Atlantis komentáře u knih

Co říct k Máji od Karla Hynka Máchy, co ještě nikdo jiný neřekl? Klasika ze všech klasik nejklasičtější (tedy hlavně na české literární scéně). Popravdě se přiznám, že poezie mne nudí. I když jsem člověk, který dokáže rozpoznat jednotlivé narážky a skrytá poselství, tohle při čtení prostě dělat nechci. Ale tady mi to šlo tak nějak samo. Hynku, Viléme, Jarmilo, kdyby bylo takových básnických knih více, byl bych větší fanoušek poezie.

9 28.07.2020

Skvělý vhled do života člověka, který trpí chorobou, která jej postupně obírá o to, na čem si nejvíce zakládá. Osobně nevím, jestli byly horší fáze, kdy si Alice uvědomuje, že je nemocná, nebo ty, kdy neví, co se s ní děje. Já sám jsem člověk, který si zakládá na svojí paměti, a možná proto mne kniha Pořád jsem to já vyděsila ještě více než jiné. Při představě, že jste najednou uprostřed ulice a netušíte kde jste, ani kdo jste, mi jde mráz po zádech.

9 17.07.2020

Přicházím asi s nepopulárním názorem, za který budu ukamenován, ale já mám raději knižní verzi Hobita než Pána prstenů (zdůrazňuji slovo knižní). Cesta tam a zase zpátky je příjemným čtením pro menší čtenáře, je to takové staromilské fantasy, kde se vydáváme na obrovskou výpravu za záchranou světa. Nebo hory. Ano, jsem si vědom nedostatků. Kdyby bylo trpaslíků polovina, i tak by stačili. Motivace Bilba je přinejmenším chabá, ale alespoň tady ještě neměl Tolkien potřebu popisovat každou větvičku a kopeček.

Vykašlete se na celý seriál. Rozbalte si tuhle mamutí knihu a nechejte se naprosto pohltit tímhle skvěle napsaným světem, kde intriky a diplomacie mají stejnou váhu jako meče a kouzla. Někoho může odradit hromada jmen, míst a podivných názvů, ale nenechte se udolat. Tahle kniha se vám nakonec odmění, věřte mi.

9 13.07.2020

Hlavním tahákem knihy je samotná titulní čtvrť. Popisy Prašiny jsou povedené a na Vás tak dýchne atmosféra nejen Rychlých šípů, ale hlavně mystické Prahy a občasné přechody do moderních částí dávají ještě vyniknout rozdílům. Jsem rád, že většina knihy se opravdu odehrávala v Prašině a jen se o ní nemluvilo. Jednu hvězdu za to, že jsem pořád čekal nějaký zvrat a on sice přišel, ale na můj vkus byl moc okatý.

9 26.03.2020

George R. R. Martin nám buď autorsky vyhořel, nebo se bojí napsat další díl Trůnů, protože ví, že bude zákonitě srovnáván se seriálem. A tak nám překládá slepenec událostí, které by mohly popravdě existovat v každém druhém fantasy světě a fungovaly by stejně. Stejně blbě.
Hlavním problémem Ohně a krve je fakt, že jde o kroniku. Přímé řeči zde najdete pomálu, zato jmen bezpočet. Reana, Rhaena, Rhaenys, Reahnnys, Rea... některá jsem si vymyslel a ani o tom nevíte. Ani já už nevím, která z nich jsou umělá. A to jsem tuto kroniku dočetl doslova pět hodin nazpět.
Nejsmutnější ale je to, že kdyby byla tato kniha psaná klasickým způsobem a postavy by mezi sebou normálně interagovaly, čůrám blahem. Tolik dějových zvratů, takové množství událostí... Tady je ovšem čtete stylem: "Roku pět se rod Šeď vzbouřil. Dali dohromady dvanáct rolníků. Přiletěl drak. Všichni uhořeli. Od té doby se této události říká Dvanáct ohníčků."
Martine, prosím. Kašli na tyto odbočky na úrovni fan fikce. Nepracuj na spin-off seriálech a dodělej ty Trůny. Určitě to bude zase dobrý. My se nebudeme smát. Fakt ne. Neboj.

9 02.08.2019

Medvědín byl pro mě ze začátku utrpení. Nová postava za postavou, každá se objeví jen na pár odstavců. Bylo mi jasné, že se Backman snaží vytvořit iluzi malého města, kde je každý provázaný s každým, ale když na sté straně byla asi dvanáctá nová "hlavní" postava, bylo čtení za trest. A vsuvky typu: "Kdyby jen věděla, co se stane za chvíli." vypadaly jako z telenovely.
Pak se ale kniha zlomí ve chvíli, kdy se odehraje první zápas. A najednou jde o fantastickou ukázku vrcholné literatury. Postavám jejich myšlenkové pochody věříte, víte, proč dělají to, co dělají, chápete je. A tím, že protagonistů je zde na rozdávání, každý si najde svého.
Medvědín je kniha, která dokazuje, jak málo stačí k tomu, aby lidé změnili svůj názor. Někdo zatlačí tady, další uhne tam a lavina už se žene.

