Andvejka komentáře u knih
Knížka se četla hezky, byla napsaná svižně, nicméně není možné nepřehlédnout jistou podobu s knihou "Dívka v ledu" na jejíž případ je v samotné knize několikrát odkázáno (asi bych si toho možná ani nevšimla, kdybych četla knihy v delším časovém rozestupu a ne dva víkendy po sobě), což u mě osobně snížilo hodnocení. Bylo sice super sledovat příběh i z pachatelova pohledu, nicméně mám pocit, jakoby samotnému příběhu chyběla ještě jedna, závěrečná kapitola, s vysvětlením jak se Erika dobrala k tomu, kdo vraždil (jak jako podle fotky???).
Přiznám se, že knihu jsem si ke čtení vybrala jen proto, abych měla splněno téma do čtenářské výzvy a neměla jsem v plánu nic víc od autora číst (k čemuž se přidává i fakt, že v mém okolí je Bryndza čten momentálně v hojném počtu a to mě moc neba). To mi bohužel úplně nevyjde - kniha mě natolik chytla, že jsem ji přečetla za víkend a nutně si potřebuji začíst do dalšího případu.
Přiznám svou chybu, že jsem si nezjistila o kom přesně kniha je. Ne, že by se mi nelíbila, nicméně bych upřednostnila, kdyby byli oba W. G. dospělí muži, ne středoškoláci. Nicméně to asi nemění myšlenku knihy. Kniha se četla hezky, rychle a nikterak jsem se neztrácela v tom, který W. G. je který, ale bohužel to na víc jak 3 hvězdy není (původně jsem chtěla dát jen dvě, ale ta třetí je za celkem nepodstatný fakt, že se děj odehrává v Chicagu)
Kafe @ cigárko je svižná, vtipná knížka, se kterou jsem strávila dva nachlazené víkendové dny. Četla se lehce, rychle, bavila jsem se u ní.
Poslední kniha, kterou jsem v roce 2017 přečetla. Kniha, která mi jednoduše "nešla" - četla jsem ji téměř celý rok a nejednou jsem měla chuť ji nechat, odložit a nejlépe s ní skončit. Mám ji v knihovně, ale prozatím nemám potřebu se k ní vracet.
Víc jak polovinu knihy jsem se doslova nutila, abych ji nevzdala a četla dál, protože mi ani trochu nesedělo přeskakování kapitol v letech, místech, postavách a ději, který byl jednou tady a podruhé o několik let zpět. Nicméně posledních 200 stran jsem si zvykla a přečetla s velkou chutí, konečných 150 dokonce za jedno odpoledne. Natolik mě děj pohltil, byť mě mrzí, že Marii-Laure a Wernerovi bylo věnováno málo společného času a prostoru.
Dlouhou dobu jsem si představovala ideální konec knihy dle mého scénáře, ale ten nepřišel. Čekala jsem shledání po letech, kdy ji spatří při procházce Paříží a uvidí v ní tu slepou, pihovatou dívku, kterou kdysi dávno zachránil a nikdy na ní nezapomněl. Bohužel.
Moc mě ani nezaujal závěr knihy, přišel mi "prázdný" a nedokončený.
Původně jsem měla v plánu dát knize pouze 3 hvězdy, nicméně svižnější druhá půlka knihy mi nedala a vysloužila si čtvrtou hvězdu. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, ale byla bych raději, kdyby kniha byla napsaná hezky popořadě, byť rozdělena na jednotlivá časová období.
Tracyho tygra jsem někdy ve svých 12 letech viděla jako divadelní insscenaci ve Východočeském divadle Pardubice, kde byl tygr (pokud se nepletu) ztvárněn saxofonistou. A učaroval mi.
Teď, po 16 letech jsem se dostala ke knize, kterou jsem měla přečtenou raz dva a rozhodně jsem ji nečetla naposledy. Byť jsem za těch 16 let zapomněla, o čem příběh je, hned jsem pochopila, co tygr ztvárňuje a jeho význam v příběhu.
Kdyby mi bylo jedenáct, dala bych knize plný počet hvězdiček, protože jsem měla ráda knížky, ve kterých byly děti podnikavé. A jak se dobře pamatuji, určitě bych mnohem více řešila zápletku.
Nicméně - jedenáct mi už není a přiznám se, že knihu jsem si pořídila v antikvariátu ve výprodeji za 5,- Kč kvůli tomu, že nese mé jméno. A do jejího čtení jsem se pustila hlavně proto, že se mi hodí do výzvy. Příběh je to ale hezký a jak jsem psala výše - být mi zase jedenáct, užiji si ho mnohem víc.
"A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela." -Doslova.
Nikdy bych nečekala, že zrovna tato knížka mě pohltí tak, jak mě pohltila, protože rozhodně nejsem věkově cílová skupina. Svým způsobem to je veselá knížka o jedné z nejsmutnější věci, která se člověku může přihodit.
Ze svého okolí alespoň trochu vím, jaké to je, když ta m*cha rakovina postihne jak dospělého, tak dítě. Ale nedokážu si představit, jaké to je, když si někdo "díky" této nemoci přeje umřít, osvobodit se.
A i když jsem viděla film mnohem dřív, než četla knihu, neskutečně jsem Hazel i Augustovi fandila, oblíbila jsem si Izáka. A ano, brečela jsem, jednou. Na krajíčku jsem měla během čtení knihy několikrát, ale slzy mi tekly jen jednou.
