Ann98 komentáře u knih
Autorka se u nás proslavila knihou čtvrté křídlo, ale v originálu je to přesně naopak, začínala právě romantickými příběhy.
Pěkný romantický příběh o dívce, která se musí vyrovnat se smrtí svého otce, ale i sama se sebou. Asi ne nadarmo se říká, že láska překoná všechno. V knize je všechno, co by mělo být, hodně smutku, ale i ty hezké, příjemné a úsměvné chvíle.
Moc se mi líbilo prostředí vojenské základny. Má i svoje typické klišé. Nádherný kluk, hokejista, kdysi bad boy, miláček školy. Trošku mi tam vadila ta přeměna hlavního hrdiny. Z takového bad boye, který střídal holky se najednou stal ten největší gentleman? Hloupost.
Emoce v knize pecka, několikrát mi vhrkly slzy do očí. Skvěle zpracován proces úmrtí amerického vojáka. Co všechno následuje a jak s tím armáda pomáhá. Ember byla nucena ze dne na den postarat se o celou rodinu, být ta nejsilnější. V tom ji pomáhal Josh, až se z toho stalo víc než jen přátelská pomoc. Riley byl neskutečný narcis, neuvěřitelně mě tam štval od první stránky. Nechápu, jak holka může s někým takovým být tak dlouho. Joshovo tajemství mě nijak moc nepřekvapilo, ani Embeřina reakce. Měla právo tak reagovat, i když mi bylo jasné, že nakonec pochopí, ale prvotní reakce byla na místě.
Příběh jsem si zamilovala a s přibývajícími stránkami se mi postavy chtělo opouštět čím dál méně. Těším se na pokračování.
Série Tami Fischer se moc pěkně čte. Každá kniha je o někom jiném, každá kniha má jiné charaktery. Ale přitom je to o jedné velké partě přátel.
Každá dvojice řeší jiné sociální problémy.
Tento díl byl za mě nejslabší, ale četlo se to rychle a lehce. Bylo moc pěkné, jak k sobě Maxx a Savanna hledali cestu. Takové něžné a romantické. Sama Savanna byla taková křehká květinka, která potřebovala zocelit, poznat sebe samu a naučit se žít sama se sebou. Vystoupit ze svého stínu. Maxx byl takový ten potetovaný týpek, na první pohled "bad boy", který ji s tím měl pomoci. Oba ušli velký kus cesty a oba museli tvrdě zamakat. Ale nakonec všechno skončilo tak jak mělo.
Ale já nevím. Nějak mi tento díl neseděl oproti ostatním. Možná byl na mě až moc klidný, možná mi nesedí klidnější charaktery? Těžko říct. Nebavilo mě to tolik jako ty předchozí. A i když se k sobě dvojice hodila, jsou u mě až na čtvrtém místě.
Další díl by měl být o Summer a Brighamovi. Už teď se těším na jejich slovní přestřelky. Hádám, že to bude pecka.
První díl byl fantastický, tady jsem byla mírně zklamaná.
S odstupem času se mi těžko vzpomínalo, co se událo v prvním dílu. Musím připustit, že autorka celkem pěkně zpracovala problém anonymity na sociálních sítích. I když se držela hodně zpátky. Citlivě dokázala zpracovat i téma psychického zdraví. Její styl psaní je zajímavý, děj ubíhá rychle. Je to takový ten příběh na jedno posezení.
Za mě bylo v knize řečeno vše, jen konec byl moc rychlý a uspěchaný. Škoda.
Adam i Rosie museli bojovat se svými démony, pocity a traumaty. A oba to zvládali bravurně. Oba byli tak silní. Jejich láska jim v tom hodně pomáhala. Není to emoční nálož hned od začátku. Je to slow burn romantika. Všechno se vyvíjí postupně, všechno má svůj čas. Ale emocemi je kniha napěchovaná od začátku do konce. Ať už kupou těch negativních, tak kupou těch pozitivních.
