Atropa komentáře u knih

Opravdová oddechovka, čte se svižně, spousta zajímavých nápadů, ale nemůžu se zatím zbavit dojmu jistého chaosu nebo afektovanosti z přehršle divnoslov, které se tváří jako slang, který mi ale dost často přijde nepřirozený. Možná že by vše v originále vyznělo lépe, ale takhle to vypadá, že autorka tlačí na pilu, aby všechno bylo ještě originálnější než originální. Postavy se zatím jeví dost černobíle, ale třeba ještě překvapí. I přes všechny mé výtky si pokračování ráda přečtu a jsem moc zvědavá, jestli se příběh vyvine podle stereotypů nebo to bude něco geniálního :)

4 01.08.2020

Nezapírám, první díl mě vcelku nadchl, zajímavý a rozmanitý svět, hlavní hrdinka, která byla sympatická a uvěřitelná, a zápletka, která se jevila jako začátek něčeho velkého. Líbilo se mi, že autorka předestírá politickou a občanskou situaci ještě před začátkem velkého konfliktu. Vzhledem k tomu jak popisovala svět kolem Serafíny do nejmenších detailů, se zdálo, že má vše promyšlené na dlouhou dobu dopředu a že se můžeme těšit na epickou událost, která se zapíše do dějin. Jaké zklamání na mě čekalo v podobě druhého dílu, ve kterém dokonale pohřbila všechno, co v první knížce autorka nastínila a rozpracovala...Vleklý začátek bych bezevšeho odpustila, ale ten odfláknutý konec nikdy. Ještě jsem nečetla knížku, která měla takový potenciál a autor se rozhodl ji poslat do kopru. Nemohla jsem tomu do poslední stránky uvěřit, pořád jsem doufala, že přijde na poslední chvíli zvrat a když už nebudeme číst o napínavých intrikách a dobrodružstvích Serafíny na diplomatických cestách, tak aspoň vypukne ta epická válka o všechno. Takhle se ale autorka elegantně vyhnula všemu, co bylo jen trochu zajímavé a na sílu to celé během kapitoly ukončila. Škoda.

2 12.03.2018

Tak koukám, že jste tu všichni skoro bezvýhradně spokojeni s pokračováním příběhu naší královny. Je fakt, že nikdo, komu se styl psaní Maasové nelíbí, by tak daleko nedospěl... Ale ptám se, jsem jediná koho zneklidňuje, jak nám to tam všechno páruje? Proti troše romantiky nic nemám, ale tohle bylo vážně otravné. A teď nám připlulo spoustu nových mladých, velmi schopných a mimořádně atraktivních postav a my můžeme vesele pokračovat. Zlo v Morathu si dá chvilku oddech a počká, až se pomocná vojska Aelin v klidu objeví, zformují a přeskupí. Prostě mi příjde, že se nemůžeme rozmyslet, jestli tu píšeme čtyři milostné romance naráz nebo napínavou dobyvačnou ságu. Frustruje to jen mě?

10 28.10.2017

Musím souhasit s precejou, nezdá se vám, že posledních pár knížek ze série obsahuje víc překlepů než je zdrávo? Nechápu, kde se to tak najednou vzalo. Po obsahové stránce se povídkám nedá nic vytknout, moc se mi líbilo, že je autorka zařadila na časovou osu a já si tak mohla vytvořit ucelený obrázek. Navíc jsem díky nim věnovala větší pozornost některým situacím a postavám při opětovném čtení Mercy :)

29.07.2015

Oslnivá čepel mě doslova uhranula. Rozhodně nadchne všechny čtenáře, kteří oceňují propracované světy, dějové linky a komplikované postavy. Nerada bych spoilovala, ale i teď půl roku od doby, kdy jsem knihu četla, jsem nadšená a vzrušená při pomyšlení na osud Dazena/Gavina. Autor dokáže popsat situace a psychiku postav tak komplexně a věrně, že jsem byla na pokraji zdravotního a emočního kolapsu. Strach, nadšení, naprostá koncentrace na děj i konsternace z jeho vývoje, vnitřní frustrace ale hlavně znovu a znovu se objevující pocit překvapení, to vše provází četbu druhého dílu Světlonoše. Kdo si myslí (stejně jako já), že ve většině případů je v trilogiích prostřední díl vždy trochu slabší, protože se jedná pouze o jakousi spojku mezi komplotem z prvního dílu a vyvrcholením dílu třetího, bude zde velmi příjemně překvapen :)
Doufám, že nejsem jediná, kdo dostal chuť naučit se a zahrát si devět králů? Možná, v daleké budoucnosti, Weeks napíše kompletní pravidla nebo si je banda nadšenců napíše sama ;)

