Aknel26 komentáře u knih
Řekla bych, že zajímavější než samotný příběh Míši bylo líčení doby na přelomu 70. a 80. let - všechny ty Míšiny aktivity kolem hnutí Brontosaurus, zmínky o divadlech, knihách (Malevil) a především hudbě (Spirituál kvintet, Ebenové, Žalman...), stejně jako mě zaujalo, jak to vypadalo v oboru IT před třiceti lety. Míša sama byla na můj vkus taková moc "svatá" a naivní, co se týká vztahů s muži (ostatně jako vždy u Kubátové - viz můj koment u medailonku autorky), ale jinak docela sympaťanda, vlastně o dva roky mladší než moje mamka, ta ovšem takhle vzorná nebyla :-D
Nejoblíbenější kniha mého syna. Jednoduchý příběh o mašinkách, poučný i napínavý, a barevné obrázky. Umíme ji skoro nazpaměť.
A mně se to líbilo :-) Kdo se povznese nad všechny ty překlepy a chyby v interpunkci, dostane milý příběh, který nabízí vyváženou dávku romantiky i humoru.
Hlavní dějová linka, co se lásky týká, byla jasná od první kapitoly nejen čtenáři, ale i všem postavám krom dvou ústředních, ty se v tom plácaly a jejich žabomyší války a nedorozumění opravdu leckdy připomínaly střední školu. Ostatní zápletky a postavy ale zdaleka nebyly tak prvoplánové (literát Jan byl megavtipný a Otto se svým knihkupectvím zase dojemný) a také moje skorojmenovkyně se v průběhu toho roku, během něhož se příběh odehrává, proměnila z naivního trdla v celkem fajn holku.
Hvězdu dolů bych měla strhnout za skutečně velmi odbytou korekturu, niméně jednu zase přidávám za zmínky o nádherné skladbě Moon River, která mi teď pořád zní v hlavě...
Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé. Tato je opravdu vydařená, syn ji miluje a je nadšený, když stejné přístroje vidí i ve skutečnosti. Jen škoda, že z druhé strany jeřábu není taky vytahovací vysokozdvižný vozík, prázdné místo mi přijde zbytečně nevyužité.
Příjemná, vtipná, napínavá a v zajímavém prostředí se odehrávající oddechovka. Dobrodružný děj bohužel brzdily pasáže o jiskření mezi oběma hlavními postavami.
Přestože název knížky Čokoládový průšvih mi neodbytně připomínal onen pověstný "hnědý kód" z Přátel, obsah naštěstí s hnědým kódem neměl nic společného. Byla to hezky napsaná, vtipná knížka, pravá letní oddechovka. Isa mi přišla trochu naivní a hlavně zpočátku hoooodně zarputilá, ale ostatní postavy byly moc fajn. Jen mi připadalo, že především druhá půlka knihy prošla jen velmi povrchní korekturou.
Typická knížka paní Kubátové - hezký, uhlazený styl psaní, bystré konverzace, příběh, který se neomezuje jen na líčení vztahu dvou osob, ale má i nějaké vedlejší linie a zápletky (doufám, že v některé z knížek najdu zmínku o Vítkovi a Daně), hrdinka, která se podle mě iracionálně brání novému vztahu, a pan Božský, který oddaně čeká, až se milá Jarka rozhodne.
Upřímně řečeno Jarku prostě nechápu - a tady si dovolím se trochu rozhořčit nad jednou konkrétní pasáží z knihy, takže VARUJI PŘED MOŽNÝM SPOILEREM:
Jaké dilema to Jarka řeší? Proč se jí možnost Viktora odmítnout jeví jako jediná rozumná? Viktor je mladý, pohledný, zdravý, zabezpečený, inteligentní, bez závazků a především o Jarku opravdu stojí, což dává jasně najevo. Proč tedy Jarka vyšiluje, že "bude-li se s Viktorem scházet dál, skončí to láskou jako trám přinejmenším z její strany a intimním sblížením. Tedy tím vším, co do svého života nechtěla za žádnou cenu vpustit." A proč ne, proboha? Každá normální současná žena by na Jarčině místě výskala radostí.
U mého hodnocení autorčiny nejnovější knížky jsem psala, že jsem si na tento typ hrdinky zvykla... Ne, nezvykla. A moc ráda bych si jednou přečetla od paní Kubátové něco jiného, nového, psaného podle jiné šablony.
EDIT: Později jsem zjistila, že o dalších osudech Dany a Vítka se dozvíme v knížce V pondělí a ve čtvrtek.
Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.
Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.
Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.
Zatímco první dvě knihy se mi velmi líbily, ale wau efekt se bůhvíproč nedostavil, třetí díl mě úplně dostal, a to od úvodního příběhu Michala Dřevorubce až po úplný konec. Osudy obou Dagů, Adelheid a celé rodiny se mi vryly pod kůži a určitě se k celé trilogii ještě vrátím.
Já jsem se opravdu snažila číst poctivě, ale nakonec jsem to vzdala a posledních cca sto stran jen zběžně prolistovala až k (ne)překvapivému konci.
Co se týká slohu, není to žádná sláva, když už se čtenář(ka) neutopí v záplavě závorek, pak se ztratí v tom davu přátel, jejich partnerů, dětí a rodičů... Nebo možná v až příliš detailních popisech všech těch výborných jídel, jaká vaří na své báječné zahradní party.
Přibližně od poloviny knihy jsem navíc z hlavy nemohla dostat závěrečnou scénu z Pytlákovy schovanky, kde pan Nový vysvětluje, že tato komedie se vysmívá kýčovité buržoazní zábavě a pokleslému či schematickému čtivu... Toto ale bohužel není parodie.