Rosie byla často na ránu palicí. Nechovala se na svůj věk a často věci hrotila víc než by musela a úplně zbytečně, místo toho aby si to nechala jednoduše vysvětlit, tak hned dělala neuvážená rozhodnutí. Hodně mě to štvalo. Pak to vždy bylo jako na houpačce, nahoru a dolu, rozchod a slzy, šťastná až za hranici možností. Bylo to až otravné. Ale jinak bylo moc krásné, jak jednomu na druhém záleželo, jak se navzájem potřebovali. I to bratrské pouto kluků z kapely bylo moc krásné.
Celkově koho zajímá kniha z prostředí kapely a Hollywoodu a vším, co je s tím spojeno, závislost na alkoholu, paparazzi.. tak rozhodně musí držet tuto knihu v ruce.
Lehká letní oddechovka. Velmi čtivé, zajímavý příběh, sympatické postavy. Samozřejmě, že děj je předvídatelný a žádný wau moment se nekoná. Líbilo se mi, že děj se odehrával ve větším časovém období.
Hlavní postavy jsem si oblíbila, do Martina se přímo zamilovala a Tomáše nesnášela, ale to byl určitě účel.
K vodě na jedno odpoledne naprosto ideální.
U celé série se mi moc líbí obálky knih.
Moc se mi líbí, že i když se jedná o sérii, jednotlivé díly se dají číst samostatně a čtenář není o nic ochuzen.
Mně se to líbilo moc. Od začátku dokonce přečteno jedním dechem. Děj byl zajímavý a čtivý, vyvolával ve mně celou škálu emocí. Smutek, radost, štěstí i zlost... Při čtení epilogu mi ukápla i slza. Napětí od začátku knihy až dokonce.
Postavy nejsou nikterak propracované, nebylo to autorčinou prioritou, zaměřila se spíš na samotnou "akci". Taky tam není žádná romantická linka, což je jedině dobře. Nicméně krásně byl vykreslen rozdíl mezi Orlinou matkou, matkou pachatele a matkou první unesené dívky.
Celé je to znovu vystaveno na paranormálních jevech, tajné komoře a tajném spolku doktorů. Orlin dar byl zajímavým zpestřením.
Celou dobu je čtenáři známo, kde Orla je a jen čeká, kdy to někomu docvakne. Rvala jsem si vlasy, když plno vodítek ukazovalo na to správné místo, ale nikdo to neviděl. Ale nakonec všechno dobře dopadlo.
Těším se na další díl, vypadá to, že se zase mrkneme do strašidelného sídla.
(SPOILER) Poslední dvě autorčiny knihy jsou pro mě náročné. Náročné svým obsahem a nelehkým tématem. Vím, že autorka vycházela ze závislosti osoby ze svého života, která skončila tragicky. A chápu, že chtěla znovu zacílit na osoby, které si procházejí kteroukoliv ze závislostí. Ale už jen číst to byla síla. Hlavní hrdinka měla smůlu celý život a vlastně chápu, že ani nemohla žít normální život, protože nic takového jako "žít normální spokojený život" neznala. Měla prakticky předurčeno skončit špatně. Už jen její traumatizující dětství bylo děsivé. Soužití s labilní matkou a tyranským otčímem nepřineslo vůbec nic hezkého, spíš jen to špatné. Mít ve svém životě přesně tyto dva vzory.. jak pak může asi ten život vypadat dál. Toxický a destruktivní vztah s nelítostným manipulátorem byl taky síla. Ale už nic, co by mě překvapilo. Našla si vlastně to samé, co měla celé dětství před očima. Drogová a alkoholová závislost už pak jen byla taková nevyhnutelná součást Ivetina života. A pád na samé dno nevyhnutelný následek celého jejího počínání, respektive způsobu života.
Jak naznačila autorka. Mnohdy existuje ono světlo na konci tunelu. I když je člověk na samém dnu, připadá mu, že není cesty zpět, není to pravda. Ne vždy je všechno ztracené, i když to tomu člověku tak v ten moment nepřipadá. Najít znovu úctu k sobě samému a dokázat se zvednout je těžké, ale ne nemožné.
Nevím, jestli jsem kdy prožila během čtení tolik emocí, jako tomu bylo zde. I teď zpětně, když píšu tento komentář a zpětně nad tím přemýšlím, běhá mi po zádech mráz...
