ArkAngel komentáře u knih
Série knih adaptujících videoherní Assassins Creed trpí tím problémem, že herní scénář v knižní podobě úplně nefunguje. Bowden tak zápasí s tím, aby popsal jednotlivé mise, které slouží k představení herních mechanik a tak tu máme vlastně za sebou hned několik kapitol, jak akorát Ezio buduje základny zlodějů, kurtizán a žoldáků. Fakt, že Eziovi přátelé, kteří jinak tráví čas ve Florencii a Benátkách, se najednou ocitli v Říme, kde mají podniky, na realističnosti navíc moc nepřidává. Natahovaný závěr, který měl za úkol dát větší smysl honu na Cesareho ve Španělsku se taky moc nepovedl.
Druhý díl Assassins Creed má možná skvělou atmosféru, ale příběh není něco, co by příliš fungovalo v knižní podobě. Hlavní hrdina Ezio přijde o rodinu, rozhodne se pomstít a čtenář akorát sleduje, jak zabíjí jedno jméno za druhým, aniž by došlo k větší psychologizaci daných cílů. Menším plusem je, že se autor pokusil vychytat pár historických kiksů (Bernardo Baroncelli, Savonarolla), kterých se tvůrci hry dopustili, ale na druhou stranu si zase nesmyslně poupravil závěr. Jako rychlé opáčko hry je to to fajn, ale žádná přelomová literatura to není.
Knižní adaptace filmů jsou něco, čemu úplně nerozumím, ale občas tak mohou být dovysvětleny věci, které se do vizuálního média nakonec nedostaly. V případě Klonových válek dostávají čtenáři nějaké scény navíc, které se týkají kupříkladu Jabby nebo Zira, ale z nepochopitelných důvodů jsou tu některé dějové linky zase vynechány, takže pokud neznáte film, přijdete o širší obraz, protože příběhy Obi-Wana a Padmé byly taktéž důležité a zde se objevují jen okrajově.
Další z řady publikací, u kterých si říkám, proč vůbec vycházely. Nemá to absolutně žádnou přidanou hodnotu a akorát to v pár stránkách formou foto komiksu rekapituluje velmi zkratkovitě události filmu. Zpracování knihy navíc není vůbec hezké a pak se akorát divíme, že si nakladatelství stěžují, že není papír, když podobné knihy vychází.
Tenhle typ publikací jsem nikdy nepochopil: "dej samolepku na správné místo a přečti si kratičký a kolikrát nic neříkající popisek". Samolepky jsou od toho, aby si je člověk dával třeba na sešit nebo kamkoliv jinam... ne aby to dával přesně na siluetu a ještě v "knize" s tak krátkým rozsahem. Víceméně plýtvání papírem.
Kvalitativně nejslabší díl, který sice může děti opět na nějaký čas zabavit, ale když srovnáte kresby z prvního, druhého a třetího dílu, můžete si všimnout, jak to autor začal flákat. Je to jednodušší, méně detailní a asi už to dělal jenom z povinnosti. Originalita také mizí a případů je zde přibližně stejné množství jako v knize minulé. Když je něco populární, nemusíte to hned ždímat do posledního dechu...
Proti první knize tu vlastně není žádná větší inovace a stále se nese ve stejném duchu, což nemusí být vlastně špatně. Máme tu řadu úkolů, které dětem rozvíjí logické myšlení a k tomu dnes už v lecčems nekorektní humor, který by teď asi neprošel. Mínusem ale je, že úkolů je podstatně méně (cca 1/3), protože se tvůrci rozhodli dát větší prostor velkému případu, který se táhne napříč dílem a sloužil jako soutěž o ceny. Čtenář si tak zaplatí knihu o stejném rozsahu, ale je v ní daleko méně zábavy.
V dětství jsem s Vrťapkou strávil hodně času a nebylo od věci si jej připomenout. Úkoly, které dopomáhají k vyřešení případu jsou vlastně velmi jednoduché a mnohdy nepotřebujete ani všechny, ale dětem to k rozvoji logického myšlení prospěje. Jednotlivé případy jsou navíc krásně parodické a odkazují na (pop)kulturu nebo užívají slovních hříček. Kresba je navíc příjemná. Pro děti rozhodně dobrá publikace, která pobaví a rozvine jejich vlastnosti.
Tento mišmaš působí tak trochu, jako kdyby tvůrci vzali všechny předešlé obrazové slovníky, rozstříhali je a poslepovali k sobě. Koláž je to totiž otřesná. Nemám nic proti tomu, že se tvůrci pokusili spojit informace z prvních šesti filmů a dvou animáků do jedné knihy, aby přiblížili svět lidem před příchodem sedmé epizody, ale po grafické stránce je to něco naprosto otřesného. Milion fontů, okénka, barvy. Na jedné stránce mix obrázků z hraných i animovaných projektů a do toho občas nějaké malůvky v Adobe... možná je to i tím, že jsem studoval na střední grafiku, ale za vizuál musím body strhnout dolů. Informace to bohužel fandům taky příliš nedá, protože to hned skáče z jedné věci k druhé, byť se to nějaký systém mít snaží.
Ani Disney si nenechal ujít vydávání obrazových slovníků ke Star Wars, protože jinak by se připravil o velkou dávku peněz pramenících z tohoto populárního merchandise. Opět se fanoušci dozví něco o vedlejších postavách nebo objektech, případně planetách, na kterých se příběh odehrává. Přestože novou trilogii nemusím, tak je Síla se probouzí ještě slušným filmem a obrazový slovník k němu se taktéž povedl.
