Aneleh
komentáře u knih
Nevěra po americku
Martina Formanová
Knihu jsem přečetla za jediný večer, je to dobrá oddychovka, o krizi středního věku a o roli internetu v našem životě.
Manželka, která utekla
Tess Stimson
Knížka mě nadchla, je poutavě napsaná od začátku až do konce, přečetla jsem jí jedním dechem a všem doporučuju.
Vražda v bílém
Mary Higgins Clark
Jedna z nejlepších detektivek, zvlášť pro toho, kdo má rád zápletky z lékařského prostředí. Jste napnuti od začátku do konce, navíc velmi zajímavé téma.
Zahrada starých tajemství
Aliena de Longhe (p)
Zajímavé, napínavé i poučné, četla jsem ji jedním dechem!
Taková je Sarah
Pauline Delabroy-Allard
Bohužel jsem nedokázala dočíst ani do sté stránky. Čekala jsem mnohem víc než jen nářky a popisy jedné nešťastné lásky. Ani jedna účastnice se nesnažila vztah řešit k oboustranné spokojenosti, vyžívají se v melodramatičnosti a vzájemně se ničí. Proč vlastně vypravěčka nemá žádné jméno? Je škoda ztrácet čas a trpět u nesmyslných a únavných textů, které nikam nevedou, nemají žádnou hloubku a ukazují naprostou nezralost obou žen.
Jak milovat svoji dceru
Hila Blum
Divná kniha, ke které jsem se nechala nalákat hezkou obálkou i názvem. Ale přiznám se, že moc jsem téhle zvláštní zpovědi nerozuměla. Pořád se přeskakuje z minulosti do přítomnosti, spousta věcí není vysvětleno. Joela, která trpí jakousi zvláštní duševní chorobou, je zaslepená láskou ke svojí dceři, dle mého mínění jí však nenechá v dospělosti dýchat. Dokonce ji i jejího manžela pronásleduje a neváhá na něj žalovat, jen aby se k ní Lea vrátila, což mě naprosto šokovalo. Zároveň se zpovídá ze vztahu ke svému o dost staršímu manželovi i k dalším mužům ve svém životě. Celkově to na mě působilo jako jedna velká litanie, byla jsem ráda, že už jsem dočetla.
Počítám s tebou
Michaela Červenková
I když nejsem cílová skupina, knížka mě zaujala. O tomto tématu se v knihách moc nedočtete a spisovatelka uchopila problém velmi dobře, dopodrobna a pravdivě vystihla problém dospívající dívky, trpící úzkostnou poruchou. Hrozné je, jak dlouho může trvat, než se najde vhodný lék, který určitému člověku zabere.
Panické stavy zažívá velká spousta lidí a v této nelehké době se to týká všech věkových kategorií. Ne vždy se však setkávají tito lidé s pochopením, proto by si ji měli přečíst i ti, kteří tento problém nemají. Jen některým výrazům jsem nerozuměla - líbil by se mi podobný příběh sepsaný i pro dospělé a starší.
Samorostka
Marcela Mlynářová
Tato paní se téměř vůbec nevyskytuje doma, stále je na cestách a píše o tom podrobný deníček. Tak podrobný, že to ostatní už docela nudí. Některá místa znám, tak jsem si je tu připomněla, ale přiznám se, že dost často jsem přeskakovala, protože jinak se to nedalo, když děj to nemělo téměř žádný.
A stejně jako jsem tu už četla, nelze se nezamýšlet nad tím, jak může jako důchodkyně, která navíc žije sama, toto pokrýt po finanční stránce. Drahé ubytování, jídlo, cestování autem, zájezdy i do zahraničí, do toho ještě vlastní chalupu, rekonstruuje byt... Nezávidím jí, člověk může mít hezký život a spoustu zážitků, i když nemění každou chvíli místo svého pobytu, ale tohle působí v dnešní době skoro jako sci-fi.
Jedinou hvězdičku dávám za místy dobrý humor a také, že se tam v jedné kapitole vyskytoval černý kocour.
Možnost B
Sheryl Sandberg
Mně to prostě nějak nesedlo. Nedočetla jsem rozhodně ne z důvodu, že by tato kniha byla něco jako odpad nebo že by se nedala číst. Jen jsem čekala něco jiného. Začalo to slibně, ale postupně mě to začínalo nudit, čekala jsem více všeobecných rad, jak se vypořádat se ztrátou životního partnera, ale autorka vypráví, co ona dělala ve svojí situaci a ve svém prostředí, které je u nás přece jen jiné. Nedokázala jsem se do čtení ponořit a v necelé půlce jsem knihu odložila.
... i v tom nejhorším
Gabrielle Bernátová
Druhý díl jako kdyby k prvnímu nepatřil. Tady jsem se nenudila ani chvilku, mělo to spád a bylo to zajímavé, konečně nějaká hloubka a zpětně všechny situace vysvětleny, jak co bylo a co se vlastně stalo. Klidně by tahle kniha mohla být samostatná bez toho nudného prvního dílu. Kdo jej nečetl, ať ani už nečte, tady se dozví vše podstatné a až tady je to pořádný příběh. Konec mě úplně sebral, ale takový je život a nejvíc od něj dostaneme, když ten druhý zůstává s námi, i v tom nejhorším.
