angelice komentáře u knih
Kniha naštěstí nepodsouvá mylný názor o tom, že dcery Paříže jsou dokonalé, jak se nám pseudo umělecké blogy a časopisy snaží vnutit.
Je to malá ukázka toho, jak elegantní a osobitá žena dokáže využít povyku, který se kolem ní tropí jen proto, že žije ve ,,Městě lásky". Často úsměvné a k zamyšlení nad vlastním životním stylem. Kniha je navíc dobře zpracovaná co se vizuality týče. Jen jediná otázka:,, opravdu musím vařit snídani v červených lodičkách, abych se tedy stala Pařížankou?" Jinak vřele doporučuji každému kdo se nudí, má splín anebo potřebuje jen oddechovku. A pusťte si Edith Piaf nebo Zaz.
Je nádherné pročítat řádky, které vtáhnou do děje tak silného, kdy čtete o rozvíjejícím se vztahu lidí, kteří už v lepší budoucnost nedoufali, přátel, jež se vždy podrží i za cenu ztráty něčeho jim samotným drahého. Jednoduchost, přímost, ale i poetičnost a víra prostupují každou stránku. Alkohol, zarytá obětavost kamarádů, i nevíra, že by někdo měl okusit závan naděje a hned lásku ztratit, to že přítel má bezdůvodně zemřít v jednom okamžiku, bez rozloučení, beze slov... Přečtěte si tuto knihu. Ne vždy člověk dostane šanci dotknout se něčeho podobného...
Bohužel mi přišlo, že autorka, již jsem si oblíbila díky Bez naděje, načrtla svým hrdinům stejné charaktery, které obdržely postavy už ve zmíněném románu předchozím. Prostě těm lidem vymazala paměť, změnila jména a postavila je před jinou situaci, to však nemění fakt, že jsou to ti stejní...
Knížku jsem přečetla jedním dechem, sice je napsaná spíš jako pohádka, byla jsem však ujištěna, že epická stránka příběhu se s dalšími díly stupňuje. K srdci mi přirostl obzvláště Halt, díky kterému mé zatížení na tajuplné, nepřístupné osoby ještě vzrostlo.
Knihu jsem si přečetla jen proto, abych si potvrdila, že se z ní vyklube tak hloupý příběh, jak jsem vycítila už když mi byl darován. Netrpím na přecitlivělost, nicméně detaily porodu, který se nezdařil a porodní bába tak musí miminko v matce rozřezat, byly moc. Takže kniha mi zajistila asi jen nevolnost a zabité dopoledne.
Když jsem příběh, asi před dvěma lety, rozečetla, říkala jsem si, proč je tak zdlouhavý. Nyní, když jsem si knihu opět otevřela a dočetla ji, říkám si, proč není delší?
Prostě asi nikdy nepochopím, kde se to v lidech bere. Na jednu stranu ta zvěrstva, která jsou schopna člověka odsoudit k pomalé, kruté smrti (celá druhá světová válka jest důkazem) a na druhé lidské odhodlání, odvaha a touha po přežití...
Knihu jsem četla asi v jedenácti, možná na mě tehdy byla moc surová, ale dojmy zůstaly úžasné...
Pokud patříte do třídy lidí, kterým čtení není moc vlastní, po přečtení tohoto dílka se z ní rozhodně vymaníte. Sadie s Cartrem přisrostou k srdci stejně rychle, jako jiné postavy Riordanem vytvořené.
Jako už mnohokrát, i tady mě udivuje, jak mohli zkopat film, když předloha je tak úžasná.
Jinak, Riordana znovu chválit by bylo zbytečné, svou závislost na jeho tvorbě klidně přiznávám.
Není moc autorů, kteří vám nabídnou svět, kde byste chtěli být, jemu se to však skvěle povedlo. Všem dopuručuji přečíst si sérii Bohové Olympu, jež je ještě vtipnější, akčnější a nabitější než řada omezená na pouze Percyho.
Kniha je úžasná. Jako mám na jiných dílech ráda prosté vyjadřování, jež umocní okamžik, zde všechny pocity, věci a situace nabývaly vznešených rozměrů.
Udělat hrdinu z obyčejného člověka, jehož jediná touha je dokázat, že ještě za něco stojí, i když jej společnost odstrkuje. Krásná kniha, idealizující nesmírnou námahu, dřinu a vyčerpání...jak těla, tak i ducha.
Jediný dotaz: Kde je, proboha, nějaká zápletka? Vždyť to nemá děj! Kromě obálky, která slibuje, ale nakonec nedá, zde nemohu nic hodnotit kladně. Škoda. Očekávání bylo velké...
