alca.h komentáře u knih

Trochu lituji času, který jsem knize dala. První dva díly mě bavily a na tento jsem se jako odpočinkovku těšila. O to větší bylo zklamání. Kniha je přeslazená, občas protnutá nějakým nesmyslným přídavným jménem jako "kurevský". Když to začíná vypadat na něco trochu napínavějšího v životě těch dvou, za několik stránek je vše zase uhlazené a zase se může cukrovat. Takže pokud někdo vyhledává čistě slaďák na čtení, tady má jistotu. Nic více kniha nabídnout ale nedokáže.

31.12.2018

Podle stávajících komentářů od čtenářů, kteří si Třeštíkovou oblíbili, je tahle kniha zklamání. U mě je to jinak. Od Třeštíkové je Veselí mojí první knížkou. A líbila se mi, sedla mi. Je psána s humorem, mnohdy s nadsázkou (opravdu nevěřím tomu, že s mámou chodí třiatřicetiletá Eliška na cvičení matek s dětmi). A pak jsou tam části, které chytnou za srdce a bez problému rozbrečí. I přes tyto těžké momenty je to pořád pěkné čtení. O zábavu se stará moravština, kterou najdete v každé přímé řeči snad jen s výjimkou toho, co říká Eliška. (Opravdu takto běžně mluví všichni ve Veselí?) Vtipný je samozřejmě kontrast Praha a Morava, respektive co si Moraváci myslí o Pražácích: “Trochu se ušklíbnu, Moraváci se zjevně nikdy nesmíří s tím, že v Praze je úplně všechno, dokonce i to nejlepší moravské víno.”
Za sebe doporučuji knihu pro oddych, nenáročný humor a zároveň je potřeba počítat s nějakou tou slzou v oku.

Milé dámy, milé paní, tato kniha není jen na spaní. A není omezená věkem čtenářek. Číst můžete začít kdekoliv a kterýkoliv osud a přitom je každý nápad originální.
Myšlenky, které však prostřednictvím knihy šíří, stojí za zapamatování. Třeba často vyobrazený boj za to být silné i přes pronásledování. Některé příběhy byly zase pro pobavení. Jako třeba šéfkuchařka, která zahájila kariéru vařením mořských dortíků, které měly odpuzovat žraloky. A že to obvykle začíná jako pohádka? Jejich životy často ale pohádkou nebyly.

3 04.08.2018

Dominika sama o sobě tvrdí, že není motorkářka a že zas tak dobře jezdit neumí. Není prý ani cestovatelka, často jí ty země, které dosud projela, byly ukradené. Na cesty se vydává jen proto, že se chce projíždět na motorce.
Projížďka po Jižní Americe je ale trochu drsná. Po přečtení mám dojem, že tuto jízdu si příliš neužila. Snad jen poslední jedna dvě země jsou spojené s optimismem a radostí z cestování. Do té doby na mě její cestovatelský deník působí dost sklesle. Neustále se jí něco nedaří - motorka nejede, servis s její motorkou nemá zkušenosti, pak motorka zase exne, ona se všeho bojí, celníci nepracují, zdraví zlobí. Za mě ale klobouk dolů, že to nevzdala, že si jde pořád za svým.

4 04.08.2018

Kniha se čte dobře a má zajímavý nápad. S uvěřitelností jí pomáhá i to, že autorka v CIA pracovala. Žádnou z postav jsem si ale v knize neoblíbila, ani Vivian - postupovala bych v některých situacích jinak. Závěr je pak taková prima třešnička na dortu a přímo si říká o filmové zpracování. Je to přesně ta poslední scéna, která vás nechá sedět v křesle kina ještě o pár minut déle a přemýšlet. U knihy se můžete vracet a číst některé části znovu a nejspíš to taky uděláte, abyste si ještě pár bodů zpětně ověřili.

Přečtěte si Musím to vědět, pokud máte rádi napětí, nechcete všude krev a vraždy a nevadí vám útlocitné řeči o rodině a dětech.

2 07.06.2018

Pýcha, předsudek a seznamka je fajn. Je to takové to lehké čtení na léto na pláž, pokud máte volné místo v kufru. V tomto klasickém příběhu v novém kabátku se ale někam vytratilo sexuální napětí mezi Liz a Darcym. Některé scénky byly vtipné, ale milovníci původního podání Jane Austen se v této novince úplně nezhlédli, aspoň podle komentářů na Goodreads. Já bych uvítala o něco více té romantiky. Ale získal si mě pan Bennet svým nadhledem a vtipem, jak jinak by mohl kdy s šesti ženskýma v domě přežít. Zpočátku jsem měla problém najít si cestu k některé ze sester, stejně tak byla první půlka knihy ukecanější a přece jen by jí slušelo více akce, pak se to ale přehoupne a rozjede. Nečekejte hluboký román, ale něco na klidné večery, nebo k vodě.

