

Moc moc moc se mi to líbilo. Samotný případ, atmosféra malého města, kde se všichni znají, průběh vyšetřování, zmínky o nadpřirozené bytosti... a úplně nejvíc se mi líbila hlavní hrdinka. Sympatická mladá holka se srdcem na dlani, s poněkud záhadnou minulostí, s tátou, který jí začíná dělat starosti, a s darem vyprávět tak, až máte pocit, jako by to povídala právě teď a přímo vám. A i když se v žádném ohledu nejedná o veselý příběh, ve společnosti Shelby mi bylo dobře. Těším se, až si přečtu Ursulinu.... celý text

Záhada usínajících rozhodčích 2018, Roberto Santiago

Objevili jsme výbornou fotbalovou sérii. Příběh je vtipný, fotbalové prostředí je atraktivní a dobře popsané, vypravěč velký sympaťák a zápletka je i napínavá, pachatel není zřejmý hned na začátku, což je plus. A mně jako dospělé se líbilo, že kromě sportu tu Francisco řeší také první problémy s láskou, ještě tak dětsky nevinné, přesně pro desetiletého kluka. Navíc mi přišlo super grafické pojetí průběhů zápasů.... celý text

Hrníček z lásky 2006, Táňa Kubátová

Jej, to bylo naivní! Zápletka byla přitažená za vlasy, v rodinných vztazích aby se čert vyznal, Adam byl něžný drsoň, jací v reálném světě snad ani neexistují, jen postava Elišky byla uvěřitelná a líbila se mi pasáž se stalkerem. Podle názvu jsem čekala, že keramika a "hrníček z lásky" dostanou víc prostoru.... celý text

Babička drsňačka znovu v akci 2023, David Walliams

Druhý díl vykazuje všechny prvky typické pro pokračování úspěšných knih - co v prvním díle fungovalo, to použijeme znovu a radši dvojnásobnou dávku. Rozhovory jsou tak delší, aniž by v nich bylo více řečeno, a situace absurdnější. I tak jsme se ale bavili, já tedy nejvíc tancem Bena a jeho maminky na téma potopení Titaniku, a také jsme se zase dozvěděli něco z anglické kultury.... celý text

Čtvrté křídlo 2024, Rebecca Yarros

Uznávám, že co se týká věku, nejsem ta správná cílová skupina, ale jsem přesvědčená, že i v době, kdy jsem jí byla, bych Čtvrté křídlo hodnotila stejně – jako brak. Vlastně jsem po knize sáhla spíš ze zvědavosti, abych zjistila, co je to slavné „romantasy“. A co tedy dnešní mladé čtenářky považují za romantické? Je to prostředí školy, v níž se ti, kteří by měli vlastně bojovat za stejnou věc, navzájem vraždí, lámou si kosti, tráví se a celkově si škodí? V níž se nedoporučuje uzavírat přátelství, ale spojenectví, protože postavy a jejich jména dějem často jen prošumí a zmizí? Líčení násilí a brutálních bojových scén? Je to hlavní hrdinka se svou stále zdůrazňovanou křehkostí, která přitom tahá dýky z kapes jak králíky z klobouku a metá je po svých protivnících na milimetr přesně (těsně vedle jejich uší a penisů), neváhá své soupeře otrávit, a když už se jí něco stane, dají ji zase dohromady léčitelé a napravovači? Připadá ještě někomu překvapivé, že tato „outsiderka“ překoná všechny nástrahy a stane se vyvolenou? Je to tolikrát omílané klišé, kdy hlavní hrdinka podlehne největšímu borci, který jí nejprve vyhrožuje smrtí, poté s ní kuje pikle, aby ji nakonec přiváděl k takovému orgasmu, až vzplanou záclony? Nebo pár podobně vášnivých scén, při nichž v českém překladu Violet nesténá, ale kňourá? (Což se možná víc hodí k její drobné tělesné konstrukci.) Je to fakt, že se odehrávají v jiném světě, který je nastíněn jen velmi laxně, a je tedy možné se soustředit jen na jednu dějovou linku, což zvládnou i méně zdatní čtenáři a čtenářky hledající hlavně vzrušení? Asi jste pochopili, že nejsem čtenářka (natož divačka) fantasy. Myslela jsem, že mě třeba Čtvrté křídlo, tolik vychvalované a propagované v knižních skupinách, směrem k tomuto žánru popostrčí, naláká, abych vyhledala další podobné knihy. Ale ani náhodou. I nadále zůstanu věrná příběhům z našeho světa, v němž sice nejsou draci, zato má ale bohatou historii a leckdy třaskavou přítomnost, jsou tu místa, která stojí za to navštívit a vidět na vlastní oči, a lidé, s nimiž je dobré se seznámit. A také knihy, jež je radost číst. Tato k nim navzdory své čtivosti a krásné obálce bohužel nepatří.... celý text