Artim komentáře u knih
Vše má své hranice, aby to dávalo smysl.
Dílo beru jako takovou úvahu nad nesmrtelností, mnohem lepší je za mě ale Matka, Bílá nemoc či Válka s mloky.
Na tuto knihu mohou být jen 2 zcela opačné názory.
Buď v knize vidíte/snažíte se vidět/chcete vidět něco hlubšího a nebo ji budete mít za ezoblábol.
Já jsem určitě zastánce té první skupiny, ale chápu i lidi, kteří ji označí jako odpad. Mnohé pasáže tam zní dost ujetě. Proto se těším na Poutníka, který by Alchymistu měl v mnohém doplnit.
Neubráním se srovnání s filmem, který jsem viděl jako první. Představoval jsem si, že kniha mi jen rozvine děj filmu. No, není to tak.
Film si převzal jen hlavní kostru, prostředí, námět a staví především na vizi onlinové budoucnosti ve světě OASIS. Kniha je především poctou videoherním začátkům 80. let. Kromě Pac-Mana a Contra jsem neznal snad žádnou z několika desítek jmenovaných her. No, jsem dítě devadesátek.
I přes tu zvláštní kombinaci retra a futuristické budoucnosti se mi to líbilo, ale do dvojky už asi nepůjdu.
Nějak jsem to s touto knihou nezvládl a přitom si zasluhuje více pozornosti.
Tak předně, to, že je na konci slovníček pojmů ve formě popisu, jak se tenkrát žilo, jsem zjistil až po prelouskani prvních 30 stran. Už jsem se ale nechtěl vracet. Uzuz jsem si říkal, že do toho začínám pronikat a přišla pasáž jakéhosi snění hlavního hrdiny a tam jsem se nechytal už vůbec. Už jsem myslel, že to vzdám a najednou mě to chytlo, příběh se začal odvíjet v Praze. Přesto mi tam stále jedna věc vadila a to pojetí niternych monologu. Autorka se v něm výživa az tolik, že některé pasáže jsem si musel číst 2x,nez jsem pochopil, kdo ke komu ve vnitřním monologu promlouva a co tím myslí.
Vtahnuti do doby konce 15. stoleti je ale velmi působivé.
Je ale potřeba si na autorcin styl zvyknout.
Nabušená kniha informacemi. Každé číslo je tam podložené. Seznam literatury čítá pětinu stránek knihy - neskutečné!
Vřele doporučuji všem, kteří chtějí vědět, jak svět doopravdy funguje. Kniha to skutečně vědecky dokládá!
Maruška Kondo, jak knize říkáme. To je vděčná kniha. Díky ní jsem se snáze dokázal rozloučit s mnohými věcmi, se kterými jsem byl spjat a přitom už to pouto nepřinášelo žádný užitek.
Marušce s manželkou vděčíme za o něco lehčí žití:-) Díky!
Velké přípravy, tak bych shrnul druhou knihu, tedy 3. a 4. díl série.
Zatímco v první knize se Monte Cristo zrodil, v této s veškerou grácií a noblesou rozvíjí podmínky své pomsty.
Užíval jsem si ten ryzí tajemný charakter oproštěný od velkých emocí, to gentlemanství, nenucenost a přirozenost boháče, který veškeré své úsilí koncentruje do jediného bodu - dokonalé pomsty.
Těším se na poslední knihu, kde už se vše rozjede naplno.
Konečně jsem našel historický román, který se svou kvalitou přibližuje Waltariho Egypťanu Sinuhetovi.
Příběh notoricky známý, není třeba komentáře. Těším se na druhou knihu!
Tak jsem to s vypětím všech sil dočetl a stejně jako mnozí si to dám do výzvy, zatím největší. Plně souhlasím s tím, co píše Yokolobuna.
Navíc dodávám, že jsem to četl jako pdf verzi z roku 1923 a na archaickou češtinu jsem si dlouho zvykal, uff.
Jako zajímavé mi přišlo vnímat velkou propast mezi civilizovanými a necivilizovanými, primitivními národy, které jsou mnohdy popisovány Vernem ani ne jako lidé, ale jako krvelačná zvěř - 19. století z toho čiší - bylo to století vynálezů a technických objevů, sociologie a antropologie byly v plenkách.
Nejvíce se mi páčil Joe a jeho přístup k životu. Cituji ze str. 221: „E což! pane, třeba se jen vpravit v události, a člověk vybředne z nesnází! A hleďte, ještě s lepší se potáže, přijme-li věci tak, jak se sběhnou.“
Konečně kniha, která nejede čistě v režimu určité školy, např. populární rakouské. Zároveň není čistě konspirační, není čistě negativně kritická, no zkrátka, zachovává si nadhled a více úhlů pohledu, což je skvělé.
Ano, autor si ji po sobě mohl přečíst, jelikož pravopisných chyb je tam jak maku, ale to jsem byl ochoten skousnout.