Zmizelá mi ležela na seznamu knížek, které chci přečíst, dost dlouho. Ve finále jsem ji na svůj vkus četla dost dlouho, nějak jsem se nemohla prokousat asi první třetinou knihy, která mi přišla tak trochu o ničem (což vysvětluje i to, že jsem knihu začala číst v květnu a dočetla až dnes). Pak to ale vzalo spád a alespoň mě se to četlo úplně samo.
Problém této knihy v mém případě je ten, že jsem nebyla schopná oblíbit si ani jednu postavu, která v knize vystupovala. Ač jsem se sebevíc snažila, prostě to nešlo. Kdybych se přeci jen měla alespoň trochu přiklonit na stranu jednoho z ústřední dvojice, tak by to byl Nick - nejednou jsem se přištihla, jak mu radím "Tak ji konečně zabij!" Ale protože jsem asi 2 roky zpátky viděla film, tak jsem věděla (nebo alespoň tušila - nikdy nevíte, jak moc film odpovídá knížce), že to tak nedopadne.
Ke knize se někdy v budoucnu třeba vrátím, že bych jí ale musela nutně číst hned, to ne. Za mě bodové hodnocení tak 3,5, ale protože tato možnost není, dávám 4.
Tohle není tutoriál! - Opravdu není. Je to čtivě napsaná knížka pro ženy a dívky, které se chtějí seznámit se základy líčení, nebo jen prostě rozšířit okruh svých znalostí.
Kdo sleduje Lou a její videa, tak spoustu věcí z knihy už od ní nejednou slyšel. Já ji sleduju moc ráda a nelituji, že jsem si knihu pořídila. Byla napsaná svižně, moc hezky se mi četla.
Milovala jsem povinnou četbu k literatuře a Blues pro bláznivou holku byla láska na první přečtení. Vřele doporučuji všem :)
Škoda, že nebyla Fantastická zvířata napsaná klasicky, to by byla teprve paráda. Myslím si, že forma scénáře je v tomto případě dobrým doplněním pro ty z nás, kteří film viděli a knihu si přečetli dodatečně a připoměli si ten fantastický, místy neskutečně barevný svět. Pro někoho, kdo film ještě neviděl, může být tato forma trochu matoucí.
Jinak velmi oceňuji nádherné zpracování obálky a grafickou úpravu celé knihy.
Když jsem před dvěma lety odložila rozečtenou knihu s tím, že mě vůbec nechytla a že se k ní časem vrátím, netušila jsem, jaký příběh v sobě ukrývá. Tenkrát jsem přečetla asi 60 stran kterých mě opravdu nevzalo. Napodruhé jsem se zvládla začíst hned a těšila se na každý večer strávený s knihou.
A i když se jedná o fiktivní příběh s několika reálnými postavami, které kdysi žily, občas jsem se přištihla u přemýšlení o tom, co bych třeba udělala v Philipově případě já...
Hvězdičku strhávám za naše nepovedené poprvé...
Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, ve které bylo tolik chyb - vynechaná slova a písmena, překlepy. Je to škoda, kazí to dojem.
K doplnění série je to fajn, jen je škoda, že už se nedá sehnat v knihkupectví.
Vůbec nechápu, proč jsem tenkrát knihu odložila po přečtení dvou třetin, když zbývalo tak málo k dočtení hezkého příběhu (ve finále dočteno za 3 vánoční večery). Šaman se mi četl opravdu hezky a zase mi o něco víc přiblížil to, jak lidé žili. Jsem ráda, že jsem si přečetla celou trilogii o lékařské rodině Coleových.
Knížku jsem četla (nebo mi byla čtena) několikrát, ale při posledním čtení dětem ve školce jsem občas musela vynechávat pasáže týkající se Boha a závěrečnou pasáž o smrti. Přeci jen nevím, jestli jsou rodiny dětí věří, případně jakého vyznání a nechat broučky umřít... Raději jsem je nechala jenom spát...
Knížka plná milých příběhů, která krátila "mým" dětem ve školce předvánoční čas. Líbila se nejen dětem, ale i mě.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale rozhodně bych asi bez životního pokračování Lou mohla žít. Pasáže týkající se Louisiných rodičů bych v knize vůbec mít nemusela - s dějem nikterak nesouvisely a já je brala jako rušivý element, který mě vůbec nebavil. Lily by potřebovala pořádně profackovat, stejně tak i Lou. Upřímně mě bavilo číst ty řádky, ve kterých se vyskytovali Jake, Sam a Donna a docela mě mrzelo, že po vysvětlení vztahu Jake - Sam se Jake v knize už téměř nevyskytoval. Také by se mi líbilo víc konverzací s Nathanem, toho jsem měla v prvím díle moc ráda.
Sečteno podtrženo kniha je pro mě takový průměr, který kdybych nečetla, tak bych asi o nic nepřišla. Mnohem víc by mě zajímal život Willa před tím, než skončil na vozíku.
Viděla jsem film (dvakrát) a pak až četla knihu. A musím říct, že se mi líbil jak film, tak i kniha. Myslím si, že film vzal z knihy to nejdůležitější, někde malinko ubral, ale ani to neubírá ničemu na kráse. A musím říct, že knihu napsanou formou dopisů, mejlů, chatu jsem četla úplně poprvé a četla se mi opravdu moc dobře.