Paolo Giordano je úžasný spisovatel. Jeho knihy plynou lehce, i když to mnohdy není zrovna lehké čtení. Osamělost prvočísel je stále moje top. Tasmánie byla diametrálně odlišná než jeho další díla, ale i tak naprosto perfektní. Propojení vědy, aktuálních témat ve společnosti a pocitů hlavního hrdiny ze začátku působilo překombinovaně, ale později to celé začalo dávat smysl. Autorova nejintimnější kniha, kde se prakticky celý odhalil. Kniha mě posunula zase krůček k tomu shlédnout konečně film Oppenheimer.
Do této knihy se mi moc nechtělo, ale říkala jsem si, že když mám přečtenou sérii Osobní strážce, že zkusím i toto. A padla mi doslova brada. WOW
Mám ji dočtenou už delší dobu a pořád ji nemohu dostat z hlavy.
Originální příběh s neokoukaným tématem. Spojení šachové partie a obyčejných lidí je za mě naprosto geniální. Bílý a černý král, mezi nimi služebnice. Dobro a zlo. Ale kdo je ten dobrý a kdo ten zlý? A nebo žádné zlo není a všichni jsou na stejné lodi, jen ovládáni kletbou?
Skvělé prostředí, perfektně vykreslené postavy, kdy ne všichni jsou takoví, jak si člověk zprvu myslí. Dobře napsaná romantická linka. Ten milostný trojúhelník mě tam bavil moc.
Líbilo se mi postupné odhalování všech schopností jednotlivých figurek a pravidel hry. I vhled do toho, jak kletba vlastně vznikla. Curse byl potom taková třešnička na dortu.
Netrpělivě vyhlížím druhý díl!!
„Naší kletbou je jako figurky žít, šestnáct nás musí navěky být.
Jak černí, tak bílí svému osudu neujdeme, donekonečna na život a na smrt bojujeme.
Krev se krví splácí, ten zákon je znám, nakonec zůstane každý sám.
Nikdy nás však klid nečeká, neboť jsme prokletí - ty i já.
Mohlo mi být jasné, jak to skončí a že zase budu naštvaná. Čekání na další díl bude nekonečný! Jestli takto bude končit každý díl, tak to abych počkala rovnou na celou sérii, proboha..
Moc jsem se těšila na návrat k moji oblíbené partě doktorů. Ale první díl se mi líbil mnohem víc. Tam mi byla Sierra sympatická, tady najednou už tolik ne. Celou dobu byla zralá akorát na ránu palicí. Nechápala jsem čemu se stále brání a co pořád řeší a lezla mi tím na nervy. Naopak Mitch, který mě v prvním díle zase tolik nezaujal, takový nijaký, tak tady byl naprostý miláček. Jsem ráda, že autorka odkryla i něco málo ze vztahu Laury a Nashe (ti dva jsou stále můj nejoblíbenější pár).
Děj plynul neuvěřitelně lehce. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, kdybych mohla číst stále, tak to zdolám na jeden zátah. Opět příběh plný humoru, napětí i chvil, kdy ukápne slzička, ale i chvil, kdy prožíváte romantiku jako blázen.
Já to nemocniční prostředí prostě žeru!!
Primárně pod štítkem dívčí romány. Tudíž je určena především teenagerům. Nicméně věřím, že i starší generace si knihu přečte a bude se jim líbit. V podstatě je kniha pro všechny, kdo mají rádi trochu romantiky.
Poslední kniha a tak trošku mě to mrzí, že už to dále nebude pokračovat. Všechny holky jsem si oblíbila. Každá měla něco do sebe. Obecně byly sebevědomé a samostatné. Nečekaly na nějakou záchranu, dokázaly si poradit v jakékoliv situaci úplně samy.
Líbí se mi, že ačkoliv jsou to samostatné příběhy, mezi knihami jsou určitá pojítka.
Děj ubíhal svižně. Nevšední prostředí to celé jen podtrhlo. Škoda, že animátorské prostředí bylo pořád svým způsobem upozaděno. Jinak prostředí Lake Paradise bylo krásné, hned bych do podobného resortu jela.
