AllyKumari komentáře u knih

Po prvním díle, kde se mi moc nelíbil překlad, jsem přešla na originální angličtinu, a musím říct, že jsem ráda. Nebo se mi možná druhý díl líbil více než první, protože se všechno slušně "rozjelo". Osm set a něco stránek jsem zvládla asi tak za týden a klidně bych hned četla dál.

11.11.2016

Vynikající kolekce cenných historických materiálů, která by měla být povinností každému, kdo se zajímá o ruskou historii a pád Romanovců.

28.10.2016

Tuto knihu jsem četla půl roku. Hlavním důvodem bylo to, že jsem nad ní nikdy nedokázala strávit déle než půl hodiny v kuse. Děs a paranoia stalinských let z ní čiší živě a surově, a jelikož je vše vyprávěno epizodně, z pohledů mnoha pamětníků, také někdy až nepříjemně intimně. Vynikající jako vhled do dnes už jen těžko představitelné doby. Ale ne čtení na dobrou noc.

4 27.10.2016

Inu, musela jsem si hned na začátku uvědomit, že toto je kniha psaná pro jinou věkovou kategorii. A když jsem to akceptovala, nic mi už nebránilo v tom si ji užít. Autorčin styl je čtivý a jednoduchý, takže za dva dny jsem byla s publikací hotova, a docela mne mrzelo, že pro další díl musím do knihovny a nemůžu hned číst dál. Autorka dala dohromady originální příběh s temnou atmosférou, vykouzlila nový svět, s jakým jsem se v knihách dosud nesetkala, a tak jí člověk odpustí i to, že některé její zápletky a jejich rozřešení jsou skoro tak stejně uměle mechanické jako banda kovových zombíků. Rovněž by mi nevadilo detailnější zpracování Tessina pobytu... prakticky kdekoliv, kde se ocitne, abychom lépe poznali její novou realitu. Ale to už by se kniha asi nečetla tak rychle. Závěrečný zvrat jsem čekala, ale přiznávám, že ne v míře, v jaké se ukázal být, a posledních třicet stránek jsem zhltla s nadšením.

2 23.10.2016

Ačkoliv si již člověk tak nějak zvykl na používaný typ humoru a postavy, od nichž vychází, a tak ubývá ona "šokující" kvalita vtipů, další díl Aristokraty mne rozhodně nezklamal a je důstojným pokračováním. A ano, i tentokrát jsem se několikrát zasmála nahlas. A tato reakce u mne není při čtení vůbec obvyklá. :)

4 22.10.2016

Slavná Thackerayova klasika je prolnuta rozkošným sarkasmem a jízlivostí a jako kritika viktoriánské (a po pravdě v lecčem i dnešní!) morálky funguje skvěle. Člověk musí překousnout poněkud archaický styl a sem tam trochu zbytečného rasismu, někdy je bohužel také únavné, jak si autor chce se čtenářem povídat o svých postřezích, namísto aby pokračoval ve vyprávění příběhu. Právě kvůli těmto promluvám mi četba trvala déle, než jsem čekala, rozhodně však času stráveného nad knížkou nelituji.

3 18.10.2016

Velmi pěkné dílo, na němž obdivuji především to, co se vyjadřuje anglickým výrazem "world building". Styl samotný mi přišel trochu chudý a rovněž bych čekala větší psychologickou hloubku některých postav. Sledujeme činy, ale málokdy opravdu nahlížíme do nitra postav. Výborný, zajímavý příběh zakletý do čtivého, leč ne právě brilantního, vypravěčského jazyka.

1 04.10.2016

Zpočátku mi kniha připadala až příliš dětská (což není chyba knihy cílené na děti, ale moje jako dospělé osoby čtoucí knihy pro děti), ale jakmile se Koralína vrátí do druhého světa, aby nalezla své rodiče, je z příběhu jedna děsivá jízda hodná dospěláckých hororů. Neubránila jsem se srovnání s filmem, který miluji. Film má zajímavější atmosféru, ale na druhou stranu nedosahuje děsivosti knihy.

1 25.09.2016

Čtivost tak na 3 hvězdičky (ale za to si možná můžu sama, protože jsem si knížku vzala v angličtině, a Eco v angličtině je docela kláda), zajímavost na 5, takže kompromis je tady 4. Pražský hřbitov není kniha jen tak pro každého, což se nutně odrazí v její popularitě. Střídaní časových rovin, rozháraná volba vypravěčů a mnohé další faktory mohou být únavné, a pokud někdo usedá ke knize, aby si odpočinul, tuhle brzy odloží. Rovněž je nutné mít více než základní znalosti politické scény 19. století v Evropě, aby se čtenář neztratil ve spleti jmen, událostí a odkazů na ně.

2 11.09.2016

Když jsem otevřela tuto tenkou knížečku, měla jsem pocit, že se vracím na milované místo. "Želary" mne svou surovou krásou okouzlily a já jsem se do nich spolu s Eliškou/Hanulí znovu vypravila téměř nedočkavě. Na rozdíl od první knihy se tato snadněji čte, jelikož vše je podáváno jen z jednoho pohledu. Přesto si myslím, že je lepší číst Jozovu Hanuli až jako druhou, kdy už člověk zná osobní příběhy lidí, kteří se míhají kolem. Paní Květa Legátová dokázala napsat teskně lidský příběh na málo stránkách a bez dramatické hysterie. Jsem nadšena. A zároveň mě bolí srdce.

