Arwen777
komentáře u knih
Katalánec
Noah Gordon
Jak už tu mnozí čtenáři podotkli, tato kniha nedosahuje kvalit Šaman a Ranhojiče, především co se rozsahu, dramatičnosti a zvratů týče. Přesto je velice poutavá a to hlavně proto, že Noah Gordon je skvělý vypravěč. A dokáže napsat nihu o obyčejném životě katalánskeho vinaře tak bravurně, že jsem se nenudila ani chvíli. Historické události jsou tentokrát více na pozadí, i když život hlavního hrdiny samozřejmě ovlivní. Ale základem příběhu je těžká cesta obyčejného člověka, který chce něčeho dosáhnout a je ochotný dřít a žít z mála, ale došel až k vysněným cílům. Je to kniha a poctivé práci, snech a hledání štěstí, o spokojenosti s tím, co člověk dělá, a síle zkoušet nové věci a jít dál, i když se vše nepovede. Nejvíce mě zaujalo sepjetí s půdou, které Josep cítil, a spokojenost s "malým" životem v zapadlé vesničce. Zajímavé také byly zvyky předávané po generace a nejistý osud synů, kteří nebyli prvorození.
Celkově moc pěkný román, který dokáže zapůsobit na vaše smysly a na vaši spokojenost se životem.
Doporučuji
Schovej mě v dešti
Jojo Moyes
Ačkoliv hodnotím jen 3 hvězdičkami (dala bych 3,5, ale to nejde), přesto se mi kniha líbila. Jen se mi v porovnání s ostatními třemi, které jsem už od autorky přečetla, líbila méně. Asi proto, že mě svým chováním rozčilovala Sabine nebo proto, že se mi první půlka zdála rozvleklejší a konec, který by vydal na další desítky stránek, zase příliš rychlý a ukončený souhrnem.
Ale i tak je to pěkná kniha, obzvláště sympatické je, že je napsána na základě skutečné rodinné historie autorky, což jí dodává tu pravou atmosféru. Zajímavý byl pohled na život bílé smetánky v Hongkongu v padesátých letech minulého století, i propastný rozpor mezi výchovou tehdy a dnes, různost nároků na vztahy a vlastní spokojenost ob jednu generaci. Myslím, že to bylo velmi výstižné, zatímco dnes chceme být 100 % šťastní a spokojení, a jsme nešťastní, že toho nemůžeme dosáhnout, dříve lidé uměli žít i s nedokonalým partnerem, dělat kompromisy a více ocenit to dobré, co jim vztah přinesl.
Knihy Jojo Moyesové mám ráda a i tato mě pohladila po duši.
Zmizení
Charlotte Link
Brilantně vystavěná detektivka, chytlavá i když ne moc originální zápletka, ale věřte, že rozuzlení vás opravdu překvapí. Má sice trochu pomalejší tempo, hlavně v první půlce knihy, takže je určena spíše těm, kteří si rádi vychutnají pomalu se prolínající vodítka, pohledy do minulosti, popis charakterů, postupné rozkrývání pohnutek a i účast na osobním životě vyšetřovatelů. A zvraty.
Styl Charlotte Linkové se mi líbí, toto už je druhá kniha, kterou jsem od ní přečetla a myslím, že rozhodně ne poslední.
Doporučuji.
Bezcitnost
Martyna Bunda
Jsem na tom jako "kasavubu", po přečtení mi zůstal zvláštní pocit, asi překvapení a trochu šok. A také nevím, čím mě tato kniha k sobě tak připoutala, že jsem ji přečetla skoro jedním dechem, a to i přes počáteční skepsi. Ale ačkoliv bych toto dílo už podruhé nečetla, je to kniha, která ve mně bude ještě chvíli doznívat.
Popis život 4 žen v poválečném Polsku je syrový, naturalistický a bez příkras. Dnes šokuje podmínkami, ve kterých lidé tehdy žili, hrůzami, které si z války a z následujících politických událostí nesou, nefunkčními partnerskými vztahy, ve kterých ženy setrvávají, protože to cítí jako povinnost. Ale zároveň udivuje sílou jít dál a to i přes prožité hrůzy a nesnáze, soudržností rodiny, kterou dnes musíme obdivovat, schopností vyrovnat se se smrtí a ranami osudu a vyřešit nastalé problémy a také lpěním na tradicích. Ačkoliv se ženy chtějí vymanit vesnickému životu, přesto se stále vracejí do rodného domu, které je pro ně útočištěm.
