Alma-Nacida
komentáře u knih
Zelená léta
Archibald Joseph Cronin
Očistná, dojemná a přitom nepřeslazená kniha, takové tištěné antidepresivum.
Rudý pes
Louis De Bernières
Tohle je až skoro nebernierovský Bernieres. Tenká jednohubka, kde je kupodivu více pohody než děsu a nepohody.
Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána
Louis De Bernières
Hodnotím celou trilogii naráz a myslím, že je to dobře. V jednom obřím svazku bych to nikdy nedala a kniha by mě nejspíš znechutila někde ve třetině nedovtipného seňora Viva. Ale tuto nemilosrdnou antireklamu katolické církvi prolezlé zlořády všeho myslitelného druhu jsem si užila, což mě děsí víc než mírně. Asi mi to Kocouří Podjezeří vlezlo na mozek.
Seňor Vivo a drogový baron
Louis De Bernières
Ayayay, někdy by mi asi stačilo i méně na bezesnou noc. Ne že by to bylo špatné, není to ani horší než Válka o zadnici, ale zkrátka na mě je to trochu drsné.
Válka o zadnici Dona Emmanuela
Louis De Bernières
U tohoto autora je třeba se trochu obrnit a připravit na velmi drsné chvíle podané syrově a s poněkud zvráceným smyslem pro humor. Ale magické to rozhodně je, prostě čtete, hltáte, voláte "to snad né" a pak je konec. Aspoň tohoto dílu.
Brazzavillská pláž
William Boyd
To bylo zajímavé, čtivé a svižné dílko a opice mi asi utkví v paměti na dlouho. :)
Jak se Lišáček stal Lišákem
Jaime de Angulo
Čteno kdysi v dávných postkomun dobách kvůli Garymu Snyderovi a pak odhaleno jako milé překvapení. Vracím se ke knize po spoustě let a tentokrát je to milý návrat.
Slovník svatých
Donald Attwater
Ani ránu bez slovníku nedá žádný(á) opravdový(á) knohomol(ka). Co říci, bylo to velmi... svaté.
Veselý racionalista 1. díl
Armin Frey z Věže
Jako u všech kompilací, něco je dobré, něco méně a něco bych vynechala. Další díly nechám opustit mou knihovnu už bez čtení. ;)
Už nežiji ve vašem světě
Sarah Aziz
Knihobudka dodala a opět nazpět přijala; myslím, že na toto téma jsem už četla lepší knihy.
Velbloudí oko
Čingiz Ajtmatov
Těžko by někdo mohl být spisovatelem v nejlepším Svazu na světě a nenapsat žádnou tendenční knihu. Tato se dá i přes to číst, ale víc už asi nic.
Bílá loď
Čingiz Ajtmatov
Kniha, která mi utkvěla v paměti skoro 30 let a po přečtení mám snad i stejný dojem. Není to vůbec veselé ani lehké čtení, je to ale velmi dobrá kniha, typický Ajtmatov.
Trojice
Conn Iggulden
Druhý díl je na rozdíl od prvního psaný trochu popisněji, skoro novinářsky korektně z pohledu všech zúčastněných stran. Bitvy jsou podané opět naprosto mistrovsky, což mě hodně potěšilo, stejně jako absence nějakých zamilovaných vedlejších postav, kterými se to v jinak seriozních historických románech dnes hemží.
Jsem zvědavá na třetí díl, hlavně na to, jestli autor udrží odstup a nezačne někomu "fandit".
Minehava
Eduard Štorch
Tento návrat jsem opět mohla "otestovat" na dětech ve škole a musím říct, že je kniha bavila a užily si ji mnohem více než Bronzový poklad, který jsme už s nimi četli dřív. Je to samozřejmě příběh pro děti starý 50 let, a tak je někdy trochu naivní a předvídatelný, ale celkově i svou atmosférou stále působivý.
Vysoké okno
Raymond Chandler
Možná jsem už poněkud přephillovaná, ale tentokrát mě to nějak nebavilo, ba dokonce mi to i připadalo jednak zmatené a jednak moc na efekt v tom smyslu, že všichni jsou proti mazanému Phillovi zkrátka ubožáci... Dám si od něj chvíli pauzu. ;)
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Když si pomyslím, jak jsem přemýšlela u čtení, jak to chce nakonec autor vysvětlit... :) Ale nechci nic prozrazovat. Jinak je to taková duchařsko - tajemná oddechovka, nic extra.
Ivanhoe
Walter Scott
Zase jeden návrat do dob, kdy aby člověk prochodil celou veřejnou knihovnu, než našel dobrodružný historický román. :) Tak je to trochu naivní, no... ale co už, když ten Ivanhoe je taak čestný a rytířský. ;)
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Sienkiewicz umí psát a kniha se čte dobře, takže mu skoro i odpustím, že je to tak trochu černobílé, jakoby morálka bez křesťanství snad ani neexistovala. Kdysi jsem tu knihu doslova milovala, což jí v současnosti přidalo jednu hvězdu. :)
Gándhí, síla pravdy
Catherine Clément
Další z mých návratů aneb kniha čtená kvůli rozhodnutí, co zůstane doma v mé přecpané knihovně, a co půjde dál. Tahle knížka zůstane, je to taková posilující četba o cestě poklidné odvahy.
Elegie
Jiří Orten (p)
Taková tíha! Nevědět co, proč, ani jak, jen to, že musíš...
Zvláštní, co mi utkvělo z mládí, když jsem četla Elegie poprvé - Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán. Ale teď spíš ten cirkusový Poník...
