Albina komentáře u knih
Rozhodně nejlepší z autorčiny tvorby. Odpozorováno ze života, postavy jsou reálné, motivace jejich jednání a vzájemné vztahy uvěřitelné.
Tato kniha mě velmi zaujala a i když jsem ji četla už dost dávno, dost přesně si pamatuju, o co v ní šlo. Mně se nezdá, že ústředním motivem je otázka viny a trestu nebo vyrovnávání se s nacistickou minulostí.
Já to vidím jako příběh dvou lidí, jejichž osudy se dvakrát významně protly, což oba hluboce poznamenalo na celý život, a příběh hrdosti a studu zároveň. Hanna, i když byla dozorkyní v koncentráku, mohla velmi snadno prokázat, že v tom, zač je souzená, je zcela nevinná, ale raději na sebe vezme vinu, než by přiznala, že je negramotná.
Michael, když pochopí, proč je Hanna ve vězení, se rozhodne jí aspoň pomoci tím, že ji naučí číst. Když se blíží Hannino propuštění, chystá se na společný život s ní. Nechápe ale to, co je jasné Hanně - oni dva si nejsou souzeni, vlastně nemají nač navázat. Ona už nemá pro co žít, možná i cítí vinu za minulost dozorkyně i svůdkyně.
Občas si nechám doporučit knihy od mládeže a nelituju. Z této série jsem zatím přečetla jen dva díly a líbily se mi oba, i když na sebe bezprostředně nenavazovaly. Tím jsem si také všimla, že zatímco v prvním dílu Will Haltovi tyká, v tom dalším mu vyká. Změnil se překladatel?
Myslím si, že knihy tohoto typu jsou pro mladé čtenáře velmi důležité - dávají jim pozitivní vzory, je v nich jasně definováno a odděleno dobro a zlo. Přitom ale postavy nešustí papírem, nejsou to neživotné bezchybné loutky vedené vychovatelským záměrem. Hrdinové dělají chyby a poučují se z nich, nevzdávají si při prvním neúspěchu, pomáhají si vzájemně.
Obě knihy jsou psané jazykem natolik přístupným, že se dají číst bez potíží i v originále. Musela jsem se ale napřed osmělit, protože jsem se bála, že to bude tragický příběh a mně tragédie nedělají dobře. Ale i když tam nějaké tragické momenty jsou, celek působí nakonec docela optimisticky. Spolu s tetralogií o dětství a dospívání jsou zajímavým obrazem Provence přelomu 19. a 20. století. V příbězích Jeana a jeho dcery Manon poznáváme venkov v Provenci, kde pro nedostatek vody nebylo snadné živobytí a pokud člověk chtěl víc, než jen přežít, musel přijít s nápadem a vizí.
Konec bez návratu, ale tak to má být, není nic horšího než nastavovaná kaše. Tento díl už i tak nedosahoval úrovně těch předcházejících.
Naštěstí je tu Husitská trilogie a ta je taky skvělá.
Skvělé čtení, výborný překlad - bravo, Stanislav Komárek.
Lenormandův soudce Ti je někdo jiný než soudce Ti Roberta van Gulika. Lenormand parazituje na oblibě svého předchůdce. Jeho knihám chybí atmosféra Gulikových knih, čtenář má pocit, že se ocitl v jiné době. Proměnil se charakter postav i jejich důležitost v ději, markantní je to u První dámy. Tuto knihu jsem ještě dočetla, další jsem rozečtenou odložila.
Crazy komedie, docela zábavná kniha, hlavně v rovině současnosti. Ty historické exkurzy se ale stále víc natahovaly a svou předvídatelností víc nudily.
Přečetla jsem asi jednu pětinu, ale ne a ne se začíst. Nezáživný děj, kostrbatý styl, podivná mluva postav .... tuším, že toto dílo nedočtu a o další se ani pokoušet nebudu.
Plno nudných dialogů a nezáživných pasáží, zbytečné odbočky do soukromého života postav, nelogický dějový zvrat v šesté kapitole...V polovině jsem přestala poslouchat, sehnala knihu, prolistovala do konce a šlus. Tato kniha, stejně jako ostatní McBainova tvorba není pro mě.
Knihu jsem četla ve slovenském překladu kdysi v osmdesátých letech a zanechala ve mně dobrý dojem. Teď ji poslouchám a trochu se divím, kolik zdlouhavých a nudných pasáží v ní je. Netrvám na tom, že kniha musí mít strhující a spádný děj, nicméně zdlouhavé probírání politických témat mě nebaví. King dokáže vytvořit přesvědčivé, životné postavy a jejich vzájemnou interakci, ovšem děj se utápí ve slovní a dějové vatě.
No nevím, kdybych si chtěla přečíst válečný román, nesáhnu kvůli tomu po detektivce. Z recenzí ostatních čtenářů vyplývá, že Červenka je klíčem k porozumění dalších knih v sérii, ale risknu to a přeskočím ji. Nehodnotím hvězdami, tato kniha nebyla napsána pro mě.
Poznámka k překladům: Čtu tu sérii popořádku a vidím, že doposud každý díl překládal někdo jiný a že kvalita překladu výrazně kolísá. První díl se v překladu jmenuje Netopýří muž, je přeložený z němčiny a překlad je ubohý jazykově i věcně, překládal Marek Pavka.
Druhý díl přeložila brilantně Kateřina Krištůfková, třetí díl je opět přeložený těžkopádně - přeložila Štěpánka Horáková.
Na překladu hodně záleží, a tak propříště sáhnu po překladech KK.
Deaver mě totálně odpuzuje tím, jak volí co nejhnusnější způsoby smrti obětí. Jeden takový příběh mně úplně stačil.
Spolu s Lehkým fantastičnem a Zajímavými časy zřejmě vrchol celé série, i když to je možná opovážlivé tvrzení, tak řekněme, že vrchol podsérie. Zřídlo nápadů, nekonečný proud slovních hříček a humorných situací.
Pořád zůstává ve vzpomínkách, za to zaslouží aspoň 4 hvězdy.
I mně, jako některým předcházejícím komentátorům, se kniha zdála nedotažená. Tři dějové roviny, poselství o tom, že Afghanistán je země, na níž si vylámou zuby dobyvatelé všech dob, magie v podobě zlaté zmije, ale pořád mně tam něco chybělo.
Trošku vleklejší, ale stále výborné. Nedá se od toho odtrhnout, čtu do čtyř do rána!