V dobrém i zlém
Gabrielle Bernátová
Přečteno, ale moc mě tedy nezaujalo. Tak nějak se skáče od jednoho k druhému, jde pouze o takové celkem nezáživné vyprávění o zamilovanosti a lásce. Čekala jsem podle názvu něco mnohem hlubšího, nějakou lepší zápletku, tohle bylo takové plytké - zamilují se, vezmou se, mají problémy s rodiči, do toho je zamotaný homosexuální vztah. Čtu a zapomínám, co bylo před pár stránky, protože mě to nezaujalo. Jen myšlenky, které všichni známe. Možná je to jen pro mladé, přesto tomu dávám šanci a zkusím se poprat ještě s druhým dílem, spíš ze zvědavosti, jaký konec to nakonec vezme.
Valdemar
Táňa Kubátová
Pokračování Malomocné se Táňa Kubátová zhostila velmi dobře. Jsme potěšeni, že Valdemar nezůstává po smrti Štěpánky sám, ale to už jsme věděli z Bukůvek, kde dožívá se svojí Aničkou. Historie do sebe krásně zapadá, setkáváme se stále se stejnými jmény, protože se dědí z generace na generaci. Pouštím se hned do posledního dílu Štěpánka a moc se na něj těším.
Láska na jedno kliknutí
Cyril Massarotto
Mně se to líbilo, ten zvláštní nápad, jak dát dohromady své přátele, kteří už na lásku skoro věřit přestali. A ke konci jasně mezi řádky zaznívá, že nejdůležitější ve vztahu je porozuměni a duševní soulad než vnější vzhled. Vtipné, neotřelé a laskavé vyprávění o cestě za láskou v naší počítačové době.
Zlodějské ticho
Petra Nachtmanová
Mně se to tedy nějak divně četlo, s hlavními hrdinkami jsem se nemohla dostat do hloubky, jako kdyby to bylo vyprávěno s takovým zvláštním odstupem. Měla jsem co dělat, abych dočetla do konce, styl vyprávění mi nesedl, i když námět byl zajímavý.
Naštvaná vdova
Minna Lindgren
Humor, který mi byl blízký. I o vážných věcech se dá psát s nadhledem a vtipně. A samozřejmě, jak se v knize objeví kočka, hned mě zaujme a zde kočičí přítelkyně zcela neomylně vycítila i usnadnila odchod ze života. Hrdinka až ve svém stáří zažívá to, o co byla ochuzena v životě s alkoholikem. V tom jediném jsem jí nechápala, proč tak dlouho setrvávala ve vztahu, kde byla tak nešťastná. Smutné bylo, že musela bojovat i proti svým dětem, které jí chtěly šoupnout do pečovatelského domu, ač ve svých letech byla zdravotně v pořádku. Měla opravdu důvod k pořádné naštvanosti. Co mi trochu vadilo, že po celou dobu čtení jsem si nemohla zvyknout na neobvyklá jména jednotlivých osob.
Zapomenutý klíč ke štěstí
Sophie Jenkins
Příběh napsaný s velkým citem, mně osobně se velmi líbil a vzal mě za srdce. Hrdinka poznává, co je skutečná láska a to, jak se k tomuto poznání propracuje, je vylíčeno laskavě a nenásilně. Není zde nic povrchního, naopak charakter všech postav se nám rýsuje bez příkras, stejně tak vážná choroba Nancy je brána úsměvně, přitom ale není nikterak znevažována. Je to příběh, na který dlouho nezapomenu. Číst by jej měl každý, kdo hledá pochopení, porozumění, laskavý humor a klid v duši. V této knize se skutečně skrývá zapomenutý klíč ke štěstí a každý, kdo chce, ho tam najde.
Spojka, dvojka, plyn
Dorthe Nors
Kniha se mi dostala náhodně do ruky v knihovně a zaujala mě hlavně tím, jak hlavní hrdinka se ne a ne naučit řadit a jaké potíže jí způsobovalo její neustálé točení hlavy neboli polohové vertigo. Pro tyto dvě věci i určitý humor mě některé pasáže opravdu zaujaly, i když celkově jde o zvláštní styl vyprávění i zvláštní konec, který však vlastně logicky uzavírá Sonjin neutěšený život. Ve středním věku nemá stálého partnera, nemá děti ani dobré vztahy s rodinou ani dost uspokojující práci. Příliš si nerozumí ani s pár kamarádkami a ve spojitosti se svými závratěmi, kdy "krystalky potřebují zapadnout na svoje místa" neustále hledá svoje místo ve světě, který nefandí nikomu, kdo se nějakým způsobem odlišuje. Přijde mi, že autorka chce ukázat, že v dnešní společnosti žijí lidí, kteří zdaleka nejsou šťastni single, ostatní je netolerují, ale oni si chtějí žít po svém.
Doupě nestvůry
Robert Lawrence Stine
Jako vždy výborně popsané prostředí a mistrně vykreslený děj, přesně tak, abyste se tak akorát pěkně báli a nemohli se odtrhnout. Hvězdičku ubírám pouze za konec, který jsem čekala trochu jiný.
Úsměv prosím... příchází zlo!
Robert Lawrence Stine
Někdy máme chuť se příjemně bát a tehdy jsou minihorory od Stineho to pravé. I když příběhy prožívají vlastně děti v pubertálním věku, pobavíme se u nich i my starší. Jsou psány stejně jako kdysi edice Stopy hrůzy, tedy tak, že se hrůzostrašně nádherně bojíte i bavíte, takže skvělá relaxace a odpočinek od náročnější četby. Potěšilo mě, že autor vydává další příběhy, takže pokud je bude mít i knihovna, určitě si je půjčím.
Dovolenkáři
Emma Straub
Opravdu jen letní čtení na dovolenou, které mě chvílemi až nudilo. Kéž by se všechny problémy na každé dovolené nakonec tak vyřešily jako v této knize, dokonce i nevěra!
