angelice komentáře u knih

Jsem v druhé polovině příběhu a začíná mě z těch často ironických poznámek pod čarou mrazit.

5 18.02.2017

Skvěle napsané, mnohem lepší než film, který za moc nestál, je skvělé, že jakž takž vychází z původních osudů postav, nikoli jak zmíněný film, který se dějem inspiroval kdoví kde. K tomu výborně nakresleno, osobně mi však nesedla ta čistá brutalita, nad kterou asi jiní čtenáři jásájí...celkově ovšem dobré využití potenciálu, které toto téma má

1 21.01.2017

Bohužel,ta barevnost mi vadí...to jen pro začátek. Jinak kniha byla, stejně jako i ostatní, skvělá, osobně bych ale uvítala trochu víc..hmm..napětí? Špinavosti? Snad o ještě něco víc kontroverzních témat, která v dosavadních Sandmanach byla...i přes to, že se odehrávala prakticky pořád ve snu, byla mnohem realističtější a poněkud nudnější, než bych očekávala..ale celkově koupě nelituji

1 12.01.2017

Dokonale zachycený rozklad osobnosti...kniha sama o sobě neposkytovala žádné překvapivé scény, protože člověk vždy vycítí, když se schyluje k další ohavnosti, ale právě i proto, že naplňuje těmi předtuchami neodvratného, morálně poučujícího a zaslouženého konce, je tak čtivá.

2 02.01.2017

Silné...hrozně moc hrůzu nahánějící, často se nelze ubránit znechucení z lidské přízemnosti nebo strachu z fanatické víry v ideály. A největší paradox hry, tedy Galénova smrt, už po tolika psychických otřesech vyvolá už jen smutný úsměv.

2 14.12.2016

Pane bože...celou knihu mě od začátku provází fakt, že to nemůže, prostě nemůže dopadnout dobře...a hádejte co? Nedopadlo. Ale skvělý příběh.

7 10.12.2016

Zavřela jsem knihu, rozhlídla se kolem a přemýšlela, co teď budu proboha dělat...Ne vážně, strašně nerada se s touhle sérii loučím, i když budu svět HP milovat dál. Přiznám se ale, že se odmítám smířit se smrtí tolika úžasných lidí (skřítků, sov...), takže pro mě všichni žijí prostě dál.

7 05.12.2016

To svoje celkem nízké bodové hodnocení musím uvést na pravou míru....Jde o to, že kdybych Browna už trochu neznala, dala bych knize určitě víc. Ale vzhledem k tomu, že už prostě něco předvedl, tak je pro něj asi těžké každou svou předchozí knihu překonávat. V každém případě je kniha vážně dobrá....

3 13.11.2016

Knihu už jsem jednou hodnotila, ale musím prostě znovu...Začínám si k ní vytvářet vztah, vztah naplněný frustrací a zhnusením z toho všeho, co v ní je i není napsané...vztah přetékající hořkostí, trochou sarkasmu a takovým tím fakt blbým apatickým stavem, který už hraničí s depresí. Je mi strašně špatně, když vím, kolik lidí takhle žilo a zemřelo. Lidé, kteří ani nezačli pořádně žít se strašně rychle změnili v trosky, přežívali ve špíně,v hnusu z toho, co dělají kvůli něčemu na první pohled tak absurdnímu jako jsou drogy...Ti lidé, kteří se změnili v mrtvoly, holčičky, které byly ve 13 letech zneužívány... Jen proto, že se strašně báli absťáku...

2 23.10.2016

Jak se idee umí zvrhnout si můžeme ukázat v naší historii tolikrát, že už to člověka přestává bavit tak, že vztek a následná apatie nad tím, jaká je vlastně naše nátura jsou nevyhnutelné... Orwel nám však tyto ,,komplikace" (protože každá ideologie nějaké trhlny napočítá) dokázal tak umně přiblížit, že se člověku nakonec nechce být člověkem...ani ovcí

6 17.10.2016

I u tohodle dílu jsem se skvěle bavila, pravdou ovšem je, že prokousat se jí bylo trochu těžké, což se mi často nestává.

