Alyx komentáře u knih

Hodně silná knížka.
V rovině literární určitě podařená, autorka nepochybně má dar práce s jazykem, zkrátka literární talent. Zhltla jsem ji během pár hodin.

Po stránce obsahové je to zajímavá ukázka toho, jak každý má "svou pravdu", svou verzi, svůj pohled. Míra toho, nakolik obnažila nejen své nitro, ale i soukromý život své rodiny, je fascinující. Svým způsobem to vypadá jako nápadité pokračování sebepoškozování jiným způsobem, kterého se jako čtenáři také účastníme.

Autorka zdůrazňuje, jak se její matka cítila být obětí a vynucovala si soucit, ale zároveň si neuvědomuje, že ona po celou dobu dělá totéž. Stále se vrací k motivu chybějící mateřské lásky, ale otázka je, jak pak její synové zhodnotí ji v roli matky. Těžko jim může být oporou, když roky bojuje o holé přežití.

Pro sebe a svá rozhodnutí má vysvětlení a dožaduje se pro ně pochopení (dlouhá předehra k nevěře s knězem), ale pro ostatní pochopení nemá. Nejméně pak pro svou matku. Nedojde k žádnému smíření, nijak se nezamýšlí nad tím, proč se její matka chovala tak, jak se chovala. Ani ve světle vlastních psychických problémů ji to směrem k matce nijak neobměkčí.

4 18.12.2018

Příběh neskutečného podvodu Bernieho Madoffa (převážně) očima jeho ženy Ruth, která se v knize jmenuje Phoebe . Autorka se snaží vysvětlit, jak je možné, že někdo podvedl stovky tisíc lidí a ve finále ukradl neskutečnou částku 50 miliard dolarů. Ačkoliv jsou jména jiná, příběh skutečně odpovídá skutečnosti. Včetně toho, že se Madoff přiznal svým dětem (ve skutečnosti synové, v knize syn a dcera) a ty ho udaly prostě proto, že v zásadě neměly jinou možnost. Právě konec knihy je nejsilnější a nejčtivější. Na počátku je to trochu nuda, ale závěr situaci zachraňuje.

Je docela legrační, jak řada čtenářů začíná svůj post slovy "Nevím, co proti té knize máte, já myslím, že je dobrá..." a přitom má hodnocení 85%. Takže dobrá asi je, a "něco" proti ní má jen málokdo.

Na Bouřkové sezóně je strašně zajímavé, že poskytuje jiný čtenářský zážitek člověku, který četl Zaklínače od začátku a jiný tomu, kdo Geralta ještě nezná. Myslí, že v obou případech silný a výjimečný, ale jiný. Pro druhou skupinu je to zajímavý lehkým perem napsaný román, který jim otevře cestu do kouzelného světa. Ale první skupina ví, že je to vlastně strašně smutná knížka, protože my už víme, že Korál podruhé v kritické situaci "neuteče před bitvou" a jak to dopadne, víme, kde využije své znalosti - jistě načerpané i ze spisu získaného v aukci v Novigradu - Marti Sodergern a jak to dopadne...

Říkám si, jestli Sapkowski nenapsal Bouřkovou sezónu právě kvůli tomu, aby mohl na své čtenáře takhle pomrkávat, zkoušet jejich pozornost a hlavně jim v poslední kapitole Geraltovými ústy poděkovat. Kdo nebyl dojatý, není mistra hoden :-)

8 10.10.2018

Člověka nejprve zaujme námět, pak kniha zpomalí, Anna stále nejí-Irové jsou stále zaostalí pánbíčkáři- Irsko je depresivní mokrý kus země, Anna stále nejí-Irové jsou stále zaostalí pánbíčkáři- Irsko je depresivní mokrý kus země... Ale pak se autorka nadechne k mocnému finále a atmosféra zhoustne.

Spoiler. Ten okamžik, kdy Lib pochopila, že není svědkem promyšleného podvodu, ale v podstatě spolupachatelkou vraždy, stál za to.

Člověk se musí při čtení oprostit od současného myšlení, když všichni už moc dobře víme, že člověk skutečně dokáže sám sebe dobrovolně vyhladovět k smrti, že si dokáže zošklivit jídlo a skutečně necítí hlad, byť hlady umírá. Jen musí mít silnou motivaci. Ale v době, kdy byl hlad reálnou hrozbou, nebyla tou motivací touha po vyzáblé postavě.

3 30.09.2018

Musím téměř svatokrádežně přiznat, že se mi ilustrace Kateřiny Milerové líbí víc, než jejího otce. Tak a řekla jsem to :-) Zvířátka jsou taková baculatější, přátelštější. Knížku máme doma a nedáme.

24.09.2018

Konec předvídatelný a souhlasím, že hlavní hrdinka byla natvrdlá :-) Ale atmosféru jsem si užila. Mám ráda příběhy s tajemnými domy, podezřelými městečky a tak. Takže téma mi dokonale hrálo do noty.