V létě k vodě tento typ knih naprosto ideální.
Zatím nejslabší díl. Srdcovka je pro mě stále Ivy a Ryan. Příběh Kingsleyho a Eve byl na mě až moc akční. Chyběla mi mezi nimi jiskra, přišlo mi to cílené spíš na napětí než romantiku mezi hlavními hrdiny. Což je za mě škoda.
Stella Tack umí psát, dokáže do svého díla vložit velkou dávku humoru. Ale tady mi konec přišel vyloženě nepovedený. Celé to bylo až moc komplikované, uspěchané a přitažené za vlasy. Prostě překombinované a tím pádem jsem jen kroutila hlavou, co to má být.
Kniha je rozdělena na dvě části, které dělí rozdíl dvou let. První část, mě bavila moc. Druhá část odehrávající se na prestižní škole byl za mě propadák. Proto jen tři hvězdičky za mě.
Naopak díky tomu jde vidět neuvěřitelný vývoj hlavních postav. Eve je v první části spíš taková rebelka, která jde průšvihům naproti, jen proto, aby si ji rodina všimla (ale ta na ni kašle dál). Naopak v druhé části se z ní stala rozumně smýšlející mladá dívka. I Kingsley se dost změnil. V první části ho dost trápil vztah se svým otcem, byť si to nechtěl přiznat, a dělal kvůli tomu různé blbosti. Škoda, že neměli tolik společného času. V druhé části i z něho se stal rozumný mladý muž, kterého jeho povedení kamarádičkové nestáhli na dno.
Co se mi moc líbí, tak je zapojení starých známých postav do děje, ztřeštěná Ivy a drsná Silver. Naopak, krátká novela na konci za mě byla úplně zbytečná.
Po prvním dílu jsem byla nadšená a měla jsem velká očekávání. Obálka je stejně nádherná jako u prvního dílu, anotace mě zaujala, naváděla k tomu, že se bude jednat o hate to love příběh. Bohužel ve finále tomu tak vůbec nebylo. Hlavní hrdinové k sobě chovali sympatie hned od začátku, jen si to nechtěli přiznat.
Jane jsem si zamilovala. Alexe jsem si oblíbila díky jeho ironickému přístupu, někdy je to více než potřeba. Líbilo se mi, že autorka vytvořila křehkou a zlomenou mužskou postavu, která potřebuje najít oporu v podobě silné partnerky. Je to hezká změna oproti všem hrdinům s velkým egem.
Jejich vztah byl hodně kamarádský (žádná hate to love). A hodně pomalý (opravdu slow burn). Možná to díky tomu trošku působí, že tam není žádný vývoj vztahu. Líbilo se mi Janino dobírání Alexe, kdy mu přála, aby ho potkaly samé nepříjemné a obtěžující věci. Bylo to svým způsobem krásně roztomilé. Takové špičkování.
Alexova rodina byla šílená, málem jsem nad stylem výchovy vyletěla z kůže. I jeho bratra mi bylo líto ve finále. Nechoval se rozhodně fér, ale je jasné, že to byla jen ochranná vrstva. Doufám, že se jeho vztah k Alexovi zlepšil.
Jak je zvykem, kniha se zabývá mnoha důležitými tématy jako je homofobie, sexismus nebo objektifikace žen. Proto má děj lehce melancholický nádech.
Návod na origami nesmí chybět :)
Kniha se četla dobře, rychle mě příběh pohltil a vtáhl do děje.
Celá kniha směřovala jednou cestou, ale pak nastal zlom a všechno bylo jinak.
Hlavní postavy byly fajn. Sestry, tak podobné, ale zároveň tak odlišné. Bylo to zajímavé. Nick mi byla určitě sympatičtější a možná díky ní jsem fandila i Parkerovi a přála si happyend. Ale už chápu, že to nebylo účelem knihy. Nick celou dobu žila ve stínu své sestry až do osudného dne, kdy se stala nehoda, pak se všechno změnilo a bylo to naopak. Najednou Dara byla ta šedá myška. Bylo zajímavé sledovat celý přerod sester. Detektivní zápletka mi tam nevadila, ale asi bych se bez ní klidně obešla.
