Atanone komentáře u knih
Jsem ráda, že jsem knihu dočetla, i když přiznávám, že jsem to na jeden zátah nedala.
Po všem tom házení klacků pod nohy se Eichmanův únos Mossadu vážně povedl, stejně jako přetažení Otty Skorzenyho.
Po vší té válečné hrůze a poválečné politické špíně mě na závěr pobavila (dá-li se to tak říct) zmínka o morbidní posmrtné anabázi Evity Perónové.
Knihu doporučuji
Přidávám se k předkometátorovi, bylo to trochu nahoru-dolů, ale to tak asi u povídkových výborů bývá.
Anotace říká víc o autorce, než o knize.
Tíhu vnitřního sdělení jsem nakonec neunesla, odkládám.
Knihu jsem dostala, takže bych darovanému koni měla hledět na zuby buď vůbec, nebo milosrdně. Takže takto - jako dárek hezké, leč ne moc užitečné. Nápady jsou spíš pro mladší a experimentátory, i když některé jsem si poznačila, udělat půjdou i bez popisu, který je psaný, ne kreslený, takže kdo je jako já zvyklý u pletení číst, nebo koukat na TV, si bohužel bude muset vybrat jedno z uvedených.
Knihu pošlu dál, ať slouží.
Tuto knihu jsem prozatím nečetla a nevím, jestli budu, jen mi anotace připomněla moji kamarádku, která trpí depresemi. Když má špatný den, sáhne poslepu do své Sklenice šťastných chvil, kde má srolované kousky papíru, na které si píše krásné okamžiky, nebo prostě věci, co jí udělaly radost, a poslepu si jednu vytáhne, aby si uvědomila, že jsou i dobré dny. Přijde mi to jako skvělý nápad.
Hodně naivní styl, kde se donekonečna opakují stejné, nebo podobné slovní obraty. Neskutečné hrubky mě fakt dráždily natolik, že jsem v cca půlce vzdala. Nehvězdičkuji. Autor to asi myslel dobře, ale...ale
Jako malá jsem knihy pana Augusty hltala a byly pro mě napínavější, než detektivka. A ty nádherné ilustrace pana Buriana, to je na několikanásobně větší počet hvězdiček !
Krásná kniha. Příběh, kde nejde o příběh, ale o dialogy.
S Nietzschovou filozofií jsem vždy měla problém.Tato kniha mi ho velmi zlidštila a vzpomenu si na ni asi vždy, když na jeho myšlenky narazím.
Krásné. 5+
Až teprve teď jsem zjistila, že tato kniha je bez komentářů a přišlo mi to vůči ní trochu nefér.. přece jen- LONDON!!!
Když jsem byla školou povinná, hltala jsem tyhle příběhy jeden za druhým, voněly dobrodružstvím a romantikou. Teď už vidím i jejich odvrácenou tvář a drsné podmínky ve kterých žili mnohdy ještě drsnější lidé. Je to prostě klasika, ke které se ráda vracím
Když jsem kdysi jako mládě četla Robina Hooda, nevěřila bych, že díky filmu budu tohle zpracování ve zralém věku číst jen a jen kvůli té bestii Nottinghamovi. Jistě. Neglorifikuji padouchy, z toho jsem vyrostla, takže si rochním z bezpečné vzdálenosti. A protože čtení v tomhle případě prostě nemůžu mít bez obrazu a zvuku, dodávám jen:
„Thank you, Mr. Rickman, odešel jste moc brzy“.
Absurdní. Ulítlé. Vtipné. Lehce posmutnělé. Poučné co se týče beta samců.
Zajímalo by mě, jestli se autor při psaní něčím sjížděl. V doslovu zní normálně.
Jelikož mi černý humor nevadí, užila jsem si.
Pro vás ostatní jeden vtipný (ten se moc líbí dceři)
"Slíbil si, že mu z toho hrábne...hned jak bude mít chvíli volného času"
a jeden moudrý:
"někdy musí muž vynaložit veškerou odvahu na to, aby nic neudělal" (podle mě platí i pro ženy)
Viděla jsem film,takže dějově se žádné překvapení nekonalo. Co jsem po shlédnutí filmu nechápala,byl název. Po přečtení knihy dává smysl.
Zatímco film byl absurdní neskutečná jízda,kniha v sobě má navíc spoustu úžasných dialogů a hlavně díky šerifu Bellovi taky hodně moudrosti - i když smutné a trochu hořké. Ty úvahy o životě,jeho smyslu,o systému,ve kterém žijeme (nejen Američané,ale i my) o hodnotách,které nám předaly generace před námi,o víře a pochybnostech, mě zaujaly víc,než akční dějová linka knihy. Ale to mohlo být způsobeno tím,že už jsem věděla,jak to dopadne.
A protože mě kniha vážně oslovila,kousíček si dovolím nabídnout:
"Muj táta mi dycky říkal, abych se dycky snažil dělat svojí práci, jak nejlíp to de, a abych mluvil pravdu. Říkal, že z ničeho nemá člověk takovej klid na duši, jako dyž se ráno probudí a nemusí přemejšlet, co je vlastně zač. A že dyž uděláte něco špatnýho, máte vstát a přiznat se k tomu a vomluvit se za to a nechat to zas bejt. Netahat tydle věci za sebou. Neska všechny tydle rady zněj hrozně jednoduše. I mně tak zněj. Ale vo to je důležitější, se nad nima zamyslet. Muj táta toho moc nenamluvil, a tak se snažim pamatovat si všechno, co řek. A vzpomínám si, že neměl moc trpělivosti a nerad věci opakoval, takže sem se naučil poslouchat hned napoprvý. Dyž sem byl mladší, tak sem možná někerý z těch věcí vobčas porušil, ale jakmile sem se jima začal řídit, tak sem se rozhodnul, že už nikdy nepřestanu, a nepřestal sem. Myslim, že pravda je dycky jednoduchá. Myslim, že prostě musí bejt. Musí bejt jednoduchá, aby jí pochopilo i děcko. Jinak by totiž už mohlo bejt pozdě. Než byste na ní přišli, už by mohlo bejt pozdě."
