AllyKumari komentáře u knih
V knize jsou chvíle, které mi přišly fantastické a strhující, a pak jiné, které jsou už tak překombinované podivností, že působí poněkud kýčovitě. Příběh se nedá předvídat, a přesto jsou problémy řešeny za pomoci magického přístroje takřka levou zadní. Výborně napsané, ale něco tomu chybí. Neumím to popsat. Ta pátá hvězdička se prostě ne a ne rozsvítit.
No, už aby přišly ty Zimní větry... :) Napětí je slušné!
Dnes už mi to přijde trapné, ale když jsem to četla před několika lety poprvé, měla jsem upřímné záchvaty smíchu na každé druhé stránce. Když pro nic, jiného, uděluji tři hvězdičky za krásnou vzpomínku na to krásné léto, kdy jsem se tolik nasmála.
Miluji Charlotte a Emily, a nyní mohu s klidem v duši prohlásit, že Anne nebyla o nic méně talentovaná než její starší sestry. Tato kniha, která nutně musela svým tématem otřást morálkou své doby, zůstává působivým líčením zhrouceného manželství následkem alkoholismu a následného citového týrání, k němuž muže opravňoval statut manžela. Postavy jsou velmi realistické a žádná není bez chyby. A napsáno je to prostě výborně. Knížku jsem přečetla za pouhé dva dny, protože nebylo takřka možné ji odložit.
Nesmírně drsné a syrové. Intenzita citů je neskutečná, přesto ve člověku zůstává úzkost a nikoho z hrdinů nemůže mít rád (to, že je Markéta několikrát znásilněna je možná "pochopitelné" v rámci toho, že jde o středověké loupežníky, ale i tak to pro mně není stravitelné jako něco, co zažehne nehynoucí lásku)) Vančurův styl je jedinečný, chvíli trvá, než si na něj člověk zvykne, ale potom je snadné uznat jeho genialitu.
Syrové, stručné a působivé. Příběh Lidic znám důvěrně, četla jsem o něm v mnoha publikacích. A přesto ta hrůza stále zůstává, přesto člověk pořád doufá, že tentokrát ten příběh bude někdo vyprávět jinak, že se to stalo jinak. Nestalo. A Nokturno vystihuje skvěle tragédii Lidic, i tragédii přeživšího Šímy.
Inu, přečetla jsem to lehce, pobavilo mne to, ale přeci jen to nakonec nebyla epická fantasy ale poněkud neohrabaná a nedopilovaná věc. Četby nelituji, ale další knížky od Cassandry Clare ve svém životě nepotřebuji. :)
Něco takového jsem ještě nikdy nečetla. Srdcervoucí, vášnivé, velmi temné ale prezentované s úžasným talentem. Slovy plynou a příběhy vám zaplaví duši tak, až bude pro každou z těch mnoha postav křičet v agónii. Kniha, kterou by si měl rozhodně přečíst každý, nejen pro čtenářský zážitek, ale aby se něco naučil a snad i trochu porozuměl jednomu z (mnoha) nejstrašnějších bílých zločinů všech dob.
Standartní čtyři hvězdy pro výborné čtivo, které se však přeci jen zpočátku nějak nepříjemně táhlo.
Klišé moudra? Ano. Ale jak často na tato "klišé" lidé zapomínají. Je třeba je připomínat. A pokud jsou navíc podána s tak upřímnou lehkostí a jednoduchostí, a přesto dokážou připomenout to lepší v nás, jak bych mohla hodnotit jinak, než pěti hvězdami?
Vynikající kniha o strašlivé době a nelidských zločinech, které skrývá minulost. Bohužel i dnešek ukazuje, že k masovým genocidám jsme slepí, dokud není příliš pozdě. Příběh Liny a její rodiny je zcela uvěřitelný, a proti realitě pravděpodobně ještě značně uhlazený. Jedinou výtkou je pro mne tak náhlé ukončení vyprávění, jako by někdo rozsvítil v kině před skončením filmu. Formátem i provedením mi kniha velmi připomínala "Studenti, láska, Čeka a smrt" od Alji Rachmanovové, i když ta je poněkud "dospělejší".
Nejzajímavějším jevem pro mne je to, jak se střídá můj zájem o jednotlivé postavy. Zprvu jsem nejraději četla o Daenerys a kupříkladu nějaká Cathlyn mne až tolik nebrala. Nyní mne kapitoly o Dany nudí a nejraději bych se cele věnovala Tyrionovi. Opět solidní čtení.
