Alfirin
komentáře u knih

Nedostává se mi slov, když chci popsat, jak na mě tato kniha zapůsobila. Snad jen, že Bradbury je prostě génius. Ta kniha je pětašedesát let stará a přesto působí jako by byla psaná teprve nedávno. A do toho jsou ještě vpleteny myšlenky klasiků, o jejichž díla v knize jde (Platónovo podobenství o jeskyni je asi nejvýraznější). A nejpalčivější na tom je, že naprosto přesně popsal, kam se naše civilizace ubírá. Od čtení náročných textů ke krátkým sloupkům, od přemýšlení k zábavě, od hlubokých citů a myšlenek k povrchnosti. Z toho až zamrazí...

Když mám napsat, jaká tato kniha je, dere se mi na mysl pořád to samé slovo: "hnusná"
Nicméně to nic nemění na tom, že je to mistrovský kousek, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Sama mám syna, takže si asi dokážu představit pocity rodiče, který se z posledních zbytků sil snaží ochránit svoje dítě. Fakt mi z toho bylo místy až špatně. Tohle je jedna z těch knížek, co mě prostě zmasakrovaly a na které určitě nikdy nezapomenu.


Pamatuju si, že dřív bylo ohledně téhle knihy poměrně velké haló. Za mě geniální ukázka, jak se s pomocí vesmírných vibrací a trochy toho marketingu dá i takový kus hovínka zabalit do třpytivýho papírku a prodávat.
Nosná myšlenka knihy je o tom, že náš způsob přemýšlení ovlivňuje život - což je rozhodně velká pravda. Ale jednak to není originální objev autorky (ač způsob podání ten pocit navozuje) a jednak se kniha tváří jako by to bylo naprosto všespásné. Což není. Když přijdete o peníze, tak je to pravděpodobně spíš proto, že jste blbě investovali nebo neumíte hospodařit, ne proto, že jste vyslali do vesmíru špatné myšlenky. Celé to je vlastně jedna prastará dobrá myšlenka zakydaná hromadou ezoblábolů.

Jsem opravdu ráda, že jsem do této knihy nahlédla dřív, než jsem ji začala synovi číst. Autorka se asi snažila podat to vtipně, ale bohužel jiný, než sexistický humor je jí cizí. Skončila jsem u Dívčí války, u věty o tom, že Vlastiny smrti nikdo nelitoval, protože stejně neuměla vařit... A to je jen jeden příklad za všechny. Nepovažuji se za žádnou militantní feministku, ale tohle bylo moc i na mě. To radši dítěti pustím nahrávky od Hrušínského, to je jiná třída.

Určitě to není špatné, ale od někoho, kdo napsal HP bych tak nějak čekala víc... za mě v podstatě průměrná detektivka s lehce vleklejším dějem a fajn překvapivým rozuzlením.


Mám moc ráda Markétin humor a způsob vyprávění. Nejen v knížkách, ale i v podcastech. Knížka má pomalejší tempo, místy fakt skvělá, místy mě rozbrečela (pasáže s dětmi jsem prostě nedávala), našla se i místa, kde mi to trochu drhlo, ale celkový dojem si rozhodně odnáším pozitivní!

Začátek nuda, střed dobrý a správně creepy, konec sice zajímavý, ale na můj vkus až moc velká fantasmagorie. Podtrženo sečteno, od Glukhovského bych čekala víc.


O něco méně poutavé než předchozí dva díly, ale za mně pořád dobré. Jen mi nepřipadalo moc logické, kam se najednou poděly všechny příšery. V prvních dvou dílech je jimi celý povrch i tunely zamořený, ve třetím si s nimi najednou vůbec hlavu nelámou :-D


Není špatná, ale čekala jsem od toho trošku víc. Jeden z velmi mála případů, kdy se mi film líbil víc než kniha.


Tak bohužel... tohle asi nebude nic pro mně. Nepřipadalo mi to vůbec ničím zajímavé, protože tady už dopředu člověk vždycky ví, že každá zápletka hlavních hrdinů skončí naprosto sluníčkově. Navíc příběh je sám o sobě hodně jednoduchý. Pro mě je to bohužel dost přeslazené a tak trochu o ničem.


