any333
komentáře u knih

Vážně oceňuji, že autorka i po těch devíti předchozích dílech stále nalézá nové zápletky a snaží se to obměňovat, aby se to netočilo ve stále stejném vzorci. Nebo to alespoň předpokládám, protože tahle dvojka se od jedničky docela dost lišila. A taky jsem si ji víc užila.
Líbí se mi ty dvě hlavní linky, jen mě rozčiluje, když se na jedné stane něco zásadního a autorka tam hodí druhou. Taky tam byl zajímavý souboj s těmi housenkami a myšlenka toho, jak může iluze všechno obrátit naruby. Teď jsem jen zvědavá, jak chce autorka do knihy se stejným množstvím stránek nacpat pořážku Pána Stínů a hledání posledního kusu píšťaly. Osobně se na to ale moc těším.


Třetí díl o geniálním zločinci, jež pochází z mého oblíbeného Irska, jsem znovu stránku po stránce hltala a líbí se mi, s jakou lehkostí autor přistupuje k takovému tématu plnému mafie, intrikám ze strany mladého Artemise a skřítčímu způsobu chování. Některé - zvlášť permonické - vtipy jsou opravdu něco.
Na začátku jsem doufala, že se Artemisovi znovu podaří nemožné a osoba v ohrožení z toho vyjde primárně bez újmy, alespoň té psychické. Ale díky tomu jsme víc poznali, jaká je Julie v akci a jak moc má ráda prodavače koberců a jak vlastně přibližně probíhá ten jejich tajný výcvik.
Konec mě téměř dorazil. Jak to jen mohli skřítci udělat? Co bude se slibovaným dobrodružstvím se Slámou? Kdybych nevěděla, že jsou další díly, byla bych vážně zoufalá. Tedy do doby, než se objevil Slámův pohled z vězení. Ten pak dodal malou jiskru naděje.


Sice moc nečtu akční knihy bez nadpřirozených aspektů, ale tady mi to nevadilo. První kapitola byla navíc opředena takovou pohřební atmosférou, takže jen navýšila moji zvědavost, jaké to bude. Hned v další kapitole je navíc hrdina v nebezpečí a čtenář společně s ním a se zatajeným dechem sleduje, jak to bude probíhat dál. Zaujal mě výčet těch agentských hraček, za co všechno se to může maskovat.
Na druhou stranu jsem při zmínce o akváriu pojala podezření, jak to s ním bude, takže místy to bylo jako přesně nalinkované, aby si někdo odvodil další události z toho, s čím se Alex setkal v minulosti. Počítám, že detektivky pro dospělé tak průstřelné nejsou, čili tohle bude víc dětská forma.
To ovšem neznamená, že se mi to hezky nečetlo a že mě to sem tam nepřekvapilo. Třeba ten konec; normálně by to mělo skončit přerušením plánu, ale tady se ještě objevuje Alexův případný nepřítel pro příští díly. Uvidíme.


Abych pravdu řekla, čekala jsem od knihy víc. Obálku má nádhernou, anotace zní slibně, svět a jeho zákony jsou fajn, ale... je tu to ale. Někdy mi to přišlo hrozně nerealistické a věci se jen tak objevovaly, aby prostě děj ubíhal tímhle a tímhle směrem, ale opodstatnění, proč se to najednou událo takhle, mi tam chybělo. Nebo jsem to prostě jen vypustila? Každopádně mi přijde, že Linus všechno pochopil až moc lehce, šel s Bryn moc lehce, my jsme z toho navíc jen dostali ochutnávku na to, jak to u Kaninů chodí.
Ale abych nebyla jen ošklivá, zamlouvá se mi autorčina práce, jakou odvedla při vymýšlení světa, měst, schopnostmi odlišných ras a způsobu získávání pěněz. A taky se kniha neskutečně rychle četla, je to psáno jednoduchými frázemi.
No, docela mě zajímá, jak to s nimi dopadne a jestli se dozvím, jak to autorka myslela, takže si přečtu i další díl.


Tak už jsem asi vyrostla i z téhle série, protože se mi najednou zdá neskutečně předvídatelná. Například ta nová studentka a nebo vysvětlivka Katyina chování. Překvapil snad jen lišák a tuším to dobře, že i když se na konci stkví nápis Epilog, bude série ještě pokračovat? Pokud ano, jsem si jistá, jakou zápletku si autorka zvolí.
Každopádně to pro mě bylo oddechové čtení s velkými písmeny, co zabere maximálně ty dvě hodinky s přestávkou na svačinu. Ale zase, kde jinde bych se mohla potkat s tak nevinnou formou čarodějnictví?