Zkraje mi to připadalo hodně rozvláčné a takové neslané-nemastné,hlavně asi kvůli Veronice. Možná proto,že nebyla ochotná si někoho pustit k tělu. Ani mě. Ale postupně,jak jsem se dozvídala víc,jsem ji začala mít ráda. A teď je mi až líto,že „léto už skončilo“
Navíc se tetelím radostí,že jsem zase jednou dostala příběh tak dobře vystavěný,že mi vůbec nic nedošlo,přesto že jsem to měla celou dobu před očima. Nápověd tam byla hromada.
Pane de la Motte,tleskám!! A už teď se těším na další příběhy.
(audiokniha)
Ve srovnání s filmem mě v knihách vždy znovu zaujme autorčin cit pro detaily,se kterým vykresluje prostředí a postavy. Mnoho se skrývá v náznacích,mezi řádky. Zajímavá zápletka i rozuzlení.
Prostě paní spisovatelka
Zajímalo by mě,kam na to chodí. Jistě,vymyšlený svět čar a kouzel,ale pozor- ono to není jen takové plané plácání. JKR je buď čarodějka,nebo má někoho,kdo ji zásobuje informacemi. Tak například:
Že bez je ochranný strom,zatímco tis je spojován se smrtí... Že zesměšněním toho,z čeho máme strach se můžeme strachu zbavit... Že Patronus je ve skutečnosti obrana světlem...Že mateřská láska je nejsilnější magie na světě..a to je jen pár příkladů. Takže lidičky - mudlové- i my můžeme tak trochu čarovat.
Kolem R.Galbraitha jsem delší dobu kroužila,protože jsem nevěděla,co mám čekat. Obzvlášť po tom "Prokletém dítěti" jsem měla pocit,že se asi s paní JKR přestanu kamarádit (tedy,ne že by jí to asi vadilo)
Musím říct,že jsem byla příjemně překvapená. Knihu jsem přečetla pro mě nezvykle rychle.
Do pozitiv můžu zařadit obě hlavní postavy, Cormorana i Robin. Oba jsou přesvědčiví a uvěřitelní. Dalším plusem je schopnost p.Rowlingové vtěsnat do jedné věty neskutečné množství informací,takže pokud "dáváte pozor",můžete si mnohé domyslet bez toho,že byste se začali nudit.
Navíc pro mě bylo opravdu osvěžující číst po dlouhé době knihu bez erotických scén,jen s takovým příjemným jiskřením .
Jediné co mi trochu vadilo bylo množství vulgarismů. Já vím,že se tak teď mluví málem i v mateřských školách....ale u takové dámy mi to prostě místy nesedlo.
Když jsem studovala a vyvolali mě na látku, o které jsem neměla ani ponětí, jediná záchrana byla spustit o tom jediném, co jsem si pamatovala a opakovat to stále dokola jinými slovy, dokud to šlo. Člověk získal čas, než mu nějaká dobrá duše napověděla. Tato technika nám vycházela obzvlášť u jedné paní profesorky, která se ztrácela ve svých myšlenkách natolik, že už jen zvuk našeho hlasu jí stačil a kolikrát oznámkovala odpověď k úplně jinému učivu.
Podobný pocit mám z této (a bohužel nejen z téhle) Karikovy knihy. Byla by to skvělá povídka, napínavá, s dobrým nápadem. Bohužel jako kniha se utápí v neustálém opakování duševních pochodů hlavního hrdiny. Pochopení pro něj, jeho ztrátu, trauma a pocity (líčené stále dokola v lepším případě jinými slovy), mě přešlo už v první třetině knihy. S tím, jak přibývalo stránek, přestávalo mě zajímat jak to skončí a přála jsem si už jen ať to skončí. Což asi není pro čtenáře ten nejlepší pocit. Závěr byl sice bomba, ale pomyslnou misku vah nepřevážil.
Pokud jste romantici a máte rádi pohádky, budete asi dost spokojení. Bude hodně vzdychání a pár historických vsuvek. Příběh mezi tím se mi ale nějak dostal pod kůži, takže ano.
Bylo by možná hezké prohlédnout přes závoje času. A možná by to hezké nebylo.
Milý Mirku, trvalo mi sice, než jsem to drsňáctví rozdýchala, však víš, já na vulgarity moc nejsem. Ale byla bych sakra špatná Alfa, abych tu veřejně nepřiznala, že to ostatní mě hodně bavilo. Mám ráda Tvou fantazii a doufám, že se časem neutahá a že se Ti dál bude dařit nás hezky tahat za fusekle.
Arnie zdraví a prý si to přečte :)
Předvánoční "putovní" dárek. Hezké vzorky, které by například pro mě úplně stačily. Použitím stejných vzorů na několik typů doplňků přidává knize na stránkách a pro ty, co jsou zvyklí plést podle návodu, je to jistě fajn, ale já pravděpodobně skončím tak, že si vzory ofotím a knihu pošlu dál.