Anna27 komentáře u knih
Čtivé, vtipné, ze života, podání nářečí super. Autorka mě svým stylem psaní mile překvapila a její další knihy si s chutí přečtu.
Výborná příručka pro ty, co se zamýšlí nejen nad změnou stravy, ale i nad ekologií a přírodou. Autorka je skvělá blogerka a je pro mě největší inspirace. Kdybysme všichni žili už jen částečně jako ona, tak by se nám všem včetně zvířat žilo podstatně lépe. Výborné odkazy na literaturu a dokumenty. Za mě doporučuji všema deseti. ????
Ten, kdo zažil domácí násilí v rodině si scény dokáže představit živě, bohužel. Čtěte s napětím a strachem, chcete odložit, ale zároveň nemůžete, protože vás příběh pohltí a potřebujete vědět, jak to dopadne a pevně doufáte ve spravedlnost. Opravdu silný námět a i přes krátké kapitoly a stručnost autorčina jazyka vám toho poví tolik, že si připadnete jako byste v tom domě žili jako pozorovatel taky. Rozhodně stojí za přečtení.
Audiokniha super, bavilo mě to, vtipná jednohubka.
Pro mládež určitě super a stojí za přečtení. Je to lehce depresivní, žádná velká legrace, ale hezky napsané.
Ilustrace bych viděla spíš jako sadu karet k motivaci na každý den. Že by si člověk vytáhl jedno poselství denně. Jsou moc krásné, ale něco tomu chybělo. Na tenhle žánr už jsem četla lepší knihy.
Klasická Rupi - její poezie čerpá z osobních, silných zkušenosti, útlaku žen... Tahle kniha se mi z těch tří zatím líbila nejvíc, protože jsem se s těmito verši nejlépe ztotožňovala. Určitě stojí za přečtení.
(SPOILER) Přijde jenom mně, že v předchozím i v tomhle díle jsou ty oběti/vyšetřovatelé úplně blbí? Proboha, v prvním díle se jedna bojí tmy, po bytě si všimne položené potravinářské fólie na zemi a skříně ze které jde bílý kouř a ji nenapadne nic lepšího, než tu skříň otevřít?! V tomhle díle je Duna v bytě, kde si všimne odpojeného telefonu, indicie v koupelně jí naznačují, že tam někdo je a ji nenapadne nic lepšího, než do té koupelny jít. Potom má v ruce telefon a nenapadne ji ztlumit zvonění. Jako jestli tahle debilita má vyvolat napětí, tak tedy vůbec. Byla by to dobrá detektivka, ale něco je fakt uhozené. To, že Fabian kašlal na děti v 1. díle ok, ale že na ně kašle i teď a navíc i se ženou, to je taky příklad absurdna. V 1. díle nechali doma 13letého kluka a vůbec neřešili, že se s ním nemůžou spojit osobně/zavolat, postačili jim jen smsky, i přes to, že byli v jednom domě. Není to vůbec promyšlené a odmítám srovnání na titulce se Stiegem Larsonem! :) Až na konci mi došlo, že tento díl předchází obsahově tomu prvnímu. Přečtu si i další díly, ale už teď vím, že to nebude můj favorit mezi detektivkami.
(SPOILER) Kniha jako taková je skvělá, hlavně její druhá polovina. Co se týče příběhu, tak nesouhlasím s tvrzením, že žili v době, kdy se o sexuálních problémech nemluvilo. Možná s veřejností, s cizími lidmi, sousedkami, ale s manželem? Nepřijde mi, že by byli na vině oba. Florence zatajila podstatnou část svých pocitů, svou nechuť k milování. Neměla Edwarda tahat za nos. Nemůžu se vcítit do Anglie 60. let nebo do frigidní osoby, ale člověk je ovládán přírodou, jeho pudy, potřeby se nezměnily a Florence neměla před tím koho údajně tak moc miluje tajit tak zásadní problémy. Když Edwardovi nabídla lásku, ale sex s jinými ženami, tak to bylo jen její sobectví. Kdyby Edwarda tak moc milovala, měla být upřímná na začátku vztahu, Edward by věděl, jaké má možnosti hned a tím by se sám rozhodl, zda manželství bez sexu nebo vztah s někým jiným se vším všudy. Tím, že se během toho roku do Florence zamiloval, vzal si ji a ona mu ublížila až v den svatby mu předurčila jeho budoucí život. Ale to jsou jen mé osobní názory, takže určitě přečtěte, ať máte svůj dojem z knihy, stojí to za to.
Předchozí díly jsou za mě super, avšak tento mě dost zklamal. I co se týče příběhu, i ohledně Rose mi to přišlo všeho až příliš. Asi na ty pubertální postavy už jsem stará, protože mi přišlo jejich chování tak dětinské, že mě to úplně štvalo. I to, že jsme hned od začátku věděli vraha mi v tomhle případě vadilo, protože jeho příběh nebyl podle mě dobře ukončen. Jeden díl z tolika se může stát, že "nesedne", určitě tohoto autora, ale budu číst dále.
