Ann98
komentáře u knih

Druhý díl se nese ve stejném duchu jako díl první. klasická romanťárna, která je lehce naivní. Ale pokud toto vynechám, jedná se o docela fajn knihu, u které nemusíte přemýšlet. Jediné co nepochopím a docela mi leze na nervy je ten povyk, že by dva nevlastní sourozenci mohli tvořit pár! Proč? Vždyť vůbec nemají společnou genetiku. Tak kde je problém?! Naopak oceňuji, že Tyler dospěl, už se nechoval jako typický teenager. Zato z Eden se stal pravý opak. Hloupá, naivní žárlivka. Jako odpočinkové, pohodové letní čtení je tato kniha fajn.

Velice příjemné čtení. Musím ocenit hlavně jednotlivé manipulace a to, jak má psychopat vše do detailu promyšlené. Taková osoba má snad zvláštní dar zjistit, co si oběť přeje, a to jí plní, aby mu začala důvěřovat. Nedivím se, že tito lidé nakonec svou oběť vždy ovládnou. Je zde i bravurně vykresleno, jak moc se oběť stydí, a proto všechno a před každým tutlá. To se holt potom těžko dostává z takového vztahu pryč. A ten konec? No páááni.. S možností, že to mohlo být úplně jinak jsem vůbec nepočítala. Překvapilo mě to, ale příjemně. Doposud je to za mě autorčina nejlepší knížka (po všech stránkách).


Podle mého názoru by se o LGBT tématu mělo určitě mluvit více, a tento autor to ve své knize zvládl skvěle. Láska mezi Danielem a Kittem byla tak čistá, až jsem chvílemi ani nedýchala, jak moc jsem to prožívala s nimi. Vydechla jsem si až na konci knihy, kdy i přes všechny překážky k sobě oba našli znovu cestu. Kniha má neskutečně moc poslání, kterými se snaží apelovat na své čtenáře, myslím si, že každý si v této knize najde to své. Nemůžu se dočkat, až se pustím do pokračování.


Velmi příjemná kniha. Úvodní "milostná" scéna byla napsaná s vtipem, velmi jsem se u ní pobavila. Ostatně celá kniha obsahuje vtipné nebo naopak citové momenty. Je to taková oddychovka na jedno odpoledne. Všichni hrdinové mi byli neskutečně sympatičtí, až mi tam chyběl nějaký ten záporný hrdina. Děj byl čtivý, hezky ubíhal, nicméně samotný děj byl docela naivní. Ale pro trochu odpočinku se kniha jeví jako ideální volba. Za mě musím dát hvězdičku navíc za skvělou obálku.


Příjemná oddychovka, kterou jsem přečetla téměř na jeden zátah. Na léto k vodě podle mě naprosto ideální volba. Místy mě hlavní hrdinka Heather mírně štvala. Nechápu, že už od začátku nepoznala, co opravdu ke Gabrielovi cítí a musela na to přijít až na samém konci knihy. Možná i proto mi samotný konec knihy přišel maličko uspěchaný. Samotné téma knihy je velmi originální, alespoň mě samotnou donutilo k zamyšlení, že opravdu NENÍ PŘÁNÍ JAKO PŘÁNÍ a člověk by si měl uvědomit co si přeje a co tím může způsobit.


Musím připustit, že se jedná o povedený napínavý a romantikou okořeněný detektivní román, ve kterém mladá žena čelí obvinění z vraždy. Na to, že se jedná o autorčinu detektivní prvotinu, vcelku se povedla. Líbí se mi živý děj knihy i její milostná zápletka, hlavní postavy zaujímají různé role a jejich styl vyjadřování tomu náležitě odpovídá. Troufnu si tvrdit, že detektivní žánr autorce sedí víc. Na to kolik má kniha stránek, přečetla jsem ji v rekordním čase a to už je co říct! Knihu si dokáži představit i jako film.


Čtivě, emotivně napsaný román pro ženy o životě hlavní hrdinky Milady od jejích sedmnácti let až do důchodového věku. Knižku jsem zhltla během několika málo hodin. Imponují mi knihy, kde hlavní hrdinku provázíme celým jejím životem, tato kniha mě potěšila o to víc, že zde byly některé přelomové události naší historie. Co se týče samotného příběhu, je tak neskutečně pravdivý a reálný, až se mi z toho chce brečet, silnější hrdinku než je Milada jsem snad ani nezažila. Život není peříčko a mnohdy se musíme vyrovnat s ledasčím, ale pokud máme po svém boku lidi jako byl například Miladin manžel, i ty největší překážky se dají zvládnout. Za mě jedna z top knížek od této autorky.