9 18.06.2019

Jonasson bohužel Stojednaletým staříkem pouze potvrdil to, čeho se jeho čtenáři už delší dobu obávali, a tedy, že jeho prvotina byla pouze omyl. Omyl, který byl vtipný, čtivý a originální. Tento omyl Jonasson už nikdy nezopakoval a tahle kniha je otřesná.
Nuda až k neuvěření, hlavní postavy jsou na zabití. A satira současné politické situace? Ó, jak originální! Všichni víme, že Trump je ignorant, Kim diktátor a Putin strká všude prsty. K tomu nepotřebujeme nevtipný příběh.
Stojednaletý stařík je zklamáním, které jsme všichni svým způsobem čekali.

9 28.03.2019

Knihu jsem samozřejmě četl už jako dítě školou povinné, kdy jsme si ji kouskovali v hodinách čtení na prvním stupni základní školy, ale pamatuji si, že se mi líbila natolik, že jsem se jí věnoval i ve svém volnu a přečetl ji znovu. Proto jsem bral teď po letech Modroočka s obavami, jestli moje růžové brýle spadnou, nebo jestli jsem měl dobrý vkus už jako mrně. A musím svoje malé já pochválit. Dobře sis vybral.

9 31.01.2019

Fanoušci historie budou mít hned v první třetině masivní spoiler (moje žena si třeba užila závěr mnohem více). Sůl moře je špičkovou ukázkou "čtivé" knihy. Jednotlivé stránky doslova letí, až je tohle krkolomné tempo možná někdy na závadu. Postavy se snaží, ale jejich temná tajemství jsou ve většině docela obyčejná. Velkým kladem knihy je pro mne prostředí, přeci jen jsem toho z Východního Pruska moc nepřečetl. Celkově jsem byl dost spokojený a určitě si od autorky najdu ještě něco.

8 17.02.2023

Já to asi nechápu. Buď dostávají místní hodnotící za podobné komentáře odměnu, nebo nikdy nečetli kvalitní detektivku. A nebo je problém u mě a jsem totálně mimo mísu. Andělé smrti jsou totiž až bolestivě nudnou záležitostí s hlavní postavou, která aktivně zanedbává svoje děti. Navíc má tik, který výrazně ovlivňuje její práci, ale nebojte, autorka na něj během dvaceti stran zapomene. Mraky postav, jedna nudnější a nezajímavější než druhá, prostředí Irska absolutně nevyužité. A téma? Bože, kolikrát jsme tohle už viděli. Kněží a zneužívání dětí. Koho to ještě dnes zaskočí? Přidejte si fakt, že finální odhalení bylo tak trapné, že jsem si ani neuvědomil, že mělo být tajemstvím (mini spoiler - jedna postava se přejmenuje z Brian na O'Brian, no šok jak svině). Tohle se nepovedlo, další díly rozhodně nechci.

8 04.10.2022

Příjemná historická kniha s námětem, který sice není nejoriginálnější, ale o to lépe ukazuje, v jakém stavu byla kvůli křesťanské víře medicína v evropských zemích. Zatímco v arabských státech se vesele pitvalo a lékaři se nebáli narušit tělesnou schránku a díky tomu získávali vědomosti, které byly dalece před našimi. Celkově se mi pozdával ten mix náboženství, kultur, názorů. Ranhojič je navíc velice čtivou knihou, kde je skvěle zpracováno i plynutí času, kdy máte pocti, že hlavní postava opravdu musela pro svůj úspěch něco udělat a obětovat.

8 20.07.2020

Tuto knihu musíte číst s určitým historickým ponětím. Pokud nebudete znát pozadí vzniku Reportáže psané na oprátce, budete se prokousávat pouze něčím, z čeho byla později uměle vytvořena komunistická agitka (která dokonce s obsahem knihy manipulovala). Pokud si ale něco načtete a zjistíte kolem vzniku této knihy, ne jen text samotný, dostane se vám mrazivé, syrové a skutečné zpovědi trpícího člověka jdoucího na smrt.