Carmen má úžasné přátele, kteří mají úžasné rodiny, má naprosto skvělé rodiče s vilou na Ořechovce, velmi šlechetné partnery, kteří jí dávají šlechetné dary (úplně jsem nadskočila, když Michal pozval Carmen do Ambiente, aby se s ní dohodl, že jí dá k Vánocům kožený kabát - a když se s ním ona rozejde, řekne jí, že jí tedy dá kabát jako dobré kamarádce; stejně jako jsem valila oči, když jiný muž při první návštěvě ve vile jejích rodičů přinesl mamince 21 růží v meruňkové barvě, tatínkovi stoletý koňak a Carmen překrásný tyrkysový šál s třásněmi). K tomu pozvání na víkend v Bruggách od muže, kterého zná asi dvě hodiny (Carmen si s sebou bere tři kostýmky, které jí fantasticky sluší, jak jinak), žádost o ruku v Benátkách, pořízení "malého zámečku" v Třeboni, koupě kabrioletu audi... A na konci pár šokujících náhod a zvratů. No zkrátka nuda, nuda, růžová, růžová.
Tentokrát to bylo trochu toporné... Přijde mi, že zápletka byla vytvořena doslova z ničeho, a kdybych chtěla být vulgární, řekla bych, že autorka postavila z h*** hrad. Dvě úmrtní oznámení lidí, kteří neměli nic společného, by ve mně vyvolala leda pocit, že to pro tetu bylo smutné období. A ejhle, Chris objeví nečekané souvislosti a pustí se do pátrání.
Mám tuto sérii detektivek s bývalou jeptiškou Christine ráda, protože jsou napínavé a nutí člověka číst dál a dál (i proto jsem zatím přečetla všechny), dvě věci mě ale velmi rozčilují. Zaprvé, jak si s Chris všichni hned povídají a sdělují jí podrobnosti ze svého života - kdyby za mnou přišla cizí žena s tím, že vyšetřuje nějaký případ, asi bych s ní vyběhla a určitě bych ji nezvala k sobě do bytu. A také policie hned přistupuje na to, že Chris vyšetřuje zločiny, sdělují jí jistě tajné informace, jako by byla jejich zaměstnankyně. A to přesto, že je vlastně pokaždé trumfne a znemožní! No a zadruhé mě vytáčí, jak o sobě i sama Chris uvažuje jako o vyšetřovatelce. Slečna Marplová by se nikdy nechlubila, že se ve volném čase zabývá vyšetřováním vražd a kolik jich už vyřešila.
Jako ochutnávka to nebylo špatné, navnadilo mě to na "další chod". Nicméně postava Josefíny mi přijde taková rozpolcená - je to matka již dospělého syna, ale chová se a přemýšlí jako bláznivá dvacítka. A také rozuzlení bylo podle mě dost překombinované.
No páni, to je poprvé, co tady na databázi píšu k nějakému titulu první komentář. A také je to poprvé, co o knížce, kterou Sophie Kinsella vydala pod tímto jménem, musím napsat, že mi přišla smutná. Katie byla sympatická, ano, ale všechno to její předstírání v kontrastu ke skutečnosti vyznívalo nesmírně bezútěšně. Druhá polovina byla o něco veselejší, ale pro změnu se má lítost přesunula na jinou osobu a já se nemohla smát všem těm vedariským kouzlům, která si Katie vymyslela - navíc mi přišly přece jen víc podlé než zábavné. Spíš než legraci přináší knížka poučení, ale myslím, že na čtivosti to neubírá, zvlášť když nás žene dopředu detektivní prvek.
Tak tohle ne :-( Zatímco příběh Báry byl nápaditý a díky rodinným příhodám i dost vtipný, kniha o její sestře se táhla jako žvýkačka. Od začátku je jasné, jak to skončí, akorát Jitka, přestože třicetiletá úspěšná stomatoložka, se chová jako káča ze základní školy: Mám s ním jít běhat, nebo ne? Ó bože, on mě políbil, ale já mu radši budu dál vykat, protože on to určitě udělal, aby mě znemožnil... Šmarjá, on si o mně myslí, že nemám žádný rozhled a jsem úplně pitomá! A to tedy je.
Knížka se mi líbila víc než před chvilkou hodnocená Láska na heslo, postavy mi přišly reálnější a hlavně ne černobílé (nebo vlastně jen bílé, moc kladné). Julie je sympaťačka, kterou už život trochu otloukl, chodí lézt na stěnu, nepohrdne skleničkou a má i zajímavou práci. Také její vztah s Danielem mi připadal takový "modernější". Jen ty pasáže o rodokmenech jsem trochu proskákala.
Knížka na jedno odpoledne u vody nebo na balkoně. Děj se odehrává v počítačové firmě, což bylo fajn, ale občas mi přišlo, že Zdena se chová spíš jako na základní škole a David s ní má svatou trpělivost. Myslím, že ve skutečnosti by to už chlap dávno zabalil, kdyby se k němu jeho vyvolená chovala tak odtažitě až nepřátelsky. Celkově mi postavy přišly dost neskutečné, hlavně ona.
Moc užitečná knížka. Není třeba číst ji stránku po stránce, ale psychomotorický vývoj je tu popsán měsíc po měsíci, takže vždy víme (orientačně, samozřejmě), co a proč se zrovna s miminkem děje a co by mělo zvládat. Velmi se mi líbí i útlá brožurka se stručnou a přehlednou tabulkou.
Spíš vtipná než napínavá detektivka se spoustou sympatických i trochu svérázných postav a jako vždy zajímavým rozuzlením.