AngeliS komentáře u knih
Přemýšlela jsem jakou vypíchnu nejlepší pasáž, ale nejde to. Miluju to od začátku až do konce. Je to moje srdcovka. Je to taková ta záležitost, když mi není fajn. Stačí mi knihu otevřít a za chvíli už z Holdena brečím smíchy. To je prostě tak dokonalý. Přísahám, že neznám nic lepšího. Má to pro mě veškerou hloubku. On nad vším uvažuje jak totální magor, ale přesto mi to vlastně dáva smysl. Opravdu. Přece koho mrtvýho zajímají kytky na břiše? No a kam letěly ty kachny? ♥
Čtení mi přerušil pouze spánek a práce. Celý den jsem se klepala, ať to můžu jít dočíst. Úplně mě to pohltilo. Vůbec jsem se neopovažovala tušit, co mě čeká na jakékoli další straně. Kniha mě neustále (v dobrém) nutila se do jejich situace opravdu vcítit. Omlouvat je, že samozřejmě nemohou stále očekávat to nejhorší, proto to nevzdávali. Ale takovou nenávist jsem v sobě dlouho nenašla, jako k tomuhle andílkovi.
Navíc autorka ponechala tu jejich nekonečnou lásku, která vše vlastně vyrovnávala. Jsou tam parádně doladěny všechny detaily, emoce, prožitky... ale tu malou stejně nenávidím! Hlavně za tu kočku!
Vím, že to je klasika... ale nedokážu to. Zdálo se mi to jako roky, co jsem to četla, ale konec v nedohlednu. Nikdy to už ani dočíst nechci. Jednak je to pro mě příliš moralizující a druhak mi to přátelé vyspoilerovali. Je to moje největší nenávist knihy, jaká může být.
Když už jsem s tím večer začala, tak už jsem nepřestala. Je to taková oddechovka. Možná doporučuji nečíst najednou jako já. Pak už se mi trošku zdálo, že se to opakuje. Největší dojem ve mně tady zanechali klienti z Žižkova samozřejmě. :D