Konec překvapil a smekám před autorkou. Vůbec jsem něco takového nečekala, celou knihu nás autorka vezla na jedné vlně, skoro až dokonce, a pak je všechno jinak. Ale příjemný šok teda. Najednou mi spoustu věcí dávalo větší smysl.
Také se mi moc líbilo, že je příběh doplněn o různé články, emaily, deníkové zápisky a fotky. Krásně to oživilo děj.
Amo Jones a její šílenství v každém řádku. Její styl psaní, příběh, zápletka .. Dost často se pozastavuji, jestli je to opravdu tak, jak jsem to pochopila. Je to prostě šílená jízda.
Většinou je to dost napínavé a příběh obsahuje plno překvapivých tajemství, ale tady jsem se ztrácela. Většinu věcí jsem nechápala a nedávala mi smysl. Kdo s kým a všechny ty zvraty čtyřech otců.. Možná kdybych četla všechny díly po sobě a nemusela vždy čekat na další díl a půlku informací mezitím nezapomněla, asi by to bylo lepší.
Upřímně další díl, který by měl být pravděpodobně o Dove a Kohenovi, mě nijak neláká. Ti dva mě během série nijak nezaujali.
Jeden z nejslabších dílů zatím. Bylo to fajn zakončení série z pohledu Roxy a Shawa, budou mi jako hlavní hrdinové na jednu stranu chybět. Ale věřím, že o nich bude zmínka ještě v posledním dílu série.
Celé už mi to přišlo moc natahované. Tak nějak se tam řešilo všechno a nic zároveň. Nikam se od minulého dílu vlastně neposunuli, nic prakticky nevyřešili. Bylo to fajn, bylo to napínavé, konec zase klasicky otevřený, kdy si člověk říká, co to sakra je. Ale.. Přišlo mi to celé jedna velká vycpávka před závěrečným finále.
Celé to odsypávalo. Všechno bylo jak má být, jak jsme od autorky zvyklí. Ale vlastně mi to nedalo nic nového. Škoda.
Samozřejmě se na poslední díl těším, jak to celé dopadne a že dobro zvítězí nad zlem.
Kdo má rád smutné příběhy, ze kterých bolí, tak tohle je kniha přímo pro něj.
Příběh jedné velké lásky, která končí smutně. Hlavní hrdinka se tak musí vypořádat se smutkem v podobě další lásky.
Moc hezky a s empatií popsáno, jak moc dokáže bolet odchod milujícího partnera a jak moc je těžké se s tím sama vyrovnat.
Příjemná oddechovka, leč velmi smutná. Bylo to velmi srdcervoucí čtení, mnohdy jsem u čtení i brečela. Těch emocí bylo prostě moc. Konec příběhu byl předvídatelný, ale vůbec mi to nevadilo, užila jsem si to i tak.
Adrian byl milující manžel. Svoji lásku dával Nadie najevo i po smrti tím, co pro ni naplánoval, aby se lépe vyrovnala s jeho odchodem. Líbilo se mi, že příběh byl psán i z jeho pohledu, lépe jsem dokázala pochopit, co prožívá a proč se rozhodl udělat to co udělal. Tess byla přítelkyně s velkým P. Sama neměla zrovna lehké období, ale byla tu pro kamarádku a to obdivuji.
Kniha krásně ukazuje, že ať už se stane cokoliv, člověk musí jít dál, nemůže jen přežívat.
Mám ráda americké seriály z prostředí nemocnice. A tato kniha byla přesně taková! Jako bych se sama ocitla v jedné americké nemocnici v roli doktorky.
Bylo tam použito plno terminologie, které jsem nerozuměla, ale je fajn, že na konci je slovník lékařských pojmů.
Příběh byl čtivý, oddechový, svižný, až to moc rychle celé uteklo. Je tam pár úsměvných momentů, ale i jeden moment, kdy mi tekly slzy. Romantická linka byla naprosto skvělá. Nash jako odměřený nadřízený, Laura jako to největší a nejmilejší sluníčko a jedna velká zakázaná láska na pracovišti. Neskutečná chemie mezi těmi dvěma a moje srdíčko z těch dvou bylo nadšené. Moc jsem si oblíbila i vedlejší postavy, hlavně muže Granta a Iana.
