annettka1098
komentáře u knih

Než jsem knihu vzala do ruky, přečetla jsem si pár pochvalných recenzí. Říkala jsem si, že přehánějí. Předposlední díl Lazar se mi totiž moc nelíbil a já tak nečekala zázraky ani od Zrcadlového muže. Upřímně jsem se docela těšila, jak napíšu recenzi, že chválu pějí jen zapřísáhlí fanoušci, ale starý Lars Kepler už je pryč. Oh, jak šeredně jsem se splatla! Starý Lars Kepler je zpět!
Začátek knihy byl trošku zmatený, protože vypráví v podstatě dva příběhy najednou. Navíc se pak posuneme o 5 let dopředu. Pochytit všechny jména bylo chvílemi náročné, ale nakonec se vše spojilo a nastaly pasáže, kde jsem ani nedýchala. Očima jsem doslova hltala každou stránku, byla jsem napnutá jako struna a nevycházela z údivu, jak mě to zase dokázalo absolutně pohltit. Musím se přiznat, že jsem se u tohoto dílu i bála. A docela dost. Rozhodně nedoporučiji slabším povahám večer před spaním.
Jediné co bych knize vytkla je závěr. Autoři mají v oblibě psát závěr ve velkém filmovém stylu a to je na mne bohužel už trochu moc. Je to na mě moc americké, neumím si to představit (resp. umím, ale jen jako film) a místo abych byla napjatá, tak u toho spíš protáčím oči.
Nicméně kniha rozhodně stojí za to a já si několikrát během čtení řekla "tohle si chci jednou přečíst znovu".


Dalo by se říci, že kniha je napsána jako scénář, kdy nám je nastíněno prostředí a situace a pak už jen čteme děj. Jenže Afterdark je navíc doplněn o vysvětlení proč jsme v tomto prostředí a situaci, jak ji má zabrat kamera, na co máme upnout svou pozornost a proč si tohoto detailu máme všimnout. Nechybí ani poznámky o hudebním podkresu pro danou situaci.
Kniha obsahuje vše, co autora vyjadřuje. Je zde dilema hlavní postavy, odkaz na historii a společenský problém, ale i mystično. Doporučuji všemi deseti těm, kteří od autora ještě nic nezkusili, ale i jeho pravidelným čtenářům. Dle mého názoru nebudete zklamaní.


Kniha má krátké kapitoly a i díky střídání vyprávění Emmy a Jane je děj velmi svižný. Přečteno za dva večery. Během čtení se mé tipy na vývoj měnily a musím říct, že konec mě stejně překvapil. Z tohoto důvodu dávám i plné hodnocení. Myslela jsem si, jak to bude průhledné, ale opak byl pravdou, alespoň tedy pro mě.


Knihu by dle mého lépe vystihoval název Overlook, protože většina děje je zaměřena právě na hotel. Autorovi nelze upřít, že má vše do posledního detailu promyšlené. Každá postava, ať hlavní či vedlejší má propracovanou charakteristiku. Bohužel mě osobně to trochu ubíjelo. ???? Kolem strany 84 jsem konstatovala, že se trochu bojím, akce jsem se ale dočkala až o 200 stran dále. Můj strach i mé nadšení už bylo v té chvíli pryč.


Má první kniha od autora a začínat serii posledním dílem není ideální, ale stalo se. Kniha začínám případem vražd dvou sester z roku 1993. Tato část mne bohužel moc nebavila. Autor mě nějak nedokázal přesvědčit, aby mě vražda dívek zajímala a chtěla jsem ji přijít na kloub.
Nicméně cca v 1/3 knihy se ocitáme v roce 2018 a tady mne už autor dokázal zaujmout a já jsem chtěla vědět jak to celé je.
Přestože jsem ke konci měla pocit, že autor celou věc strašně natahuje, musím uznat, že mě dokázal překvapit.
Původně jsem si říkala, že si od autora nic dalšího nepřečtu, že to prostě není můj šálek kávy, ale nyní si nejsem jistá. Myslím, že když na autora někde narazím, rozhodně další knihu neodmítnu.


