Aribana komentáře u knih
Vidím tu jen dva komentáře přede mnou, lidé už klasiku moc nečtou. Každopádně spisovatel K.V. Rais svými barvitě popisování mi krajinami a přírodou nezklame. Nejhezčí z nich je asi povídka Pes, Která pohladí na konci svým vyústěním.
Hezká knížka, která vypráví příběhy malé Filipky a jejich hraček, hadrového panáčka Kudláčka, panenky Báry a dalších.
Jirka Bidlo, hlavní hrdina, je čtrnáctiletý chlapec, který by zoufale rád zůstal ve škole. Bohužel finanční situace jeho otce, který vlastní zámečnickou dílnu, už to nedovoluje. Otec musí dokonce propustit všechny zaměstnance.
Jirka přijde s vynálezem “samonatahování hodin, který však nezaznamená žádný úspěch. Jirkovi se tak rozadá jeho přání, pokračovat ve studiu.
Při procházce pak z klukoviny sedne do auta ředitele banky a zatroubí. Řidič se za ním rozeběhne, ake nechytí.
Při útěku jej napadne, že kdyby auto mělo zvukovou ochranu při pokusu o jeho krádež, už by se žádné auto neukradlo. A tak sestrojí “alarm a jeho kamarádi mu pomohou s nevšední reklamou. Zaznamenává obrovský úspěch a firma jeho otce je zahrnuta objednávkami.
Pro Jirku to znamená, že se může vrátit na studia.
Tuto knížku jsem měla roky ve své knihovně a četla jsem jí až teď, když už jsem dávno vyrostla i ze středních let. Jsou to laskavé a krátké příběhy dětí, žijících na venkově. Mezi ně přijíždí i děvčátko z Prahy se svým pejskem. Zapojí se mezi ostatní děti a pase husy, hraje si se starým koníkem, atd.
Ani nevím, čím by mě měla tato kniha zaujmout. Přečetla jsem jí bez zájmu a v podstatě žádná pasáž mi nepřipadala čtivá. Neumím si představit, že by to mělo zaujmout dnešní dospívající dívky
Dana je dívka, sirotek, z dětského domova ve Varšavě, kterou si na pár dní, kolem vánočních svátků, vezme její příbuzná rodina k sobě do Jurotína. Tam poznává v rodině paní Petříkové Julka a Mariána a také jejich kamaráda Zenka. Dana chce všem udělat radost nějakým dárkem a tak při nákupech ukradne dva drobné dárky v obchoďáku. Při tom jí vidí Zenek, ale to se ještě neznají. Když pak přijde za klukama, Dana se stydí a uteče a schová se na nádraží. Všichni jí hledají, i když původně chtěli jít bruslit. Najdou jí a vrátí se k Petříkovým.
Knížka zaujme svou originalitou o vydrách. Asi by mě nenapadlo, že se dá takto ochočit. Život v divoké přírodě dle mého gusta
Opravdu krátká rádoby strašidelná pohádka. Ani nenadchne ani neurazí
Čtu a v podstatě ani nevnímám, o čem ta kniha je. Děj mě moc nezaujal a vlastně přemýšlím, jak to vlastně je. Tahle kniha v mé knihovně nezůstane.
Četla jsem tuto knížku jako dítě a moc se mi líbila, dokonce jsem si nakreslila i stejné obrázky z této knihy. Teď jsem jí četla vnoučkovi a moc se mu líbila. Takže má stále místo v mé knihovně.
Myslím si, že by tato knížka nezaujala generaci, které je především určena. Časté skákání mezi jednotlivými postavami a v podstatě ani žádný kloudný příběh, dívka, která chce spáchat sebevraždu otravou plynem na konci knihy.., no žádná hitparáda to není.
Barvitě vyprávěné a úsměvné. A pak ta Čapkova mnohočetnost vyjadřování
Uff, ufff, nezbývá, než jen souhlasit s předchozími komentáři. Místy se mi nedařilo se ani soustředit. Dost nezáživné a nudné
Prolistováno a odloženo…jak vidím, jsem první, kdo komentuje tuto knihu. Ale komentář nakonec nenapíši, protože, kdo by se chtěl prokousávat takovou knihou…snad budoucí psycholog
Smrt je zatím tou nejméně probádanou oblastí. Všichni máme v sobě to, že smrtí vše končí…ale co když to není pravda? To se snaží autorka knihy odhalit ve své knize ve skutečných příbězích lidí, kteří se z druhého břehu vrátili.
Po mnoha letech jsem vyštrachala tuto knížku za své knihovny. Ano, je vhodná spíš pro dospívající dívky, ale nijak neurazí, má spád a je celkem čtivá.
Silný a zajímavý příběh. Přečetla jsem se za ujetím a jedním dechem.
Zdlouhavé, nutila jsem se do čtení. Snad jen ten konec už byl lepší…
Tak zase jedna kniha po dlouhé době, kterou jsem odložila u třetí kapitoly
V některých povídkách se marně hledala ten humor