angelice komentáře u knih
Je to jedna z těch knih, které přečtete, kladně hodnotíte a za týden si z ní nic nepamatujete.
Prostě vám nic nedá, že by to však byl úplý škvár však taky říct nemůžu. Takže zážitek je jaksi neutrální.
Jemná kniha o budování vzdušných zámků, dětské bezprostřednosti a plnění si snů. Naivní dívenky jsou úžasnými postavami i poté, co vyrostou a snaží se o seberealizaci. Křehký příběh, který rozesměje i rozpláče, je často správně zařazen do povinné četby. Pouze mezi svými vrstevníky hledám někoho, kdo by si tolik vyčítal neuklizený pokoj. Ale to je otázka doby a povahy...
Na Foglarovkách jsem vyrostla, rostu a snad růst budu.
Smíšené pocity z Lídy Baarové jsou po této knize ještě rozpačitější. Chtěla bych, moc bych chtěla věřit že všechno špatné v jejím životě zapříčinili cizí lidé, ale že by o sobě nerozhodovala ani den ve svém životě... Možná se mi na ni časem ustálí názor, teď ho však nedokážu vyjádřit.
Knihu jsem četla , když mi bylo 11 let a už tehdy se jí podařilo upoutat mé roztěkané myšlenky. Kniha mi přirostla k srdci i díky tomu, že se děj začal odvíjet i v Egyptě, který v té době byl mou srdečni záležitostí. Velkým překvapením bylo přeskočení do jiného žánru, což mi u jiných spisovatelů vadí, zde to však vítám, neb děj dostane nový náboj, v té chvíly už pro dynamiku příběhu celkem potřebný.
Kdyby nebylo krásné obálky, nebylo by na této knize pozitivní vůbec nic...je mi to líto, protože sérií drahokamů autorka dokázala, že psát umí a teď produkuje díla jako je tohle... Jasně, jsem teen, takže by se mi měla líbit, ale díky bohu mám alespoň trochu vkusu na to, abych tohle zbožňovala. Nebyla vtipná, napínavá a romantická zápletka byla jedno velké klišé.
Mám dvojjazyčný výtisk, ale hned na začátku jsem přešla pouze na mateřštinu, abych se nezdržovala. Přečetla jsem ji jedním dechem, protože tahle kniha vás po pár řádcích ovládne. Ta touha, sebeobětování které povznáší k osvobození se, žádost o seberealizaci, určení a poznáni sama sebe i okolí, světa, života...
ACH BOŽE...už chápu, když se řiká, že do některých knih musíte dospět. Já připravená nebyla...
V knize mi chyběly dechberoucí, odvážné a zlu se vysmívající skutky, které bych od postavy jako je Zorro kýčovitě čekala.
Austenová byla báječnou autorkou. Člověk si při čtení jejích děl musí uvědomit, kdy se děj odehrává, jinak mu většina zápletek, situací, výher a poklesků bude připadat banální. Chtěla bych si knihu přečíst znovu třeba za 20 let, všichni mi říkají, že jsem na její pochopení moc malá. Dovolím si s prominutím nesouhlasit, ale znáte dospělé...
Lituji jenom toho, že autorce už nemůžeme poděkovat za něco tak krásného.
Vždy, když se potřebuji uklidnit, jdu do knihovny a čtu si Malého prince ve slovenštině. Oboje, kniha i jazyk jsou sladce konejšivé. O to větší zkouškou sebeovládání pak je se v závěru příběhu nerozplakat. Vím, že Exupéry nezemřel po sestřelení jeho letadla. On jen odešel za svým Malým princem a pomáhá mu vytrhávat baobaby.
Děkuji bohu za to, že jsem ze všech věkem srovnatelných příbuzných uměla jako první číst, takže se kniha na 2 roky stala mým pokladam, než jsem ji za hrozné scény zase přepustila dál. Nicméně, pan Foglar a všichni ilustrátoři si zaslouží obrovskou úctu za to, co stvořili. Doufám, že knihy od tak skvělého autora budou číst i nadále lidé všech kategorií, i když každý jinak.
Jako malá jsem knížku zbožňovala a dokud jsem neuměla číst, byli mí příbuzní vystaveni stálemu škemrání o zopakování přečtení.
Kniha mně opravdu zasáhla. Na rozdíl od Bídníků mi přišla tvrdší, a to i přez Hugův elegantní, jakoby neutrální styl psaní, jež je na všech jeho dílech viditelný jako jemný mráz na okenní tabulce. Zakrývá veškerý děj kouzelným příkrovem něčeho neuchopitelného. Ale zpět k Notre Dame. Chápu, že kniha měla být odrazem doby v níž si nikdo moc nelámal hlavu se spravedlností, ale musím se přiznat, že jsem chtěla na konci trochu víc hlavních hrdinů, kteří by přežili. Nevím, jestli je živá postava klišé a kýč, ale toto bylo trochu moc i na mě.
Nevím jestli je to překladatelkou, ale kniha byla tak zajímavě podivná, že jsem jen žasla. Styl psaní byl osvěžující, přitom tak specificky nepopsatelný...
Četla jsem celou sérii a musím říct, že tuto knihu z ní mám nejradši. Rick Riordan je jedním z těch autorů, kterým by se mohlo povést přivést náročné mladé lidi ke čtení. Uvolněná a přesto napínavá atmosféra se krásně doplňuje s autorovým smyslem pro humor, citem pro mezilidské vztahy a osudy stvořených postav. Opravdu nemohu říct, kterou osobu mám z celé série nejraději, protože Riordan nevytvořil dobré a méně dobré postavy. Povedli se mu všichi...
Po prvním dílu mne rozhodně nezklamalo ani toto dílko.
Rozhodně skvělá a vtipná kniha na oddych. Vždy, když po mne někdo chce knížku na půjčení, podávám tuhle.
Kniha vlastně potvrzuje to, co se o modelingu všeobecně říká. Je to tvrdá, pomíjivá práce, kdy toho musíte dost snést aniž by jste se složili. A ne vždy je pro vás místo. Na druhou stranu se mi hodně líbila představa, že modelka opravdu musí být nekonvenční, aby skutečně prorazila. Na druhé straně zde stojí nechutné zvyky lidí, které modelkám zařizují kariéru, výměnou za jejich povolnost.
Všeobecně mne kniha nezklamala, Jiřina byla úžasně věrohodnou postavou.