Milá duchařská povídka. Duchařiny moc nečtu. Naposledy jsem četla Zimní lidé a na můj vkus to bylo moc. Toto bylo celkem uvěřitelné. Velmi dobře se to čte, chvílemi jsem byla dost napnutá co se stane a jak to tedy bude. Líbilo se mi to. Jako povídka na večer u krbu ideální.


Prolog knihy, který popisuje první brutální vraždu upálením nastiňuje, že tato kniha nebude pro slabé povahy. Postupně se potkáme sse seržantem Washingtonem Poem, inspektorkou Stephanií Flynnovou a Matildou Bradshawovou alias Tilly. A musím říct, že Tilly a Poe jsou úžasná dvojka, která mne ne jednou rozesmála. Tilly je takový Sheldon v sukních, takže rozumí matematice, statistikám a počítačům, ale její sociální cítění je pod bodem mrazu. Protože co se týče detektivek a thrillerů mám už něco načteno, sympatické hlavní postavy občas ocením víc než detektivní zápletku. Co si budeme nalhávat, ono těch možností kdo koho a proč není nekonečno.


JANUARY A DESET TISÍC DVEŘÍ je krásný příběh, který chce ovšem trošku trpělivosti a ke kráse příběhu je nutno se propracovat. Kniha měla na můj vkus velmi pomalý začátek, kdy January popisuje své dětství v domě pana Locka, který je zámožným mužem a zaměstnavatelem jejího otce. Protože otec January hodně cestuje, vyrůstá January bez rodičů, dostává se jí domácí výchovy a vzdělání pod dohledem přísné německé vychovatelky a často se cítí velmi opuštěná.
Zajímavý zvrat nastane cca v polovině knihy, kdy příběh opravdu vygraduje. Nemohla jsem se odtrhnout a chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. Tato gradace pro mne bohužel v určité části ztratila tempo, kdy několik rozhodnutí January bylo trošku proti mé mysli. Ovšem se samotným závěrem jsem byla v podstatě spokojená. Autorce se v knize povedlo vhodným a jemným způsobem nastínit rasovou problematiku, o které si někteří myslí, že už vymizela, ale bohužel i dnes narazíme na místa, kde stále trvá.


Děj mne vtáhl v podstatě od začátku. Celý pohádkový příběh s temnou detektivní zápletkou jsem si moc užívala. Závěr knihy byl na můj vkus až moc zamotaný a mysteriózní. Vzhledem k tomu, že o kouzlech, magii apod. se celou knihu mluví spíše okrajově a náznakem, tak na konci toho bylo na málo stranách nějak moc. Nebyla jsem na to asi dostečně připravená, což je škoda. Myslím, že celou knihu byl čas čtenáře na takový vrchol děje postupně připravit.


Byla jsem velmi mile překvapená, jak dobře se kniha čte. Bála jsem se dlouhých kapitol. Mám ráda, když jsou kapitoly kratší a čtenář tím získá pocit, jak to hezky svižně plyne. Nicméně se mi velmi svižně četly i kapitoly delší. Kniha je psána jednoduchým stylem i jazykem (jednodušším než jsem u knih od Odeonu zvyklá), ovšem tato jednoduchost je vykompenzována náročným tématem osob trpících rasismem či rozdíností a vším nevyřčeným.


Bože to bylo úchylné! Od začátku do samého konce. Přišlo mi to, jako by chtěl autor především šokovat. Ze začátku se mi to velmi špatně četlo. Přišlo mi to strohé, autor mě hodil do příběhu. Naštěstí jsem se celkem rychle naučila plavat a ve čtení se zorientovala. Zvrácenosti hlavního hrdiny byla ale dána vyšší váha než detektivnímu případu. Na můj vkus to bylo už moc přehnané a málo uvěřitelné.


