annettka1098
komentáře u knih

Autorka na začátku knihy čtenáře upozorňuje, že je napsána nářečím a neni tedy spisovná. Chtěla tím docílit autentičnosti a myslím, že se to povedlo. První dvě povídky se mi moc líbily. U první o malé Petrušce a její babičce jsem měla pocit, že vlastně čtu o své babičce, vlastně o svých babičkách. Petrušky babička měla něco z obou mých vlastních babiček. Z posledních dvou povídek mi ale bylo spíše úzko.


Autorky si se mnou hezky pohrály. Myslela jsme si, že to bude taková klasika, kdy za vše může samozřejmě zlý manžel. Po první části jsem ale měla pěkně zamotanou hlavu. Konec už mi přišel takový nereálný a trochu přehnaný. Čtení jsem si ale užila.


Hodně jsem se bála, že kniha bude na můj vkus bez děje a příliš depresivní. Opak byl však pravdou. Během pár stran jsem si našla k hlavní hrdince cestu a velmi mne celý příběh zajímal. Přesto, že téma není veselé, autor ho napsal s jistou lehkostí a čtení jsem si opravdu užila.


Obdivuji autory, kteří se snaží svou tvorbou něco společnosti sdělit. Velmi mne překvapilo, kolik společenských otázek a problémů dnešní doby autora trápí a chce na ně poukázat (rozvedené rodiny a dopad rozvodů na děti, stalking, znásilnění, ženská (ne)rovnoprávnost, mediální a politická moc...). Pro někoho mohly být tyto myšlenky strašně zavádějící od děje. A taky občas byly. Ale autor chtěl něco říct, vyjádřit svůj názor a proto píše. Navíc to nebyly myšlenky, které by s dějem či hlavní postavou neměli vůbec nic společného. Někdo to ventiluje písní, někdo knihou.


Oproti první dílu mi kniha přišla slabší. Naopak jsem velmi ocenila mapu vztahů a postav na první dvoustraně.


Někomu možná bude vadit, že přesto, že by mělo jít o detektivku, je v knize celkem rozsáhlá vztahová linka Anny a Pavla. Navíc poznáváme také Anny dceru Julii, se kterou má Anna soudně zakázaný styk. Já jsem tuto dějovou linku velmi uvítala. Během léta má člověk tak nějak naládu na nějaký ten románek a tady nejde o standardní romantické klišé. Vždyť Pavel je kněz! Detektivní příběh jako takový je poněkud slabší. Zápletka a rozuzlení bylo dobré, ale Anna má tendence lézt střemhlavě do problémů a Pavel ji neustále zachraňuje. Navíc jsou oba nepřemožitelní. Přesto si určitě nenechám ujít ani 3.díl. Prostě mě to svým způsobem baví a tyto oddechovky jsou občas potřeba.


Kniha mne chytla od první strany. Vypravěči se střídají celkem pravidelně a po krátkých kapitolách, takže děj plyne velmi rychle. Přesto, že anotace se může zdát až moc zatížená na přírodu a především včely, opak je pravdou. V knize jsou úžasně popsané mezilidské vztahy v různých dobách a různých koutech světa. O napětí a otázky tak není nouze. Trošku mne zklamal závěr. Přišlo mi, jakoby autorka nevěděla, jak to správně uzavřít. Možná by tomu neškodil víc otevřený konec. Každopádně ani závěr nemůže ubrat na plném počtu hvězd, protože předchozích 376 stran bylo bravurních.


Čekala jsem od knihy více. O autorovi jsem hodně slyšela a těšila se na napínavou a čtivou detektivku. Naplnila se pouze čtivost. Kniha je vyprávěna ze dvou pohledů - z pohledu vyšetřovatele a oběti. Kapitoly jsou navíc přiměřeně dlouhé a děj tak rychle utíká. Bohužel jsem ani ne v polovině knihy měla tušení jaká je zápletka a měla jsem pravdu. Chybělo mi tedy napětí a hlavně wow efekt, který mám u detektivek a thrillerů ráda. Autor si se čtenářem vůbec nepohrál a to mne trošku mrzí. Bylo to celé takové jednoduché a některé kroky vyšetřovatelů mi přišli hodně naivní. Časem možná zkusím další díly, zda se autor posunul. Prozatím ho ale řadím spíše do odpočinkového čtení.


Četla jsem od Murakamiho knihu Norské dřevo a ta mne tedy dostala do kolen. Od Bezbarvého Cukuru jsem tedy měla celkem velká očekávání, která bohužel nebyla úplně naplněna. Od knihy rozhodně neočekávejte Odysseu ani napětí. Jsou to čisté úvahy a myšlenky o existenci a důvodu bytí. Cukuru je navíc vystudovaný stavební inženýr a živí se projektováním vlakových nádraží. Celkem často jsou tedy popisovány situace na nádražích Tokia. Co mne na knihách od autora vždy překvapí jsou syrově popsané erotické scény. Objevují se náhle, když je nejmíň čekáte a jsou popsány bez jakýkoliv příkras.


