anibeni komentáře u knih
I když mi Ross na svůj věk přišel jako pěknej trouba, tak mi to ale nijak nevadilo, příběhu - byť sladkému a lehko předvídatelnému - to na ničem neubralo a jako oddychovka na dvě opoledne - proč ne....
Nemůžu si pomoct, ale Yrsa svým tématem opět překvapila... Vím, ta spisovatelka mi sedne, příběhy z chladného a drsného Islandu mě přitahují, takže nejsem asi úplně objektivní, ale možná právě proto mě baví jednotlivé originální krimi příběhy, kdy člověk do poslední chvíle luští rozuzlení a najednou bum - je to všechno přece jen trochu jinak...
Trošku jsem se té knihy bála a trvalo mi dlouho, než jsem se konečně začetla... a pak jsem nevěděla, kdy přestat číst.. Je to něco úplně jiného než Zlodějka knih a nebo Posel, ale to se mi právě líbí... příběh mě chytnul a tohle bude kniha, na kterou budu ještě dlouho myslet..
Ne vždy je potřeba tisíce stránek, aby vzniklo veledílo.. Tato útlá knížka je důkazem toho, jak silný příběh je možné vložit do pouhých 130 stran.. právě tato knížečka Vám totiž dá vše - strhující příběh, lásku, nenávist a nakonec i slzy.. Klobouk dolů.. na tohle hned tak nezapomenu..
Tak to bylo velmi poetické čtení... příběhy z raného dětství vyprávěné tak, jak je vypráví čtyř, možná pětiletá holka - prostě tak, jak jí přijdou na mysl... Vtáhlo mě to o mnoho let zpět a rozesmálo hned několikrát... Dlouhé, nebo spíš krátké to bylo tak akorát - být to delší, asi to začne nudit.. Ale takto nastal konec v tom správném okamžiku..
Kniha byla opravdu velmi silná... Zaujala mě jak svým námětem, tak tématem Aspergerova syndromu, který je zde několikrát velmi citelně a podrobně popsán.. Což bylo možná někdy až moc často, nicméně chápu, že pro vysvětlení chování člověka s Aspergerem to asi bylo nutné... Samotná krimi zápletka nakonec nebyla až tak záhadná... Pravdu jsem tušila zhruba od poloviny knihy, ale úplně jistá jsem si nebyla... To že konec nekonec byl takový, jaký byl, mi nevadí... Kniha rozhodně stojí za přečtení..
Naprosto úžasná kniha, která se mi líbila nejen stylem psaní, ale i příběhem, zápletkou a nečekaným koncem.. Sice jsem si na začátku knihy musela na styl střídání kapitol vs. odlišný rok vs. odlišný vypravěč zvyknout, ale to se zaběhlo po několika kapitolách a pak jsem si knihu vychutnávala až do konce....
Krásná, romantická, čtivá kniha, která mi v dnešním dni skvěle zvedla náladu a zapříčinila, že jsem se na chvilku ocitla ve světě jemných kouzel, lásky a přátelství..
Nádherná kniha o dvou mladých lidech, s kterými si osud krutě pohrál.... Kniha o lidech, kteří ač tomu sami nevěří, mají nějakou budoucnost... Kniha o tom, že nic není takové, jak se na první pohled zdá...
Kniha krásná, dojemná, citlivá, krutá...
Přestože historické knihy nemám nijak zvlášť v oblibě, tuto jsem doslova zhltla a musím přiznat, že jsem se párkrát i zastyděla, protože plno věcí pro mne bylo naprostá novinka. A neomlouvá mě to, že jsem vyrostla v hluboké totalitě a tudíž jsme se o tomto období učili úplně něco jiného... Tím, že autorka historická fakta prokládala vzpomínkami své rodiny, bylo to pro mě čtivé a dost zajímavé..
Tento druhý díl povídek Zaklínače se mi líbil o mnoho víc než díl první.. To, čemu jsem v prvním povídkovém díle úplně nerozuměla, mi tady bylo vysvětleno, což se týká hlavně vztahů (Geralt, Yennefer a dalších..).
Nečekala jsem, že si mě ta kniha tak získá... může to sice vypadat, že je to tam od porodu k porodu, ale na pozadí všech těch porodů se odehrává skutečné drama... ať už je to hospodářská krize a nebo soužití bílých s černými.. Moc se mi to líbilo..
I když tento druhý díl navazuje na první jen stejnými hlavními postavami, nevadí mi to. Prostě co příběh, to jiný kriminální čim. A tady to bylo hodně zajímavé - nechutné, ale zajímavě podané. Opět - a to mám ráda - jsem netrefila vraha... Nicméně vlastně až samotný závěr ukáže, jak to všechno vlastně bylo...
Yrsu mám jako spisovatelku ráda a tak jsem byla zvědavá na její další sérii. Hned první krimi mě překvapila - jednak naprosto originálním způsobem zabíjení a druhak i samotným vývojem událostí, luštěním šifer na vlastní pěst a vývoj možného vztahu mezi Freyou a Huldarem. Samotný závěr byl pro mně překvapivý - jako vraha jsem tipovala někoho úplně jiného a vlastně až téměř do konce mi to na něj vše sedělo.. A pak najednou - zvrat..
Přečteno jedním dechem.. zhruba od půlky jsem začínala něco tušit, ale samotný závěr knihy fakt překvapil..
Je to zvláštní kniha.. Na jednu stranu silná, při jejímž čtení člověk ani nedutá a čeká chvilku, kdy se bezstarostné hraní na ostrově změní v něco strašného... na druhou stranu je to kniha těžce napsaná.. některé pasáže mi daly zabrat... a až po několikerém přečtení mi došlo, co se vlastně stalo..
Celkově ale hodnotím tuto knihu velmi kladně a jsme ráda, že jsem ji díky výzvě přečetla..
Knihu jsem před chvílí dočetla, ale ten konec budu teda asi hodně dlouho vstřebávat.. Nejdřív jsem knihu málem odložila, nedokázala jsem se zorientovat v postavách a v tom, kdo ke komu patří a jak... ale pak jsem se začetla a příběh se začal proplítat a pak už mě zajímalo, co kdo skrývá.. Ovšem konec mě dostal, nepamatuju si, kdy naposledy jsem byla tak naštvaná na autora, že to nechal ukončit právě takto...
Ano, tak tahle kniha mě opravdu velmi bavila.... Pan Glatauer umí psát.. Líbí se mi jeho jasný, přímý, někdy až strohý styl bez zbytečného okecávání, jasné, krátké a přitom všeříkající dialogy a myšlenkové pochody "normálních" lidí... Navíc tento příběh o dobrodinci byl prostě výborný... Jen ten konec nemusel být tak ustřihnutý...
Ta kniha mi neskutečně sedla - dlouho jsem se chystala se začíst, ale furt jsem to odkládala... nebyla chuť, nebyl čas.. ale teď jsem potřebovala něco oddychovějšího, ne moc náročného, trochu smutného a zároveň i veselého, potřebovala jsme si poplakat a zároveň se radovat z dobrého konce.... a všechno tohle mi tato kniha dala...
Krásná kniha, velmi silný příběh... Během celé knihy jsem nevěděla, komu vlastně mám fandit, protože tak, jak jsem každého konkrétního chápala, jsem i vlastně stejnou měrou odsuzovala... navíc příběh se netýká jen hlavních protagonistů, ale i jejich prarodičů a blízkých přátel... Závěr byl opravdu velmi emotivní a já si s mírným odstupem uvědomuji, že je to možná první kniha vůbec, u které nevím, jaký bych chtěla konec...