Tak tohle nebylo špatné!
Je to první kniha od tohoto autora, kterou jsem četla, takže s ostatními ze série porovnávat nemůžu. Začátek ve mě moc velká očekávání nevzbudil, přišlo mi to zkraje takové neslané, nemastné. Ale četlo se to docela dobře, takže jsem u knihy zůstala a jsem ráda. Příběh rozhodně velmi pěkně gradoval.
Hlavní hrdina mi docela lezl na nervy (už jen kvůli cigáru nonstop zaraženému v hubě i na místech, kde ví, že to ostatním vadí - s tímhle typem lidí nedokážu sympatizovat asi nikdy :-D), macho výstupy ve stylu "jáááá jsem tady ten nejlepší" mi taky příliš neimponují. Ale co už, možná i proto je to čtivé a autentické. Nějaké ty debilní stránky osobnosti máme všichni a hlavní postavě to tím pádem docela dodává na uvěřitelnosti, když má nějaké ty nesympatické stránky i ona :-)
Zápletka dobrá, velká část knihy jsou slovní přestřelky v soudní síni, ale překvapivě to vůbec není nuda! Závěr taky super, cením jak se najendou dílčí linky příběhu prolnuly v jednu a člověk si uvědomí, že to hlavní nebezpečí, které čekal "tam venku", je vlastně celou dobu na dosh ruky...


Naštěstí jsem nečetla díly popořadě. Kdybych se ještě prokousala prvním dílem, tak po tomhle (druhém) díle už bych se k Tintinovým dobrodružstvím asi nikdy nevrátila. Chápu, že kontext tehdejší doby byl jiný, ale z dnešního pohledu je to taková propagace kultu bílého heterosexuálního muže... Lidé černé pleti jsou zde vykreslení jako stádo líných nablblých opiček. Africká zvířata jsou samozřejmě jen na to, aby se hromadně střílela, odpalovala dynamitem a stahovala z kůže. Příběh nemůžu komentovat, protože v podstatě neexistuje, je to jen sestřih scén, kde je Tintin hustější než Chuck Norris, vyhlazuje africkou faunu a seřvává negry, kteří to nutně potřebují, protože jinak jsou přece líní makat, že ano... Prostě takové lehce k zblití.
Ráda bych dodala, že pozdější díly Tintina za přečtení určitě stojí. Tenhle je ale bohužel odpad.

Autor má nejspíš klaustrofobii jak hrom a umí to na čtenáře pěkně přenést. Začala jsem si to říkat už v případě Metra, ale tady je to přímo do očí bijící - stísněnost světa z věží, ze kterého není uniku, maličký životní prostor a všude davy lidí. Do toho neuvěřitelné brutality schovávané za maskou lidskosti. Kniha je to skvělá, ale jen pro otrlé. I když jsem z toho byla místy dost znechucená, prostě jsem se od toho nedokázala odtrhnout.
Jo a ještě něco: jestli zrovna čekáte nebo už máte malé děcko, nechte si to raději na jindy. Já to četla ve čtvrtém měsíci a fakt to nebyl dobrý nápad :-D


Dobré, ale na to jaký kolem toho vznikl "kult", bych čekala trochu víc. Jsou tam pasáže, které se čtou se zatajeným dechem, ale nudnější části bohužel převažují.


Mně se tedy druhý díl líbil víc než první, ani chvilku jsem se u něj nenudila. A konečně je tu taky nějaká výraznější ženská postava, což je docela příjemná změna :-)


První část knihy trochu jednotvárná, ale po druhé půlce už to čtenáře chytne a nepustí. Konec je největší nářez!


Sice bych to nezařadila mezi nejlepší díla Loukotkové, ale stejně mě nezklamalo. Tahle dáma totiž nejspíš nezklame nikdy :-)


Skoky v časové linii mi nijak nevadily. Je pravda, že se na to člověk musí o něco víc soustředit, aby se v ději neztratil, ale ve výsledek za to stojí. Je vidět, že autor je na své téma odborník.


Přesně taková ta knížka, od které se člověk nemůže odtrhnout, i když je mu z toho, co tam čte, vyloženě zle... Za mě fakt masakr, jsem zvědavá na pokračování.