Naprostá klasika, kterou jsem jako malá přečetla několikrát. Jedná se o dobře vymyšlený příběh s dokonale propracovaným dějem. Docela jsem vše prožívala s hlavním hrdinou. Vše jsem si dokázala tak věrohodně představit, jako bych tam sama byla. Dychtivě jsem hltala každé jeho dobrodružství - od samotného ztroskotání, nemoc, lov, postupného zušlechťování si okolního prostředí, snahy získat oheň a zároveň si ho udržet až po notoricky známé seznámení s Pátkem. Dneska už bych se dočtení znovu nepustila, raději si budu Robinsona pamatovat tak, jak si ho pamatuji z dětských let.
PS. Kdo nečetl, jakoby nežil!


Je HEZKÁ! Knížka má spád a je plná vtipných pasáží. Je taková "skutečná" a neuvěřitelně mě chytla za srdíčko. Monika mi byla neskutečně sympatická, ale bylo mi jí strašně líto. Líbil se mi kamarádský vztah mezi ní a její mamkou, proto jsem byla ráda, že nakonec dokázala přijmout její novou známost. Karin mi byla taky moc sympatická, byla to osobnost se vším všudy. Renáta s Mackem byly zákeřné pipiny, jednoduše husy! Neskutečně mi pily krev! Nejlepší byly výstupy pana Blachouta a tety Evy. I když jsem celou dobu fandila Mikimu, Jáchyma mi bylo určitým způsobem taky líto. Ale nepřála jsem si, aby se znovu s Monikou k sobě vrátili. I přes to, jak se k ní Miki zachoval, věřím, že mu nebyla lhostejná - vždyť přeci stále nosil její náramek!


Nemám slov! Je v ní tolik emocí a lásky. Kombinace vážného tématu s nedůležitými drobnostmi dává dohromady BÁJEČNOU, ÚŽASNOU, BOŽÍ a SKVĚLOU knihu. Příběh byl zajímavý, chvílemi záhadný - to tomu dodávalo to pravé kouzlo. Karolína mě upoutala hlavně svojí povahou, je to takový ten typ nesmělé, tiché, uzavřené, až moc slušné dívky (celkem změna po všech těch "oprsklých" hrdinkách). Matěj byl naprosto dokonale okouzlující. I s jeho špatnou minulostí a tetováním bych ho brala všemi deseti! Markétka byla velmi roztomilá a na svůj věk velmi vychytralá ("vyčůraná" - jak všem nacpala do kufrů své hračky, aby jich měla co nejvíce). Nejlepší byly Alfrédovy odpovědi, v pravou chvíli ta správná odpověď.


Krásná kniha plná lásky, bolesti, štěstí i zklamání. Jedna z mých srdcovek. Můžu ji číst 1000 krát a pokaždé mám slzy na krajíčku.


Hlavní hrdinka Kate upřednostňuje klidné chvíle na jezeře před společenskými aktivitami. Na naléhání své nejlepší kamarádky Alany se Kate zapojí do školního podcastu a nečekaně se stane jeho moderátorkou. Tato role ji nutí vystoupit ze své komfortní zóny a komunikovat s ostatními studenty. Během podcastu Kate obdrží anonymní hovor od chlapce, který žádá o radu ohledně své tajné lásky. Kate se domnívá, že volajícím je pohledný Diego a že jeho vyvolenou je Alana. Situace se komplikuje, když si Kate uvědomí, že k Diegovi začíná cítit něco víc. Tato dilemata ji vedou k zamyšlení nad přátelstvím, láskou a vlastními ambicemi.
Kate jsem měla ráda. Líbila se mi její proměna z plaché holky, která se vyhýbá pozornosti, v holku, která je sebevědomá. Alana byla super. Celé to oživila svoji společenskostí a energií.
Autorka do příběhu zakomponovala plno důležitých prvků. Že je důležité překonávat své hranice. Že je důležité otevřeně komunikovat a naslouchat druhým.
Klasická westovka. Dialogy jsou přirozené, postavy realistické a příběh plyne plynule.
I když může být děj předvídatelný, je to lehký letní povzbuzující příběh s tématem lásky, přátelství a osobního růstu.