Pro mě je důležité, že jsem zase o něco více pochopil onen složitý mechanismus krizí a především peněz.
Hurá na další ekonomicky zaměřenou knihu!
No, nějak jsem to přečetl, ale porozuměl jsem jen výseku. Nejikoničtější je opravdu Havran. Vzpomínám si, jak jsme ho rozebírali na škole. Ale ta už je "never more".
Není to bůhví jak detailní, ale lepší než jí podobné, které jsou plné malebných obrázků a informací, které jsou naprosto běžné ale bez praktických rad.
Tato je jiná. Pan Pišl zjevně ví, o čem píše. Nevadili mi ani KOI kapři na konci spolu se suiseki a japonské zahrady. Ono to patří dohromady.
Zatím nejpřínosnější kniha o bonsajích.
Stejně ale, tou největší praxí a poznatky jsou naše vlastní chyby a omyly a z nich plynoucí poučení!
Pokud jste viděli Sluhu dvou pánů s Miroslavem Donutilem, pak je vysoká šance, že jste se nad Truffaldinovou vychytralostí dobře bavili. Pokud byste si ale Goldoniho hru nejdříve přečetli, možná by bylo hodnocení tohoto literárního díla slabší.
A zde je to podobné. Harpagonova materiální lakota by v kontrastu s upřímnými city ostatních postav vynikla více při hraném projevu. Není to román, je to "jen" divadelní hra, ve které hloubku a kvalitu dle mého vyzdvihnou až herci.
Skvělá kniha, která mě v mnohém inspirovala.
Jo, jasně, mohu si namlouvat, že vše, co tam bylo napsáno, je přeci více méně jasné a autor objevuje Ameriku. Fór je ale v tom a přidaná hodnota knihy též, že autor jasně strukturuje a pojmenovává principy, na jakých naše návyky fungují a dostává je tak na vědomou úroveň. Dále pak dává návod, jak s tím pracovat.
Líbilo se mi také, že na začátek každé kapitoly dal nějaký ten příklad "ze života", aby to nebylo tak suché.
Za mě kus práce, nad kterou stojí se zamyslet a zkusit podle ní jednat a časem se k ní i vrátit.
Můj problém je totiž, že u podobných knih zůstanu v rovině čtení a k těm doporučením už nějak nenajdu sílu. Tady jsem i něco zkusil, což je fajn!
Příběh je to jednoduchoučký, ale dětem se líbil. Co bylo ale opravdu nádherné, byly autorem malované akvarelové obrázky!
Děj sedmého dílu je zasazen zhruba doprostřed dílu prvního. Tím, jak už sám autor uvádí, došlo k vyplnění některých pasáží a k ucelení dějové linie. Zároveň se tak ale autor dostal do situace, kdy nemohl děj rozvinout příliš, aby nenaboural události prvního dílu.
A jak se s tím vypořádal?
Se ctí! Dal více prostoru emočním přerodům a projevům hlavního hrdiny. Vyhrál si více i s metaforami a malebností popisu.
Je ale patrné, že náboj a epičnost, které provázely čtenáře prvním dílem, už překonat zkrátka nemohl. Přesto je dílo zdařilé a čtenář se vrací na místa, která jsou mu již známá a nahlíží na ně z "druhé" strany a to mě vtahovalo.
Přesto to za 5 hvězd být nemůže, to bych pak musel jedničce či dvojce dát 6...
Audioknižně
Set123 - skvělý rozbor.
Já přidám obdiv nad tou gradací či vlastně stagnací, kterou tato aktovka plyne - sládkovo neustálé omílání těch samých otázek i situací a Vaňkova stálá knižní lakonická zdvořilost, kdy děj se posouvá jen zdánlivě, po špetkách, i tímto si sládek připravuje půdu pro finální manévr. Konec tak přináší akceleraci ve formě kritiky inteligence ale i průměrnosti a prázdnoty.
Pak se najednou vše obrátí. Groteskně brilantní závěr "audience" dvou (se)mletých existencí!
Pokud jste na začátku své cesty za finančním poznáním, pak je tato kniha milý a sympatický začátek a nakopne vás k hlubšímu studiu. Pokud už máte něco za sebou a nejste úplně příběhoví typy, pak spíše šáhněte po odbornějších a informacemi nabitějších titulech. Pokud ale máte rádi příběhy, pak to bude pro vás příjemně strávených pár hodinek čtení stejně jako pro mě.
Že je kniha v některých ohledech už zastaralá a zasluhovala by revizi? Že je mnohdy přetažená za vlasy? Že má snahu generalizovat, škatulkovat a zjednodušovat? Ano, to všechno je z části pravda.
Na druhou stranu jejím cílem není odbornost se spoustou citací (i když je podložena mnoha výzkumy). Její snahou je podat vysvětlení rozdílů mezi muži a ženami trochu odlehčenou formou, avšak stále založenou na vědeckých důkazech.
Komu to vadí, ať šáhne po učebnici psychologie.