alsha komentáře u knih
Neuvěřitelně přesné. Úžasně čtivé a vedoucí k zamyšlení. Větu po větě byla radost se nořit do příběhu obou hrdinů. Tolik momentů, ve kterých jsem se při čtení zrcadlil. A spousta detailů z mezilidských vztahů, které vyloženě dělalo radost číst, zvnitřňovat a porovnávat s vlastními prožitky, zkušenostmi a vnímáním vztahů.
Tolik potřebné v dnešní době. V těch příbězích je všechno. A ničemu se pak netřeba divit. V kontextu příběhů ze sovětské Ukrajiny a ruské války v Čečensku je Buča nebo Irpiň jen zřejmým přesahem toho monstra, které počítá lidi na milióny.
Čtivé, humorné a jemně v čase poskakující vzpomínky autora na doby, které jsem nezažil (60. - 70. léta), moc si nepamatuji (80. léta) nebo mám v oparu mladického nadšení (90. léta).
Skvělá kniha mnohovrstevnatě popisující osudy žen kolem modly, Jana Wericha. Zároveň dějiny Československa optikou lidských osudů, které mnohdy tušíme, mnohdy si ani nedokážeme představit. Během jednoho víkendu, slupnuto jako malina...
Moje první zkušenost s Petrou Soukupovou. Po prvních pár stránkách mě její styl vyprávění dostal a kapitola společného oběda z pohledu dcery je pro mě zjevením, ještě teď, když se k ní vracím po zaklapnutí dočtené knížky. Postupem času jsem se začal trochu trápit s hlavní postavou, ale knížku jsem dočetl a nelituji toho. Popis prarodičů je úder na solar sendvičové generaci, ke které se už pomalu začínám počítat. Shrnu-li to, pak nejčtivější kousek posledního roku.
Třetí v pořadí. Už chápete stavbu děje, na jakých místech počítat s případnými ztrátami v řadách postav, na koho so dávat pozor v obsazení. Více se objevují cliffhangery na konci kapitol, než v předchozích dvou. Zajímavá práce s retrospektivou. Opět uvěřitelná motivace.
Druhá v pořadí. Čte se ještě lépe, než první. Znalost hlavních hrdinů, posun v jejich univerzu. Už víte, jak autor píše, jste obezřetní, a přesto umí překvapit. Zhltnuto během pár dnů.