2 20.05.2018

I když je to podle vydavatele kniha pro děti (od devíti let), není k zahození ani pro dospělé a ani pro menší děti, se kterými si rodiče u ní budou povídat a doplňovat to, co sami znají. Pěkně od mamutů, přátel člověka - psů, přes Archimeda, Kolumba, Berlínskou zeď až do Evropské unie.
Kniha Malované dějiny Evropy má šest různých ilustrátorů a je to při zběžném prolistování poznat. Každý má jiný styl, ale nevadí to ničemu, spíš naopak. Kapitoly jsou tím o něco zajímavější a pro někoho, kdo si pamatuje spíše obrázky, je to zpestření pro unavenou paměť. Trošku horší to je s reálností zobrazených rozhovorů. Celkem brzy je jasné, že nakreslené rozhovory, se jen těžko odehrály. Ale pro vměstnání takového množství informací a údajů nebylo nejspíš jiné východisko.

30.04.2018

První kniha B.A. Paris Za zavřenými dveřmi se stala bestsellerem, i když mě nijak zvlášť neuchvátila. Autorce jsem dala druhou šanci a knihou V pasti lží si reputaci napravila a posunula o pořádný kus dál. Cass mi byla sympatická a od počátku jsem tušila, že to s její demencí nebude tak vážné a rychlé. Rozuzlení mě ale překvapilo. Nápad je podobný jako má kniha Žena v okně - žena, která je v domě a kterou svět považuje za nemocnou. K tomu někdo, kdo toho dokáže využít. Ano, V pasti lží stojí za přečtení.

2 30.04.2018

Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem z knihy začala pociťovat psychologický thriller. Úvod byl takový okecávací, připomínal červenou knihovnu (jenže bez milostných detailů) a britsky zdvořilostní, pomalý a hodně o pocitech. Laura oslovuje Cherry od počátku jako “zlatíčko”, chce ji mít za svou kamarádku a ihned ji zve na chatu do St. Tropez. Takové chování mi nepřijde reálné ani ve vyšších vrstvách. B. A. Paris má sklon k podobně uhlazeným (povrchním a hraným) dialogům a za sebe musím říct, že mě nebaví. Naštěstí se kniha zvrtne, hlavní postavy se zvrhnou a konečně se objeví očekávaná nenávist mámy syna a jeho nové přítelkyně. A pak už se to čte nějak jinak - pěkně podezíravě a napjatě. Ušetřen nezůstává ani Daniel.

4 25.04.2018

Možná vám tenhle člověk není sympatický. Kniha ve vás takový dojem ale nezanechá. Jan Kraus uznává své prohry, otevřeně o nich mluví a potkáte se s jeho pokorou. Možná ale budete zklamáni, pokud budete chtít knihu číst, abyste zjistili, jak vydělat svůj první milion. Není to prostě kniha “Jak podnikat”, ale kniha o jednom člověku a o životě, jeho rozhodnutích, které mu práci zajistily, přinesly peníze, ale jindy ho o peníze připravily.

3 25.04.2018

Pokud vás zajímá politikaření a politika, nemáte nic proti čtení o studené válce a až na druhém místě máte v knihách zájem o detektivní zápletku, je to čtení pro vás.
Označení “politický” thriller může některé hned v počátku odradit. Zasazení detektivky se sériovým vrahem do období studené války jí dává ale naopak další rozměr a ta atmosféra, která z knihy nakonec vyzařuje, z ní dělá cokoliv jiného, jen ne běžný román, který na pultech knihkupectví najdete. Pravdou ale je, že to pro mě bylo těžké čtení. Celé to ubíhalo nějak pomalu a stávalo se mi až příliš často, že jsem nechápala souvislosti, jako by tam autor zapomněl něco napsat, něco dovysvětlit. I přesto, že se v knize pořád něco dělo, měla jsem pocit, že je to neakční, hutné a nějak se to nehýbe.

1 21.03.2018

Hlavní hrdina, Matěj Mlynář, je docela řízek. Jeho způsob komunikace dost často spočíval v rozdávání ran pěstí místo pozdravu. Trochu mě mrzelo, že se autor příliš nezdržoval popisem osob. Matěj mě naopak bavil svým vnitřním monologem. Sarkastické poznámky, které se mu na jednu stranu líhly v hlavě a které ze slušnosti nemohl říkat nahlas, oproti tomu, co nakonec doopravdy řekl, dávaly čtení šťávu.

Na poli české detektivky vás tato nezklame. Je promyšlená, dotažená a baví. Každopádně jsem ale neměla problém knihu odložit a říct si, že si budu číst zase až zítra. Kdyby mě přece jen více vtáhla, bylo by to super.

2 20.03.2018

Tragikomický román, mix humoru a lásky, tragické i zábavné … tak hodnotí anotace tuto útlou knížku psanou ve formě deníku. Nesmála jsem se, že bych se za břicho popadala, ani mi neukápla slza. I přesto, že je hlavní téma vážné, je celá kniha prostě taková, jak to říci, jednoduše milá. Začátek byl zvláštní a chvilinku mi trvalo, než jsem si zvykla na skoky v čase i v tématu v rámci jednotlivých kapitol. Představte si, že otevřete něčí deník na jedné z mnoha stran a začnete číst, nikdo nepředstavuje osoby, nevysvětluje dřívější události. Vy se s tím musíte poprat, když máte tu drzost číst si něčí deník.
Jak to uzavřít a zhodnotit, kromě toho, že ani tato kniha není nijak zvlášť uzavřená? Tyhle útlé knížečky z Plusu mě baví. Napřed mě dostal Podivuhodný život osamělého pošťáka a teď Nazdar, vitamíne. Jako čtení na víkend, nebo čtení na pohodu, je tohle naprosto nepřekonatelné.