Moc se mi líbí, že i když se jedná o sérii, jednotlivé díly se dají číst samostatně a čtenář není o nic ochuzen.
Mně se to líbilo moc. Od začátku dokonce přečteno jedním dechem. Děj byl zajímavý a čtivý, vyvolával ve mně celou škálu emocí. Smutek, radost, štěstí i zlost... Při čtení epilogu mi ukápla i slza. Napětí od začátku knihy až dokonce.
Postavy nejsou nikterak propracované, nebylo to autorčinou prioritou, zaměřila se spíš na samotnou "akci". Taky tam není žádná romantická linka, což je jedině dobře. Nicméně krásně byl vykreslen rozdíl mezi Orlinou matkou, matkou pachatele a matkou první unesené dívky.
Celé je to znovu vystaveno na paranormálních jevech, tajné komoře a tajném spolku doktorů. Orlin dar byl zajímavým zpestřením.
Celou dobu je čtenáři známo, kde Orla je a jen čeká, kdy to někomu docvakne. Rvala jsem si vlasy, když plno vodítek ukazovalo na to správné místo, ale nikdo to neviděl. Ale nakonec všechno dobře dopadlo.
Těším se na další díl, vypadá to, že se zase mrkneme do strašidelného sídla.


Po prvním dílu jsem byla nadšená a měla jsem velká očekávání. Obálka je stejně nádherná jako u prvního dílu, anotace mě zaujala, naváděla k tomu, že se bude jednat o hate to love příběh. Bohužel ve finále tomu tak vůbec nebylo. Hlavní hrdinové k sobě chovali sympatie hned od začátku, jen si to nechtěli přiznat.
Jane jsem si zamilovala. Alexe jsem si oblíbila díky jeho ironickému přístupu, někdy je to více než potřeba. Líbilo se mi, že autorka vytvořila křehkou a zlomenou mužskou postavu, která potřebuje najít oporu v podobě silné partnerky. Je to hezká změna oproti všem hrdinům s velkým egem.
Jejich vztah byl hodně kamarádský (žádná hate to love). A hodně pomalý (opravdu slow burn). Možná to díky tomu trošku působí, že tam není žádný vývoj vztahu. Líbilo se mi Janino dobírání Alexe, kdy mu přála, aby ho potkaly samé nepříjemné a obtěžující věci. Bylo to svým způsobem krásně roztomilé. Takové špičkování.
Alexova rodina byla šílená, málem jsem nad stylem výchovy vyletěla z kůže. I jeho bratra mi bylo líto ve finále. Nechoval se rozhodně fér, ale je jasné, že to byla jen ochranná vrstva. Doufám, že se jeho vztah k Alexovi zlepšil.
Jak je zvykem, kniha se zabývá mnoha důležitými tématy jako je homofobie, sexismus nebo objektifikace žen. Proto má děj lehce melancholický nádech.
Návod na origami nesmí chybět :)

Amo Jones a její šílenství v každém řádku. Její styl psaní, příběh, zápletka .. Dost často se pozastavuji, jestli je to opravdu tak, jak jsem to pochopila. Je to prostě šílená jízda.
Většinou je to dost napínavé a příběh obsahuje plno překvapivých tajemství, ale tady jsem se ztrácela. Většinu věcí jsem nechápala a nedávala mi smysl. Kdo s kým a všechny ty zvraty čtyřech otců.. Možná kdybych četla všechny díly po sobě a nemusela vždy čekat na další díl a půlku informací mezitím nezapomněla, asi by to bylo lepší.
Upřímně další díl, který by měl být pravděpodobně o Dove a Kohenovi, mě nijak neláká. Ti dva mě během série nijak nezaujali.


Tajemství sanatoria je zvláštní kniha. Je psána dost zvláštním stylem. Buď čtenáři sedne nebo ne. I já jsem měla zprvu problém se začíst, ale nakonec jsem byla spokojená.
Prim zde hraje ženství a postavení žen ve společnosti. S tím samozřejmě související problém sexuální orientace. Tudíž hlavní hrdinka vybočuje z řady vším, co tehdy bylo možné.
Kniha má spád a děj je čtivý. Jasně, že je více méně předvídatelný, ale to není nic, co by mělo nějak vadit. Líbí se mi, že je tam jak romantická linka, tak detektivní zápletka, která udržuje čtenáře v napětí, ale i kus té historické linky v podobě samotného ústavu typického pro tehdejší dobu.


Nejhorší noční můra všech rodičů, ale zároveň skvěle vykreslený příběh o psychologii člověka. Napínavé od začátku až do konce. Místy mi přecházel mráz po zádech.
Líbilo se mi dvojí vyprávění. Na jedné straně stojí únosce, na straně druhé rodina. Příběh tak nabízí pohled obou stran, ale dává nahlédnout i do jejich nitra. Na únosce se nedá koukat vyloženě negativně. Zprvu to byl nevinný motiv, který se trošku nevyvedl. Neomlouvám tuto postavu, to rozhodně ne. Ale není to klasický záporák se vším všudy.
Celé se to četlo moc dobře, stránky mi ubíhaly. Nicméně, už od začátku prakticky čtenář tuší, jakým směrem se bude děj ubírat. Není to nic složitého. Naopak. Kniha měla ve mně vyvolávala emoce od strachu až po napětí, což je jediné, co očekávám. Takže za mě je kniha fajn.
Jediné malé mínus je uspěchaný konec. Obě linky příběhu se protnou na posledních pár stránkách a všechno je tak divně rychle ukončeno. Konec by si zasloužil lepší zpracování.