Zajímavá kniha, to beze sporu.
Nadobro ztracený
Harlan Coben
Harlan Coben je můj oblíbenec, i když toto je teprve jeho třetí kniha, kterou jsem od něj přečetla. Vzhledem k tomu, že je čtu s odstupem, nemám pocit šablonovitosti a považuji tohoto autora za špičku v tomto žánru. Knihy jsou pro mě neuvěřitelně čtivé, mají gradaci a rychlý spád a neočekávatelný konec. Velkým plusem jsou přirozené dialogy, dobré prokreslení charakterů, jak tu někdo podotkl, nikdo není jen bílý nebo jen černý. Důležité jsou vždy rodinné vztahy, mládí, vyzrávání a dospělost a dopady a rozplétání minulých událostí.
Tady se snažíme najít vraha mladých dívek a sledujeme kruté zákonitosti organizovaného zločinu versus policejní složky.
Skvělý thriller, doporučuji.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Při frekvenci jedna Aristokratka ročně se vždy dobře pobavím. Tentokrát se mi první půlka knihy zdála slabší, ale druhá mi to bohatě vynahradila. S počátkem cesty Marie, její matky a paní Tiché do Nizozemska jsem se už královsky bavila a především hlášky paní Tiché jsou excelentní. Ještě teď se směju nad jejím popisem, jak se starala o onoho zapomenutého Rembranta po tolik let a nebo nad jejím hodnocením výstavy uměleckých děl.
Znám bohužel málo humoristických děl, ale Aristokratky spolu se Saturninem rozhodně vedou žebříček. Nehledám v ději logiku, jen si prostě užívám sled nepravděpodobných událostí a jejich komentář. Humor pana Bočka mi sedí a jsem vděčná, že mě v této podivné době dokáže rozesmát tak, že se rodina sbíhá podívat, co se děje.
Doporučuji všemi deseti.
Černá čarodějka
Laurie Forest
Tak to bylo velmi příjemné překvapení! K YA literatuře přistupuji ostražitě, ale tady se nešvary této literatury poměrně dobře skryjí.
Už dlouho jsem nečetla fantasy s tak pestrou směsicí různorodých ras a bytostí, každá s jiným charakterem, jinými schopnostmi a zvyky. Okouzlilo mě postupné odkrývání těchto schopností a obdivuji autorčinu fantazii, s jakou vytvořila takový rozmanitý svět. Kniha není nabitá akčním dějem, základem je spíše pronikání do vztahů ve společnosti, které vládne jedna nadřazená rasa a ve které se schyluje k nepokojům a boji proti útlaku. Hlavní hrdinka vstupuje do děje v nevědomosti a naivně předpokládá, že oficiální výklad historie je ten správný. Potýká se s očekáváním společnosti od ní jako vnučky velké Černé čarodějky, ale také se závistí a ústrky. Postupem času se kolem ní utvoří skupinka zvláštních bytostí, které k sobě svedla nouze a okolnosti, ale které se jedna od druhé učí a zjišťují, že možná mají něco společného.
Na můj vkus bylo trochu moc přitažlivosti, pohledů, vášnivých polibků a vzdychání, ale asi je to tím, že už dlouho nejsem teenagerem. Jinak je to slibně rozehraný příběh a já se moc těším, co ještě dokáže autorka vymyslet a čím nás překvapí. Asi je kniha směřovaná spíše na ženské fanoušky fantasy a těm ji ráda doporučím.
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
Thrillery nejsou v mém hlavním čtenářském záběru, protože na můj vkus kloužou příliš po hladině, nemají hloubku a charaktery nejsou dostatečně zachycené. Samozřejmě chápu, že by to bylo na úkor čtivosti a strhujícímu ději. Ale prostě z tohoto důvodu je primárně nevyhledávám.
Tato kniha mě zaujala dobrým hodnocením a když se vyskytla v knihovně, tak proč to nezkusit. A určitě to nebyla chyba, naopak. Po pro mě trochu nejistém úvodu (nejistota na mé straně, styl psaní se mi zdál příliš jednoduchý, zápletka triviální a konec průhledný) mě ale tento thriller lapil a nepustil. Nakonec musím uznat, že čtení byla zábava, člověk nemusel přemýšlet a jen se nechal nést zrychlujícím se proudem.