1 11.10.2016

Tenhle komentář se mi píše strašně těžce, protože mi příjde, že nic z toho, co se tu snažím zformulovat ani omylem nevystihne mé dojmy z knihy, její hloubku, nebo bezbřehý smutek a lehký úsměv, které dýchají z každé strany... Kožík oživil příběh neobyčejného člověka, který hrál pro své prosté lidi, pro milované publikum stvořil postavu jim blízkou, která zároveň vystihuje i jeho samotný život... Neuvěřitelné čtení, na konci jsem se slzám prostě neubránila. Ať žije Deberau! Ať žije Pierot!

12 25.09.2016

Ach, lidská hlouposti!-ty v prach mě srazíš přec. Však bít se budu, bít a bít až nakonec!
K lidské stránce knihy, no měla jsem chuť hlavním postavám vynadat.
K božské stránce knihy-není co vytknout, to by bylo rouhání, není co doplnit, to by bylo zbytečné.

8 18.08.2016

Budu ječet! Mé knize schází posledních 20 stran...! A naše knihovna je přes léto zavřená (taky nevím jak přišli na to, že mají lidi na čtení o prázdninách málo času a zavřeli)

4 15.08.2016

Knihu jsem začala číst během pěší chůze po městě, takže jsem se mezi svými nejbližšími spoluobčany zapsala asi dost podivně, přece jenom jsou výbuchy smíchu, slzení a pokusy o potlačení chichotu na ulici způsobené knihou-! (což je dneska pro některé vyloženě nezvyk) nejspíš zvláštní... No nic, v každém připadě se otevřeně hlásím k nové závislosti, protože tyto řádky-a doufám že i další knížky od autora-byly jako droga. Teda dost halucinogenní a vyřehtaná droga, která vás místy donutí jakž takž vystřízlivět, ale jen proto, abyste si správně vychutnali pořádnou dávku cynismu a sarkasmu.

5 31.07.2016

Moje první oficiální sci-fi knížka, která ani moc sci-fi není.
Půjčila jsem si ji s tím, že jednou s tímhle žánrem teda začít musím, po druhé kapitole jsem si už začala nadávat, že jsem tak dlouho přečtení odkládala. Kniha se tak trochu dělí na sci-fi a na filozofické myšlenky zhmotnělé do etap lidí na Marsu. Autor velmi přirozeně popisuje původní obyvalstvo Marsu, jejich život, schopnosti a mentalitu, nevyjímaje popis země a měst, byla jsem tímto líčením přimrazena, vlastně ani nevím proč. Popis je prostě tak zvláštně působivý...
Hodně těžké bylo srovnat se s tím, co nám autor ukazuje v lidské části. To zrcadlo je až moc jasné na to, abychom se mohli obelhávat, že : ,,my takové věci přece neděláme, jsme soucitné, respektující inteligentní bytosti(a sežrali jsme všechnu moudrost) a chceme ží s marťany ve shodě, harmonii a nikdy bysme neničili jejich města a kulturu jen kvůli vlastnímu nicotnému prospěchu, protože si nevidíme na špičku nosu..." KECY!!!! Jistěže jsme takoví...bohužel. Kapitoly byly nesourodné, ale přesně to dodává pocit, že máme v rukou vážně kroniku. Výborných částí bylo mnoho, ne-li většina, co se však dá vypíchnout je až pokřivený respekt Spendra, kosmonauta, jenž začne zabíjet své druhy protože chce zastavit lidskou expanzi a ničení marťanských měst, zvolání černouška na svého bývalého pána, jehož zábavou je zabíjení chudých černochů v chatrčích, skvělá kapitola o cenzuře a o domu Usherů, kdy se lidé nejspíš zcvokli(což je nám blízké...) a zakázali díla, která se dějem vymykají realitě, kdy se dva muži připravili na pomstu za Poeova díla, postavili slavný dům a v něm pak zavraždili úzkoprsé hodnostáře a upjaté snoby tak, jak ponurý Poe napsal ve svých povídkách a závěrečná kapitola o lidech-marťanech, jediných na planetě, kteří unikli atomové válce na Zemi. No tímto vším jsem chtěla napsat, jak moc je kniha skvělá, i když někdy brutální, nešťastná a realistická.