Stejně jako první díl, i ten druhý mne bavil. Přesto vášně cloumající sedmnáctiletými dětmi, se svou těžkou osudovostí, mi dvakrát či třikrát přišly poněkud komické. Celá kniha se odehrává během pouhých 14 dní - Polovina knihy je o tom, jak se lovci stínů chystají někam vyrazit, ale člověk stejně nemá až na pár výjimek pocit, že by něco zásadního podnikali, druhá polovina naopak zaznamená tolik emocionálních a zásadních změn, že není možné brát je v tak krátkém období vážně (především Sophiin vážný vztah s Gideonem). Myslím, že kniha pokulhává na svých nožičkách, které teprve nedávno odkoply střevíčky dívčích románů, a moc mne to mrzí. Tato série mne zaujala, a tak bych si od ní přála více. Doufám, že poslední díl bude zase minimálně za čtyři hvězdičky.
Půvabné dílko a opravdová klasika, sloužící výborně ke shovívavému úsměvu a vzpomínce na vlastní dětskou představivost, ne však něco, k čemu bych se musela v budoucnu vracet (jako například k Tajemné zahradě). Rovněž se obávám, že kdybych nečetla nádherně vydanou edici s ilustracemi Anny Bond (v anglickém jazyce), zdaleka bych si knížku neužila ani tak.
Inu, když bych to měla shrnout, celá trilogie je postavená na zajímavém nápadu, ovšem jeho zpracování pokulhává, tím více čím se blíží k závěru. Autorův styl je nemastný, neslaný, takový vcelku prázdný. To samotné by ještě nebylo špatné, pokud to budeme brát jako knihy určené mladším čtenářům pod patnáct. Ovšem co nemohu odpustit je to, co označuje anglické slovo "convenient", neboli "vhodně umístěný", "příhodný". Celý příběh pluje na šňůrkách pospojovaných šťastnými náhodami a věcmi, které jsou prostě výhodné, a naši hrdinové na ně narážejí, když se jim to právě hodí. Druhou věcí, která mi vadila, byly ony oslavované fotografie. Důvod? Každá je na první pohled z jiné doby, často ze zcela jiné než z té, v jejímž rámci je popisována. A čím více jich bylo, tím násilněji byly do textu vpraveny, až mne to vyloženě rozčilovalo. Bod stížnosti číslo tři: konec, který je až příliš šťastný. Autor neměl odvahu zasáhnout do osudů žádné z postav, na nichž by vám mohlo po třech knihách záležet.
První díl byl jasně nejlepší, příjemný a s dobrou atmosférou, druhý také ještě šel, ovšem třetí, který by měl vše vygradovat a čtenáře strhnout, si dle mého nezaslouží více než dvě hvězdy. Tohle se prostě nějak nepovedlo.
Kniha měla opravdu pomalý rozjezd, pak konečně nabrala tempo a hlavně nádech záhady, což jí moc prospělo. Bohužel konec, který by měl být překvapivý a emočně vypjatý, kazí hned samý úvod knihy, kde je hned jasné, jak to všechno dopadne. Škoda. Za mě tři hvězdy.
Krásný, silný příběh, dokazující, že intenzita je důležitější než délka. Přesto jednu hvězdičku strhávám. Občas jsem se ve vodopádu básnění trochu topila, a Luciina mateřská něha k Petrovi v některých chvilkách byla.... poněkud nevhodná vzhledem k povaze jejich vztahu.
Exploze představivosti, krásného jazyka a vzrušující, tajemné atmosféry dělá z Nočního cirkusu pro mne nejmilejší knižní překvapení celého roku. Knihu, kterou jsem četla v originální angličtině, jsem myšlenkami pronásledovala téměř ve všech volných chvílích, kdy jsem ji musela odložit. Pravda, konec se mi zdál poněkud anti-klimaktický a zašmodrchaný, přesto nemohu než dát pět celých hvězd za ten krásný čtenářský zážitek, který mi naposledy poskytly před půl rokem Želary.
Snad žádný jiný spisovatel neznal lidskou duši v tak rozličných podobách, s jejími slabostmi i přednostmi, s její strnulostí i touhou pohybovat se vpřed, jak Lev Tolstoj. Bohatství charakterů, které mne tak nesmírně udivilo a zaujalo v Anně Kareninové, je přítomno i v této monumentální knize, stejně tak intimní, ale více křehké a méně naplněné nezřízenou vášní. Z historického hlediska nelze knihu brát jako učebnici věrně popisující události první ruské vlastenecké války, je nutné si uvědomit, že Tolstoj chtěl především oslavit ruský lid tak, jak jej viděl a jak v něj věřil. Až příliš často v poslední části knihy opouští své hrdiny, aby mohl filozofovat, proto se konec jaksi zadrhává, přesto nelze toto mamutí dílo hodnotit jinak než pěti hvězdami.
Výborné, jen mi chybělo něco více epického... tím, že kniha je rozpůlená na dva svazky, je lehčeji "zdolatelná", ale tomuto svazku prvnímu tak jaksi chybí koruna.