ArkAngel komentáře u knih

Obrazové slovníky, které doprovázejí filmové nebo herní série, mají bohatou historii, takže není divu, že i k MCU takový kousek vznikl. Zpracování je fajn, ale občas mi přišlo, že mohli použít u některých postav obrázky s vyšším rozlišením, případně měli sáhnout po něčem z "obrazové banky", aby to nebyly jen hloupé ořezy. Oproti jiným obrazovým slovníkům má ale ten k Marvelu jeden velký mínus člověk se v něm nedozví vůbec nic nového, kdy u Star Wars bývaly třeba informace o postavách z pozadí nebo předmětech, které člověk ani nezaznamená. Do sbírky fajn, ale proti jiným slovníkům tohoto typu vlastně zbytečnost.

1 04.03.2023

Po vizuální stránce se knížečce nedá nic moc vytknout, ale otázkou je, kdo je vlastně cílovka. Zkušení hráči si z knihy neodnesou vůbec nic, kromě možná pár zajímavostí o samotných vývojářích... a noví hráči si knihu asi před hraním nekoupí. Celé je to tak akorát ždímání dětského zákazníka, což je trochu škoda, protože si s knihou mohli více vyhrát, aby hráčům něco podstatného přinesli. Na druhou stranu je ale něco takového fajn, protože manuály ke hrám už dělá málokdo... byť bych si to představil radši u jiných titulů.

1 04.03.2023

Alkifron je pravděpodobně nejznámějším autorem fiktivních dopisů, kterého si můžeme zařadit do období antiky. I tak je ale bohužel zapomenutý, byť jeho tvorba pomohla k vývoji epistolárního románu jako takového. Skrze dopisy má čtenář možnost poznat obyčejné lidi různých profesí, kteří se nachází v různých životních situacích. Občas dojde také na odpovědi, ale pouze v minimální míře. Rozhodně se jedná o zajímavý a pro tu dobu netypický vhled do života lidu.

1 02.03.2023

Nemám nic proti tomu, když dochází k nějakým paralelám, ale tady jsem měl pocit, že se Knaak již po několikáté opakuje. Nejprve ve Dni draka tak trochu zopakoval příběh ze Za temným portálem, pak některé prvky využil znovu ve Válce Prastarých... a teď tu máme opět velkou dračí zápletku s Deathwingovým rodem, Duší démona, vytvořením nové dračí letky, známými hrdiny z předešlých knih... a aby to nebylo málo rodinné drama Windrunnerů se rozšiřuje a objevuje se tu bratránek, který samozřejmě úplný klaďas není. Normálně bych tomu jednu hvězdu asi nedal, ale vzhledem k tomu, jak jsem ohodnotil předchozí knihy, tak musím, jelikož je o stupeň horší než Knaakova jiná díla.

1 02.03.2023

Skoby se mi nehodnotí opravdu snadno, jelikož nemůžu říct, že bych plně pochopil jejich znění. Knížka má rozhodně velice specifický jazyk, který celý vychází z freestylové mluvy rapperů, kdy je tak celá i nespisovně psaná, včetně gramatických chyb nebo v podobě, jak jsou slova čtená. Nekonečná souvětí rapové mluvy pochopení textu také příliš nepomáhají a bolí z nich hlava. Je to rozhodně velice zajímavý experiment, ale jsem popravdě rád, že kniha není delší, protože bych si z ní neodnesl už vůbec nic.

1 27.02.2023

Tak tohle teda ne. Nemám nic proti tomu, když vznikají knižní adaptace videoher, ale tohle je pěkně odfláknutý kousek. První třetinu víceméně čteme rekapitulace předešlých knih z pohledu Arthase, kdy dojde na několik známých scén nebo pasáží, jak chlapec na ony události reaguje. Pak nastávají nové kapitoly s Jainou a pak konečně adaptace samotné hry. Ty jsou ale velmi zkratkovité. Kampaň za lidi je zpracována dostatečně, ale i tak si s tím mohla autorka více pohrát. Obě kampaně za lidi a pasáž s Illidanem jsou už jen sprintem, aby to měla za sebou. Jsou tu pasáže, které jsou čtivé, ale jako celek je to příliš nefunguje. Je to vlastně jenom jeden velký výcuc.

1 26.02.2023

Christie Golden napsala dvě knihy, které spolu stojí v dokonalé opozici. Zatímco Zrod Hordy poukazuje na úpadek orků, kdy ztratili vše, co je dělalo orky, Vládce klanů naopak pracuje s obrodou a vyrovnáním se s minulostí. Thrall je taková postava typu Mojžíš/Ježíš, který je předurčený k tomu, aby se stal náčelníkem i šamanem, sjednotil svůj lid a vyvedl jej do země, kde je čeká mír a blahobyt. Kniha ukazuje jeho počátky, kdy jako dítě, otrok a gladiátor uniká ze zajetí a stává se tím, kým se stát měl. Kniha má možná nějaké nedostatky, ale velice dobře se čte a oproti jiným brakovým fantasy může čtenáři předat i nějaké hlubší myšlenky.

