Atuin komentáře u knih
Tak s tím to Irvingovo kouskem mám potíže co vyšla, nemohu ji ohodnotit špatně, on prostě píše víc než dobře i kdyby popisoval manuál k pračce,ale já tuto knížku rozečítám a nedočítám už řadu let, vždy se dostanu dál, ale pak dostanu blok a hotovo. Nejde o to že bych neunesla její "zátěž" - to už je holt Irving - a přijde mi, že něco se tam dostalo jako by nedopatřením a ani to sám autor nechtěl, jako by najednou ujel.
Modlitba za... se těší u mě největší oblibě co se Irvinga týká, snad je to tím že byla první,snad tím co sama vypraví a dobře to vypráví.
Mám velmi podobné pocity jako MajaG, vracím se k Tolkienovi i několikrát za rok protože on pokaždé schovává něco nového, navíc mu nelze upřít jeho britský humor který je v knihách taky velmi podařeně promítnut, jako by se díval na něco tak velkého z nadhledem sobě vlastním, exceletní vypravěč. Je pro mne vždy příjemné,si ho kompletně přečíst a jsem jen ráda že jsem knihy stihla přečíst ještě před filmovým zpracováním.
Velmi nadčasový, živý a bolavý příběh, v němž je vidět jak kouzelná satyra Dostojevského a tak neuvěřitelné psychologické exploze, které mě umlčí, někdy i rozpláčí.
Úplně první kniha co jsem od Dostojevského četla, zapůsobila na mě natolik že se na ní velice ráda vracím.
Velmi pěkná knížka, kde je nápaditě předložen človíček jako takový, jeho strasti i radosti,čtivá,oddechová, ale svým způsobem i strhující.
Nejdříve jsem si ji půjčila z knihovny, záhy jsem zjistila že to nejde abych ji neměla při sobě a od té doby co jsem si ji koupila neopustila můj noční stolek.
Já bych snad i řekla že Enderův stín je o maličko lepší než sama Enderova hra, autoropět rozbrnkal ty správné notičky.
Naprosto originální kniha, perfektně promyšleno.
Kniha není o tom "jak si děti hrají", kniha se koncentruje na zcela jiné křehkosti.Kniha nepotřebuje jiný děj než ten který ona sama znázorňuje. To je o podprahovém kontaktu s příběhem o nevědomém sdílení. Včemž je Enderův stín snad ještě lepší. Není to "střílečka" což je na tom zajímavé a krasné a čímž je ten příběh v podstatě nerozbitný a hluboký.
Navíc, aurot nepíše literaturu faktu, je tedy omezován jinými pravidly a to těmi které sám spustí, jeho svět se nemusí ztototožňovat téměř v ničem s tím co známe, a jak to známe. Věk dětí a jejich chování a myšlení jsou navíc velice dobře vysvětleny,pokud je kniha čtena pozorně a ne lážo plážo autor nás provede vším co vymyslel a taktně nás dokope ke všemu proč a jak. Kniha potřebuje pozornost. je psaná s talentem. A není od věci sáhnout po Enderovu stínu tam se Orson Card prosadil ještě víc.
Ačkoliv jsem se přesvědčovala že bych měla číst pomaleji, nedalo mi to a já ji přečetla během dvou dnů, prostě jsem ji nemohla odložit, aniž by mě někde kniha zklamala a to ani konci jak se může stát. Když jsem To dočetla, nemohla jsem knihu jen tak zavřít, nešlo to a já musela prostě otevřít ty stránky znovu a alespoň začátek si znovu přečíst. Je to opravdu skvělá knížka.
Husitský král je pro mne jako celý Jirásek absolutně užásné dílo, čte se mi jedním dechem, nemám potíže Jiráskovi porozumět a dobře se sním pobavím už proto že mne toho mnoho naučil, jsem dědovi jen ráda že mi tenkrát prostě řekl " zkus si přečíst tohle" tak jsem to zusila. Byl to úžasný romanopisec, historik, a v Husitském králi to předvedl stejně jako ve všech svých dílech.
Osudy Francie jsou od prvního dílu do posledního úžasnou podívanou, nelze jim vlastně nic ubrat, je vidět že spisovatel,byl bohat životních zkušeností, které umě zasadil a ještě uměji vylíčil. K oběma seriiím se neustále vracím.