Andvejka komentáře u knih

"Už jsi četla Šikmý kostel? NE? Tak to musíš, takové čtenářce jako jsi ty se určitě bude líbit..." No, moc nelíbil.

Téměř 2 roky bombardování podobnými otázkami, než jsem se ke knize dostala. Upřímně - ve chvíli, kdy kolem knihy bylo to největší haló jsem neměla chuť ji číst, protože jsem většinou z takto opětovaných knih zklamaná. Nicméně když už jsem knihu měla půjčenou, tak jsem ji nakonec po více jak měsíci dočetla s rozhodnutím, že další díl rozhodně nemám v úmyslu v nejbližší době číst.

Lednická na mě působí jako dobrá vypravěčka, ale zanechává ve mně dojem vyžívání se v tragických osudech svých hrdinů. Ve chvíli, kdy se děje nějaká radostná událost tak ji zmíní jen tak aby se neřeklo, ale jakmile se stane nějaké neštěstí, tak v něm nechá postavy řádně vykoupat. Za sebe bych možná raději, kdyby tedy žádné pozitivní okamžiky nezmiňovala, když je po pár větách dalším odstavci zazdí.

Sečteno podtrženo za sebe nepovažuji Šikmý kostel za takovou senzaci za jakou je vydáván a upřímně nechápu to všeobecné nadšení kolem. Pokud Lednická v budoucnu napíše knihu, která se nebude věnovat jen tomu špatnému, co se lidem děje (a bude mít podstatně kratší kapitoly, protože tady to pro mě bylo vysloveně peklo - klidně ty roky mohla rozdělit na kratší časové úseky), ráda si ji přečtu. Do té doby se asi budeme opět čtenářsky míjet.

17 04.09.2022

Přiznám se, že knihu jsem si ke čtení vybrala jen proto, abych měla splněno téma do čtenářské výzvy a neměla jsem v plánu nic víc od autora číst (k čemuž se přidává i fakt, že v mém okolí je Bryndza čten momentálně v hojném počtu a to mě moc neba). To mi bohužel úplně nevyjde - kniha mě natolik chytla, že jsem ji přečetla za víkend a nutně si potřebuji začíst do dalšího případu.

8 18.07.2018

Milovala jsem povinnou četbu k literatuře a Blues pro bláznivou holku byla láska na první přečtení. Vřele doporučuji všem :)

6 13.06.2017

Musím říct, že se mi kniha líbila, ale až poslední třetina pro mě osobně měla to, co jsem od knihy dle neskutečných recenzí a hodnocení čekala od úplného začátku. Ano, byl to příběh na válku zase z jiného pohledu (a jsem moc ráda, že knihu vyprávěla právě ONA) a byl krásný, ale pomalejší rozjezd knížky jí bohužel ukradl jednu hvězdu. Nicméně po dlouhé době kniha, kterou si v budoucnu ráda klidně zase přečtu.

5 31.08.2019

Colleen opravdu umí. Po knihách Bez naděje a Ztracená naděje jsem přečetla další příběh, který mě i v mém věku dokázal oslovit.

5 19.11.2015

Po přečtení Pistolníka si nejsem jistá, zda chci v této sérii vůbec pokračovat. Ač mám Kinga jako autora ráda a jeho knihy mě baví, tak k dočtení této jsem se vyloženě musela nutit, protože z duše nenávidím nedočtené knihy. Našla jsem pár pasáží, které mě bavily, posledních cca 40 stran mi přišlo nejlepších, ale jako celek mě Rolandův příběh zatím moc nezaujal.

4 03.02.2019

Já a Gillian Flynn si asi nejsme úplně souzené.

Po celou dobu čtení jsem čekala až se stane něco, co mě přinutí říct si "Wow, tohle jsem nečekala" ale nic. Kniha je psaná svižně, četla se hezky (za dva večery bylo přečteno), ale kdybych ji měla zhodnotit jedním slovem, použila bych slovo nuda.

Chyběl mi nějaký pořádný zvrat, protože jsem poměrně brzy přišla to, kdo je do čeho zapletený a taky mi chyběla postava, se kterou bych nějak souzněla a dokázala si k ní vytvořit alespoň minimální sympatie.