1 25.02.2023

Válka prastarých se rozjíždí a byť mě začátek bavil méně, kniha se později rozjela a stojí zejména na dobře namixovaných skupinkách, které zažívají různorodá dobrodružství. Knaakův fetiš na draky již pomalu začínám ignorovat, protože tentokrát ona linka o Malfurionovi a Krasovi byla velmi slušně zpracována. Postavy se navíc postupně dostávají do rolí, ve kterých je známe z her, kdy "twist" pochopitelně přichází s postavou populárního Illidana.

1 23.02.2023

Velice rád bych si přečetl, jak probíhala první invaze Plamenné legie bez onoho vytvoření alternativní časové linky, ale na druhou stranu nemůžu říct, že by to i takhle nebylo trochu zajímavé. Z cestovatelů časem u mě jednoznačně vede Brox, který má s ostatními postavami skvělou chemii. Dějové linky Rhonina a dračího čaroděje mi tolik zajímavé nepřišly. Zejména ona linka s draky. Elfům ale nic vytknout nemůžu, protože Tyrande, Illidan a Malfurion ve svých počátcích mají co nabídnout. Kniha má obecně lepší i horší pasáže, druhá polovina mne nudila více, ale na tři hvězdy to pořád stačí.

1 22.02.2023

Čaroděj, elfí hraničářka, paladin a trpasličí letec na gryfonovi se vydávají na dobrodružství... kde už jsem to jen viděl? Ano, v knižní adaptaci Za temným portálem. Přestože Den draka vyšel knižně o několik let dříve, pořád přichází až po videohře, kterou právě ona kniha zpracovávala. Seskupení hlavních hrdinů není jedinou paralelou, ale máme tu také Deathwinga, který tentokrát nepletichaří mezi orky, ale vydal se do království lidí. Nečekaně dojde i na téma dračích vajec, s nimiž má Deathwing velké plány. Kdyby šlo o film, byl by tak Den draka takovým tím pokračováním po x letech, které vezme stejnou zápletku jako jednička, ale udělá ji trochu jinak. Deus Ex Machinu v podobě záchrany ze strany draků komentovat nebudu a talisman Duše démona... kterou stvořil temný dračí pán ke kontrole ostatních draků... další obří klišé.

1 21.02.2023

Orkové zrazeni Gul´danem válku prohráli, ale je tu jeho mistr Ner´zhul, který má nový plán. Nejprve posbírá několik MacGuffinů, objeví se Deathwing jako nový spojenec a pak se přesouváme z bitvy do bitvy, kdy je to vlastně jedna obří nuda. Postavy se vůbec nikam nevyvíjí a pořád stojí na místě. Nejsou ani tolik zajímavé, což je třeba vzhledem k tomu, čím si Khadgar prošel, škoda. U Orků je to ještě horší a nakonec dojde k tomu, že se Ner´zhul zachová úplně stejně jako jeho učedník, zbaběle uteče, jeho strana prohraje a jemu se to šíleně vymstí.

1 19.02.2023

Adaptování strategické hry do knížky je něco, co už z principu zní, že to dopadne spíše špatně. A teď proč. To, že jsou kapitoly o lidech a orcích na střídačku byl dobrý nápad, protože člověk nečte zcela jednostranný příběh. Problémem ale je, že v jedné kapitole získá jedná strana nové spojence nebo jednotku. V další kapitole získá druhá strana spojence nebo jednotku. A tak to jde neustále na střídačku. Pak dojde ke zradě na jedné straně. Dojde ke zradě na druhé straně. Vlastně naprostá paralela, kdy postavy bohužel nejsou tolik prokreslené jako třeba ve Zrodu Hordy nebo Posledním Strážci. Přeměnit Lothara v postavu Aragornovského typu taky podle mě nebylo úplně dobře, ve všem přeci série z Tolkiena a Warhammeru vycházet nemusí.

1 18.02.2023

Povídkové sbírky se kvůli velkému obsahu příběhů často nehodnotí snadno, ještě když kvalitativně na tom nejsou úplně stejně. Tentokrát však musím říct, že mne bavila většina povídek, které jsou pečlivě rozdělené do bloků a ty oddělené básněmi. Kdybych měl vypíchnout ty nejlepší, tak za sebe dávám do topky Michala Neumanna, Františka Bui a Martinu Šourkovou. Protipól je rozhodně zajímavým projektem, díky němuž se mí kolegové z VŠKK posunuli ze studentů na publikující autory, jejichž další práce budu určitě vyhlížet.