Knize jsme se poměrne dlouho vyhýbala, protože první autorova kniha mne vůbec neoslovila, naopak. Ovšem když i kolegyně v kanceláři pěla na knihu chválu, tak mi to nedalo. Musím říct, že kniha je hodně velké překvapení, protože je skvělá. Myslím, že by ji s přehledem vydalo i nakladatelství Odeon. Kniha je od začátku čtivá, má krátké kapitoly, střídání vyprávěčů a děj běží jako na drátkách. Jako třešničkou na dortu je pak originalita příběhu, kterou jsme od českého autora zatím nečetla. Moc ráda bych se podívala i na film! ;)


Kniha se mi ze začátku špatně četla kvůli horší orientace v textu - skákání do minulosti. Autorka se navíc nejspíš snažila, aby byla kniha sarkastická, ale vyšlo z toho, že Cat zní jako drzí, zamindrákovaný spratek. Cat je od malička velmi nesebevědomá, dá se říci, že až zakomplexovaná a negativistická. Když jsem si zvykla na autorky styl a na Cat, která mi ze začátku byla hodně nesympatická, četlo se to docela dobře. Jedná se o celkem oddychovou detektivku, ve které neteče krev a budete po ní klidně spát.


Když se mi kniha dostala do ruky, bála jsem se, jestli nebude na můj vkus moc odborná. Opak byl však pravdou. Mladý lékař, který má pouze pár dní po státnicích totiž má nastudované znalosti, aby úspěšně uspěl u zkoušek, nicméně jeho praktická stránka je dosti chatrná. Protože však nastoupil na místo po zkušeném a uznávaném lékaři, nesmí na sobě dát nic znát. A tak přesto, že občas tápe a není si jistý, rozhodným hlasem dá předmětné rozkazy a jde se rychle podívat do knih, zda je jeho úvaha správná.
Kniha je psaná spíše optimistickou formou a opravdu jsem se u ní velmi pobavila. Buď byl mladý lékař tak šikovný nebo popisy úmrtí raději vynechal. Nemusíte se ale bát, že by nešel do hloubky, amputaci končetiny i tracheostomii vám popíše více než dokonale.


Musím souhlasit s komentáři, že na Historii včel to nemá. Ovšem i tak je mé výsledné hodnocení vysoké.
Vyprávění Signe mi občas přišlo zmatené. Má vyprávět rok 2017, ale vlastně se vrací do svého dětství a dospívání, takže více méně se nacházíme v letech cca 1964 - 2017. Možná, kdyby to autorka opět rozdělila do více postav, jako tomu bylo v Historii včel, byl by pro mě děj lépe uchopitelný a především více svižnější. Na Historii včel se mi velmi líbily krátké kapitoly. Zde nebyly extra dlouhé, ale přesto mi přišlo, že se to občas vleče.
Naopak vyprávění Davida bylo napínavé od začátku. Trochu mne mrzí, že autorka nezačala knihu kapitolou Davida. Myslím si, že by našla více čtenářů? V knihkupectví si hodně lidí přečte první kapitolu a podle toho knihu koupí. I na e-shopech bývá jako ukázka první kapitola. Neříkám, že mne problematika ničení ledovce z důvodu prodeje luxusního čistého ledu nezaujala (Signe), ale útěk otce s dcerou před požárem, navíc nezvěstná manželka s druhým mladším dítětem je více ohromující (David). Ovšem autorka chtěla oslovit především čtenáře, které zajímá enviromentální problematika.
Oba příběhy, jak příběh Signe, tak příběh Davida mají něco do sebe. Signe poukazuje na problematiku plýtvání vody, nevážení si přírody, jejího ničení pro "lepší" budoucnost. David vypráví, kam ta budoucnost došla. Na světě je sucho, vůbec neprší, svět válčí o sladkou vodu.
Kniha je plná podnětů, které vedou k zamyšlení a jsou hodně děsivé (např. moře je plné slané vody, ale slaná voda se nedá pít, nedá se s ní ani zalévat, sůl vše spálí, stejně jako slunce).
Co mi na knize trochu vadilo byl překlad. Překladatel nechal v knize původní názvy, za které doplnil český překlad (např. Blå = Modrá, Søsterfossene = vodopády Sester atd.). Toto se vždy opakovalo, tedy vždy byly uvedeny oba názvy a musím říct, že mne to ve čtení bohužel rušilo. Mrzí mne, že to nebylo uvedeno jen jednou, při první zmínce názvu a následně si nebyl zvolen pouze jeden název (překlad či originál). Narazila jsem totiž na to, že překlad byl uveden ve špatném pádu a opravdu mne to vytrhlo od příběhu.