Četla jsem v elektronické verzi a vzhledem k rozsahu jsem ke knize přistupovala spíše jako k povídce. Jako takové splnila má očekávání. Nešlo se pár chyb, ale myslím, že se jednalo spíše o chyby překladu.


Poměrně dlouho jsem tuto knihu vynechávala. Vždycky jsem nakonec dala přednost jiné a vůbec nevím proč. Možná čekala na ten den, kdy mi přesně sedne. A to nyní přišlo. Poslední dobou jsem vyhledávala hodně tvrdé detektivky a thrillery a nic mi nebylo dost dobré. Ale Kaštánek mi sedl.
Myslela jsem, že po Sněhulákovi už na tak dobře promyšlený thriller nenarazím, ale Kaštánek se mu dle mého názoru vyrovnal! Vřele doporučuji a já budu tajně doufat, že má autor už rozepsanou knihu další!


Oproti předchozímu dílu Sova se mi Clona moc líbila. Konečně nějaký neotřelý nápad a zajímavá zápletka. Mia konečně nepije, to také udělalo své. Jednu hvězdičku ale strhávám za velmi uspěchaný konec. Přišlo mi to takové nedotažené, jako by měl autor omezený počet stran nebo ho to přestalo bavit?


Mám od autora přečteny všechny knihy a toto mi upřímně přijde jako vtip. A tajně doufám, že to tak Nesbø také myslel. Až na slabou výjimku to bylo celé téměř prvoplánové a předvídatelné. Občas jsem se musela opravdu až zasmát, protože jsem si v duchu řekla, co absurdního by se ještě mohlo stát a ono se to opravdu stalo.


Kniha mi trochu připomínala počin jiného autora (nebudu jmenovat, abych neovlivnila, kdo přeci jen chce, najde jméno níže v komentářích) a bohužel jsem si tedy nedokázala knihu užít na 100%. Dokázala jsem od toho upustit až ke konci knihy. Celkem mě zajímá vývoj hlavních postav, sáhnu tedy právděpodobně někdy po pokračování a doufám, že to už bude bez podobností.


Příběh má celkem dobrý potenciál, řeší několik zajímavých témat (sebepoškozování, sex nezletilých, alkohol, drogy, žárlivost na členy rodiny), ale pro mne byl nešťastně zpracován. Nedokázala jsem se vcítit do hlavní hrdinky a to je velká škoda. Snad nikdo z knihy mi nebyl sympatický. Všichni byli rozmazlení, povrchní, hloupí a ubozí.


Poslední dobou mám asi štěstí na knihy, jejiž konec mé hodnocení absolutně posune výš. Ze začátku mi přišla kniha taková tuctová, podobná ostatním s touto zápletkou. Zápletky postupně přibývaly, vše se stále více zamotávalo. A pak přišel naprosto šokový konec! Trochu mne mrzí, že na úkor toho zmást čtenáře, nebyl konec více propracovaný. Nicméně autorku si rozhodně nechám v hledáčku a zkusím i další knihy.


Mám autorův styl prostě ráda! Tento díl je asi o trochu slabší, než série s Erikou. Nebo jsem možná od té doby zvedla trochu laťku pro detektivky, těžko říct. Nicméně, autor mě vždy dostane těmi šťastnými konci. Někomu to nemusí sedět, ale po celém tom děsivém příběhu vždy přijde kapitola, která pohladí po duši a svět je zase v pořádku.


Hlavní příběh knihy se mi moc líbil. Bohužel byl ale proložen až moc často náboženskými texty. Vím, že autor chtěl problematiku důsledně vykreslit, ale kniha se tak stala až zbytečně moc náročnou. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, dozvěděla jsem se věci nové, jiné si připomněla. Ale znovu ji asi číst nebudu. Řadí do žebříčku mých knih, které jsem hrdá, že jsem dočetla. Má své místo hned za Egypťanem Sinuhetem.


Přečteno během víkendu. Nedokázala jsem se odtrhnout. Ze začátku mne hrozné štvalo, jak se opakovalo to Napořád. Ale postupně jsem to pochopila. Také Ginny mě za začátku hrozně štvala, že všem "ubližuje". Postupně se ale vše vyjasňovalo a bylo mi jí především líto. Bylo velmi těžké sledovat, že jí nikdo nerozumí a nikdo neklade ty správné otázky. Je to velmi silná kniha a rozhodně o ní budu ještě dlouho přemýšlet.


Kniha má dle mého názoru veliký přesah a neměla by být řazena pouze mezi young adult. Problematika, které je v knize otevřená (nechci spoilerovat) je velmi vážná a hlavně (bohužel!!) stále aktuální. O knize budu ještě dlouho přemýšlet...