4 29.06.2015

Musím přiznat, že v některých pasážích mě k dočtení poháněla jen má uchvácenost z prvního dílu. Doufala jsem a to se vyplatilo. Pak už se nešlo za nic na světě od knížky odtrhnout, i když jsem se dost bála. Ačkoli usínání, bylo po tomhle díle dost těžké (nedovolil mi to adrenalin ani moje představy), rozhodně se těším na další pokračování!!!

01.02.2014

Mě trochu mrzelo, že tato sbírka je zaměřená spíše na kvantitu nežli na kvalitu. Spousta z nich byla ve své podstatě jen kostrou příběhu, který by se dal krásně rozvést, až by z něho mrazilo v zádech, ale takhle jsem se mnohdy cítila ochuzená:(

13.09.2013

Ačkoli se říká, že sbírky povídek jsou méně oblíbené než romány, u mě to bude právě naopak. Tahle sbírka se řadí k mým nejoblíbenějším titulům, a to z toho důvodu, že si pokaždé vyberu to, na co mám náladu. Čas psanců je o to lepší, že je rozdělena na tři části: Čas byl, Čas je a Čas bude, podle toho o jakou fantasy se jedná, takže mi věřte, že každý milovník tohoto žánru si v jakémkoli rozpoložení příjde na své.
Dalším bonusem je průřez českou a slovenskou fantasy tvorbou, která mi stále příjde jaksi nedoceněná a leckdy opovrhovaná. Takže prosím, překonejte svůj odpor a sáhněte po téhle knize, nejspíš budete překvapeni :)

2 13.09.2013

Uff, docela jsem si oddechla při zjištění, že Monument má pokračování. První díl mě minimálně zaujal, ale ten částečně otevřený konec mě jaksi zklamal, i když nevím, co bych chtěla nebo čekala. Už se těším na další překvapení:)

Wow, docela mě překvapuje komentář zlovlka. Takhle extrémní reakci bych u takovéhle povídky nečekala, ale rozhodně musím nesouhlasit.

Prvotním záměrem Volaira rozhodně nebylo natlouct někomu do hlavy, že by při nejbližší příležitosti měl skočit pod vlak, protože ho nic lepšího než neštěstí a křivdy nečekají... Původně šlo o reakci na jeden Leibnizův spis o nejlepším možném uspořádání světa, což by měl být ten náš. Takže se lze jen těžko divit, že se autor (příznačný svým nevybíravým humorem a svou ironií) s tímto výrokem vypořádal po svém. Co víc Voltaire byl zastáncem "praktického" užití filozofie, takže některá svá díla adresoval měštanské vrstvě v době, kdy teprve začínaly klíčit myšlenky na revoluci a lepší společnost.

Voltaire asi jen těžko hlásal, že víra je zlo - on sám byl deista (věřil v Boha). Ale ve vrcholné feudální společnosti, kdy masy lidí zmíraly na hladomor, ale první dvě vrsty dělaly, jako by se nechumelilo, bychom se asi jisté zášti proti církvi neubránili.

Co se "přesvědčivých argumentů" týče, není mi úplně jasné, jak by měly vypadat? Ale tehdy žíjící lidé nejspíš věděli, jak vypadá svět okolo nich, takže moc důkazů nepotřebovali, bud´ s ním souhlasili nebo ne.

Rozhodně tu nechci někoho peskovat za komentář, najde se asi spousta lidí, kteří budou se zlovlkem souhlasit. Nechtěla bych ale, aby takový odmítavý koment odradil případné čtenáře. I kdyby se vám tahle povídka neměla líbit, za předčtení rozhodně stojí. Když nic jiného, tak budete mít zábavu na jedno dvě odpoledne a pár podmětů k přemýšlení. Já jsem se u jejího čtení i dost nasmála...

5 24.02.2013