Trochu jsem se bála ústředního tématu, únos dětí nemají rády žádné matky, ale v centru byl více Audřin boj s mašinerií a všehoschopnými zástupci zákona, tak se to dalo zvládnou. A ač bych byla ráda, aby byl konec více uzavřený a neponechával nejistotu, tak celkově se mi kniha opravdu líbila. Doporučuji.
Hluboká modř moře
Marie Lamballe (p)
Tak jsem se utvrdila v tom, že tato autorka není pro mě, nějak nejsme naladěné na stejnou vlnu. Je to už druhá kniha od ní, kterou jsem přečetla a navzdory dobrému hodnocení zde mi ani tato nesedla. Nemohla jsem se pořádně začíst, děj mi přišel nudný, nepravděpodobný, slabé dialogy, nedostatečné vtáhnutí do děje. Do 200 stránky jsem se v podstatě trápila a pak už jsem zahájila rychločtení, protože nerada nedočítám a chtěla jsem vědět, jak autorka zápletku dořeší.
Je mi to líto, ale další knihy od této spisovatelky už nevyhledám.
Klikatá cesta
Brian Freeman
Tato série od Briana Freemana je moje oblíbená a na tento díl jsem se moc těšila. A byla jsem nadšená, kniha mě bavila od první stránky. Tentokrát byly do příběhu zamotány symboly červeného hada, záhadné poslední slovo umírajícího, podivná zdánlivě nesouvisející úmrtí a tajemný všemocný nepřítel. Zavánělo to korupcí a trochu praktikami mafie, děj byl skvěle napínavý a i osobní život Frosta Eastona se vyvíjel. Kocourek Shack nechyběl, takže vlastně vše bylo dokonalé.
Chvilkami byl děj poněkud naivní a Frostova skoro slepá důvěra ke všem lidem byla zarážející, ale oblíbenci se dá spoustu věcí odpustit. Takže plný počet a doporučuji.
Marťan
Andy Weir
Čekala jsem poutavý příběh o boji o život na rudé planetě, ale pro mě se ta poutavost utopila v přemíře technických podrobností. Obdivuji autora, který asi nastudoval spoustu materiálů a musí být technicky velice zdatný, bohužel mě to míjelo, ztrácela jsem se prakticky od začátku a na to, abych se poučila, byly chemické a fyzikální popisy příliš podrobné a složité a bylo jich příliš mnoho, takže jsem v podstatě už ani nedávala pozor.
Postava Marka se mi moc líbila a jsem ráda, že do vesmíru lítají takto schopní lidé. My ostatní bychom nepřežili a nevyřešili první problém. Velice oceňuji Markův smysl pro humor a sebeironii, dobře jsem se jeho reakcemi bavila.
Chápu, že má kniha tolik kladných recenzí, já jsem bohužel technický ignorant...
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Pěkná kniha na letní čtení, kdy nemám tolik starostí a mohu přemýšlet nad složitějšími tématy. A takovými se kniha Černobílý svět zabývá. Tématem rasismu, rovnoprávnosti, mezilidskými, ale i rodinnými vztahy, maloměšťáctvím a přetvářkou, lidskými právy a rasovou segregací.
Děj se odehrává v 60. letech minulého století, tedy poměrně nedávno a člověka musí zasáhnout, jak nerovná byla lidská práva především na jihu USA. Romány z amerického prostředí mám ráda a tento mi zase rozšířil obzory. Člověk pochopí více, v čem tkví jejich dnešní problémy a konflikty. Jak málo se mluví o tom, na jaké minulosti je vlastně založený jejich tak protěžovaný pohled na demokracii a lidská práva, na skoro vyhlazení původního obyvatelstva a mnohaletém vykořisťování přivezených otroků. Na tom stojí dnes nejhrdější země světa. Přistěhovalci, kteří mají stejné kořeny jako my...
Na druhou stranu moc nechápu dnešní snahy veškerou historii odsoudit tak, že na sílu protěžujeme jiné rasy na úkor bílé, aby se jich náhodou něco nedotklo a to především na původním území bílého obyvatelstva. Ani násilné se zbavování pomníků minulosti, možná bychom si minulost měli spíše připomínat a stále zdůrazňovat poučení, které z ní plyne.