Tato série je bomba a mě si získala maximálně. Nechci, aby někdy skončila. Cítila jsem se při čtení jako jedna z nich. Plno dalších osudů kolem mě, plno přátelství, bavilo mě chození za pacienty, určování diagnóz i samotné nemocniční klepy. To všechno působilo tak autenticky.
Jediný mráček na celém čtení je konec. Zuřivě jsem hledala další stránky, to musela být nějaká chyba, někdo je zapomněl vytisknout nebo je někdo vytrhl, takhle to přece nemohlo skončit. Nebo mohlo, ale kde je rovnou druhý díl?!
Takovou třešničkou na dortu je nádherná obálka.
Bylo to dobré. Dobré = za tři.
Autorka prvními dvěma díly nasadila laťku hodně vysoko. Těšila jsem se na tuto dvojici hlavně kvůli Creedovi, protože jsem si ho v předchozích dílech opravdu oblíbila. Ale byla jsem upřímně zklamaná.
K Lenny jsem si nějak nemohla najít přístup, absolutně mi ta holka nesedí. Neměla lehké dětství a dospívání a to se na ní také podepsalo a já si k ní díky tomu nemůžu najít cestu. Je samotářská, uzavřená, výbušná, drží si odstup, často k lidem necitelná. Nebyla mi prostě sympatická. Zato Creed byl stejné zlatíčko jak ho známe. Sympaťák a skvělý kamarád pro všechny.
Romantická linka.. no.. bylo to uff. Všichni okolo věděli, že jsou do sebe zamilovaní jen oni dva to nevidí? Byli kamarádi a najednou na posledních stránkách bum a jsou spolu. Neviděla jsem mezi nimi žádnou chemii, žádné jiskření, nic. Přišlo mi to trošku líto, vzhledem k tomu, jak perfektně to autorka dokázala vystihnout v předchozích dílech. Chápu, že to měl být vztah přátelství = láska, ale za mě se to moc nepovedlo.
Ale na co se těším, tak je další díl. Na tuto dvojici nemám zatím žádný názor, takže bych bez jakýchkoliv očekávání mohla být příjemně překvapená.
Tajemství sanatoria je zvláštní kniha. Je psána dost zvláštním stylem. Buď čtenáři sedne nebo ne. I já jsem měla zprvu problém se začíst, ale nakonec jsem byla spokojená.
Prim zde hraje ženství a postavení žen ve společnosti. S tím samozřejmě související problém sexuální orientace. Tudíž hlavní hrdinka vybočuje z řady vším, co tehdy bylo možné.
Kniha má spád a děj je čtivý. Jasně, že je více méně předvídatelný, ale to není nic, co by mělo nějak vadit. Líbí se mi, že je tam jak romantická linka, tak detektivní zápletka, která udržuje čtenáře v napětí, ale i kus té historické linky v podobě samotného ústavu typického pro tehdejší dobu.
Bála jsem se, aby kniha nebyla ve stejném duchu jako předchozí díl. Naštěstí byl mnohem srozumitelnější a nemusela jsem tápat ve třech časových rovinách. Jen znovu mám problém .. znovu jsem čekala, že se budu bát a znovu se to nedostavilo. Já jakožto největší srágora a nic. Ani si nedokážu představit, že by to na někoho působilo strašidelně.
Příběh navodí spíš ponurou a napjatou atmosféru, ale rozhodně ne strašidelnou.
Příběh se čte lehce, stránky ubíhají pod rukama. Takový trošku mišmaš, vražda, posedlost démonem.. ale ono to kupodivu dohromady funguje. A funguje to dobře. Je pravda, že je celý příběh lehce předvídatelný, ale konec přece jen v jistém smyslu dokáže překvapit.
Líbil se mi vztah Corrie a Sammyho. I po deseti letech mít mezi sebou vztah plný lásky, pochopení, něhy, touhy i společných chvilek, to je snem každého z nás.