Atuin komentáře u knih

Vzhledem k tomu že zbožňuji Chrám matky Boží v Paříži, bylo by marné mluvit o tom jak moc se mi líbil, jak bych to řekla, osobitý přístup autora pod štítkem této knihy. Ty skladby vět se prostě nedali zavrhnout i kdyby byl příběh titěrnější, naštěstí příběh titěrný nebyl.Hodně roušek se naznačoval strhnout a navíc s jakousi kouzelnou formulí.

10 12.07.2013

Dala jsem 5/5 protože novelka je napsána dobrým jazykem a dobrým duchem, je to prostě příběh který nemá nikterak zvrátit běh světa jako takového ale jako pošťouchnutí to bohatě postačí. člověk nepotřebuje lepší důvod pro takové vyjadření než ten který autor vyjádřil v celém svém "skromném"díle, jímž ho prakticky potáhl a dobře udělal. Není to stereotyp co si z toho má čtenář odnést, je to právě v tom že pro každého to má být něčím jiným a někdy právě stačí málo....třeba dobrý pocit, potom už se dokáže mnoho věcí, i daleko menších, nabídnout samo.

16 12.07.2013

Kniha opisuje dramaticky události kolem Jana Husa, všemožné postavy jsou tady popsány, ale nikoliv suchopárnou rukou ledabylého historika, ale jako smršť že až po vícerém přečtení jsem měla více jasno,kniha je velmi sugestivní, odhaluje niterně pocity mnohých zůčastněných. Naše historie tady doslova ožila, a nebojí se přídomků, nebojí se odhalit tvář. je to doba která mě nenechává chladnou, protože je to doba kdy jsme byli z jiné materie.

4 12.07.2013

Kniha má tolik neocenitelných prvků, je psaná tak podařeným jazykem a natolik silným slovem že ač to vypadá lehce jako pírko, obraží všechny možné přístavy a moře neutešených i utěšených zakoutí člověka jako takového, je to neuvěřitelně empatické ke všemuco nás obklopuje a právě ten rozměr kterým zachycuje to kde a jak žijeme, právě ten rozměr je velice chytlavý. Ovšem, pořád jsme pouze lidé.

14 12.07.2013

To já nedám bez slz, slova která dělají Cyrana Cyranem jsou komentářem sama o sobě, jestli se někdo přistihne že se u něj nudí nebo něco podobného, měl by se stydět. Strašně stydět.:) kdo se přistihne, že je Roxana natrvrdlá může na sebe být pyšný a kdo u závěrečné scény neuroní slzu je suchar:)

22 12.07.2013

Taková rozverná, utlounká pohodička. Povedená, cesta v kočáře a pocity Mozarta, vidouc před sebou českou krajinu jsou velmi zajímavé, stejně jako plány v budoucnost. jeho kritika sebe sama, prostě rozverné, místy až úsměvne a přesto....

3 12.07.2013

Těžká doba, velmi těžká a všichni usilovniě přemýšlejí jak její těžkost trochu zmírnit.....nebo jak se na té těžkosti propasovat někam výš , nejen ti kterým neuniknou doslovna zřítelnice v krvavém tratolišti po oběti božstvům, ale i jiní. Je Gaius Marius již stár? Je Cornelius Sulla příliš mlád, rodina Juliu nemá jak zajistit své potomy,je jeden příliš chudý a další příliš bohatý,jeden je Homo novus, druhý aristokrat, a ani jedno z toho samo osobě neznamená nic. Jde o to spojit síly. Jinak si choďte dál a mordujte býčky, choďte si pekně v kruhu.
Každý hrdina má své neodkladné záležitosti, sny, ambice a navíc s nimi i leckterá tajemství. Autorka spojila několik svých vlastních sil, nic si netahá z prstu a klade před sebe i před nás znamenitý historický román.

7 12.07.2013

Kdo by neměl slabost pro hrbáče, tedy vlastně pro šermíře, nebo spíše pro Filipa, či spíš pro příběh tří Filipů...no podstatné je charizma dal Féval všem postavám i těm zlojakým, je to jako perokresba nebo neuvěřitelně sdílná tlukoucí rytina, protože ja říkám kdo by neměl slabost pro šermíře, zvláště umí li takové tahy na které se tak hezky "dívá" A snad si nemyslíte že by Aurora bylo děvče bez úplného vkusu aby ji oslnil kdejaký hejsek třeba i zlatem potažený...ne, na to byla příliš dobře chovaná a vychovaná...Mě vždy rozdrtí to tempo, jak to je to vkusné a neslabomyslné

Příběh, živý, poetický, nenucený a to i na poněkolikaté. Příběh neomrzitelný. Člověk si připadá jako by tančil. A to neuvěřitelnou sdílností autora, který oživí naprosto všechno naprosto silným dojmem.

Co říct našemu panu domácímu Matěji Broučkovi, no, že se s ním vždy moc ráda pobavím a a že mě nemůže nikdy zklamat:)

5 09.07.2013

Tady nám autorka předložila opravdu zajímavou hrdinku. Neumlčitelnou, a jen těžko ji lze přesvědčit že pravda může mít mnoho podob a tudíž i povah. i její " samaritánství", vlastnost nadmíru převyšující její kruhy, má povážlivé trhlinky, které si chudák Emma uvědomí až s křížkem po funuse. Protože je to ale děvče srdnaté a přemýšlivé vždy se dobere správného konce. Kniha je barvitá, líčení jsou výpravná, příběh dost vypraví a dost toho musí udržet při životě aby tábor kolem Emmy a napříč Emmou nezchřadl až do poslední stránky.