Tahle kniha mě po rozečtení docela zklamala. Na to, jaké má vzadu kladné doporučující recenze a s ohlédnutím na to, že se doporučuje ke čtení od patnácti let, mi to spíš připomnělo takovou tu naivní fantasy pro dvanáctileté, ke kterým se ještě někdy stále vracím. Tady jsem nic takového nečekala, takže mi trvalo tak tři kapitoly, než jsem se smířila s tím, že už to jinak nebude. Tak jsem alespoň čekala na nějakou tu strhující akci, o které píší vzadu, ale kromě zveličeného počínání si s překážkami tam vážně nic nebylo. Musela jsem se do čtení docela nutit, než se objevila Evropa a dala tomu nějaké vážné zlo.
Tuhle holčinu jsem si společně s jejím faktotem Licuriem - i když toho z neznámých důvodů o něco víc než ji - oblíbila, takže ten souboj v lese mi zase sebral jednu zajímavost u příběhu. Samotný Rosamunda mi někdy lezl na nervy, i když, třeba na to má věk, nějak jsem si ani nevšimla, jestli bylo někde napsáno, kolik mu je.
Sečteno a podtrženo, asi jediné, co mě na knize vážně uchvátilo, byly dodatky na konci a jsem si jistá, že kdyby autor využil všechen potenciál, co to skýtalo, byla bych uchvácená víc. Ale co se dá dělat. Pustím se do druhého dílu hlavně proto, že jsem zvědavá, co za námět může po tomhle následovat.


To jsem se zase pustila do zajímavé série. V první řadě obdivuji autorky, že se rozhodly stvořit společné dílo a takhle jim to vyšlo. Sice je Oksin příběh opravdu nenadálý a možná místy trochu naivní, čtenář si v ní libuje hlavně při objevování zákonů Edéfie a dalších zvyklostí. I když mě trochu naštvalo, že se tam ještě nepodívali, ale co není nyní může být v dalším díle, na který se moc těším.
Jsem podobného charakteru jako Oksa, takže jsem si ji hned oblíbila a stejně tak Gustu. Velmi sympatický mi byl taky Melin, jen mě mzelo, že nedostal víc prostoru. Ale nejvíc mě dojímal Tugdual, nejen kvůli jeho minulosti, ale i stylu a vzhledu, takže se těším, co dalšího se o něm dozvím. Vlastně, když se tak zpětně zamyslím, každý Prchlík měl jedinečný vlastní příběh, takže bylo obtížné si alespoň někoho nezamilovat.


Tak tady se upevňoval svazek Olivii a její láasky, navíc jsme poznali, jak to chodí v upírském prostředí. Jsem jediná, koho zaujal charakter prince a jeho chování k sestrám?
A nezlobte se na mě, ale hlavně ten konec už mi připadá trochu ohraný a jako kdyby autorka schválně natahovala sérii, jak jen to jde. Nebo je to tím, že už jsem z tohohle typu příběhů vyrostla. Tohle je ta pravděpodobnější možnost, což ovšem neznamená, že pro mne tato série nebyla příjemná na čtení. Akorát už se hodí pro jinou cílovou skupinu a já s tímhle dílem končím.


Tenhle díl mi přišel lepší než předchozí, hlavně proto, že se řešilo víc problémů a pořád se dělo něco rozdílného. Vážně zbožňuji autorův humor, je sice takový břitký, takže se asi nemusí zamlouvat každému, ale mně zrovna ano.
Samotný Artemis Fowl je prostě kapitola sama o sobě. Postava s originálním charakterem, svým konáním navíc mně osobně velmi blízká. Navíc se v tomto díle rozvíjí jeho city k ostatním, které sice byly patrné i v jedničce, ale tady se projevují v hojné míře zejména k Artemisovu otci.
Ke kapitánce Krátké mám pořád stejný postoj - spíš takový odměřený - ale Klusák si o hodně polepšil, obzvlášť tím, jak přelstil Opal a také svými poznámkami.
Těším se na to, co přinese další díl. Že by nějaké spojenectví Artemise a Slámy?


Tato autorka si mě získala už před nějakou dobou a i když mám jistě raději Syna pekel tak i tahle série je moc hezká, jen spíš takovým nevinným a kouzelným dojmem. Jako vždy jsem hltala popisy bitev a soubojů, hlavně tu hlavní, kde bojovali proti Takrům.
Jako u minulého dílu jsem čekala, kdy putující odhalí Veraginovu pravou tvář a co to vlastně bude. A když se princ setkal s Kassandrou, byla jsem si dokonce jistá. Jsem zvědavá, jak se teď k němu postaví a jak to vlastně bude celé dál.
A jako vždycky jsem si prostě totálně zamilovala Veraginova zlého bratra. Ale tuším, že nejsem jediná, takovéhle typy jako je on jsou často oblíbené. A taky mi přijde vtipný Snížek.


