Alix komentáře u knih
Ponurý zámek, stojící nad ponurou bažinou, puklina, která se po zdi zámku táhne a tajemství, které zámek skrývá...
Jsou to krásné pohádky, ale v dětství jsem z nich měla špatné sny. Ono to totiž většinou jsou spíš horory.
Když jsem tyto pohádky poprvé četla jako dítě, dostala jsem se do úplně neznámého světa. Dočetla jsem se, mimo jiné, že taro se dá jíst, banány se mohou i upéct a želví maso je pochoutka. Každá pohádka je podána se zvláštním humorem, který mne dokáže rozesmát i dnes.
Kapitán Korkorán, provázen svou ochočenou tygřicí Jiskrou, prožívá v Indii devatenáctého století spousty dobrodružství, bojuje za práva Indů proti Angličanům a získá dokonce lásku maharádžovy dcery, Síty. Moc hezká kniha.
V tom správném věku jsem to prožívala tím správným způsobem.
Pokud to aspoň někoho odradí od pokusů s drogami, mají takové knihy smysl.
Je to sice román pro ženy, což moc nemusím, ale psychologie postav je docela dobrá. Bývalí manželé, kteří se musí setkat, protože jejich dcera se bude vdávat a chce je usmířit a skoro dospělý syn, který se z jejich rozvodu nedokáže vzpamatovat a sám v sobě se nevyzná.
Není to můj styl, ale dostala jsem to jako dárek, tak jsem to přečetla. Typický sentimentální příběh s happy endem. Nejvíc mne snad zaujaly přesné popisy oblečení jednotlivých osob. Ty byly fakt detailní.
Hlavní hrdina mi opravdu připadal jako vystrašený králík a dost mi lezl na nervy. Depresivní kniha.
Pohled do světa autistů, je pro nás, neautisty, hodně zvláštní. A naopak.
Joy Adamson byla manželkou správce zvěře v Keni. Krásný a dojemný příběh vznikl, když s manželem našli tři osiřelá lvíčata. Dvě mláďata byla po čase převezena do zoologické zahrady, nejmladší, Elsa, zůstala. Kniha ale není jen o Else, ale o životě v buši, o zvířatech a o jejich vzájemných vztazích a taky o vztazích s člověkem.
Příběh doktora Ravica jsem opravdu prožívala, jen mi trochu vadí, že všechny knihy Remarqua jsou hodně podobné, takže někdy musím popřemýšlet, co a kdo v určité knize byl. Trošku vybočují z řady knihy Nebe nezná vyvolených a Stíny v ráji.
Komu se nechce číst Shakespeara, ale chce mít přehled o jeho díle, ať sáhne po této knize. Velice dobře se to čte.
Taky myslím, že tady je výběr těch nejlepších povídek. Prám, ten samozřejmě vede. Úžina taky není špatná, ale to už je úplně jiný druh povídky. Vynikající je Zkratka paní Toddové. Ale co, přečtěte si to a uvidíte!
Vcelku banální příběh. Mladá studentka se zamiluje do staršího, ženatého muže, který je navíc strýcem jejího přítele. Muž ovšem miluje i svou ženu a nemíní se jí vzdát. Samozřejmě, že oba podvádění se to dovědí, ale nejsou tam žádné dramatické scény, ani zvraty a vztah celkem logicky končí. Hodně mi to připomíná "Medúzu" od Loukotkové, ale tam jsou situace víc vyhrocené a vztahy komplikovanější.