Knihy ze zásady neodkládám nepřečtené a tentokrát se mi čekání vyplatilo. Začátek Stínu větru byl pro mě bolestivý. Kniha se snažila být zbytečně poetická, plná rádoby alegorických obratů a mně se díky tomu obracel žaludek. Měl jsem pocit, že takto nabubřelou a nafoukanou knihu jsem už dlouho nečetl.
Pak ale hlavní postava dospěje, vytáhne si hlavu ze svého pozadí a děj se konečně rozjede. Postavy mají vtipné dialogy, tajemství je zamotané tak akorát a pro mě bylo velkým plus nezvyklé prostředí (Barcelona) i období.
Přemýšlel jsem nad čtyřmi hvězdičkami, ale začátek byl natolik odpuzující, že nemůžu.

8 15.07.2019

Nesbova tvorba mimo hlavní Harryho linku má podle mne lehce kolísavou tendenci, a tak jsem k Synovi přistupoval ostražitě. Půjde spíše o MacBetha nebo Krev na sněhu?
Naštěstí můžu říct, že tato kniha je na úrovni lepších Holeovek. Ne těch nejlepších, ale ani zdaleka ne těch nejhorších.
Titulní postavu Sonnyho bylo radost sledovat. Fakt, že strávil více než dekádu za mřížemi, se na něm výrazně podepsal a on je tak poměrně bezradný, co se týče například moderních technologií a bylo zajímavé sledovat, jak se mladý člověk pere třeba se smartphonem.
Hvězda dolů za natahovanou romanci a taky těch smrtí bylo ke konci jaksi moc a v příliš krkolomném tempu.

8 30.06.2019

Krvavý leden je průměr se vším všudy. Dočetl jsem asi tři dny zpátky a teď musím poměrně dost přemýšlet nad tím, o co vlastně šlo. Zvláštní mix vulgarit, BDSM praktik a prý 70. let. Časové období poznáte jen a pouze podle toho, že je napsané na obálce. Jinak nula. Chápu, že autor chtěl navodit atmosféru drsného Glasgow, ale tato snaha se míjí účinkem. Chlast, drogy, šlapky. Viděno tisíckrát. Hlavní postava je tak nesympatická a neschopná, až je to komické.
Knize také značně uškodil český překlad. Šlo zjevně o dílo nezkušeného překladatele, protože ne každé fuck a fucker znamená p**a. Často vás to úplně kopne mezi oči. Další věty nedávají v češtině smysl, protože jde o doslovný překlad.

8 20.05.2019

Budu za kacíře a neznaboha, bohužel. Svět Pána prstenů miluji a drtivá většina současných fantasy vděčí právě J. R. R. Tolkienovi za to, že vůbec existují, ale tahle kniha se dnes už čte velice nedobře. Časy se mění a s nimi i fantasy žánr literatury a Společenstvo prstenu je masivně zdlouhavým počinem. Já prostě nechci popis každé větve. Nezajímá mě každý kopec, který je prostě a jednoduše pro knihu nedůležitý. Chci, aby se něco dělo, aby rozhovory netahaly za uši. A to se v prvním dílu Pána prstenů neděje. Bohužel.

8 31.01.2019

Pátý elefant u mne vždy dosahoval na nejvyšší mety v pořadí zeměplošských románů. Nevím, čím to je, ale tenhle díl prostě baví. Může za to možná ten absurdní nápad s doly na tuk, který ale na Zeměploše dává naprosto logický smysl (tedy dávné zřícení jednoho z kosmických elefantů držících celý disk), nebo že máme naši známou a milovanou bandu, ale sledujeme je v pro ně neobvyklém prostředí. Kdybyste měli číst za život jen řekněme tři Zeměplochy, tenhle díl mezi nimi musí být.

8 17.12.2018

Bezesporu jeden z mých nejoblíbenějších dílů celé Zeměplochy. Opět nám zde v plné parádě řádí Hlídka v čele s Elániem a jeho roztodivnými podřízenými. Golemové byli zvláštním přídavkem do zeměplošského světa a i když se mi jeho fungování zdálo zpočátku lehce nedomyšlené, zvykl jsem si a zbytečně se nešťoural v maličkostech. Opět jsme ale u toho, že tady prostě hraje první housle Hlídka a její členové, kteří jsou naštěstí mistrně zvládnutí, takže nenudí a jejich sledování vás prostě bude bavit.

8 30.11.2018

Příběhy s Hlídkou podle mého názoru patří k naprostému vrcholu Zeměplošské série. Stráže, stráže jsou prvním plnohodnotným dílem, ve kterém se s Hlídkou setkáváme a i když ještě není úplně ve vrcholové formě, už tady funguje skvěle. Špetka detektivky, špetka akce, ale hlavně obrovská dávka vtipů, humoru a nadsázky.

8 30.11.2018