6 17.07.2016

Vždy, když mám komentovat jednu z knih Remarquea, nevím co napsat dřív. Toto dílo se oproti ostatním vyznačuje totální a neústupnou beznadějí. Lilien tančí na hranici mezi smířeností a vzdorem, odevzdáním a touhou změnit svůj úděl. Když si nakonec do srdce zcela a bez vyjímek pustí hroznou pravdu, dokáže žít ten krátký čas, jenž jí zbývá, naplno. Každá její emoce je tou nejintenzivnější, každý vjem zesílený, sebemenší pohyb, detail, maličkost jsou povýšeny na umělecký zážitek. Dívka vnímá lidské chování v zesíleném celku, marnost hromadění peněz, lásku. Kniha je víc než velmi hluboká, je zosobněním lidského snažení i liknavosti, chaosu v jednotlivci i v celku, průměrnosti, štěstí, vášní, zbabělosti, změny a nakonec stejně smrti. Z Brescie do Brescie.

14 05.07.2016

Tato kniha mi úplně vyrazila dech. I když jsem znala konec dopředu (protože jsem to nevydržela a hned na začátku čtení se koukla na děj knihy) rozhodně mi způsobila menší psychický otřes. Psychedelická umělost vyjadřování se hlavní postavy, její přerod z milujícího manžela a otce ve vraždící narušenou bytost, i doplňující pasáže nacistických projevů vytváří z knihy něco strašně děsivého, zvráceného a fascinujíciho.

4 15.06.2016

Dobře...vážně nevím co říct. Samozřejmě, autorovo psaní bylo úžasné a tak mě kniha pohltila, na druhou stranu jsem se z ní často vytrhávala s mrazivým pocitem a stísněnou úzkostí. Jak se tohle mohlo stát? Jak to, že politikaření dokázalo tolik zničit lidské bytosti? Že se z člověka stal stroj s potlačeným vědomím? Bude se to někdy opakovat, když jsme nebyli schopni se poučit a byla i 2. světová válka? Je zde až moc otázek, které kniha vyvolává... Nutno říci, že Remarque byl mistr v líčení lidských povah a vztazích, takže cítíte smutek s každým odcházejícím životem, zabitým, či zničeným, přítelem, či s protivníkem. Zmar, lítost, vztek, smrt, zoufalství a naděje... Prostě krásná kniha.

11 12.06.2016

Příběh zachycuje prostředí, které už nám nikdo nevrátí a díky Maryšce, která umí číst v lidech, se seznamujeme s povahami lidí, jichž už také moc nezbylo. Krásná kniha o odvaze v malém městečku, kde každý zná každého, o rozpustilosti a vybočování z řady. Kniha je tak trochu cynicky vtipná, jindy dost svérázná či melancholická a někdy vyloženě trhlá ( to když Maryška usekne v dobré víře psovi ocas...). Hrdinka umí na všem hledat to krásné, od zapalování lamp přes zabíjačku až po zvyk doktora, jenž sám řídí spřežení a jeho vozka se s provinilým úsměvem veze v kočáru a užívá si okamžik, kdy ji manžel seřeže.A korunu tomu všemu nasazuje strýček Pepin se svý operním zpěvem, zážitky z vojny a úslovím:,, co to capete jak mladý straky?" Kniha je navic vyšperkována krásnou češtinou.

2 03.05.2016