2 24.02.2018

Kniha není špatná, to rozhodně ne, ale že bych se od ní nemohla odpoutat, to také ne. Zdvořilostní konverzace na “večírku” hned v úvodních kapitolách a cukrování mezi Jackem a Grace ubírá body téhle knize. Ale pokud pokud máte rádi strach čišící z knih, ale z přímého násilí v nich se vám dělá špatně, sáhněte po tomto kousku. Bude to trefa do černého.

2 24.02.2018

Pomatení střelci, matka bránící vlastní život a život toho nejmilovanějšího, nulové informace, strach udělat chybný, nebo nakonec jakýkoliv, krok, nastupující tma a občasné dunivé výstřely. Kniha Tři hodiny v zoo má skvělý a aktuální námět, který vtáhne sám o sobě do čtení: banda cvoků napochoduje do zoo a bezhlavě střílí na vše živé. Napětí umocňuje i fakt, že se vše odehraje v průběhu pouhých tří hodin, jak dokládají názvy kapitol s časovým údajem.

Kniha se čte rychle, je snadná na orientaci a nebudete mít chaos ve změti jmen. Pokud nevyhledáváte krváky, ale je vám příjemné napětí s dávkou mateřských citů a pocitů, bude tohle trefa do černého. Gin Phillipsová je autorkou pěti knih, u nás vychází jako první Tři hodiny v zoo.

04.01.2018

Příběh je romantický, ale nikoliv přeslazený, je erotický, ale nikoliv oplzlý. A přece v něm nedojde k jedinému dotyku.
Nevyhledávám básně, obvykle jim jednoduše nerozumím, ale tato útlá knížka si mě i přesto získala. Dojemný příběh je v ní doplněn krátkými básněmi haiku, které ve své jednoduchosti dávaly smysl. I přes jasné směřování děje vás čeká závěr, který je jedno velké překvapení.
Doporučuji.

3 31.12.2017

Název knihy mi napověděl jen velmi málo. A i přes ilustrace bych čekala dětskou formu cestopisu. Byl to ale milý příběh Tygříka a Míši, kterým jednoho dne po řece připlula bedna vonící po banánech s nápisem Panama. Od té chvíle začali snít o zemi, kde je všechno jinak, vše je krásnější a daleko větší. Děti čeká příběh s jednoduchým poučením. Panama je prostě tam, kde máte dobrého přítele, který vám na cestě pomůže v nesnázích.

03.12.2017

Nejsou to tradiční říkadla, která jste slýchali už od svých maminek, ale jsou to krátké a vtipné hlášky s rýmem. U nás doma některá z nich hodně rychle zdomácněla.

Jejda, jejda, jejda,
už k nám přijel strejda!
Přivezl mi dárek -
lahůdkový párek!

03.12.2017

Pro mladší rošťáky je leporelo Náš svět: Zvířata. Tahle knížka potěšila hlavně mě, protože jsem konečně našla inspiraci, jak mohu i já snadno nakreslit zvířata, aniž by z toho vždy vznikla univerzální kombinace krávy, koně, psa a slona. I když je knížečka pro menší, tříleťák si jí rád listuje a chce, abych mu podle ní malovala. Další z této série leporel je o hračkách a o zemi

03.12.2017

Městečko Mamoko patří do kategorie obrázkového čtení podobně jako známé Jaro, Léto, Podzim, Zima, Noc od Rotraut Susanne Bernerové.

Příběhy, které si při listování knihou a hledání postaviček vytváříte, jsou nápadité a je jich více než hodně. Budete otáčet stránky tam a zase zpátky a objevovat a doplňovat celý příběh. Kniha si čtenáře (i ty malé) umí vtáhnout. Vypátrat ztracená jablka na všech stránkách je také oříšek na několik posezení a stejně s tím nebudete nikdy hotovi. Hlavními aktéry jsou zvířátka a dokonce i mimozemšťánek. Městečko je to proto praštěné, ale přitom plné reálných situací.

Obrázky mě nijak neuchvátily a barevné ladění stránek do různých odstínů také ne. Jenže není důležité, jaké to připadalo mně, ale co si o tom myslel ten můj malý člobrda. A ten byl nadšený. Knížku si v prvních dnech nosil doma stále s sebou a dával ji dospělákům, aby mu četli. I měsíc po pořízení si na ni vzpomene a chce si o ní povídat. Takže pokud řešíte Vánoce pro vaše prťata a právě Jaro, Léto a spol. u vás doma fungovaly, máte šanci udělat radost s Městečkem Mamoko.

4 03.12.2017