Ale to jsem se odklonila od knihy. Tento román rozhodně doporučuji a ačkoliv je psán spíše z ženského úhlu pohledu, myslím, že i mužské části čtenářů by se tento výlet do horkem rozpáleného Mississippi, kde bílá vrchnost závisela na černošských hospodyních, kterými opovrhovala, mohl líbit. Kniha je napsána převážně ve vážném duchu, ale nechybí tu ani humorné situace a ani emocionálně vypjaté části. Celkově je ale o naději a o touze po lepším zítřku a odvaze za něj bojovat.
Škoda jen těch mnoha překlepů a pravopisných chyb...
Černé zlato
Dana Stabenow
Nejcennější na této sérii pro nás asi je to reálné vykreslení prostředí, ať už překrásné a nespoutané přírody, nebo práce rybářů na lodi a nebo v tomto případě práce a život uzavřené komunity na ropných polích. A úplně nejlepší na tom je, že autorka ví, o čem píše a zprostředkovává nám opravdu realistický pohled na různé aspekty života na Aljašce. Navíc se mi líbí důraz dávaný na dopad na životní prostředí a volání po jeho ochraně a seznámení se životem a historií původních obyvatel, a to se všemi klady i zápory, nezastírá problémy, se kterými se tato komunita pere.
Tento díl byl více technický, což pro mě bylo náročnější. Na druhou stranu knihu z prostředí ropných polí jsem ještě nikdy nečetla, takže v mnohém směru to přineslo zajímavé informace. Život na základně byl ale podán i s humorem a ačkoliv detektivní linka stála tentokrát spíše v pozadí, závěr byl jako vždy napínavý. Knihy v této sérii jsou poměrně krátké, autorka zbytečně děj nenatahuje a tak je pro mě vždy tento malý výlet do krásné, ale kruté Aljašky, příjemným rozptýlením.
Doporučuji pro fanoušky série.
Čteno v originále.
Smrt je mi v patách
Ed Brubaker
Souhlasím s první částí komentáře Norri, líp bych to neřekla.
Jsem v žánru poměrně nováčkem, neznám klasiku a vybírám si podle hodnocení, kresby a nastínění příběhu. A po první knize se rozhoduji, jestli půjdu dál. Smrt je mi v patách ve mě navodila přesně tu zvědavost, to očekávání, tu potřebu vědět, co se z náznaků vyvine. Má skvělou temnou atmosféru a dostatečnou dávku tajemství a mrazení. Kresba se mi moc líbí.
Jak tu již mnoho čtenářů podotklo, moc se toho nedozvíme, po otočení poslední stránky zůstává víc otázek než odpovědí, ale linie příběhu je slibná.
Jediný problém jsem měla s orientací v časových rovinách a jednotlivých linkách příběhu. Musela jsem knihu po přečtení znovu prolistovat od začátku a ujistit se, že jsem vše pochopila správně.
Kniha je věnována dvěma lidem, jedním z nich je Joe Hill, můj oblíbený spisovatel, jehož Zámek a klíč mě ke komiksu přivedl.
Doporučuji všem, kteří laškují s hororem a mají rádi noir.
Píseň oceli
Michaela Merglová
Mám ráda klasické fantasy s břinkotem mečů, neohroženým hrdinou, nadpřirozenými silami, podivuhodnými bytostmi a špetkou lásky.
Píseň oceli mi zezačátku přišla slabá, obzvláště první třetina. Jednoduchý příběh, slabé dialogy, povrchní představení osob a země. Literatura pro děti.
Přesto jsem si postupně hlavní hrdiny oblíbila a nakonec jsem byla docela spokojená. S prohlubujícím se vztahem Cuchenana a Minangara se dialogy staly vtipnějšími a ironický humor spolu se stydlivostí Cuchenana si mě nakonec získaly. Těšila jsem se na další příběhy a na bytosti, se kterými se poměří.
Je to prostě pohádka. Možná lepší ji číst kolem Vánoc, tam by dobře zapadla.
