allyce
komentáře u knih

Průměrné oddychové čtení, které prošumělo mou hlavou takovou rychlostí, že po ní nezůstalo vůbec nic.


Jsem ráda, že mám dočteno. Nic mě neohromilo, nikoho z postav jsem si neoblíbila (tedy mimo malého Toma), vlasy mi hrůzou nevstávaly (hlavní hrdince asi stokrát), no a závěr mě mírně rozesmál, což jistě nebylo autorčiným záměrem.


Pro mne kniha s velkým "K". Dlouho jsem nečetla tak skvěle napsaný příběh. Kdybych se dále rozepisovala, byly by to samé superlativy.


Pod pojmem detektivní thriller si představuji úplně něco jiného, než je tato kniha. Zápletka s velkým potenciálem, který autorka nevyužila. Také mi nesedlo to všeobecné tykání a byť je na Islandu běžné, do kriminálního žánru určeného pro našince nejspíš nepatří. Vyšetřování mi pak přijde jako takové přátelské povídání.


Pro mne je tato kniha dokonalost sama, přesněji řečeno, její překlad je dokonalý. Když k tomu přidáte vlastní představivost a vybarví se vám jednotlivé postavy, které v těch školních lavicích sedí, vy sami se začnete válet smíchy. Tento humor mi sedl na tisíc procent a myslím, že spolucestující ve vlaku, kde jsem knihu četla, z toho mají zážitek dodnes.


Opět skvělá kniha mistra Kinga. Děsivý příběh, který se rozjíždí zvolna a nabírá rychlost hurikánu. Závěr morbidní, hrůzný, přesto dokonalý.
Jsem ráda, že knihu mám půjčenou z knihovny a mohu ji vrátit. Protože pohled na obálku s kočičí tváří mě od určité chvíle děsil tak, že jsem si knihu navlékla do obalu z veselého letáku z Lidlu, který sundám až před knihovnou :-)


Pilíře země byly skvělé, Na věky věků rovněž. Děj je popsán velmi čtivě, nenudí ani chvíli, stále se něco děje,postavy jsou přehledné, jejich konání uvěřitelné. Obě knihy vřele doporučuji!


Četla jsem od pana Sheldona Hněv andělů a Řekni mi svůj sen a byla jsem víc než nadšená. Ovšem při čtení Vzpomínky na půlnoc jsem se třikrát dívala, jestli to opravdu napsal Sheldon. Oproti zmíněným knihám je tak slabá, že je škoda slov. Nechápu, jak jeden a týž autor může napsat tak kvalitativně rozdílná díla.


Fajn čtení, kdo má rád konspirační teorie, jistě si přijde na své. Kniha je psaná velmi čtivě, žádná hluchá místa a svým způsobem je příběh uvěřitelný. Což je, alespoň pro mě, v knize vždy to nejdůležitější.


Asi nejsem cílová skupina autora, mně se kniha četla těžce, chvílemi mě nebavila, bída a krutost se mě v autorově podání nedotýkala, téměř žádné emoce jsem necítila.


Kniha, která má co říci, doporučuji. Je velmi zajímavé sledovat, jak jednotlivým postavám určitá životní rozhodnutí mění život a ovlivňují životy druhých.


Joy Fieldingovou mám ráda a mám od ní přečteny téměř všechny knihy. Nemohu si pomoci, ale zaznamenávám sestupnou tendenci kvality jejich posledních knih. U Povídej, co vidíš, jsem jen silou vůle vydržela až do konce, na 100x napsanou větu: "zazvonil telefon" mám kopřivkovou reakci. Absolutně nesrovnatelné s její dřívější tvorbou. O autorce jsem se dočetla, že každý rok vydává novou knihu, no a vzhledem k délce jejího tvůrčího života není divu, že její potenciál se vyčerpává. Škoda.


Začátek velmi slibný, ale velmi záhy zjistíte v kom je zakopaný pes a napětí je najednou zcela pryč.


Určitě doporučuji! Ani chvíli mě děj nenudil, a to je u tak obsáhlé knihy velké plus. Vlastně mi bylo líto, že nemá dalších x stran.


Pohádka s názvem: Kterak jsem v padesáti k rozumu přišla. Dočteno opět s povzdechem: Achjo, to zas byl ztracený čas.


Toto rozhodně nebyl thriller. Pro mne je tato kniha zamaskovaná červená knihovna. Dočteno s povzdechem: Achjo, to byla zase konina.


Kdyby měla kniha tak o 300 stránek méně, bylo by to 5 hvězd. Nemohu si pomoci, ale některé pasáže byly tak rozvleklé, že mě uspávaly.


Jak se píše níže - jiný King. Ano, je tady jiný, než jsme u něj zvyklí, ale rozhodně ne slabší.

Jsou knihy, které mi svým námětem a stylem zůstanou v paměti hodně dlouho. Nejinak je to u této knihy, avšak v tom negativním smyslu.