Bohužel jsem v knihovně natrefila až na tuto druhou sérii, takže pro mě některé okolnosti z té minulé byly neznámé a nedokázala jsem se s nimi tolik sžít. stejně tak tomu bylo i u odkazů na to, co hrdinové vykonali už v minulosti, jenže já o tom díky své situaci nemám ani ponětí, což je podle mě škoda. Ale co se dá dělat.
Každopádně jsem si knihu užila, byla na tak málo stránek poměrně dost napínavá a těším se, až zjistím, jak bude série pokračovat a s jakou bestií se setkají příště.


Prolog mě velice zaujal, ale po něm přišla série cestovatelských zážitků a neustálého utíkání. Rozumím, temné úponky byly všude, ale příliš zpestření - teď nemluvím o objasnění situací a scénou, kdy slézali do studny - se neobjevilo. Tedy alespoň dokud nepřistáli na poušti.
Konec se mi zdál dojemný, akorát tím, jak se jistá věc zopakovala a tudíž ztratila své kouzlo okamžiku, se mi to zdálo takové neslané nemastné. Ale abych jen nebyla ošklivá, za nejlepší scénu finále bych označila moment matky s dcerou, kdy vlastně jedna pro druhou přinesla oběť a vyrovnalo se to.
Souhrně jsem si asi nejvíc oblíbila první díl a z postav Koperníka, prostě takový temný a tajemný charakter. Bylo pro mě zajímavé si přečíst něco z tohohle prostředí, ale jinak to ve mě nějakou silnější odezvu asi nezanechá.


Tenhle díl mi přišel nejslabší. Ne, že by chyběla akce nebo napětí, to vůbec ne, ale přišlo mi, že se autorka snaží navodit až moc idylický konec a pro to bylo třeba několik takových podivných kroků, kterých by se v těch minulých patrně vyvarovali.
I tak však musela zase - jako téměř vždy - putovat pod hlínu má nejoblíbenější postava, což mě docela zklamalo. Proč si vybírám někoho, koho pak stejně zabijí?
A naproti tomu někdo naprosto neočekávaně vstane z mrtvých. Jako vážně? Jasně, fanoušci Isabelly by přece byli smutní, kdyby se to nestalo.
Ale jinak jsem si tohle zakončení hezké a něčím zvláštní série užila. Nejvíce mě tady asi překvapil Marat a jeho úmysly a zjištění o minulosti duchů, pro které to nakonec taky skončilo dobře. A ten konec, jak se Cassie a Ranjit zbavili jeden pro druhého kousku sebe, byl dojemný.


Před touhle knihou jsem na ni četla cosi jako fanfikci a jsem si jistá, že takovou chybu už neudělám. Autorka tamtoho totiž skoro přesně okopírovala děj originálu a jestli mi tam předtím připadala hlavní hrdinka málo dětská a až moc inteligentní, tady se to jen potvrdilo. Ale třeba je to těmi jejími elfskými kořeny, nevím.
Každopádně jsem se na začátku hodně ztrácela. Svět byl skvělý, akorát jsem nedokázala rozpoznat myšlenky toho a toho a taky mi to do sté strany připadalo hrozně táhlé. Ano, autorka to zkušeně popsala, jenže neustálé líčení zbytečností začne nudit. Nakonec však tohle odeznělo a já se vážně začetla, což mi vydrželo až do poslední strany. Líbí se mi autorčina realita a taky se těším, co nám představí v dalším díle.
Jen, přijde mi takhle zpětně, že se vlastně nic kromě Elenina útěku zásadního nestalo. Akční chvilky tam rozhodně byly a kolikrát se tam i něco rýsovalo, ale patrně to má přijít až příště. A taky mě trochu rozčaroval konec, protože neříká téměř vůbec nic o tom, co bude dál. Ale tady je to má vina, jsem prostě nedočkavá na odkrytí souvislostí.

Někdy si vážně myslím, že mi to autoři dělají schválně, protože téměř vždycky umře má nejoblíbenější postava. Že bych měla prostě jen špatný vkus na oblíbence? Možné to je, ale to neodčiňuje to, co s jedním charakterem stalo na konci. A ta scéna byla tak krásně melancholická a najednou si přijde ona a všechno zkazí! Vážně skvělé, ale těším se, až s ní Oliver v posledním díle zamete(doufám v to).
A taky vlastně v to, jak to dopadne s jeho rodiči a vůbec celým proroctvím. Autor si dával až doteď zatraceně pozor, aby nám dal co nejmíň indicií k tomu, abychom si tvořili teorie.


