applause komentáře u knih
Krásná kniha. Od Sparkse jsem četla knihu poprvé, ale samozřejmě znám zfilmované jeho legendární dílo "Zápísník jedné lásky". Dívala jsem se na to nejdříve sporadicky, jakožto na romantické téma, dost mě, ale překvapila psychologie postav. Byly dost doprodobna propracované a líbil se mi jejich soucit, který působil až reálně. Já bych na místě Travise Parkera jednala stejně. A myšlenka této knihy je jednoduchá: "Kam až se dá zajít ve jménu lásky?"
Napřed jsem viděla film, který se mi tak líbil, tak jsem si říkala, že si musím přečíst knihu. Jak tomu bývá, vždycky je rozdíl mezi knižní předlohou a filmem, tady to nebylo ale tak znatelné. Už film mě uchvátil a kniha tuplem! Už jen ta myšlenka, že tu nejsme poprvé a stále se sem vracíme, jako stejná duše, i když jako někdo jiný je fascinující! Nejvíce jsem si oblíbila tu část s Robertem Frobisherem a Adamem Ewingem, opravdu jsem s nimi soucitila. U některých pasážích mě až mrazilo a chtělo se mi brečet.
Určitě doporučuji, už jen to téma knihy je tak silné, že stojí za přemýšlení a autor to má skvěle propracované.
"A až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu!"
Co je však takový oceán jiného než spousta kapek?"
- David Mitchell
Zase další úžasná knížka v krátké době. Ze začátku se mi moc nelíbila, četla jsem ji na etapy a nemohla jsem se do ni začíst, ale to se včera změnilo. Nebyla jsem ani v polovině, když jsem se do ni tak začetla a řekla si, že ji dneska musím přečíst, i když jsem vlastně ani nechtěla, protože je to dobrá knížka, ale stalo se tak.
Je zde dost vidět vliv autorčina učitele a přítele, Stephena Chboskyho, ale hrdinka Avy Dellairy, Laurel, na rozdíl od Charlieho, adresuje dopisy známým osobnostem, které zemřely. Což je taky pěkné, ale Stephen má na rozdíl od ní větší kontakt se čtenářem.
Laurel přemýšlí o svém životě a o životě slavných osobností, které umřely, soucítí s nimi a srovnává svůj život s jejich.
Její největší chybou je, že se snaží žít celý život ve stínu své sestry a být jako ona, než ji dojde, že by měla být hlavně sama sebou.
"Jestli chceme, aby nás někdo znal, musíme mu všechno povědět."
"Myslíte si, že někoho znáte, ale ten člověk se pořád mění a vy taky."
...Najednou jsem pochopila, že být naživu tkví právě v tomhle.
"V tom , že se v našich tělech hýbají ukryté desky, aby se zarovnaly do lidí, kterými se máme stát."
Hodně jsem u této knihy přemýšlela. Nebylo to tak jen o Laurelininym životě, ale o životě každého z nás. A kniha ukazovala, že i když je to někdy těžké, opravdu stojí za to žít...
Boží knížka! Nejlepší, co jsem teď v poslední době četla. Protože jsem už viděla film, tak jsem si to představovala tak, jak to bylo tam. Ale představovala bych si to i tak. Samozřejmě tam bylo několik nesrovnalostí mezi filmem a knihou, ale to je tak vždy. Film byl boží a knížka ještě mnohem lepší! Přispělo k tomu i psaní formou dopisů, které mi připomínalo mé zápisky, když jsem si ještě vedla deník a přemýšlela nad světem.
"Tím, kým jsme, jsme z mnoha různých důvodů."
" I když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme."
