AlexAlex2340 komentáře u knih
"Atlasova vzpoura“ od Ayn Randové je jednou z mých nejmilejších knih.
V světě se tato kniha považuje za druhou nejinspirativnější hned po Bibli. Musím jen souhlasit. Donutí se zamyslet nad hodně věcmi, které jsou sami o sobě pozitivní (třeba podělit se něčím, pomoct někomu), jenže když jsou dovedený do absurdna, stávají se téměř zločinem. Když jsou takové bohulibé skutky jsou vynucovaný násilím, ztrácejí pozitivní nádech. Dobře čtivý román s prvky sci-fi, detektivky a milostné romance mě uchvátil hned od začátku, a i přes jeho 1100 stránek byl „smlsnuty“ za velmi krátkou dobu.
Existuje něco, jako paralelní vesmír? Vyvíjí se naše životy od narození až do smrti podle nějakého scénáře? Co když v tomto životě jsme spokojené v rodinném kruhu a v jiném žádnou rodinu nemáme, a jsme úspěšné v práci? A tyto dva životy jsou opravdové zároveň. Existují vedle sebe v jiném časoprostoru. A co, když takových životu je víc? Co, když do všech těch životu se dá dostat?
Zajímavá myšlenka, dobrý příběh. Jen zpracování není úplně dokonale. Autor na můj pohled zpracoval děj ne moc dobře. Velké napětí na začátku, hodně “vaty” uvnitř, závěr ucházející, ale moc nefunguje, jelikož začátek byl “přetazený”.
Číst se to dá, jen v půlce se člověk začíná lehce nudit. A pak už jen čekáte na závěr.
Štvou vás vaše pubertální dítka? Tak je nechte rozpojít. Každý kousek jeho těla bude sloužit někomu jinému... Někomu, kdo si to zaslouží (zaplatí)... Neberete mu tím život, právně je vaše dítě pořad naživu.
Nesl Shusterman svou knihou Bez šance uchvátí vaši pozornost hned od začátku a nepustí, dokud ji nedočtete
“Já, legenda” od Richarda Mathesona je už docela starší záležitost. Poprvé byla vydána v roce 1954. Proto, když jsem četla o roce 1976 jako o daleké budoucnosti, trochu jsem se bavila.
Ale to je asi vše, co bylo v knize k smíchu, zbytek jen napětí a strach, jenž se stupňovaly tak, že jsem nebyla schopná knihu odložit, dokud jsem ji nedočetla. Kniha je napsána mistrovsky. Ačkoliv je to upírské téma, moc akčních scén tam není. Autor nádherně popisuje pocity hlavního hrdiny, jeho vzpomínky a současný život se prolínají mezi řádky.
Moc hezké čtení, napínavé od první do poslední stránky. Tento styl psaní mám moc ráda. Autor si pohrává se slovy a popisy, a přitom to není nudné. Nemusí všude cpát nějakou akci aby udržel čtenáře v pozoru. Super.
Nejhezči kniha co jsem kdy četla (teda jedná z nejhezčích)