Takže pokud se vám líbí příběhy, ve kterých najdete draka, kouzelný meč, princezny a pidimužíky, čarodějnice a skalní trolly, samozřejmě neporazitelného cudného hrdinu, lapky a nebezpečná individua, spoustu bojů a dobrodružného putování, necudného barda a povolné děvečky, zkuste se ponořit s touto knihou do světa pohádkové fantazie. Neobjevíte nic nového, ale vrátíte se do věku, kdy jste věřili na hrdiny, víly a trpaslíky, čest a dobro a kdy bylo skoro vše možné.
Pouta
Delphine de Vigan
Tak tato kniha mě zasáhla. Útlá novela ale s překvapivě silným obsahem, která se vám dostane pod kůži a vezme vás za srdce. Střídání pohledů čtyř hlavních protagonistů, jejichž jednotlivé dramatické příběhy se prolínají a navzájem ovlivňují. A vy celou dobu víte, že se schyluje k tragédii... brilantně napsané.
Jako pouta jsou zde znázorněny rodinné, přátelské a i pracovní vztahy, které nás dokáží omezovat a spoutávat a to až patologickým způsobem. Nejvíce mě zasáhlo, jak se někdy dítě po rozvodu rodičů stává rukojmím mezi těmito dvěma neslučitelnými stranami a jak se "plácá" v neštěstí svých rodičů, kteří mu svět boří, místo aby mu zajistili stabilní citové prostředí. Dále mě překvapila loajalita, kterou některé děti (většinou nějakým způsobem deprivované) cítí ke svým rodičům a jak dokáží jít až za hranice, které ale samy nemají možnost rozpoznat. Théův příběh byl silný a jeho způsob vypořádávání se s problémy tak povědomě tragický.
Dále mě zaujala linka Cécile, která po letech soužití s manželem zjišťuje, že ho vlastně nezná a že to rozhodně není člověk, se kterým by chtěla žít. Je zajímavé a znepokojující si uvědomit, že nikdy své nejbližší nepoznáme dokonale a že vždy v každém zůstane část, o které nevíme a kdo ví, co by bylo, kdybychom věděli.
I příběh dalších dvou hlavních hrdinů byl poutavý - Mathis, pro kterého se přátelství stalo břemenem, které možná nebude schopný unést, a Héléne, která sama traumatizovaná vlastním dětstvím, je jako jediná schopná rozpoznat, že se s Théem něco děje, ale není schopná to správně řešit.
Tato kniha není lehké čtení, přesto ji velmi doporučuji pro všechny, kteří rádi čtou o vztazích mezi lidmi. Obdivuji styl autorky, která na malém prostoru dokáže nastínit tolik důležitých otázek a donutit vás přemýšlet.
Temná tajemství
Hans Rosenfeldt (p)
Velice solidní švédská detektivka, která se trendu severských detektivek vymyká tím, že není nadměrně brutální. Co mě po dočtení napadlo nejdříve, bylo, že příběh je uvěřitelný. Sice zamotané klubko rodinných vztahů, školního prostředí, kamarádství mezi teenagery, složitých mileneckých peripetií, přesto se mi rozuzlení zápletky zdálo reálné.
Kniha je napsána poutavě, chytla mě od první stránky. Policejní práce je velmi dobře zachycena a jak tu již zmínilo spoustu čtenářů, dozvíme se i hodně o soukromí hlavních postav. Kontroverzní je postava psychologa Bergmana, který dokáže být nesnesitelný i sám sobě. Nevím, jestli ho jeho genialita omlouvá, ale byla to vcelku osvěžující změna oproti šablonovitým rozervaným detektivům.
Ačkoliv už se snažím nezačínat další série, tato vypadá tak dobře, že si další díl určitě někdy přečtu. Doporučuji.
Nasterea
Petra Stehlíková
Tak i já se zařadím mezi spíše zklamané čtenáře. Od přečtení Naslouchače a Faji mě dělí 2,5 roku a protože knihy nemám doma, nemohla jsem si je znovu projít, když jsem v knihovně padla na Nastereu. Chyběla mi návaznost a to velice citelně. Zezačátku jsem se hodně ztrácela, přeci jen při několikaletém čekání na další díl bych možná uvítala shrnutí toho nejdůležitějšího.
