Alena_S komentáře u knih

Vidím, že se nás dnes sejde víc s podobným názorem... Z 1. a 4. "Zibiho" knihy jsem byla unešená a těším se i na Gruzii, ale tahle se mi táhla. Snad nevhodná nálada? Nebo už té filozofie - "Neberte si servítky, i kdyby byla kvůli vám celá něčí rodina o hladu, za jazykovou bariéru se toho schová, a hlavně nikomu za nic neplaťte, určitě o to nestojí" - je opravdu až moc??

7 17.10.2020

Pěkné počtení. Aristokratku konečně vidíme v nových situacích, sice jsem nad ní místy skřípala zuby, ale všechno zachraňuje paní Tichá, a na konci se to ještě trochu zamotá ;-)

10 15.10.2020

Obsahově skvělé, autorky mají hromadu zkušeností s různými typy koček včetně divokých, které mohou porovnávat a obohacovat tak jindy obecné rady. Někdy se opakují, ale dá se to vydržet.
Ale ten překlad. Chvílemi OK, pak najednou snad člověk šel pro kafe a překladu se chopil stroj, nebo co. Za všechny např. "Jistě, mnohý vztah člověk-kočka vyžene zvláštní květ." A je tam takových perel víc. Proč?? Hrozně to knihu kazí.

Kniha pojímá opravdu velké množství témat, sice jsou to často spíš základy nebo věci, které víte, ale pokud na Vás v některém koutě domu nebo zahrady čeká něco, co "si nedovedete představit, že byste zvládli", dodá odvahu a inspiraci ;-)

1 09.10.2020

Bavilo. Autor bude takové správné pako, jako většina postav v téhle knížečce, a ráda si přečtu i další jeho ulítlé nápady. I když se kvůli těm názvům budu červenat, až si o tu knížku řeknu. :D

10 08.10.2020

Je to knížka zajímavá, ale asi pro úzký okruh čtenářů, konkrétně s velkým zájmem o kočky a fonetiku: Mňoukání je zde probíráno ze všech úhlů a do poslední hlásky, a věřím tomu, že autorka musela zažít skvělé a zábavné časy při výzkumu ve svém oboru a přitom za účasti svých chlupatých miláčků. Kdo z nás to má :-)
Poslechla jsem si i pár avizovaných nahrávek na webu a čekala na to "oioioioi" :-)
Běžný kočičí spolubydlící se ale patrně i bez rozboru naučí rozeznávat, kdy ho míca vítá, kdy je na špatné straně dveří a kdy chce něco na zub.

Jé, to je ta knížka, kde ta dobře zaopatřená paní tvrdí, že pokud chceš být skvělá, máš být jako ona? No nazdar.
Není to vždycky od věci, co píše. Jen její vychloubačné způsoby mi nesednou, a nesedla jsem si ani já na zadek. (s knihou jsem se setkala v AJ) Takže jsem zvědavá, jak si povede v českém prostředí.

Sabagiro ano! :-)
Velmi sympatický cestopis, ti kluci jsou takoví správní "střelci" ještě nezkušení (autíčko hovoří za vše, ale všechna čest!), ale mají kuráž a nejde jim nefandit, aby ustáli všechny nesnáze se zdravou kůží a s humorem. Jen škoda, že hodně míst fakt prosvištěli, jako by se báli nechat auto vychladnout. Ale kéž se brzy dočkáme dalších jejich příběhů.
Samotné Sabagiro bych si ráda vyzkoušela. I když asi taky jenom jednou :-)

2 02.10.2020

Au!
Jakmile jsem se o ní dozvěděla, upalovala jsem pro ni - humorné povzbuzení, co znám z ostatních Šťastných knih, jsem zrovna potřebovala jak sůl.
A přišel náraz. Do půlky není příběh ani trochu Šťastný. Naopak jde o rodinné drama podobné těm od jiných známých českých autorek (nebudu jmenovat, ale stačilo), jen s těmito rozdíly: Konec je uspokojivější a někteří muži zaujmou kladné role.
Hodnocení musím odložit. Líbí se mi příběh, hlavně optimističtější druhá půlka, i konec, ale z toho úderu rovnou do očekávání se budu chvíli vzpamatovávat.

4 29.09.2020

Doporučuji jen těm, kdo zatím nečetli nic jiného, co má v názvu úklid a minuty. Na ty čeká pár šikovných tipů.
Ostatním hrozí opakovaná deja vu po celé délce knihy.

