andrii24 komentáře u knih
Musí být Romeo, musí být Julie. Známí tím vším. Světelný přístav uprostřed tmy. Muka s city před nimi. Milenci krasosmutnění.
A má je, ve své náruči. Opojná, čarovná louka. Les, se studánkou uprostřed. Ves pod závojem vrcholné vesny.
"Tam grimmovsky se ladí poetika, mysteriózní vlna anglického venkova, rozeznívají se mytologické akordy hororové melancholie, hřmí sirény msty "montecristovské." Srdce ochořelo láskou tvou, zneuctěnou, potlačovanou. Větrná hůrka jako osudový chrám, dýka svírající vášně zlomeného srdce. Démonický mág charismatu Heathcliff jest oděn do všech vrstev žíznivé, opatrné, rozervané, zničující, lásky /z/klamané. Touží, hoří, miluje. Žárlí, nenávidí, prochází bouřlivými výšinami, bloudivými, dunivými ozvěnami, žárem doteků pýchy, hněvem z odmítnutí. Sloupává plátky spalující uhrančivosti, kde zbyl jen popel nitra, zášť neopětovaných citů. Životy pozemské vyhasly. Nechť smrt přinese "omlazení," oproštění od lidských neduhů. Ať magie citů na vřesovišti zanechá memento klidu a slib vyslovený přetrvá ve svatyni věčné lásky.
Zažeň zatěžkávací nitra žeň. Zbav se těch sychravých výbav, zalykajících se výprav, než sladký vánek jitra uloží tě, vezme ti dech z palet.
Jeden magický zápis. Jeden nepoddajný zápas člověka - plaváčka. Archa ducha, přítomná kotva vůle nitra, "na samotce." Nezlomná anabáze, když na pramici praží slunce, strhne se nečas, rozvlní se vodní džungle. Alternativa pravd o animálním silákovi v každém z nás.
... potažená smutkem, táhlým chladem marnosti, proudem sivé existence, stinné úzkosti. Na ní máme jeden druhého, nedáme zadarmo kůži ani duši. Na ní "čaroděj za sen," ani post mortem, nevzepřel se víře, předat pochodeň s nadějnou emocí, že tam, na konci chmurného tunelu, se přeci jednou světlo rozsvítí.
Bohatýr srdce. Z citu vyšel jako žebrák. S majetkem. Sám pán msty své. Kdo lačný jeho léček, Jeho temnost zamotá vaším chtíčem, dmoucím se nad límce jisté cti blahé.
Hraniční p/r/ožitky. Polibky a polibky. Vzduch je prosycen horkými vzdechy. Ale když se Erós utká s Arésem, opanován je mrazivými strachy. Venku krátké nádechy. Povznést se. Poznat sedmé nebe. Otevřené bublinky a zpátky. Doma dlouhé výdechy. Šumivý sekt s ledovými střepy.
... a všímaví. Šumu, "z roklin, baskervillských blat," mušketýra, který v přítmí, za šera přítomné, přes kalné kulisy, odvede vedle, do zaslíbené země, z níž odmávnou klam myšlenek Sušice, Lenory, Klenové. Klan krajů Koruny české.
Klape. Hraje jim to. Pospolu. Náramně. Kapelníkům kopané. I sólo, při penaltě.
Ne a ne se obrátit proti zlovůli vykonavatele. "Lordu Mortovi," strůjci s pohárem krve.
Alejemi modřínů. S Amorovou modří nebe. Pařížská dlaň podzimní poezie Petřínů, medových čajů, i když citronové pohoštění kolem. Malebného cukrování citu v měsíci šerém, kterému blízcí tak vzdálení, neporozuměli mudrlanti. Ojíněnosti jinaké. Intimní vůni stříbrných šeříků. Posvátné magii dvou, v páru.
Přijměte pozvání. Bez posloupného, posvátného menu. K dvořanovi. Na věty, které se děly. Ražniči bytí. Sousta na vidličku, poseté pointami. Nitru na úsměvy zadělaly.
Romeo ze vsi, rajského procesí. Příjemce daru vnitřního bohatství, který nepodlehl ĎÁBLOVĚ PASTI.
Povodily si jej svody, když zradil váž/e/nost máje. JARNÍ VODY. Jemné vlnky v bouřlivých proudech hadích krajek grófky. Nedostál slibu polibků. Nezpečetil na prsteníčku cit. Podzim života za to sklízí slzy. Setrvává. V rozlehlé opuštěnosti. Osudná vášeň v cukrkandlových rukavičkách.
Za volantem fantom, co se vozí po krás/k/ách hor, až je z toho mord. Dáši další HOLKA NA ZABITÍ.
Režisér hravých neřestí bez závoje, faulů jednoho pana Fauna. Návykových "carpe diem," působících JAKO JED.
Kapacity s city ve svěráku se ptal: "CO JE VÁM, DOKTORE?"
Nový dědic morrisvillské modré krve.
Osudový muž, milenec let. Vítaná modla, která i mou maličkost uvedla do mdlob, když ODCHÁZEL S PODZIMEM.
Do Kachyňovy kuchyně nahlédl přes VYSOKOU ZEĎ, až srdce poskočí.
Byl jedním z mála rozumných. Byly mu cizí. Zajídaly se poměry místních, letních charakterů. Posádka poklesků. A tak raději vyskočil ze své "jamky," pláchnul JAKO ZAJÍCI. Před lovci. Plemeny, co plení. Lidskými hraboši. Na loďce bez kotvy, do dáli, aby byly jeho oči ušetřeny spoušti Dne kobylek. Po česku.
Lidu dal pražskou poetiku pokoutných BONŮ a zákoutí KLIDU. Vítězoslavně třímal PRAPOR, TANKOVAL porevoluční úspěch.
Vlastník klíčů od 13. KOMNAT, líčící střepy a pavučiny celebrit.
Fešácký James Dean svého času. Dnes čerstvý osmdesátník.
Zříš, člověče. Pár, na kterém exotický šál vlaje. Říší šíří, kříží vášně modré krve, až se podaří oslabit ty hříšně rudé, zákeřně zakořeněné, horké jedy.
Ten, který byl zavázán, kterého patřičně svázal ryk múz.
Za psího počasí, v kalužích života. Nemyslet na slzy, i když pár se jich spustí. Zvlhne nejeden kapesník. Bez pesimismu hledět, hledat utěšující slunečník, s pestrými pruhy.
Dědí, garantuje part/e. Oponář chvilek, větvící marcipán i pelyněk. Někdy opravář. Ochutnávač /pra/linek. ŽIVOT.
(SPOILER) Spolu na cestě, zůstali až do konce. Oni a klasická, májově zamilovaná dvojice? Ale kdeže... Zhoubní milenci, vychýleni z osy, taveni posedlostí vášně, na dotek nirváně, nasládlému parfému smrti. Sžíravým chtíčem napuštěni. Temní hybatelé funerálně fatální love story.
Vlastní jim m(r)azivo temných komor, karma zplodin. Klanu, který ve vztazích vykazoval fraktury, charakterový kar(usel), karavanu s kazy.