Nejsem si až tak úplně jistá, zda si tuhle knihu, neboť je spíše encyklopedií, mohu zařadit do přečtených. V každém případě musím kladně hodnotit umělecké zpracování celé knihy, protože většina fotografií a ilustrací byla naprosto famózní. Trochu hůře se mi četla. Autorka evidentně není románovou spisovatelkou, což bych ani u této knihy nevyžadovala, přesto mi však chyběla trocha elegance a poetičnosti ve stylu psaní, která by se k tématu módy hodila. Navíc se mezi řádky dalo vyčíst, jak moc jsme my lidé ovlivnitelní, a za šetrnou nepodbízivost tohohle sdělení autorce děkuji. Skvělý mi přišel i opravdu velký repertoár stylů, detailní zaměření se na střihy i to, co vyjadřují.
Všeobecně koupě a přečtení knihy nelituji, jakožto někdo, kdo se v módě snažil zorientovat tak, aby nepodlehl střednímu proudu, mi přišla obohacující, i když se mnou mnoho lidí, kterým oblékání a vizáž přijde povrchní, nebude souhlasit. Ať už se nám to ovšem líbí nebo ne, móda je prvkem naší společnosti, takže proč v ní nehledat smysl?
Kniha se mi, jako většina děl od pana Kožíka, líbila a moc mě proto mrzí, že není známější. Lidé se o tento zážitek bohužel sami ochuzují, o to větší mezeru to pak znamená pro osoby umělecky a kulturně smýšlející.
Ach jo, ,,dítě ze zkumavky" . To vymyslí opravdu jen pan Rudolf. Osobně se mi kniha líbila, nemám ráda děj s dokonalou hrdinkou s ještě dokonalejším přítelem.
Kniha je opravdu silným zážitkem, vždyť autorka dokázala děj vylíčit nepateticky, srozumitelně a jasně a právě kvůli tomu často zasáhne svou nebroušenou tvrdostí. Naštěstí je Alena Mornštajnová autorkou nepompézní, takže se nepokouší člověka zasáhnout přímočarým dramatem, smrtí, jež byla za války všudypřítomná, ani srdceryvnými scénami. Tohle všechno zde odhalí čtenář, jenž je vnímavý okolo naší dějiné etapy-2.svět.v. a socialismus- a je mu blízká psychologie. Osobně jen doufám, že se ke knize budu vracet.
Tato kniha rozbije každé očekávání. Je totiž dokonalá. Pokud se člověk začte, úplně splynne s Michelangelem a ti vnímavější pochopí i da Vinciho pohnutky. Tato temno světlá doba skýtá tolik podmětů ke psaní, Schulz plně využil své dovednosti proplétat lidské osudy, o to mistrnější, že s lidmi, které z historie opravdu známe. Děj, který vás chladnými nenechá...
U této knihy jsem se nemohla zbavit nutkání pořádně si zakřičet. Imogen se stala vtělením svaté trpělivosti a taktu, takové lidi osobně obdivuji. Na druhou stranu Eva byla správným záporákem, občas jsem se i smála, třeba při pasáži, kdy dokazuje proveditelnost kombinace Chanelu a gumového náramku, jinak jsem však barvitě vymýšlela místa, kam bych ji sama poslala.
Kniha, které věřím. Děj je okouzlující, spádný a postavy realistické. Kupodivu mi nevadí poněkud smutný konec. Viděla jsem film, ale jaksi mi s knihou nesplynul, vytvořila jsem si dva lehce se dotýkající příběhy, každý existuje sám o sobě v dokonalé shodě s protější verzí a přesto odloučenosti.
Představte si, jste na parné dovolené, bez peněz, protože váš mladší bratr zabouchl klíče od auta do auta, které předtím zamkl, a vy po ruce máte jen tuto knihu. Perfektní podmínky. Díky bohu mě z nich tato kniha vytrhla a já mohla na chvíly zapomenout že jsem v Chorvatsku bez možnosti se najíst. Hrdinky byly dokonalé, opravdu, takhle plynulý děj jsem dlouho neměla v rukou. Osobně bych sice uvítala, kdyby hlavní postava přežila, ale nehádám se. Rozhodně kladné hodnocení.
Přibyla mi další srdeční záležitost. Leroux napsal něco, co osobně nedokážu pojmenovat... Kniha vás natolik vtáhne, že zapomínáte, že existuje něco i mimo ni.