1 29.09.2020

Knížka vyprávěná tak, že máte pocit, že jdete s ním - nožky bolí, slunce pálí, ale hlavně vidíte jeho očima. Moje během čtení nejednou slzely smíchy. (Fakt. A smála jsem se nahlas. I na veřejnosti. Si na mě vzpomeňte u "stane se, no.")
I když se v knize přes den jenom chodí, po večerech se dějí věci a mezi místními se rozšiřují kulturní obzory.
V tom se princi Ladislavovi nedá upřít odvaha. Nebo je to mladická nerozvážnost? Prostě kde jiní by se klepali (třeba já), on jde a udělá si kamaráda.
Nakonec mi ani nevadí, že v knize nejsou fotky. Jsou tam obrázky, které (hurá!) nejsou takové maso jako obálka.

9 24.09.2020

Co chválím, je, že ať od pojmu feminismus čekáte cokoli, v této knize to je. Co nechválím - to samé.
Kniha je složená z osudů, příběhů a myšlenek žen z různých kultur. Někdy se zasmějete, naopak občas až mrazí z příkoří, které některé z nich mají za sebou (a někdy i před sebou).
Zajímavé je, že ty skutečně utiskované ženy chtějí prostě "jen" mír a bezpečí. A pak přijdou výlevy někoho ze západu, komu se zlý misogyn (píšu to vůbec dobře?) kdysi podíval na zadek a navždy tím oškubal její andělská křídla, a nevím, co ještě.
Možná to jen nechápu já, protože v češtině nenarážíme na věčné "man", což ano, může být frustrující. Anebo se v kategorii pro chlapy "seš-fajn-kamarádka" tohle prostě neřeší. :D

Stejné klady a zápory, jako u většiny jiných knih na téma spokojenějšího žití:
Je hezká, je skladná, vše pěkně vysvětlí a je v ní dobře.
Než obrátíte cca 90. stránku slovní vaty na téma méně je více, čímž sama sobě protiřečí.

Paní Foxi, jestli stále sháníte doporučení, zkuste tu o finské "kalbě ve spoďárech". Všechno to je stejně podobné, a tahle jde aspoň rovnou k věci :-)

Knížka je spíš takovým úvodem, jak na mícu: Co spolu můžeme podnikat, co se dokáže naučit a jak poznám, že už je toho na ni moc.
A co to žere? Vás ne, teta. Ale musíte jemně.
Přesto aspoň ty čtyři hvězdičky dám, protože je milá, sedne do ruky i vizuálně a začínajícímu chovateli může rozšířit obzory.

2 18.09.2020

Kniha mi udělala velkou radost - autorka se vyzná, hlavní postavu dávám do kategorie "moje totemový zvíře" a příběh je krásnou českou poctou v něm zmíněným japonským autorům.
Na to zároveň pozor - komu přijde, že např. Murakami "se moc rád poslouchá", ať se i tady obrní trpělivostí + čím méně přerušování, tím líp, protože opravdu chvilku trvá se znovu začíst. Ale stojí to za to.

8 15.09.2020

Páni, celkem těžké čtení, i přes Oliviiny snahy situace odlehčit. Snad poprvé se mi stalo, že jsem nad závěrečnou kapitolou knihy řekla: Au!

4 28.08.2020

Další zajímavý vývoj. Mrak - náš milý štvanec puberty a mistr kacířských řečí - se konečně poučí a Stínový klan o pět liščích délek zvítězí v soutěži o největšího zoufalce v lese.
A bohužel opět umře několik sympatických čičin.

2 12.08.2020

Paranoidní Modrá hvězda se svými koťátky nastavila laťku šílenství docela vysoko, ale Dráp ji snad ještě překonal. Psi? To vážně? A fakt si myslí, že vlk se nažere (v Hromovém klanu) a koza (on) zůstane celá?
Takže budou opět lítat chlupy, Ohnivous bude opět zachraňovat sedinky všem kočkám okolo a namísto vděku se opět dočká ohraných dilemat ohledně loajality (Můžu tam šlápnout, když to není moje? Nebo zas porušuju zákoník?).
Ale ty překlady jmen už začínají fakt bolet.

3 12.08.2020

Tenhle díl mě dojal natolik, že jsem se málem stala asi jedinou třicátnicí ve vlaku brečící nad kočičími válečníky.

6 12.08.2020

Štítek Humor? TO je legrační. Za mě je to horor. Ale poctivý. Lekačky, úmrtí dávná i nová, na zámku prostě straší (a popři to!). Do toho náležitě ohavný hlavní hrdina:
Kastelánovi zámek lezl na mozek od chvíle, co dostal klíče. Teď sytí stránky pohrdáním vším, co neladí s jeho názory, a vztekem, když není po jeho. Přitom se mu přihodí několik doslova zázraků (včetně záchrany života jeho dcery), které prozáří ponurost děje aspoň do další katastrofy; ale obměkčí pana kastelána? Ne.
(Takže to, s čím má tolik čtenářů problém - že je sprostý - beru jako jeho zdaleka nejmilejší vlastnost.)
S koncem jsem spokojená, myslím, že je akorát.

7 16.07.2020