Avu Reed mám jakožto německou autorku ráda. Obzvlášť její romantickou sérii Truly, Madly, Deeply. Dlouho jsem tuto knihu odkládala. I přesto, že mě zaujala anotace. Hlavně zasazení děje do Prahy. Obálka knihy je také moc povedená.
Myslím, že každý, kdo se chce do knihy pustit, neměl by mít vysoká očekávání, jinak bude velmi zklamaný.
Děj i vykreslení postav je velmi průměrné. Zprvu mě kniha nudila a nedokázala jsem se začíst. Ale v momentě, kdy autorka otočí skutečnost a na první pohled dobro je ve skutečnosti zlo a ta zlá strana se ukáže jakožto dobrá.. nedokázala jsem se pak od knihy odtrhnout. Přišlo mi to jako zajímavý bod to takto otočit. Navíc samotný děj se zrychlí, postavy dostanou konečně nějaký smysl a v knize konečně začne nějaká akce a celé to získá spád.
Rozhodně si mohla autorka dát více snahy a celé to více rozpracovat. Ať už samotné postavy, tak děj. Ale zase tolik mi to nevadilo. A jsem zvědavá na další díl. A vývoj mezi Milou a Asherem.
Jako odpočinkové fantasy čtení je kniha ideální. 4,5*


Mona Kasten je pro mě sázka na jistotu. U její knihy s jistotu vím to, že ji neodložím, dokud ji nepřečtu. Ani tato její kniha nebyla výjimkou.
Začala bych obálkou, která je naprosto úžasná. Už jen ta světle fialková barva a ještě do toho laděná kvítka, tiskací a přesto psací nápis, každý také jinou barvou. No prostě celé to lahodí oku.
Chtěla jsem něco letního, něco co bych mohla číst někde pěkně ve stínu. A tohle to naprosto splňovalo. Bohužel to má jednu obrovskou chybu. Bylo to neskutečně krátké.
Už od začátku jsem se do knihy ponořila a nemohla se odtrhnout. Celou dobu mě něco nutilo číst dál a dál.
Postavy jsem si zamilovala už od začátku. Od začátku jsem vše prožívala s nimi, každou jejich radost, každý jejich strach, každý jejich problém. Oba si zažili své, to musím nechat. Líbil se mi jejich postupný vývoj. Líbilo se mi postupné oťukávání Adama a Rosie, že to nebylo primárně o sexu a chemii mezi nimi, ale o tom získat si k sobě navzájem důvěru. A že to oba potřebovali po tom všem. I nadále postavy zůstaly obestřené tajemstvím, což mi pije krev, protože čekat na další díl bude nekonečné.
O překvapivé momenty nebylo nouze a byly vždy umístěny na tom správném místě. Mělo to plno bolesti, plno smutku, plno strachu, plno zklamání, plno samoty, plno tajemství, plno vášně, plno touhy, prostě to, co by měla mít každá kniha. Od každého trochu.
Mona Kasten prostě umí začlenit do příběhu vždy nějaký problém. Zde je moc pěkně popsán problém sociálních sítí (a všichni víme, že to je jen slabý odvar) a panické ataky.


Třetí a zároveň poslední díl, který uzavírá sérii byl za mě fajn. Pro mě ale nejslabší díl ze série, ale určitě stojí za přečtení. Byl zábavný, ale zároveň nechybělo drama a napětí. No prostě oddechovka.
Tobyho si musí zamilovat každý, už jen kvůli jeho přístupu k životu a rodině. Joanna byla fajn holka, bohužel měla spoustu problémů (hlavně nevyřešených). Možná jsem čekala, že se to bude trošku víc rozebírat a přece jen bych uvítala větší vhled do její minulosti. Škoda. Využití umělé inteligence mi přišlo skvělé. Těšila jsem se na každou interakci s Jeevesem. Možná jsem taky čekala, že tam bude mít mnohem více prostoru. A babička Nan a kachna na konci, no prostě skvělé. I setkání se starými známými (Eden, Paul, Asha a Jack) bylo moc milé.
Líbilo se mi první setkání Joanny a Tobyho, už tam mezi nimi bylo plno chemie a sexuálního napětí. Ale co mě teda nadchlo, tak byl jejich pozvolný vývoj vztahu, kdy si byli hlavně zprvu velkou oporou.
Líbil se mi nápad se soulmate aplikací. Bylo by velmi zajímavé, kdyby něco takového opravdu existovalo.