Příběh zajímavý, stojí za přečtení. Akorát bych tedy nemohla žít jako vypravěčka. Žít odloučeně s manželem, jež mi byl věčně nevěrný, tomu rozumím, ale následně po jeho smrti předstírat vdovský smutek a nechat si tím ovlivnit i svůj dosavadní život se snoubencem namísto pravdy mi přišlo trošku uhozené.
Zajímavá knížka, která nám přináší více soukromých informací z Vladimirova života s manželkou. Tu bych nazvala z mého pohledu asi nejvýstižněji jako manipulátorku, která si přes spisovatele promítala své umělecké sny, aniž by on něco tušil a naplánovala jim celý život. Asi to, že mohla přenést kousek sebe do Vladimirových děl pro ni bylo ze všeho nejdůležitější, jinak by tak benevolentně nepřehlížela jeho nevěry. Jistě, byli úspěšný pár, co se společnosti a literatury týče, ale v soukromí musel být Nabokov opravdu nešťastný. Díky této knize se od teď na Nabokovovi díla budu dívat zase trošku jinak.
Poslechnuto jako audiokniha u které jsem se skvěle pobavila. Žádná zbytečná vata okolo, příjemně svižné.
Kniha se mi moc líbila a pobavila mě. Tohle téma je nesmrtelné a každý, kdo něco podobného zažil v lecčem pozná sebe i své sousedy. Akorát bych na závěr "ohlasy diváků", nedávala ty vulgární komentáře, které nebyly žádným přínosem, dala bych tam opravdu jen tu konstruktivní kritiku nebo chválu. Po této knize si určitě pustím i film.
Podle komentářů jsem čekala nějakou úplnou katastrofu. Já už teda četla i horší příběhy. Styl psaní mi přišel lepší než zmiňovaná Vieweghova tvorba. Měla jsem jako audioknihu, kterou namluvil svým příjemným hlasem Kryštof Hádek, což si myslím byla skvělá volba. Není to sice nijak obohacující kniha, ale odpad to taky není. Možná lidé čekali od autora kvůli jeho jménu absolutní bestseller, ale já nečekala nic, takže zklamaná nejsem. Konec bych trošku doladila, ale jinak takový průměr. Co by mě teda ještě zajímalo je, jestli pan Svěrák čerpal při psaní z vlastních zkušeností.
Autobiografické povídky se mi skvěle četly. Humor paní Formanové je sympatický, kniha je taková oddechová jednohubka.
Paní Třeštíkovou obdivuji, jak se statečně vypořádává s kritikou a někdy i s odsuzováním diváků. Já osobně jsem za její dokumenty ráda, přijde mi to jako originální způsob zpracování příběhů různých lidí. Jediné, co mi na knize občas vadilo, byla snaha pana Kosatíka vkládat Heleně slova do úst, cpát jí své názory. Ano, konstruktivní kritika a zajímavá diskuze je prospěšná pro obě strany, ale když tazatel vyplýtvá 5 otázek na tu jednu a samou věc, na kterou už dotazovaný odpověděl, jen proto, že chce slyšet, to co si sám myslí, tak mi to chvilkama připadalo, jako sledovat DVTV s Emmou Smetana. Zajímavý host, zajímavé téma, ale jakmile host nemá stejné názory, tak přejde do protiútoku. Je to škoda, ale i tak jsem se dozvěděla spoustu informací, jak o fungování filmu před revolucí, tak o postavách různých dokumentů. Za mě určitě stojí za přečtení.
Tento díl mě tuze nebavil, protože jak se do detektivky tahá politika, je to pro mě prostě nuda. Doposlouchala jsem s přemáháním. Nejlepší díl je prostě Písečný muž (4. díl), který jsem četla jako první a kdybych věděla, že ostatní díly nebudou tak úžasné, tak si celou sérii ani nekupuji. Pokud jste ještě nečetli od Keplera nic, tak sáhněte po prvním díle, ať nejste zklamaní jako já, protože Písečný muž dá laťku hodně vysoko.
Dejte si pozor, pokud máte jako já Keplera jako audioknihy, pač na CD se občas přeskakuje text, který je důležitý a kdybych neměla i tištěnou podobu knihy, tak bych nepochopila, proč semtam text nedává smysl, jinak se hlas Pavla Rímského poslouchá dobře. Stalker byl čtivý, zajímavý, ale neodpustím si 1 hvězdu za absurdnost, někdy je něčeho až příliš a zrovna tady byl vrah fakt přemrštěný fantazií autorů.
Má první kniha od autorky. Příběh i postavy jsou rozhodně zajímavé, ale spíše než detektivkou bych to nazvala psychologickým románem. Přišlo mi to takové táhlé, žádný zvrat, překvapení, ale určitě stojí za přečtení.