Po přečtení této knihy jsem se cítila "nekonečně". Určitě doporučuji! :)
Krásná knížka! Vždycky jsem si ji chtěla přečíst. Věděla jsem, že se mi bude líbit, ale že až tak, to jsem nečekala. Nejlepší pro mě byla třetí romance, tedy romance paní Lauren Myracleové. Ale celá kniha je spojením trojice skvělých autorů, kteří dokonale propojily své Vánoční příběhy. Bohužel romance Johna Greena je nejslabší. Vřele doporučuji! :)
Nevěděla jsem, že tato sbírka existuje, takže když jsem ji viděla hned jsem si ji vzala a vůbec jsem toho nelitovala. Je to propracovaná práce dvou umělců. Vrchlický se zde vrací do Antiky, využívá zde zvukomalebnost, zarámování a oxymorony. Skoro všechny básně pojí ústřední postava Pana, který je zde ztotožňován s faunem. Překvapilo mě, že se zde nachází má nejoblíbenější báseň od Vrchlického Za trochu lásky..., což bych nečekala, že tady bude, jelikož je jiná než zbytek básní v knize.
V knize je pojat moderním způsobem výklad knihy Malý princ, ale i život samotného autora. Říká nám, že si musíme věřit, jinak se poddáme marnotratnosti, což je i někdy pokládáno za nemoc.
" Člověk si asi musí prožít takové chvíle, aby nalezl sám sebe a mohl se stát svým vlastním přítelem."
Také nám podává, jak vychovávat děti, protože někdy se stává, že je formujeme podle sebe a tím akorát potlačujeme jejich nadání a talent.
Důležitá je pro mě myšlenka, zabývající se rozloučením/odloučením, jelikož to znám z vlastní zkušenosti.
" Schopnost rozloučení a odloučení je demarkační čárou mezi dětstvím a dospělostí. Dítě odejít nesmí. Dospělí odejít může."
Tato kniha se mi velmi líbila, v mnoha citátech jsem se našla a hned po jejím přečtením mi bylo dobře. :)
Kniha líčí osudy dvou mužů, které se na nějaký čas propletly, dokud jeden z nich neskonal přitom barvitě popisuje prostředí a osudy lidí za 2. světové války. Tohle téma nemám moc ráda a bála jsem se, že mě kniha nebude bavit, ale opak byl pravdou. Měla poutavý děj a střídání kapitol s pohledu ze strany jednoho a druhého muže ještě přispívalo k dramatičnosti. Nečekala bych, že to takhle dopadne. Dala bych 5* hvězdiček, ale nelíbila se mi část před koncem. Samotný konec nebyl špatný, ale v k poměru rozsáhlosti knihy mi přišel useknutý. Tím nechci říct, že by byla kniha zbytečné moc rozsáhlá. Jednotlivé případy byly líčeny postupně, sem tam se něco propletlo a nakonec do sebe všechno hezky zapadalo, což se mi líbilo. I přes konečnou část knihy, která se mi moc nelíbila, bych knihu určitě doporučila. Já sama jsem z ní byla nadšená a děj mě doslova vcucnul do sebe. :)
Klasický příklad toho, jak se může rodinné blaho zvrhnout v peklo...
Popravdě se mi tahle knížka vůbec nechtěla číst, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem si ji prečetla. Nasmála jsem se u toho, představovala jsem si to, jak když jsem se na to dívala jako malá a při tom slyšela hlas Petra Nárožného...
Pěkné zpracování kontroverzního tématu smrti, které ukazuje, že i s nepřátel mohou být přátelé a nevadí, že jsou odlišní. Těším se na filmové zpracování.
Moc pěkná, milá, dokonce i vtipná kniha, které vede děti svým vyprávěním k čestnosti a poslušnosti.
Já jsem si tuhle knihu vzala dobrovolně jako prezentaci do dětské literatury. Myslela jsem si, že příběh Alenky v říši divů moc dobře znám, ale nevěděla jsem, že kniha je úplně jiná, než film. Napřed mě moc nebavila a při její četbě jsem si připadala jako zfetovaná. Autor prý při jejím psaní požíval houbičky... Myslím si, že úplně pro malé děti vhodná není. Vzhledem k chaotičnosti děje (např. úsek, kdy měnila Alenka svou velikost) a četnosti cizím výrazům, jejichž význam jsem u některých slov neznala ani já, tak bych doporučovala věk 9-11 let.