1 16.02.2023

Středověkou literaturu není vůbec snadné číst a Píseň o Cidovi není výjimkou. Popravdě mě při tom docela bolela hlava. Jak už u podobných textů bývá, sledujeme střet křesťanské a muslimské kultury, neboť to byl jedním z hlavních motivů tehdejší doby. Pochopitelně je ale Španělsko daleko zajímavějším prostředím než třeba Anglie nebo Francie, za což může i fakt, že tam se tyto kultury střetávaly daleko více. Hlavní hrdina Cid je samozřejmě velkým válečníkem a má víceméně dokonalé osobnostní rysy, čímž naplňuje nejrůznější ctnosti. Jak ale říká doslov, v textech muslimů je však vykreslen naopak negativně, což může čtenáři opět dokreslit, jak byly historické postavy vnímány ve vlastních řadách a pak nepřáteli.

1 15.02.2023

Představte si, že ve vesmírné arše letíte spolu s dalšími sto tisíci jedinci kolonizovat neprozkoumanou galaxii, nastanou potíže a nějaké jedince napadne vzbouřit se a tak se začnete zabíjet navzájem. Vzhledem k tomu, že cesta zpátky není a počet dobrovolníků je limitován, logiku to příliš nemá. K postavám jsem si vztah vytvořil prakticky nulový a dialogy občas i celkem skřípaly. Asi je to další důvod, proč si Andromedu nezahrát, jelikož mne její svět zatím celkem zklamal.

1 14.02.2023

Stejně jako u minulé knihy vás z počátku zaujmou prvky z videoher, které jsou v knížce použity a rozšířeny, jako jsou to například příběhy Andersona, Arii nebo Záhadného. Dokonce i začátek linky s Graysonem, který bojuje s technologií Smrťáků, jež jej postupně ovládá, nezní až tak špatně. Jenže se všechno brzy začne točit v kruhu. Postava jde z bodu A do B do C, aby opět skončila v bodu A. Žádný velký zvrat tu navíc není, takže jsem ve výsledku po celém uvedení vlastně knihu odkládal velmi zklamaný. Malinko cením, že zde postava Kai Leinga funguje o trošku lépe než ve videohře, ale pořád jde o slabý charakter a mé sympatie si patrně nikdy nezíská.

1 12.02.2023

Záhadný a Cerberus s jejich nechutnými praktikami na lidech, Kolektoři a jejich nechutné obchody s živým zbožím. Akademie pro biotiky. Tahle kniha nabízí spoustu zajímavých témat ze světa Mass Effectu, tak co se pokazilo? Feťák Grayson rozhodně není postava, jejíž kapitoly by mě nějak bavily a celá zápletka se super-biotičkou, kterou považuje za možnou spasitelku lidské rasy, si mohli odpustit. Kahlee Sandersová, která se představila v minulém díle, je pochopitelně funkční postavou a většina prvků knihy skvěle universum rozšiřuje. Hlavní zápletka však táhne dílo dolů, zejména pak ve druhé polovině, která je místy taková nemastná neslaná.

1 12.02.2023

Víceméně fragmentární dílo doplněné o poznámky Tolkienova syna skvěle dokresluje pozadí mnoha příběhů ze Středozemě. Některé rozšiřují Silmarillion, jiné člověku osvětlí co předcházelo před Hobitem nebo Pánem Prstenů. Pochopitelně se to četlo mnohem lépe než již zmíněný Silmarillion a jsem rád, že jsem se tak dostal i k příběhům, které Jackson využil při vytvoření některých dějových linií svých filmů. Chválím ale jinak i více encyklopedické pasáže, které lépe osvětlí Palantíry apod.

1 02.02.2023

Kotletovy povídky z doby, než se ještě proslavil, nejsou natolik drsné, sprosté a úchylné, jako jeho pozdější tvorba. V úvodu nového vydání taky sám autor přiznává, že se jedná spíše o tvorbu Kyši než Kotlety. Nějaké náznaky tam jsou a čtenář to může vidět i na výběru kontroverzních nebo bláznivých témat. Pointy jednotlivých povídek nebyly vždy úplně dokonalé, ale špatné taky úplně nebyly. Povídková tvorba je to vlastně i celkem slušná, ale za "Nový věk" si rozhodně zaslouží pár facek. Typický skeptik ze Sisyfu.

1 17.01.2023

De facto nejzbytečnější kniha nového kánonu, jejímž jediným přínosem je povídka o Poeu Dameronovi. První část se zaměřuje na Finna a jeho výcvik, jen abychom se dozvěděli, jak je ze všech nejschopnější, ale zároveň má silnou empatii a je to outsider, což nakonec povede k jeho zběhnutí ve filmu. Povídka o Rey je zase pouze příběh ukazující život sběrače šrotu, ale víc se člověk z děje nedozví. Poeova povídka nastíní jeho minulost, rodiče a jejich napojení na Povstání a dozvíme se v ní také o připojení k Odboji a misi nalezení Lor San Tekky, o níž je celá komiksová série. Číst se to jako celek ale dá, takže tomu ty dvě hvězdičky dám.

1 07.01.2023