Knihu mám ráda od prvního přečtení,kdy ve mě budila až bázeň a oheň příběhu sotva svolil abych ji odložila dřív než dočtu, vracím se kní většinou za mlhavých dnů, plískanic, ať se to nazve romantikou nebo děj táhne skutečná chladná pomsta, v knize je tolik fascinace, tolik vnitřních bolů a bojů, jen málokdo může zůstat natolik odtažen, že on žádný z těch pocitů nezná, či nemůže poznat. Natolik sterilní ještě nejsme.

7 09.07.2013

Kniha se čte jedním dechem, a stylem zpracování reportážního vyprávění nasadila dost vysokou laťku. Maličko mě zklamalo že Evropa přes všechnu geopolitickou nestranost vypravěče byla ponecháná v tak Obrovském Konfliktu - globálním je malé slovo - stranou a nejen ona proto ty čtyři hvězdičky. Ovšem autorovi se podařilo odsunout stranou taktéž fiktivnost, a hlavně dal tomu takový rozměr který se dá skutečně aplikovat.
Některé scény rozhoupaly žaludek, ale střet se vzniklými situacemi byl až neomaleně živý.

3 04.07.2013

Jezuité samozejmě mají významný podíl na vzdělanosti u nás po Bílé Hoře, a knihy pouze nepálili, či spíše odebírali, knihy nekatolické- ale rozdávali namísto nich literaturu jinou, která více vyhovovala misijní činnosti,jelikož právě misijní činnost jim byla bližší než drancovaní a plenění a obracení lidi na víru nasílím(hrubým), což se však vzhledem k situaci se španělskou gardou dařilo i nedařilo, navíc tu chyběli erudovaní lidé takže dost měst,vesnic a samot zůstávalo na pospas samo sobě, což zřejmě muselo misijní činnost dost ztěžovat. Zřejmě očima člověka dvacátého století jen stěží pochopíme a vycítíme náladu a veškerenství té doby na tolik abychom si nekladli řadu otázek, které tehdy prostě museli jít mimo. Protože jsou to otázky v podstatě nemyslitelné.
Kniha je ovšem velice pečlivě podaná, a autorka patří k erudovaným lidem.

F.L.Věk od prvního do posledního je dílo ke kterému se ráda vracím, pokaždé se dozvím něco nového a zajímavějšího a pokaždé je to lepší a lepší jak v této době - narozdíl od 19 století - bylo slovo vlastenec v podstatě urážka a do jaké pozice to všechny takové lidi stavělo, - narozdíl od doby kdy se to v devatenáctém století vyjadřovalo už s jiným odstínem- ale v knize mi jde i o samotné vnitřní boje Františka, které vede sám sebou, s otcem pak znovu sám se sebou. Mohu s tou knihou strávit celý život a věřím že mi vždy bude mít co nabídnout.

11 01.07.2013

Zde Jirásek nabírá na síle, intenzita příběhu a historických okolností zesilují stránku za stránkou. je to napsané svižně a přesto nevynechává žádné prvky tehdejší doby. Kdo chce stanout uprostřed dramatického a naprosto efektního příběhu a při tom si přečíst právě tohoto autora není lepší volby. Fakt že se již nacházíme v jakési paralýze je citelný a jako by odkazuje na události příští.

Je to psané tak aby se to dalo přečíst, to ano,ale v podstatě nejde o to se něco dozvědět, Ne že by improvizace tolik vadila, ale takhle se improvizovat nemá, kniha se totiž přetvařuje v tom že ZNÁ a záměrně uvádí v omyl. Snad autora zalákala slova jako papež a dcera a nepochopil význam slova italská renesance a renesance vůbec a maličko vše pootočil.

2 01.07.2013

Zde podle mne celá sága graduje, přesně sem celá sága spěje. Do centra knihy, kde dochází k zavraždění G.J. Caesara a zdánlivě nabitý " klid" opět mizí. Potřísněna roucha zkoupají každého kdo by šel proti nim. Autorka znovu rozvinula jak svoji představivost tak své znalosti.

6 01.07.2013

Kniha, která až příliš dobře a suveréně uvádí v život jednu z mnohých inkvizičních tragédií. Obyčejný člověk, byl prost veškeré záchrany, odevzdaný do rukou takových lidí kteří pro zbohatnutí a majetek šli jednoduše přes mrtvoly. Z prostého začátku se tak rázem stává drama které, ohlodává lidskou duši na kost. Sevřené srdce se z tenat dostává až v závěru a to jen proto, že již příliš odevzdané se skutečností smrti, kdy i šumperský děkan neočekává nic tak nadějně. Vše, jako by potažené, stínem potom snad i zapomíná....alespoň navenek.

14 30.06.2013

Kniha má samozřejmě díky svému námětu jasný a vytyčený cíl. Je přesvědčivá a sugestivně líčí události spojené s americkým Jihem v padesátých letech minulého století. Ovšem při hlubším pohledu, (nebo i při letmém) lze však zjistit ,že černobílým světem lze označit daleko více nežli jen barvu pleti a kniha sama si podle mého na tom ani tak nezakládá, kniha si zakládá na rozdílech a to je širokospektré slovo.
To je vždy na každé knize děsivé a smutné, když líčí něco co je aplikovatelné na mnoho jiných - i současných- situací. Na příběhu samotném je zajímavá celá škála profilů, které utvářejí určitý magnetismus mezi postavami čímž je příběh dobře rozpohybovaný.

13 30.06.2013