Když jsem ji četla v 11 letech, tak jsem nezvládla dočíst posledních 20 stran, proto jsem nebyla nadšená, když jsem ji měla v kánonu povinné četby na VŠ, ale dala jsem se do toho se zodpovědností a knihu dočetla a musím říct, že se mi místy líbila a konec mě dokonce i dojal!
U mě byl problém, že jsem napřed viděla film a až poté četla knihu. Bála jsem se, že se mi kvůli tomu nebude kniha líbit, ale naopak, líbila se mi ještě víc, ale přestal se mi líbit film. Nemůžu a nebudu tady ani porovnávat knihu s filmem, to by bylo na dlouho, ale je jasné, že kniha je mnohonásobně krát lepší. Je mnohem zajímavější, je v ní toho více napsáno, než řečeno. Celkově mě nalákala na čtení knihy "Stébla trávy" od Walta Whitmana, kterou si chci už hodně dlouho přečíst, ale hlavně na konci to bylo všechno celé vysvětleno a dávalo to mnohem větší smysl. „Jak ošemetná věc je věřit, že nějaký člověk je víc než člověk.“
Tohle je bezpochyby jedna z mých dvou oblíbených knih. Když jsem ji četla česky, tak mě tak dostala, že jsem ji pak četla i v angličtině a nyní jsem si ji přečetla znovu a musím říct, že mám na ní zase jiný názor. Dílo je nadčasové a koncepcí spadá do skupiny Prokletých básníků, kte kteří spatřují krásu v ošklivosti. Jedná se zde o "dell'arte" neboli "umění pro umění". I kdybych tuhle knihu četla vícekrát nikdy mě nepřestane fascinovat! Tak silně útočí na lidské smysly, že mi někdy bylo až nevolno. SPOILER! Dříve jsem postavu Doriana Graye obdivovala a kdyby to bylo možné chtěla bych vést jeho život, ale to bylo tím, že jsem si ho idealizovala. Nyní, když jsem si knihu četla jako dospělá jsem jím opovrhovala a kdybych ho potkala v reálném životě, tak bych z něj měla i strach. Tohle je jedna z mých dvou oblíbených knih. Říkala jsem si, ale že kdyby tam nebyla snaha o nápravu hlavního hrdiny, tak by by ji nejspíš nebyla. I když to bylo spíše "hlodání" jeho svědomí, proto se ho rozhodl "zabít", jenže svědomí nezabiješ...
DOPORUČUJI.
Moje oblíbená kniha z dětství! Když jsem ji četla jako malá (asi 11 let), tak jsem ji brala jako pohádku. Pak jsem ji četla znovu před maturitou a přemýšlela jsem nad ní, brala jsem ji jako filozofický román. Celkově si myslím, že je tahle knížka velmi poučná, hodně toho skrývá i odkrývá. Hlavně ukazuje pravé hodnoty života (přátelství), protože "když k sobě někoho připoutáte, jste za něho už navždy zodpovědní."
Řekla bych...až moc moderní. Všelijaké výzkumy v této knize jsou sice zajímavé, kdybych měla více času, tak bych si je i možná prošla, ale přijde mi to všechno až moc podrobné a složité. Přehledné mi to přišlo, až když jsem si podtrhala nejdůležitější poznámky, a na rozdíl od ostatních knih mě tato kniha trochu odradila od profesní dráhy učitelky.
Napřed jsem myslela, že bych mohla zvládnout přečíst tuhle knihu během jednoho odpoledne, ale bohužel jsem to nezvládla. Zpočátku se mi četla dobře, některé myšlenky mi přišly zajímavé, ale pak už to bylo na mě moc složité, a když přišla 5. část o přírodních vědách, které nesnáším, tak jsem to vzdala a nemyslím si, že bych tuhle knihu někdy dočetla. Jinak si, ale myslím, že je to kniha plná nepřímo vyjádřených a užitečných rad do života.