Tuhle sérii beru rozhodně jako oddechovku, protože jsem z věku k ní určenému vyrostla, ale i tak se mi líbí autorčino vypodobnění čarodějek a jejich lovců.
Konec byl z celého dílu asi nejnapínavější, ale zase se potvrdilo to, co jsem si tak ve skrytu myslela o Ashtonovi. Jsem zvědavá, jak se bude mstít Angeličin manžel v příštím díle.


Knihu jsem přečetla jedním dechem, autorka měla jako vždy poutavý stal psaní, vtipný i akční, což je skvělá kombinace. Sice se mi o krapet více zamlouval první díl - hlavně kvůli historické atmosféře a Liamovi - tenhle byl také úžasný.
Uznávám, někomu by sice mohly lézt na nervy ty neustálé romantické repliky, ale jelikož se střídaly s krvavými, nepředstavovalo to pro mě žádný problém.
Jelikož Larissa v minulém díle zabila Liama, byl taky můj nejoblíbenější Derren. Nevím proč, ale prostě zbožňuji ty temné postavy. Obzvlášť, když mě jejich hlášky dostávají smíchy do kolen.
Celá záhada zůstávala stále v pozadí, takže se objevovaly jen lehké střípky, které si čtenář skládal až do samého konce. Kdo by měl uhádnout, kdo z nich byla Adriana? Tohle mě vážně překvapilo.
Konec je takový, jak by si ho představovali zapálení čtenáři prvního dílu, takže takový až moc sladký, ale snesitelný. No, a mně teď zbývá jen dočíst sérii o Jednorožcích a čekat, co hezkého autorka zase napíše.


Tak tohle bylo asi první čisté sci-fi, co jsem kdy četla. Autorky měly vážně skvěle vymyšlené fungování celého programu, takže si myslím, že kdyby se našel někdo šikovný, možná by i bylo uskutečnitelné Elusion vytvořit.
Jak už u mě bývá zvykem, opět jsem fandila tomu 'nesprávnému', čili Patrikovi, i když na konci mě taky, stejně jako Regan docela vypekl. Sice jen na chvíli, než se objevily nové souvislosti, ale i tak.
S Regan jsem se v žárlivosti na osvojování otcovy práce úplně viděla, taky nenávidím, když se můj výtvor přisuzuje někomu jinému. Celkově mi nevadila.
Hm, tahle kniha byla spíš taková oddechovější, sice se záhadou k vyřešení, ale i tak. Lehce se táhla, takže čtenář stačil z akce vydechnout, proto jsem zaznamenala nárůst napětí hlavně po tom, co se Regan rozplynula pláž. K druhému dílu se asi nedostanu, ale nápad je úžasný a hodně k zamyšlení. Myslím, že v nějaké vzdálenější budoucnosti taky budou existovat e-feťáci(pokud tedy už náznaky nejsou zřejmé teď).


Tenhle díl se mi líbil víc než předchozí, protože se konečně děje něco velkého, i když spíš až ke konci knihy. A procestovali jsme Celtiku, takže už zbývá jen Skandie v příštím díle a někdy v budoucnu by to mohla být Pikta.
A myslela jsem si, že ty ukázky soubojů mezi Willem a Horácem zastávají jen úlohu zpestření, na konci se ukázalo, že tomu tak není. Čili, příště si na takové věci budu dávat pozor a pak budu odhadovat, co se asi stane. I když, když už jsem začala o tom závěrečném souboji, přišel mi takový moc zlehčený. Horác, učeň, si troufl na zlo a povedlo se mu to? Až do té doby, než se to uzavřelo, jsem čekala, že najednou vstane z mrtvých a začne je znovu teorizovat. No, v tom případě jsem zvědavá, co se stane v dalších dílech.


Jako, četla jsem hodně kladných recenzí, ale i tak mě mile překvapilo, jak hezký příběh to je. Prostě zase jedno pořádné fantasy(i když prozatím bez větších kouzel) s kontextem temného středověku. Tohle podle mě bylo splněno skvěle, bavilo mě získávat informace o Erilee.
Dalším plusem byly i tradičně středověké dialogy, co mnohdy byly v takových správných metaforách, takže postavy mohly v jedné chvíli polemizovat o dvou problémech, přičemž jen jeden naznačovaly.
K postavám; Celaena se mi zdá jako silná hrdinka, co ale má nějaká omezení, i když se vždycky nějak dokáže vyvléct z problémů. Co se týče Chaola a Doriana, rozhodně fandím tomu druhému, i když přes spoilery vím, že to ještě bude jinak. Ale Dorian je mi prostě sympatičtější, asi stejně jako Nehemia.
Prostě a dobře, tuhle sérii budu zřejmě zbožňovat a s radostí se pustím do dalších dílů a knih od autorky.