Když pominu problémy s odstupem, přesto tato kniha nedosahuje kvalit předešlých dílů. A není to tím, že by už byl nápad okoukaný, spíš jako by autorka ztratila ten tah. Půl knihy bylo nudné vyprávění bez nějakých posunů, pobyt v podzemí nebyl ani napínavý ani nevnesl do problematiky nic moc vysvětlujícího, spíš hodně otázek. Chápu, že je to YA literatura, ale v prvních dvou knihách se to tolik neprojevovalo, v této mi dialogy speciálně mezi Ilan a Arminem přišly skoro nečitelné. Neustálé střídání nálad, oba vyvolení a oba nesnesitelní, o "prasečí řiti" ani nemluvím... Je mi líto, že úloha Pětadvacítky byla odsunuta do pozadí. A souhlasím, že role numerologie byla i na mě trochu přeceněná, nepochopila jsem vše a počítání schodů a oken už mi přišlo trochu moc. Neustálé opakování hádanek, ale žádné slušné vysvětlení, náhodné nalézání artefaktů, Ilan ke spoustě věcem přišla jako slepá k houslím. Což je škoda.
V druhé půlce kniha začala nabírat na obrátkách a posledních 100 stran jsme měli zpátky to poutavé a strhující vyprávění.
Na sérii nezanevřu. Přeci jen je svět dobře vymyšlený a zůstává ve mně okouzlení prvním dílem a očekávání po přečtení druhého. Toto očekávání si ponechám, protože třetí díl byl podle mého názoru velmi slabý. Budu doufat, že se autorka vrátí k původnímu stylu a že má vše dokonale vymyšlené, jen to zatím nevidím.
Poslední kojot
Michael Connelly
Bohužel se mi nedaří číst knihy této série popořadě, beru to, co je v knihovně k dispozici, když mám na Harryho náladu. Asi to není nejšťastnější a u této knihy se to možná projevilo. Na rozdíl od většiny nadšených čtenářů jsem se do příběhu nemohla pořádně začíst a tak do půlky se mi děj vlekl. Teprve za půlkou dostal kýžený spád a zbytek knihy jsem dočetla s nadšením.
Harry Bosh je můj oblíbený hrdina. Michael Connelly píše poctivé detektivky z amerického prostředí, postavy jsou uvěřitelné a dobře vykreslené, děj není přehnaně akční a stojí na reálných základech. Je to ten původní boj dobra a zla, kdy hlavní hrdina stojí neochvějně na straně zákona a je ochotný rozkrýt i nepoctivost a korupci v řadách policie a nebojí se ani mocných. Takové hrdiny máme rádi.
V této knize se Harry vrací do minulosti k případu, který se ho osobně dotýká. Dozvídáme se tedy hodně o jeho dětství a o tom, co ho utvářelo a možná i dovedlo k policejní práci.
Knihy Michaela Connellyho patří k poctivé detektivní klasice. Určitě stojí za přečtení.
Hlava světa
Rebecca Gablé
Nejsem milovníkem historických románů, tuto knihu jsem si vybrala na základě hodnocení tady na databázi s vědomím, že bych si občas měla rozšířit obzory a poučit se. A byl to opravdu dobrý výběr a velice příjemné překvapení.
Ke zdejším komentářům nemám moc co dodat, jsou velice trefné a mluví mi z duše.
Tak jen snad povzbuzení pro ty, kteří mají před historickými romány respekt jako já. V tomto případě nemáte proč, kniha je ohromně čtivá, dobrodružná, protkaná boji, intrikami, láskou, nenávistí, ctí i podlostí, štěstím i nespravedlností, střetem křesťanů a pohanů aj. Navíc stojí na velice solidních historických základech a dobře přibližuje dění mezi Slovany a Franckou říší na konci desátého století. Takže opravdu spojení zábavy a poučení v tom nejlepším slova smyslu. Oceňuji podrobný doslov knihy, kde autorka zmiňuje, které události a postavy jsou reálné a které ne.
Ač je vylíčení života v ranném středověku drsné, tak si myslím, že v reálu bylo ještě drsnější a že se autorka záměrně vyhýbala podrobnému popisu krvavých řeží nebo krutého a nemilosrdného všedního života, hlavně v zimních měsících.
Jsem velice ráda, že jsem sebrala odvahu na tento rozsáhlý historický román, který je pro mě ideálním poutavým spojením fikce a historických faktů, a určitě vyhledám i další knihy autorky. Doporučuji.