ArwenAragorn komentáře u knih
Čtivá detektivka s propracovaným dějem a věrným obrazem života námořníků.
Jsem příjemně překvapena, velice zdařilá detektivka. Komisař Marthaler je moc sympatický, něčím mně připomíná komisaře Wallandera od Henninga Mankella.
Kniha je čtivá, má spád, je hodně akční. Přesto mě nenadchla tak, abych dala plný počet *.
Detektivka nebyla špatná a bavil mě i soukromý život Nory a Thomase. Ale přiznám se, že jsem se chvílemi nudila.
Po mnoha letech se objeví stará partitura a za ní zůstávají spousty mrtvých. Komisař Marthaler je mně sympatický, detektivka se mně docela líbila, ale k plnému počtu * tam přece jenom něco chybí.
Jsem už velká holka a vím, že nálepka bestseller ještě nemusí znamenat dobrou knihu. V tomto případě neznamenalo. Velice vleklý, dost nudný a nepravděpodobný děj. Půlku * přidávám za neobvyklé (a tím asi nejzajímavější) prostředí, ve kterém se příběh odehrává.
Hodně krutá kniha. Čtyři ženy potká jeden osud. Jsou znásilněné, zmučené a brutálně zohavené. Jedna z nich je nalezena mrtvá, jedna z nich spáchá posléze sebevraždu, dvě hrůzou oněmí. Vyšetřování vede k hodně neočekávaným pachatelům. Je to moje první setkání s Malin (opět nečtu knihy po řadě). Malin je velice emotivní, plná myšlenek, úvah, neodbytných vnitřních hlasů. Právě těm a hlavně monologům mrtvých dává autor v knize zbytečně moc prostoru a nutí mě odebrat jednu *.
Přiznám se, že jsem čekala něco víc, ale možná jsem nečetla ve vhodnou dobu.Ještě se zkusím ke knize vrátit
Kniha se mně četla hůře, myslím, že rychlejší spád by neškodil.
Pokud se v knize řešil jen Hodinář, tak to šlo, ale jak přibylo téma korupce - nuda
Tahle kniha je vážně skvělá. Přiznám, že v půlce jsem ji chtěla vrátit nedočtenou, protože téma pedofilie jsem si dost užila v Pečovateli, pak jsem přečetla ještě pár dalších stránek a najednou-ejhle, nebude to nakonec všechno jinak? A pachatel mě vážně napadl až docela pozdě. Znovu opakuji -poutavé, doporučuji, nudit se rozhodně nebudete!
Moje první kniha od Koontze a docela zklamání. Řekla bych, že hodně za to mohl překlad, ale ani děj mě moc nefascinoval. S bídou tři.
Četla jsem už dávno, kniha se mi vůbec nelíbila a nemám důvod se k ní vracet. Navíc knihu doprovázely ilustrace, které mně vadily.
Postřižiny a Jak jsem potkal ryby samozřejmě jedinečné, četla jsem je i v samostatném vydání, hvězdičku ubírám za Poláčkovu knihu Hedvika a Ludvík, která mi tentokrát nepřijde tolik povedená.
Moc pěkné příběhy z výpravy na Mauritius.