AngeliS komentáře u knih
Byl to takový velmi, velmi hluboký pohled do zákulisí. Do zákulisí jedné duše. Myslela jsem, že jel více v hodně tvrdých drogách. Čekala bych klasicky příběh. Peníze = drogy, party.
Ale ne. Je to v hlavě. A chápu ho. Ale je to konec? Zvládl to?
Za mě to skákalo až moc, často se vše opakovalo. Jiné knize bych to neodpustila.
Tohle jsem ale chtěla a musela vědět.
Nebylo mi při tom dobře. To se přiznávám.
Pardon, nemám k tomu moc co říct, četla jsem to, ale ta slova se mi vůbec nespojila v příběh. Asi ani netuším o čem jsem četla. Na mě moc jmen, postav, nuda. Neoslovilo mě to jednoduše.
Je to tak jednoduše napsané, příběhy mají ponaučení, pěkné obrázky.
Je to tak jednoduše napsané, příběhy mají ponaučení.
Já osobně ji nemusím, ale to hlavně proto, že jsem ji musela číst stále dokola. Takže dětskýma očima hodnoceno rozhodně 5*.
Opravdu jsem mezi. Je to fakt krásný nebo fakt ošklivý? Mnohokrát jsem si řekla fuj!
Ale asi by Wavy mohla dopadnout mnoohem hůř.
Je to hodně na hraně, ale je vysvětleno proč.
Vážně nejdivnější romantika, co jsem kdy četla. I tak krásná, ale smí se nám líbit?
Vyvolává to ve mně hodně pocitů, některé velmi protichůdné. Vlastně jim to přeješ, ale pak chápeš tetu a doufáš, že to zakáže
Skvělé dílo a tečka.
Tentokrát jsem to nečekala. Většina příběhů je hrozně průhledných a víš, co se stane. Já tady ne. Možná jsem doufala, že ne? Popravdě jsem se do ní pouštěla pomalu a opatrně, nechtěla jsem ji mít hned za sebou, těšila jsem se na to. Ale pak už to nešlo odložit.
Myslela jsem, že je to jen o nezájmu, špatných lidech a spoustě zlosti.
Bylo to strašné.
Bokem: nechápu vůbec, jak dokáže tak čtivě, úžasně napsat cca 300 stran takovýho hnusu. Od začátku do konce je to jen hnus a přesto mě to opět zasáhlo. Nechci říct, že se mi kniha líbila, protože vůbec! Ale chápeš, ne?
Oddechová knížka, napsaná velmi precizně do poslední kudrlinky. Za mě by stačilo trošku ubrat a bylo by to moc fajn. Jedná se o příběhy tzv. ze života. Určité trapásky a přešlapy jedné sympatické holky.
Vážně dobrý nápad, dobrá story, ale špatně se mi to četla.
Proboha, proč?? Kde je Emoji kde zvrací duhu? Tak, ale tak moc klišé! Od první věty! Ještě mě bolí zuby, jak moc přeslazené sousto to bylo. Ne! Už nikdy ne! To není ani oddechovka, to je vyloženě jen klišoidní cukrkandl. Tohle je vlastně jen jedna velká vata. Kecy. Neodpustím si to. Cukrová vata - myšleno přeslazená zbytečnost.
Tyhle knihy z dob války bez války já můžu. Ona tam tedy vlastně je a obrací lidem životy naruby. Tolik osudů a nepletl se mi ani jeden. Skvělé jako vždy.
Pro me to tentokrát bylo něčím jiné, nové. Pohřešovaný manžel, ale ne nějaké detektivní pátrání, ale pocity Sáry. Která byla samozřejmě úplně normální, ale sletem událostí přirozeně snad přicházela o rozum? Vývoj jsem nečekala, ani ten konec. Velké plus pro příběh!
(SPOILER) Nebýt na dovolené asi bych to nedala. Však ten příběh je tak zbytečný a totálně o ničem. Stále jsem tam cítila nějaké napětí, jak kdyby se mělo něco stát, ale nakonec kapitoly vždy velké zklamání. Tam byl snad jediný příjemný pan Černý… Dobře fajn bylo, že to bylo z pohledu všech a autorka ty pocity dobře vystihla…
To mi mělo ukázat, že ženské přetrpí jakéhokoli idiota kvůli dětem? Nebo dobře, oni k sobě extrémně nepatřili, ale přetrpěli to. Rozvod by byl za mě snad i happy end. Doufala jsem, že aspoň ti sourozenci si vybuduji nějaký vztah, pouto! Nic… a žili všichni nešťastně až do smrti.