4 14.08.2018

Naprostá srdcovka.

2 20.04.2018

Musím dát čtyři. Když si vzpomenu, jak mě ta pointa před těmi dvaceti lety zamrazila... Měla jsem ji ráda. Jsem Sára, ne Rela. A vy jděte k čertu :-)

2 29.03.2018

Ten nápad s tajemným americkým městečkem (v tomto případě dvojměstím) se mi líbil moc. Mám prostě pro divná městečka, v nichž hlavní hrdina hledá "pravdu" slabost.

22.03.2018

Do téhle knížky jsem se nějak nemohla začíst. Zkusila jsem to třikrát a vždycky jsem ji odložila. Normálně by to pro knížku u mne byla konečná, ale Moriarty mě ještě nezklamala, tak jsem si dala oddech a další pokus. A bylo to jako rozjíždět se na starém kole, nejde to, nejde, nejde a pak to nějak lupne a už to jede samo. Jamile došlo k "lupnutí", už jsem ji nemohla odložit. A i když, když už se dozvíme, co se stalo na grilování, je téměř okamžitě jasné, na co Erika zapomněla a co se stalo chudáku Harrymu, když se to pak potvrdí, je to velmi silný moment. Nikoliv silnější než to, co se stalo na grilování, ale téměř stejně silný. (tak jo, ořvala jsem to... :-) Oboje.

3 20.03.2018

Už dlouho se mi nestalo, že bych cítila na konci knihy takové prázdno, smutek a depresi. Spíš než thriller je to psychologický příběh o rozpadu jedné rodiny a o tom, jak chybná rozhodnutí a dávné tragédie ovlivňují naše životy dlouho po tom, co k nim došlo. A taky trochu o tom, jak nás minulost ovlivní a my si ji přenášíme do současnosti a budoucnosti... Člověk by si skoro dal panáka, ale vzhledem k okolnostem Sester až za hrob-ne.

2 19.03.2018

Gamebook, u kterého jsem si poctivě malovala mapu. Hezká zábava.

07.11.2017

"Dovolte, abych vám představil lorda Kelnora, hraběte Droma." Nejlepší gamebook z celé série.

1 07.11.2017

Lili2: Myslím, že knížka je o deset let starší a poprvé vyšla v roce 1979. A to vydání z roku 1993 prostě jen odsoudruhovali. Ale příběh je vcelku nadčasový, takže to ani nevadí.

Bohužel zklamání. Nemohla jsem se začíst, v postavách byl poněkud zmatek, těžko si k nim tvořil člověk vztah. Dívka ve vlaku se mi líbila.

1 03.09.2017

Moje první lanczovka :-) Z dnešního pohledu je dost nepochopitelné, jak Bára klidně "kousne" to dvojnásobné znásilnění, nic neohlásí a bere to jako, že si za to vlastně mohla sama. A pak se dost změnilo to vnímání těhotenství. Dřív to byla "ostuda", dneska se holky na svatebních fotkách bříškem chlubí :-)

K Domu na kopci je třeba přistupovat jako k šedesát let staré knize, z níž ty ostatní "duchařiny" vycházejí. A jako taková je úžasná. Je to spíš psychologický román než horor.

Zajímavé je, jak knihu "adaptoval", či spíše z ní vyšel, Stephen King ve svém scénáři filmu Dům v růžích. Vzal si motiv psychologa, který se snaží dokázat existenci paranormálních jevů tím, že do strašidelného domu přivede lidi nadané parapsychologickými schopnostmi. Pochopitelně kromě některých citací z úcty (padající kamení), nebo přímé zmínky (Jak řekla Shirley Jacksonová, některé domy se rodí zlé), vytvořil vlastní příběh.

1 28.07.2016

Opravdová paráda :-) Nechci tu nějak spoilerovat, ale já si naopak myslím, že ten vztah nebyl nadbytečný, anóbrž z hlediska děje klíčový.

4 28.03.2013

Záleží, co od knihy očekáváte.. Je to temný pomalu plynoucí psychologický příběh, který nechává nahlédnout do nitra duševně nemocné ženy žijící v pokroucené realitě. Jak se události odehrály ve skutečnosti čtenáři prozradí až konfrontace s okolím (smrt matky) nebo je to jen naznačeno (dítě, zranění sestry).

Co se závěru týče, přeci jen bych ocenila, kdyby se mi dostalo vysvětlení událostí, které kniha jen naznačí. Ale i tak dávám čtyři hvězdy.

06.03.2013

Dovolím si oponovat. To, že my vidíme žárovku jako něco neelegantního, je dáno jejím rozšířením. Kdo by se zdobil něčím, co visí na každém veřejném záchodku :-) Ale v době, kterou popisuje román, šlo o poslední výkřik techniky. Takže i ta velká baňka na čelence by musela velmi zapůsobit...