Když vyšel animovaný seriál Klonové války doplněný o pilotní film, dočkali se fanoušci opět obrazového slovníku, který opět přinesl nějaké informace navíc. Oproti slovníkům, které doplňují hrané projekty, není tento natolik detailní, ale má zase lepší grafické ztvárnění. Je i vcelku pochopitelné, že u animáku neměli tvůrci co ukazovat, ale přesto může fanoušky v něčem obohatit. V dětství to patřilo k mým oblíbeným knihám, bylo fajn vzít slovník po letech znovu do ruky.
Jak je u obrazových slovníků ke Star Wars zvykem, snaží se využít těžké práce kostymérů a jiných návrhářů, kdy dávají divákům/čtenářům možnost prohlédnout si do detailu, jak vypadají i mnohdy naprosto vedlejší postavy a předměty z filmu. Fanoušci se zde navíc mohou dozvědět i informace o těchto vedlejších postavách, kdy se jim tak rozšíří už tak bohatý filmový svět. O přítomnosti dalšího (a dnes již známého) rytíře Jedi Quinlana Vose na Tatooine třeba mimo fanoušky neví vlastně nikdo.
Knihu mám doma x let a vždycky jsem měl problém se přes ní dostat... bude to asi tím, že je to jediný titul z tohoto období, který mám doma, takže mi uniklo spoustu informací, byť jsem se trochu dovzdělal na internetu. Téma Vongů mi ale obecně nebylo nikdy moc blízké, ale když jsou teď mimo kánon, už se k nim asi vracet ani moc nemusím. Ve srovnání se skokem mezi prequely a originální trilogií tu navíc ani není moc znát progres, jelikož tu opět máme stormtroopery a X-Wingy... ne že by to pak Disney neudělalo stejně.
Kvalitativně nejhorší díl to určitě není, ale na druhou stranu je 501. legie ve strašné nevýhodě, že bylo pokračování zaříznuto a dějové linky už dokončeny nebyly. Travissové se vlastně ani moc nedivím, když jí Lucas s Filonim všechno překopali, ale co se dá dělat. Některé prvky díla byly pak víceméně využity při tvorbě Vadné Várky, která jede v něčem podobné zápletky, ale Imperiální komando jako takové už asi pořádně nikdy neuvidíme. Leda by se rozhodli něco podobného využít v dalších řadách již zmíněného animáku.
Ze série o klonovém komandu je díl s podtitulem "Rozkaz 66" rozhodně nejlepší. Travissová pokračuje ve svém rozvíjení mandalorianské kultury i psychologie klonů, kdy již dojde k propojení se třetí filmovou epizodou a videohrou o komandu. Název je ale bohužel velmi zavádějící. K filmu se čtenář dostane až po nějakých dvou třetinách a rozkaz se spustí v závěrečné pětině. Pohled klonů, kteří tak musí pozabíjet své Jediské velitele tu tak příliš neuvidíme a ani jiné následky celého aktu. Za to body dolů.
"Republikové vztahy: Pravé barvy" pokračují v tom, o čem série být neměla, tedy v romanci a věcem tomu podobných. Člověk by popravdě čekal, že když si vezme knižní sérii o nejlepších vojácích Republiky, dostane také nějaké zajímavé mise, ale místo toho se topí akorát v tom, že by klonové mohli mít také normální život. Nadržená rytířka Jedi je již jinak těhotná a synka také v knížce v závěrečných kapitolách porodí. Na druhou stranu je ale fajn číst o Mandalorianech, jejichž kulturu teď Filoni a Favreau pomalu a jistě vrací do kánonu, když to předtím s Lucasem v Klonových válkách zprasili.
Postavy i příběh jsou ve druhé knize o Republikovém komandu daleko lepší, než v jedničce, ale pořád mi tam něco chybělo. Travissová umí určitě pracovat s různorodými postavami klonů nebo Mandaloriany, kteří jsou přesně takovými válečníky, jaké jsme dlouhou dobu chtěli vidět. Nadržená rytířka Jedi, která se nechá oplodnit klonem, je trošku bizár a přílišné lpění klonů na svém veliteli/učiteli bylo také něco, co mi nesedlo. K Deltě jsem si ale vytvořil lepší vztah než k Omeze a Skirata je rozhodně tahoun.
Číst po tolika letech Republikové komando bylo zvláštní, neboť Filoni s Lucasem totálně překopali fungování klonů i Mandalorianů, než jak je popisuje Travissová. Obecně je to takové surovější a militarističtější, což by v obsahu více směřovaném na děti asi neprošlo. Popravdě musím říct, že jsem se do čtení celkem nutil, ale jestli si dobře vzpomínám, další díly už jsou lepší. Tohle bylo spíše takové uvedení postav a fungování komand.
Dnes již nekanonický příběh ze světa Star Wars ukazuje čtenářům, co se dělo s Revanem po událostech videoherního KOTORu. Potěšilo mne, když jsem si mohl o svých oblíbených postavách počíst, ale samotný děj mi nepřišel nijak zajímavý, ještě když velká část knihy o Revanovi vlastně ani nebyla, neboť se střídaly jeho kapitoly s lordem Scrourgem a také Bastilou a Meetrou. Atmosféru si kniha ale jinak drží na stejné vlně, jako herní tituly ze Staré Republiky, což je rozhodně plus, ale Revana by to chtělo přeci jen o trošku více.
Jen málo dodatečných publikací k filmům apod. jsou natolik komplexních, jako tenhle titul k Avatarovi, což jen podkresluje, do jakých detailů Cameron svět vymyslel, aby mu přidal na uvěřitelnosti... to dnes příliš autorů nedělá. Na jednu stranu je chvílemi kniha trošku nuda číst, protože jsou texty pojaty více odborně, ať už se jedná o popisy kultury, fauny, flory nebo lidské techniky, ale díky tomu působí kniha zase jako něco, co se skutečně může ve světě Avatara vyskytovat. Víc takových publikací, palec nahoru.