13 05.09.2016

Přečetla jsem ji za tři dny. Text krásně plynul, krátké kapitoly mu prospívaly a skládačka příběhu vábivě lákala k neustále dalšímu čtení. Krásné. Snad bych jen oželela přídavek "z roku 2014", ten předchozí byl naprosto dostačující.

2 31.08.2016

Jako dítě mne tato kniha naprosto okouzlila, a jako dospělou se jí to povedlo opět. Má zvláštní kouzlo, které se těžko popisuje, musí se jen vnímat a cítit. Dovolte mi však vypůjčit si citaci Marshy Normanové o tom, proč právě Tajná zahrada je tak milovaným kouskem literatury: "Kromě toho, že to byl příběh, byl to hlavně slib. A ten slib byl, že pokud jste tak opuštění jako Mary Lennoxová, můžete najít místo, kam patříte. Pokud utrpíte ztrátu, i tak hroznou jako je ta Maryna, můžete ji přežít. Pokud věříte jako ona, pak můžete růst."

6 29.08.2016

přidejte si k mému hodnocení ještě půl hvězdičky. Této knížce neprospělo, že jsem před nedávnem četla Kingovu Zelenou míli, která má stejný formát vypravování - starý pán, zapomenutý v domově důchodců, vzpomíná na svůj život. Také netuším, zda je to americká úchylka či co, ale v knize je člověku mnohokrát připomenuto, že muži mají penis, ačkoliv příběhu to opravdu v ničem nepomáhá. Knížka se dobře četla, a byla dostatečně zajímavá, až mi bylo často líto, že situace a postavy nejsou prozkoumány detailněji. Slušný počin.

1 18.08.2016

Vynikající dětská kniha o "dospělém" tématu. Zábavná i čtivá, a v každém případě stále současná.

17.08.2016

Moc jsem se na tuto knihu těšila, ovšem byla jsem z ní velmi zklamaná. Styl psaní mi připomínal unylé dívčí romány, které mne nebavily ani jako dvanáctiletou, oba hlavní protagonisté jsou víceméně protivní. Nejlepší částí knihy byla jistě Blokáda, kdy tou nejvíce vzrušující věcí už nebylo to, že se o sebe Taťána a Alexander otřeli holými pažemi pod zraky rodiny. Nejslabší částí bylo neumělé lehké porno v Lazarevu. Celkově byla kniha plná zbytečných scén a dala by se hravě zkrátit nejméně na polovinu. Další knihy v sérii rozhodně číst nebudu. Hlavně proto, že když jsem to promyslela, uvědomila jsem si, že vztah Alexandra a Taťány je strašně nezdravý, založený na lži, a z jeho strany patologicky obsesivní.

7 16.08.2016

Knihu jsem dočetla, takže úplný odpad to rozhodně nebyl, nicméně jako milovnice Botticelliho jsem byla trochu zklamaná, že kniha není o něm. Primavera jako tajemné varování (?) před konspirací italských měst byl zajímavý koncept, ovšem příběh měl tolik zvratů a nepravděpodobných momentů, že se nedal brát moc vážně.

12.08.2016

Příjemná a snadno čtivá pohádková novela (lepší popis mne nenapadá), kterou bych asi nedávala do ruky dětem kvůli dvěma poměrně explicitním sexuálním scénám a brutální vraždě jednorožce. Nicméně mne pobavila a přesvědčila, abych si toho od Neila Gaimana přečetla více.

1 12.08.2016

Silou vůle jsem se dopracovala ke stránce padesát a pak se vzdala. Na vině je naprosto otřesný český překlad. Mít v jedné větě třikrát "která" je zvěrstvo.

Excelentní biografie prozkoumávající všechno to, co činí mýtus o císařovně Sisi tak zajímavým. Líbilo se mi, že kniha byla rozvržena po kapitolách tématicky na rozdíl od klasičtějšího chronologického přístupu, jedinou výtku musím vznést proti českého překladu. Krom toho, že někde působil těžkopádně ze slohového hlediska, se v knize objevovaly faktické chyby, které byly zaviněny neznalostí překladatele. Jeden příklad za všechny: vdova po císaři Fridrichu III. Pruském se jmenovala Viktorie (a byla dcerou královny Viktorie Anglické), nicméně v knize je z ní "císařovna Frederika" - špatný překlad německého "Kaiserin Friedrich", což ale znamená "žena císaře Fridricha".

06.08.2016

Hořce krásná mozaika lidských osudů, které se setkávají v rámci soužití v malé prvorepublikové obci. Měla jsem trochu potíž sledovat neustálé změny pohledů a hlavně časových rovin, ale i tak text příjemně plynul, prodchnut lyrikou a zároveň divokostí emocí.

4 06.08.2016