Ano, fajn. Ale já plačka jsem neuronil ani slzu. A pak, přišly mi tam určité nudné pasáže. Ale dobře se to četlo. :) Oddechovka. I když to má být silné téma, mě to vůbec nezasáhlo.
Neni 250 stran jako 250 stran. Tohle bylo moc příjemných několik stran, které utekly jako voda. Bylo to velmi silné téma napsané tak odlehčeně… Smála jsem se, brečela… přitom to je přesně ta kniha, kdy na 50 straně víte, co bude… no a? Jednou za čas je tohle přesně ta sladkost z košíku, na kterou mám chuť.
No hoši! Aby byl nějaký druhý díl takhle dobrý? Za mě asi lepší než 1! Po dlooouhe době jsem u knihy bulela jako želva! A jaká! To bylo tak napínavé až jsem myslela, že napětím snad prasknu! Strašně dobře napsané!
Mega spojler: asi je to blbost, ale strašně jsem se nasmála tomu, že mu chtěl škvírou narvat celou matraci. Tolik dobra v jedné větě? To je um! Jak popsat, jak vážně laskavý ten člověk byl. A stále ho s tou matrací vidím
Wow teda! Jedním dechem. Přiznávám, že mě neustále strašil počet stran. Mam ráda tlusté knihy, ale tady jsem si říkala, že by mohla být kratší a bála se zbytečných nudných pasáží a vaty. A ono to bylo mrknutím pryč. Druhá půlka bych řekla slabší, přesto jsem se neodtrhla ani na vteřinu
….
Trošku spojler… čtu tady o divném konci. Mně ani nenapadlo, že je divný… Celou knihu má v hlavě hlasy. A samozřejmě, po takovém traumatu nebude žít báječně až do smrti… pronásleduje ji to. Tolik k mému pochopení závěru.
Wow! To jé téma panečku. Věděla jsem do čeho jdu, ale to předčilo má očekávání.
Nevím, zda jsem měla být k Jarkovi více empatická a více odsoudit lidi, co mu nadávali… ale to nešlo. Byl to tak odepsaný člověk. Tak tenká kniha a tolik Sr….. na jednom člověku. Něco takového jsem vážně s knihou ještě nezažila. Opravdu neskutečně popsané lidské dno.
Asi spojler… já jsem doufala, že na té své věci nakonec trošku zapracuje, že tam to uvědomění a sebereflexe nějaká bude. Vůbec. Ale tak asi to o tom nemělo být. Že jsem to čekala neznamená, že to tak musí být. Podle mě je to takový ten konec, kde nežijete šťastně až do smrti… to prostě nedopadne dobře, a co jako, no. Nemusí…
Problém vlastně byl, že jsem měla pocit, že se konce snad nedočkám! Nešlo o to, že by se to špatně louskalo, ale už jsem fakt chtěla vědět pravdu! A najednou bum! A poslední stránka ani nevim jak. Napínavý neuvěřitelně, neměla jsem páru, kdo to mohl být. Skvěle zamotané, zajímavý nápad, napsat to jako školní práci.
Připálila sem večeři! Protože jsem to hltala tak, že mě nějaký ten smrad nemohl zastavit! Musela jsem to totiž dočíst!
Toto je romantika pro mě! Bylo to tak mrazivé. Dost jsem si poplakala, ale zároveň se našly momenty k smíchu. Ta tragédie a dilemata a jak se kdo zachoval. Geniální nápad psát to z pohledu Finn! Příběh totiž propluje životem mnoha lidí a takto to krásně plynule přecházelo. Opravdu, jak říká autorka, dalo jí to možnost více nahlédnout k lidským pocitům. Fuha teda!
Pardon, ale ne! Druhá půlka knihy pro me už byla vyloženě utrpení. Při dočítáni už mi bylo skoro fyzicky zle, jak jsem věděla, že už se jen okrádám o čas. Doufala jsem, že to ještě nějak dopadne. Ale ne! Ve výsledku asi ani nechápu o čem to jako K… bylo?!?!?!? Jo o ničem. Nakousneme 100000 problémů, povrchně, vyplníme vatou a máme 300 stran. Jirku Mádla mám ráda, těšila jsem se, ale fuj! Už to nedělej! Raději filmy.
Teda! Ta knížka mě fakt vyotočila! Jaká to byla blbost! Konec fuj! Grc! Nikdy víc!