Viděla jsem před nějakou dobou rozhovor s Ladislavem a ten chlapík mi přišel strašně nesympatický. Do Čtenářské výzvy jsem měla původně v plánu přečíst jinou knihu, ale nedařilo se mi jí sehnat. Bratrova přítelkyně má 3 Ziburovy knihy a tak jsem si řekla, že to zkusím. A jsem velmi mile překvapena. Dlouho jsem nečetla nic tak oddychového a zábavného zároveň. Občas jsem musela ke čtení vzít telefon a vygůglit si o jakém městě zrovna čtu, ale to mě nijak nevadilo. Teď přemýšlím, že bych si půjčila i ostatní knížky a početla si.

Pro mě osobně Ladislav líp píše než se vyjadřuje v rozhovorech :)

3 25.11.2019

Ač sama ještě rodičem nejsem, tak mám takový pocit, že autor do této knihy vepsal noční můru všech rodičů. Knihu jsem četla se zatajeným dechem a nejednou jsem se si musela připomenout, že je to jenom kniha, ne skutečnost. I když kdo ví, třeba se ve světě něco podobného děje... :(

3 03.06.2019

Původně bylo mé hodnocení o hvězdu vyšší, nakonec jsem jej změnila a strhla hvězdy dvě - jednu za nesympatické postavy (docela mě bavil detektiv, který najednou v půlce knížky zmizel společně s flashbacky, ale jinak jsem si nenašla cestu k nikomu) a za chybějící kapitolu - protože si myslím, že kdyby měla kniha lepší konec než který má, hned by jí to pozvedlo o něco výš (úplně tam tu poslední kapitolu z roku 1983 vidím).
Sečteno podtrženo - téma dobré, knížku jsem přečetla, ale asi se k ní vracet víckrát nechci.

3 08.04.2019

Nebýt čtenářské výzvy, tak bych si asi nikdy tuto sbírku básní nepřečetla. Poezie mi nikdy nevadila, nicméně já a volný verš se asi nikdy nestaneme kamarády, minimálně ne po této knize. Do dočtení knihy jsem se musela vyloženě nutit, od jejího rozečtení jsem si neustále opakovala, že mi John Green dluží 70 korun za její pořízení.

Knížka se četla hezky, byla napsaná svižně, nicméně není možné nepřehlédnout jistou podobu s knihou "Dívka v ledu" na jejíž případ je v samotné knize několikrát odkázáno (asi bych si toho možná ani nevšimla, kdybych četla knihy v delším časovém rozestupu a ne dva víkendy po sobě), což u mě osobně snížilo hodnocení. Bylo sice super sledovat příběh i z pachatelova pohledu, nicméně mám pocit, jakoby samotnému příběhu chyběla ještě jedna, závěrečná kapitola, s vysvětlením jak se Erika dobrala k tomu, kdo vraždil (jak jako podle fotky???).

3 30.07.2018

Víc jak polovinu knihy jsem se doslova nutila, abych ji nevzdala a četla dál, protože mi ani trochu nesedělo přeskakování kapitol v letech, místech, postavách a ději, který byl jednou tady a podruhé o několik let zpět. Nicméně posledních 200 stran jsem si zvykla a přečetla s velkou chutí, konečných 150 dokonce za jedno odpoledne. Natolik mě děj pohltil, byť mě mrzí, že Marii-Laure a Wernerovi bylo věnováno málo společného času a prostoru.

Dlouhou dobu jsem si představovala ideální konec knihy dle mého scénáře, ale ten nepřišel. Čekala jsem shledání po letech, kdy ji spatří při procházce Paříží a uvidí v ní tu slepou, pihovatou dívku, kterou kdysi dávno zachránil a nikdy na ní nezapomněl. Bohužel.

Moc mě ani nezaujal závěr knihy, přišel mi "prázdný" a nedokončený.

Původně jsem měla v plánu dát knize pouze 3 hvězdy, nicméně svižnější druhá půlka knihy mi nedala a vysloužila si čtvrtou hvězdu. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, ale byla bych raději, kdyby kniha byla napsaná hezky popořadě, byť rozdělena na jednotlivá časová období.