(SPOILER) Lehce psaná kniha o nelehkém tématu - bossingu a rozchodu. Přesto, že anotace by mohla někomu vyznít, že jde o příběh dvou lidí co se neznají, ale najdou k sobě cestu, není tomu tak. Žádnou romantiku tu nenajdete. Jsou to jen brilantně popsané dva dny dvou pracovně, emocionálně a psychicky vytížených lidí.


Kniha, která byla v roce 2017 na seznamu Man Bookerovy Prize. Proč? To mi teda vysvětlete! Autorce se musí nechat, že se jí nespíš podařilo napsat příběh očima 14 leté dívky, bez přidaných "dospěláckých" informací. Ovšem nejsem si jistá, zda to nebylo občas příběhu na škodu. Během knihy narážíme na pedofilii či náboženský fanatismus, což jsou témata, která mohla být mnohem více rozpracována. Kniha je napsána velmi zvláštním stylem, kdy je text rozdělen do kapitol a ty jsou ještě rozděleny pomocí puntíků či mezer do oddělených odstavců. Ovšem nějak mi během čtení unikl smysl. Až do konce knihy jsem na pointu nepřišla.


Přesto, že příběh začíná v podstatě první vraždou (což mám ráda, protože mám pocit, že se od začátku něco děje), přišel mi rozjezd knihy pomalejší. Lze to ale přisuzovat faktu, že jde o první díl série a autorka nás chtěla dostatečně seznámit s postavami. Děj však bere postupně grády a závěru se nedá téměr nic vytknout (pokud pomineme fakt, že se hlavní vyšetřovatelka opět vydá sama chytnou seriového vraha a samozřejmě ji to úplně nevyjde, ale to je kámen úrazu většiny detektivek). Vzhledem k tomu, že se během knihy postupně seznámujeme také s příběhem z pohledu vraha, není závěr tak uspěchaný. Naopak jsem si ho opravdu plně užila, chvílema jsem dokonce ztrácela pojem o tom, kde vlastně jsem.


Kniha je napsaná velmi, velmi jednoduchým stylem a ani rozsah není kdo ví jak velký. Díky tomu jsem ji zvládla přečíst v podstatě za 2 večery. Přirovnala bych ji asi k takové novodobé, moderní harlequence. Jestli hledáte knihu, u které nebudete muset přemýšlet a navíc je v ní láska a sex, překvapí vás Jeho banán i občas vtipnými hláškami.


Bohužel mi tato kniha moc nesedla. Bylo to na mě asi moc jednoduché. Nemyslím v zápletce, ale celkově v jednání a myšlenkových pochodech hlavní hrdinky Lowen. Byla mi svým způsobem nesympatická. Vadilo mi, že byl příběh postaven na tom, že musela "čmuchat" v soukromí Verity a jejího manžela. Vadilo mi, jak byla Lowen naivní a vykreslená v podstatě jako hloupá husa. Alespoň na mě tak působila. Mám Colleen moc ráda jako autorku lovestory, ve kterých poukazuje na nějakou problematiku (deprese, domácí násilí, problémy početí atd.) a bohužel, něco takového mi v této knize chybělo.