3 23.12.2017

Tracyho tygra jsem někdy ve svých 12 letech viděla jako divadelní insscenaci ve Východočeském divadle Pardubice, kde byl tygr (pokud se nepletu) ztvárněn saxofonistou. A učaroval mi.

Teď, po 16 letech jsem se dostala ke knize, kterou jsem měla přečtenou raz dva a rozhodně jsem ji nečetla naposledy. Byť jsem za těch 16 let zapomněla, o čem příběh je, hned jsem pochopila, co tygr ztvárňuje a jeho význam v příběhu.

3 27.11.2017

"A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela." -Doslova.

Nikdy bych nečekala, že zrovna tato knížka mě pohltí tak, jak mě pohltila, protože rozhodně nejsem věkově cílová skupina. Svým způsobem to je veselá knížka o jedné z nejsmutnější věci, která se člověku může přihodit.

Ze svého okolí alespoň trochu vím, jaké to je, když ta m*cha rakovina postihne jak dospělého, tak dítě. Ale nedokážu si představit, jaké to je, když si někdo "díky" této nemoci přeje umřít, osvobodit se.

A i když jsem viděla film mnohem dřív, než četla knihu, neskutečně jsem Hazel i Augustovi fandila, oblíbila jsem si Izáka. A ano, brečela jsem, jednou. Na krajíčku jsem měla během čtení knihy několikrát, ale slzy mi tekly jen jednou.

3 21.07.2017

Zmizelá mi ležela na seznamu knížek, které chci přečíst, dost dlouho. Ve finále jsem ji na svůj vkus četla dost dlouho, nějak jsem se nemohla prokousat asi první třetinou knihy, která mi přišla tak trochu o ničem (což vysvětluje i to, že jsem knihu začala číst v květnu a dočetla až dnes). Pak to ale vzalo spád a alespoň mě se to četlo úplně samo.

Problém této knihy v mém případě je ten, že jsem nebyla schopná oblíbit si ani jednu postavu, která v knize vystupovala. Ač jsem se sebevíc snažila, prostě to nešlo. Kdybych se přeci jen měla alespoň trochu přiklonit na stranu jednoho z ústřední dvojice, tak by to byl Nick - nejednou jsem se přištihla, jak mu radím "Tak ji konečně zabij!" Ale protože jsem asi 2 roky zpátky viděla film, tak jsem věděla (nebo alespoň tušila - nikdy nevíte, jak moc film odpovídá knížce), že to tak nedopadne.

Ke knize se někdy v budoucnu třeba vrátím, že bych jí ale musela nutně číst hned, to ne. Za mě bodové hodnocení tak 3,5, ale protože tato možnost není, dávám 4.

3 13.07.2017

Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, ve které bylo tolik chyb - vynechaná slova a písmena, překlepy. Je to škoda, kazí to dojem.

K doplnění série je to fajn, jen je škoda, že už se nedá sehnat v knihkupectví.

3 12.02.2017

Knížku jsem četla (nebo mi byla čtena) několikrát, ale při posledním čtení dětem ve školce jsem občas musela vynechávat pasáže týkající se Boha a závěrečnou pasáž o smrti. Přeci jen nevím, jestli jsou rodiny dětí věří, případně jakého vyznání a nechat broučky umřít... Raději jsem je nechala jenom spát...

3 27.12.2016

Knížka plná milých příběhů, která krátila "mým" dětem ve školce předvánoční čas. Líbila se nejen dětem, ale i mě.

3 27.12.2016

Když jsem knihu začala číst říkala jsem si, že to bude další romanťárna s tím, že se hlavní dvojice bude stále rozcházet a vracet se k sobě. Takový klasický, lehce předvídatelný scénář. Nicméně to, v co se kniha "zvrtla" mě natolik vtáhlo, že jsem nebyla schopná přestat číst a téměř jsem knihu přečetla najednou. Oblíbila jsem si Sky i Holdera natolik, až mi chvílemi bylo líto toho, co všechno se v jejich tak krátkém životě odehrálo.

Jak už tu někdo v komentářích zmínil, kniha byla napsaná lidsky. Určitě patří mezi knihy, které doporučuji přečíst.

3 20.05.2015